Reformace a protireformace v Evropě
- římskokatolická církev ve 13. a 14, stol. na vrcholu moci, zcela ovládala duchovní život společnosti, disponovala ohromným majetkem, diktovala pravidla každodenního života lidí, lidé odváděli církvi desátek a další platby
- rostoucí majetek + politická angažovanost – zesvětštění církve
- přímá vazba církve na papežskou kurii – vysoké finanční nároky – platby za udílení církevních úřadů a hodností, poplatky za rezervaci výhodných míst, korupce
- obchodování s církevními úřady, prodej odpustků – svatokupectví
- úpadek duchovních hodnot křesťanství, uvolněná morálka
- úsilí o nápravu křesťanské církve – návrat k původnímu poslání, přísné dodržování mravních zásad podle Bible, odstranění světské vlády církve
- první kritik církve – John Wycliff (1320 – 1384) – v Anglii, 14. stol., přeložil Bibli do angličtiny, porovnával zkaženost církve ve srovnání s normami v Bibli, odmítá sekularizaci – církevní hierarchii, nabádal k návratu k duchovní činnosti a chudobě, řada stoupenců – „lollardi“ – potlačeni
- reformace „shora“ – vedena církevní hierarchií, neúspěšná
- koncilní hnutí – snaha řešit problémy na koncilu (vrcholné shromáždění biskupů a učenců): kostnický – 1414 – 1418 – řešil papežské schizma
basilejský – 1431 – 1434 – spor konciliarismu (koncil víc než papež) a papalismu (papežská autorita vyšší)
- vznik různých sekt – albigenští, vladenští ve Francii, lollardi v Anglii
1) Papežské schizma (1378 – 1417)
- snaha císařů o návrat papeže do Říma
- 1378 – návrat Řehoře XI., brzy poté zemřel
- konkláve musí zvolit papeže v místě jeho smrti, 11 ze 16 členů Francouzi
- papežem zvolen Ital Urban VI. – sídlo v Římě
- ve Francie kardinálové zvolili za papeže Klimenta VI. – Avignon
- ani jedna volba nebyla legitimní – 2 papežové, oba měli své nástupce, rozštěpení křesťanství
- koncil v Pise (1409) sesadil stávající papeže a zvolil jiného, papežové v Říme ani Avignonu se tomu nepodvolili a tak vzniklo trojpapežství – Alexandr V.
- rozřešení – koncil v Kostnici 1414 – 1418 – papežové z Říma a Pisy dobrovolně odstoupili a avignonský byl sesazen, byl zvolen nový papež Martina V.
2) Německá reformace
- sto let po husitství v 16. stol.
- Německo hospodářsky nejednotné
- politicky rozdrobené – volný svazek samostatných států, knížectví hrabství a měst – bezmocná „svatá říše římská národa německého“, velká moc papeže – snaha o sjednocení
- habsbursko-francouzské spory o některá území (Burgundsko, Lotrinsko, Nizozemí) – dva tábory v Evropě – francouzský stát a nejednotná habsburská říše
- vzrostla moc měšťanů
- přechod k peněžní rentě a peněžnímu hospodářství – zhoršení situace rolníků
- vnitřní rozpory v církvi – žila v přepychu a bohatství
- odpor všech proti církvi, proticírkevní reforma za císaře Maxmiliána I. (1493-1519) – mohutné národní protiřímské hnutí
- v čele hnutí mnich a profesor Martin Luther (1483 – 1546) – kritizoval církev a morální úpadek
- 1517 vydal 95 tezí – přibyl je na chrám ve Wittenbergu
- 1520 veřejně spálil bulu papeže Lva kde byl nazván kacířem – dán do klatby
- ukryl se u saského kurfiřta na hradě Wartburg
- prosazoval změnu celého způsobu života římské církve, vycházel z Husa (kritika odpustků, byl pro přijímání z kalicha, zpochybňoval úlohu církve, jediná autorita Písmo svaté odmítal selské bouře) – šlechtická reformace (sdola)
- 1522 vznik luteránské církve (protestantská, evangelická)
- radikalizace poddaných na vesnici (proti útlaku, robotě, ovlivněni Lutherem) – německá selská válka 1524 – 1526
- v jihozápadním Německu
- střet s vrchností v jižním Schwarzwaldu a na horním Rýnu, vedeni Thomasem Müntzerem, vydali program Artikulovaný list, z počátku úspěšní
- povstání v Horním Švábsku – umírněný program Dvanáct artikulů, byli poraženi
- 1525 povstání ve Francích – Heillbronský program, selsko-měšťanská opozice, požadavky sedláků v pozadí, potlačeni
- ve středním Německu
- v Mülhausenu nejradikálnější hnutí, učení o „Boží říši na zemi“, sesadili vládu – dosadili Věčnou radu
- 1525 poraženi u Frankhausenu, Müntzer popraven
- nejdéle se povstalci udrželi v alpských oblastech – vedeni Michaelem Gaismairem – program Zemské zřízení
- poslední snaha radikálů – povstání v Münsteru 1534 – v čele Jan Mathys, Jan z Leidenu, požadavek společného vlastnictví, vyhnání bohatých – založili münsterskou komunu, 1535 poraženi a upalováni
- reformace pokračovala i přes porážky radikálů
- luteráni nemohli být úplně potlačeni – císař Karel V. právě bojoval s Francií
- 1529 zemský sněm v Špýru – protest menšiny luteránské šlechty proti hlasování o správnosti Lutherových tezí – od toho protestanti
- 1531 založen obranný spolek protestantů Šmalkaldská jednota
- nové zásady církevního učení – augsburská konfese
- 1546-7 šmalkaldská válka Karla V. s protestanty, 1546 císař zvítězil u Mühlbergu
- 1547 interim – kompromis, povoloval pod obojí, manželství kněží odmítnul
- 1555 Augsburský mír – svoboda vyznání šlechty a měst – „čí panství, toho náboženství“; zlomen ideový monopol katolické církve
- sever říše byl protestantský, jih katolický
- dočasná stabilizace říše
- luteránství se šířilo do Pobaltí, Skandinávie (uzákoněno ve Švédsku, Dánsku a na Islandu), Polska, Uherska, Česka; přijato hanzovními městy ve východním Polsku a řádem německých rytířů ve východním Prusku
- ve středním Německu
3) Reformace ve Švýcarsku
Huldrych Zwingli
- církev kritizoval Huldrych Zwingli (1484 – 1531) – vyjadřoval zájmy řemeslníků a obchodníků, odmítal celibát, uzavíral kláštery, konfiskoval církevní majetek, usiloval o sjednocení kantonů proti Habsburkům
- 1531 bitva u Kapellu s katolickými kantony, Zwingli padl
- další radikální kritik Balthasar Hubmair – přívrženec novokřtěnectví, proti placení feudálních dávek
Kalvinismus
- v Ženevě Francouz Jan Kalvín (1509 – 1564), vycházel ze Zwingliho, učení o predestinaci (člověk má od Boha určené poslání, musí se chovat podle Božích přikázání), vyzdvihoval pracovitost a skromnost, připouštěl i násilný odpor proti církvi
- stal se vládcem ženevské republiky – tvrdé životní podmínky, nutil ke střídmosti, dozor nad mravností, netolerantní
- ovlivnil hugenoty ve Francii, puritány ve Skotsku a Anglii
- 1566 Helvétská konfese – kompromis mezi zwingliánstvím a kalvinismem
4) Francouzská reformace
- silné postavení království vůči církvi
- za vlády Františka I. prosazen galikanismus – katolická církev nezávislá na Římu
- léta 16. stol. šířeny Lutherovi spisy mezi vzdělanci
- v pol. 30. let plakátová aféra – vylepování protikatolických plakátů v Paříži a na královském zámku Ambois
- léta – rozsáhlé šíření kalvinismu X silná královská moc (Kateřina Medicejská – opora o část šlechty a města)
- stoupenci kalvinismu hugenoti – řemeslníci, drobná šlechta
- katolická liga – severovýchodní Francie, stará vysoká šlechta (Guisové)
- 1562 Toleranční edikt – náboženská svoboda hugenotů mimo města
- shromáždění hugenotů ve stodole ve Vassy – přepadeno a vyvražděno vévodou Guisem – „krvavá lázeň ve Vassy“
- 1562 – 1570 náboženské boje, hugenoti si vynutili náboženskou svobodu a sympatie krále Karla IX.
- svatba Jindřicha navarrského (předák hugenotů) s Markétou Medicejskou (dcera Kateřiny) – v Paříži se shromáždili hugenoti, v noci z 23. na 24. srpna 1572 přepadeni a přes 3000 povražděno – bartolomějská noc, Jindřich to přežil – byl pouze uvězněn, založil novou dynastii Bourbonů
- 1589 zavražděn král Jindřich III. nastoupil Jindřich IV. Navarrský (korunován 1594) – donucen přijmout katolickou víru
- 1598 vydán Nantský edikt – hugenotům zaručena tolerance v celé Francii kromě Paříže
- v rukou hugenotů zůstali některé pevnosti (La Rochelle), 1685 zrušen Ludvíkem XIV. – emigrace hugenotů
- 1617 u vlády Ludvík XIII. – poradce kardinál Richelieu – boj proti hugenotům
- 1628 padla La Rochelle, hugenoti hojně odcházeli ze země
5) Anglická reformace
- politická záležitost
- v Anglii nepřátelská nálada proti papeži a zbohatlému duchovenstvu
- král Jindřich VIII. proti reformaci, jeho první manželka mu neporodila syna – chtěl se rozvést, aby ho mohl mít s jinou – papež mu to odmítl – Jindřich s přesto rozvedl – byl exkomunikován z církve – odtržení od Říma
- 1534 založena anglikánská církev – v jejím čele král, organizace přejata z katolické církve (biskupové)
- popraven biskup Thomas More
- pronásledování katolíků, rušení klášterů
- drobná buržoazie nespokojená – šíření kalvinismu
- z kalvinismu se kolem r. 1570 vyvinulo puritánství
- nábožensko-morální očistné hnutí
- asketické a bibli věrné křesťanství X postoj nakloněný světu
- anglikánská církev jim připadala laxní, přikláněli se ke skotské církvi
- oddělili se od nich independenti
- mnoho puritánů odešlo do Ameriky
- není jednotná puritánská církev
- vrchol v pol. 17. stol – Olivek Cromwell – anglická buržoazní revoluce
6) Význam reformace
- podlomen feudalismus, cesta ke kapitalismu
- podnět k aktivitě jednotlivce
- rozvoj národních kultur, národní jazyky při bohoslužbě
- ukázána cesta k revolučnímu řešení společenských sporů
- vznik nekatolických náboženství, souhrnně nazývány evangelická
7) Protireformace
- reforma katolické církve, úsilí získat ztracené pozice
- snaha o přestavbu katolické církve
- obnovena inkvizice, vydán index zakázaných knih, působili skrz školy
- 1540 založen nový řád Tovaryšstvo Ježíšovo – jezuité, zakladatel špatněl Ignác z Loyoly – důraz na vzdělání, fyzičku, principy renesančního humanismu a katolické církve, podřízeni přímo papeži
- 1545 – 1563 Tridentský koncil – svolal Karel V., cílem byla dohoda mezi katolíky a evangelíky – požadavky reformy církve, zrušení celibátu, povolení laického přijímání z kalicha, odmítnuta predestinace, potvrzeno sedm svátostí, zrušeny odpustky
- koncil byl ekumenický (obecný) – byli přizváni i zástupci protestantů, ale k dohodě nedošlo
- vliv papeže – přijaty dogmata proti reformaci, povinnost vyznání víry (Credo) – musel složit každý duchovní
- dovršení vnitřní obnovy církve, konečné oddělení od středověku
- vznik baroka