Rakousko a české země na cestě k občanské společnosti

• 2. 12. 1848 v olomouckém paláci se vzdal trůnu císař Ferdinand V. – nástupce 18letý synovec František Josef I. (1848 – 1916)
• sliby jeho předchůdce liberálům o ústavě nesplněny
• říšský sněm v Kroměříži rozehnán vojskem 7. 3. 1849 – nestačil schválit ústavní návrh
• předtím vyhlášena oktrojovaná ústava, kterou nařizoval císař a vláda bez schválení parlamentu, tzv. Stadionova ústava (podle hraběte Stadiona – předseda vlády) – princip centralismu, stavovské zřízení zrušeno, sněmům ponechána jen malá pravomoc
• velké pravomoci císaře a ministrů
• ústava nikdy nevstoupila v platnost v plném rozsahu, zrušena 1851 tzv. silvestrovskými patenty – byly 3: 1) odvolal oktrojovanou ústavu, 2) stvrzoval občanskou rovnost před zákonem – zrušením poddanství a roboty + náboženská tolerance, 3) vyjadřoval politickosprávní uspořádání centralizovaného státu
• obnoven absolutistický režim – A. Bach
• tvrdý policejní dohled, potlačeny liberální myšlenky
• konec českého radikalismu – odhaleny přípravy májového spiknutí, připravován ruským revolučním demokratem M. A. Bakuninem
• nad Prahou stav obležení až do 1853 – radikálové pozatýkáni
• zavedena cenzura, liberálové se postupně odmlčeli

Slovensko

• vedeno pokrokovou inteligencí v čele s L. Štúrem – zpočátku pokus o společný postup s Maďary, ale po odmítnutí národních požadavků slovenských vlastenců – proti maďarské revoluci
• slovenský národní a politický program Žiadaosti slovenského národa – adresovány panovníkovi a uherské vládě, požadavek národní rovnoprávnosti, slovenština jako národní jazyk na Slovensku, všeobecné hlasovací právo
• pak orientace Slováků na spolupráci s ostatními Slovany (na Slovanském sjezdu v Praze) – Slováci své politické plány nespojovali se zachováním Rakouska, jejich názory bližší českým radikálům

Výsledek revoluce v Rakousku

• poražena, ale nedošlo k návratu předrevolučních poměrů
• panovník vládl znovu absolutisticky
• definitivní konec feudální éry, počátek občanské společnosti, zrušení roboty a poddanství
• zrušeny cechy – volná cesta k rozvoji průmyslu a svobodnému obchodu
• místo federalizace centralizace
• pronásledování všech svobodomyslných snah

Návrat k ústavnímu životu

• Politické uvolnění
• v krizi se ocitly státní finance
• císař nijak reformám nepřál – přijímal je pouze pod tlakem
• sice policejní dohled, Bachovský absolutismus, ale ekonomická prosperita – zanikají cla, volné podnikání…
• 1859 prohra války se Sardinií – Bach odstoupil
• od května 1860 říšská rada se 4 měsíce zabývala úvahami o změnách politického systému – jediný český šlechtic Jindřich Jaroslav Clam Martinic
• říšská rada byla rozšířena o vybrané aristokraty a měšťanské politiky – bez českého zástupce
• výsledek jednání: je třeba respektovat práva tzv. historickopolitických individualit – prosadil se tak názor především maďarských politiků
• v duchu doporučení rady vydal císař 20. 10. 1860 Říjnový diplom – rámcový zákon o zásadách vnitřního uspořádání monarchie, vzdával se absolutistické moci a přiznával zákonodárné kompetence zemským sněmům a říšské radě – říše opouštěla politiku centralizace státu
• centralizační opatření byla nejdříve odstraněna v Uhrách
• zpracování ústavy dostal a starost Anton von Schmerling – centralisticky zaměřený
• ústava z 26. 2. 1861 – oktrojovaná, návrat k centralismu
• ústava zřizovala dvoukomorovou říšskou radu složenou ze sněmovny panské – jmenoval ji panovník a ze sněmovny poslanecké – obesílaly ji zemské sněmy
• zemské sněmy se volily kuriovým systémem – do kurií se voliči rozdělovali podle jejich sociálního postavení, vedoucí kurie – velkostatkářská, převážně aristokratická, dále kurie městská a venkovská
• ve sněmech zasedali i nevolení virilisté = postavení získali zastáváním určitého úřadu nebo hodností, byli to církevní hodnostáři a univerzitní rektor
• český zemský sněm měl 241 členů, moravský sněm 100 členů a slezský sněm 31 členů
• ústava ponechávala široké pravomoci panovníkovi, jemuž byla vláda i nadále odpovědna
• Závažné zákony
  • 1862 zákon o obecním zřízení – trvaleji upravoval politické a správní postavení obcí jako samosprávných zařízení
  • zákony o nedotknutelnosti osoby a vlastnictví – ukazovaly na dalekosáhlejší reformy právního a politického systému
  • duben 1861 v Čechách proběhly volby do Říšského sněmu – byli sem delegováni zástupci podle voleb do zemského sněmu
  • říšský sněm – podle revolučního kroměřížského sněmu, poté platí pojem říšská rada

• neúspěchy v zahraniční politice – válka s Pruskem o Šlesvicko a Holštýnsko
• Prusko mělo podporu Francie a Itálie – Rakousko v izolaci
• Itálie sice poražena ale porážky na severu (Náchod, Trutnov, Skalice)

Rakousko-Uherský dualismus

• 1865 v Rakousku odvolán Schmerling – jeho ústava není respektována žádným z národů
• na jeho místo Richard Belcredi – moravský šlechtic, původně český místodržící
• panovník pozastavil platnost únorové ústavy a musel rozpustit říšskou radu – namířeno vůči Maďarům
• Rakousko poraženo ve válce s Itálií a Pruskem – Maďarové začali Rakousko vydírat (objevili se i maďarští vojáci bojující proti Rakousku) X Češi Rakousku ochotně pomáhali a doufali v odměnu a vděk
• června 1866 bitva u Custozy – Rakousko zvítězilo, Rakušané sebevědomí, podcenili Prusy, kteří však byli lépe připraveni
• července 1866 bitva u Sadové – porážka Rakouska, oslabení monarchie, Rakousko nuceno opustit Německý spolek
• srpna 1866 Pražský mír – Itálie získala Benátsko; potvrzen Pruský vliv; sjednocení další části Německa
• František Josef začíná vyjednávat s Maďary, kteří si kladou podmínky
• za Rakousko – Beust, za Maďarsko – Ferenc Deak, Guyla Andreassy
• února 1867 rakousko-uherské vyrovnání
• plné obnovení uherského státu, rakouské císařství se změnilo na rakousko-uherskou monarchii
• červenec 1867 František Josef se nechává korunovat uherským králem
• monarchie rozdělena na:
  • Uherské království = Zalitavsko: Uhry, Slovensko, část Rumunska, Jihoslované
  • Předlitavsko = Království a země na říšské radě zastoupené = jediný oficiální název pro Rakousko
    • Uherské království – vlastní ústava, vláda, sněm
    • spojení do personální unie (c. a k. = císařský a královský)
    • společný panovník, ministerstvo války, financí, zahraničí (společný ministr zahraničí – Andreassy), celní politika, zahraniční obchod, společná rakousko-uherská banka, společná měna: rakousko-uherská koruna
    • nešlo o vyrovnání mezi Maďary a Rakušany, ale o vyrovnání mezi uherskou politickou scénou a císařem
    • představa Maďarů o placení společných výdajů – Uhry jako zaostalý agrární stát budou hradit 30% nákladů a Rakousko 70%, postupně se bude poměr vyrovnávat na konečných 50% na 50% – plán nebyl nikdy realizován
    • jednou za 10 let bylo nutné oficiálně rakousko-uherské vyrovnání obnovit a nově schválit
    • Rakouští Němci byli postaveni před hotovou věc, neměli šanci se k dělení monarchie vyjádřit – bouřili se, vláda nakonec souhlasila s revizí Schmerlingovy ústavy
    • 2. 1867 prosincová ústava = poslední ústava v historii monarchie
    • rozšíření o:
      • odpovědnost ministrů parlamentu
      • proces schvalování zákonů a daní
      • občanská práva a svobody – jejich rozšíření a uzákonění
      • panovník není nikomu odpovědný
      • panovník stále rozhoduje o zahraniční politice a armádě
      • náboženská rovnost

České země po Rakousko-Uherském vyrovnání

• 1863 Češi (po vzoru Maďarů, Chorvatů a Italů, kteří do Říšské rady nikdy nevstoupili) vystupují z říšské rady
• 1863 – 1879 období pasivní rezistence = „trpný odpor“, Češi se přestali aktivně účastnit politiky, účastnili se alespoň jednání zemského sněmu
• větší zájem o kulturu než o politiku, od 50. let existují plány na výstavbu Národního divadla, ale chybí finance
• 1863 názorové rozštěpení Národní strany – Mladočeši a Staročeši
• příčina: povstání utlačovaných Poláků proti Rusům, snaha Polska získat autonomii, mladočeši podporují Polsko – Karel Sladkovský, bratři Grégrové, Neruda, staročeši chápou povstání jako boj Slovanů proti Slovanům – Palacký, Rieger
  • cílem české politiky bylo dosažení česko-rakouského vyrovnání, případně získat autonomii
  • prosincová ústava byla pro Čechy zklamáním = silně centralistická
  • organizují se lidová hnutí (tábory lidu = manifestace na památných místech – Říp, Blaník… – proklamace slovanství)
  • čeští politici sepsali Státoprávní deklaraci – zveřejněno v srpnu 1868, zformulovány požadavky na vlastní stát v rámci monarchie
  • František Josef I. pochopil, že nespokojenost Čechů oslabuje monarchii – jmenoval nového ministerského předsedu – 1871 Karel Hohenwarth
  • císař mu dal podnět, aby začal jednat o česko-rakouském vyrovnání
  • František Josef I. přislíbil, že se nechá korunovat českým králem
  • Hohenwarth žádal Čechy, aby zformulovali své požadavky na vyrovnání, říjen 1871 fundamentální články (největší podíl – Palacký a Rieger)
  • uznání jen omezené svébytnosti českého státu, uznána vlastní česká zemská vláda
  • týká se pouze Čech bez Moravy a Slezska
  • požadavky: ustoupili od trialismu, chtějí autonomii v rámci monarchie – žádali českou vládu v čele s kancléřem, císař měl být korunován českým králem
  • problém – vzájemné postavení Čechů a Němců v Čechách – problém řeči: Češi požadovali zrovnoprávnění češtiny na úřadech (ve vnitřním i vnějším jednání), odpor Němců
  • čeština přípustná v okresech, kde byla převaha českého obyvatelstva
  • 1871 císařský reskript – vyzval české politiky, aby zemský sněm upravil fundamentální články do podoby zákonů
  • Češi museli vstoupit do zemského sněmu, došlo ke sporu mezi Čechy a Němci – Němci odchází ze sněmu
  • Maďaři s báli ohrožení dualismu a byli proti Čechům (báli se, že by i další Slovanské národy chtěli vyrovnání s nimi)
  • panovník pod nátlakem odvolává reskript a vydává nový – vybízí české poslance, aby vstoupili do říšské rady, kde byli ovšem v menšině, Češi nereagují
  • Němci se vrací do zemského sněmu
  • pokračování v politice pasivní rezistence
  • Hohenwarth odchází z vlády – nový předseda Adolf Auersperg
  • 1872 volby do zemského sněmu = tzv. chabrusové volby (chabrus = podivná transakce) – na české politické scéně směřovalo vše k porážce české politiky ze strany německých liberálů – hlasování bylo různě zmanipulováno a koalice českých liberálů a historické šlechty byla zlomena
  • března 1878 – vznikla Česko-slovenská sociálně demokratická strana (Ladislav Zápotocký)
  • 1876 smrt Palackého: výrazná změna situace – usmíření staročechů a mladočechů
  • 1878 společná kandidátka staročechů a mladočechů do zemského sněmu – konec pasivní rezistence
  • nový předseda vlády Eduard Taaffe – jednal jak se zástupci Staročechů tak Mladočechů
  • 1879 Češi se vrací do říšské rady, získali stálého zástupce ve vládě – prvním byl Alous Pražák (ministr bez portfeje)
  • končí naděje Čechů na uznání české státnosti
  • čeští poslanci vydali státoprávní ohrazení – potvrzují své dřívější požadavky, bez úspěchu
  • v říšské radě byli Češi oporou pro Taaffeho vládu – pozitivní politika („Drobečková politika“) – snaha postupně dosahovat malých cílů; i malý pokrok je pokrok
  • 1880 Stremayerova jazyková nařízení – Stremayer: ministr spravedlnosti
  • ústupek vlády Čechům; zrovnoprávnění ČJ a NJ na úřadech
  • v Čechách se čeština stala vnější úřední řečí, vnitřní úřední řečí zůstává až do konce monarchie němčina
  • 1882 zákon o rozdělení Univerzity na českou a německou (Karlo-Ferdinandova univerzita) – do roku 1939
  • Němci – návrh zákona na vytvoření ryze německých území v rámci Čech – Deutsch Böhmen
  • brutální boje mezi studenty
  • nový volební zákon – rozšířen počet voličů, omezení pracovní doby (továrny 11, doly 10, mladiství 8…), novelizován živnostenský řád
  • 1890 František Josef I. vyzval vládu Taaffeho k jednání mezi Čechy a českými Němci kvůli úpravě zákonů – přizváni staročeši, česká i německá šlechta
  • – 19. ledna 1890 jednání ve Vídni – Punktace – dokumenty z jednání:
    • rozdělení české země na oblasti výlučně německé a smíšené = česko-německé
    • měly být kompromisem, ale pro Němce to bylo jasné vítězství
    • odpor mladočechů, kteří nebyli k jednání do Vídně přizváni, dojednali staročeši
      • mladočeši rozpoutali agitaci proti Riegrovi a punktacím – demonstrace
      • 1891 volby do říšské rady – mladočeši zvítězili, staročeši obhájili pouze jediný mandát
      • mladočeši měli jasný politický program: zavržení punktací – byla to poslední možnost dohodnout se – vypjatý nacionalismus
      • punktace neschváleny
      • reakce mladé generace – bojovní, aktivní – demonstrace, blížili se anarchismu
      • 1893 vyhlášení výjimečného stavu nad Prahou
      • zjištěna existence spolku Omladina – v roce 1894 proběhlo v Praze soudní přelíčení s členy tohoto tajného spolku; organizace tohoto jména však nikdy neexistovala, šlo o vykonstruovaný proces proti tzv. pokrokovému hnutí, spousta osobností zatčena (Rašín, Neumann) – později amnestováni
      • mladočeši se pokrokářů nakonec zřekli

3. Etapa národního obrození

• = VRCHOLNÁ FÁZE – 30. – 50. léta 19. stol.
• období mezi revolucemi s cílem občanských svobod, rovnosti a občanských ústav
• za nositele politických práv považován celý národ, ne privilegované vrstvy
• národní obrození se postupně rozvětvovalo na celonárodní hnutí
• přechod od jazykových a kulturních cílů k cílům politickým = boj za politická práva českého národa
• romanticko – demokratické ideály – aktivní pomoc polskému povstání proti carskému útisku
• kritičtější postoj k všeslovanským myšlenkám
• 2 formy politického programu
  • liberální – Palacký, Rieger, František August Brauner
  • program spjatý se zemskou vlasteneckou šlechtou a vyjádřený austroslavismem – nutnost zachovat rakouskou monarchii v tehdejší Evropě
  • nutnost řešit postavení Slovanů v monarchii – radikální přeměna Rakouska centralizovaného a absolutistického v konstituční federalizovanou monarchii s národní rovnoprávností a svobodou slovanských národů
  • radikálně demokratická – Emanuel Arnold, Karel Sabina, Josef Václav Frič, František Cyril Kampelík
  • spojovali národní boj s bojem protifeudálním a sociálním, orientace na dělnictvo
  • cíl – svržení monarchie
  • revoluční činy – ne reformovat, ale rozbít Rakousko

• REPEAL = 1. tajný politický spolek Čechů a Němců s programem odstranění absolutismu – významný aktivní člen E. Arnold – odtud vyšel bezprostřední podnět k revolučnímu vystoupení v březnu 1848
• policejní metternichovský absolutismus nedovoloval přímo vyjádřit vlastenecké myšlenky, proto vyjadřovány v literatuře
• vlastenecké působení českého divadla v Praze i na venkově
• Josef Kajetán Tyl – herec, dramatik, novinář, hra Fidlovačka
• česká žurnalistika: Pražské noviny – K. H. Borovský, beletristická příloha Česká včela, časopisy Čechoslav, Květy, 1. české noviny na Moravě – Týdeník, pak političtější Moravské noviny
• Karel Havlíček Borovský: spisovatel a novinář, redaktor Pražských novin, pak Národních novin a časopisu Slovan v Kutné Hoře, vlastenecký politik, Křest sv. Vladimíra, Král Lávra, Tyrolské elegie, Epigramy, zastánce austroslavismu
• nástup a vyvrcholení romantismu
• Karel Hynek Mácha: poezie i próza, lyrickoepická báseň Máj
• Karel Sabina, Josef Václav Frič – básník, prozaik, překladatel, Karel Jaromír Erben – historik, právník, archivář, Kytice z pověstí národních
• počátky realismu – Božena Němcová: vlastenka, novinářka, prozaička – Babička, V zámku a podzámčí, sběratelka pohádek
• česká hudební tvorba a výtvarné umění: František Škroup, Jakub Jan Ryba, Josef Mánes
• Slovensko – vedoucí osobností národního hnutí Ludovít Štúr – historik, jazykovědec, politik + nová generace vlastenců

• 1862 – otevřeno Prozatímní divadlo
• 1868 – položení základního kamene Národního Divadla – almanach Ruch
• otevření Národního divadla – 1881, 2. otevření 1883

České politické strany na konci 19.století

• Národní strana svobodomyslných = Mladočeši
  • nejsilnější, ale jsou nesourodí
  • bratři Grégrové + realisté – Kaizl, Kramář – různé názory
  • vrací se k drobečkové politice Riegra i když dříve tuto politiku kritizovali
  • dvě křídla: radikálně opoziční a realistické
    • Strana konzervativního velkostatku
      • šlechta – J. J. Clam – Martinic, Aueršperkové, moravská šlechta
      • úpadek po smrti Martinice (1887)
        • Staročeši = Národní strana
          • téměř bez vlivu
          • v čele stále Rieger od poloviny 90. let téměř žádná politická aktivita, zemřel 1903
          • stává se z nich Sociálně-demokratická strana
            • Katolické strany:
              • začaly být aktivní v celé Evropě po roce 1891, kdy papež Lev XIII. vydal výzvu – Encyklika Rerum novarum = nové poměry – vyzýval evropské katolíky k aktivní účasti na politice
              • Lev XIII. odsuzoval liberalismus, který byl podle něj k víře příliš chladný
                • Křesťansko- sociální strana v Čechách a na Moravě
              • od 1899 stál v čele J. Šrámek

90. léta 19. století
    • Mladočeši vedou pozitivní politiku – snaha být loajální k vládě
    • 1895 – 1897 vláda ministerského předsedy Kazimira Badeniho
    • 1896 přijata Badeniho volební reforma – zavedena 5. všeobecná volební kurie ke 4 stávajícím (volí téměř všichni muži)
    • 1897 Badeniho jazyková nařízení o vnitřní úřední češtině (úředníci ministerstev vnitra, spravedlnosti, financí a obchodu musí umět oba jazyky) X tvrdý odpor Němců – nevstoupilo v platnost a Badeni je nucen podat demisi
    • nový ministerský předseda – Baron von Gautsch, brzy raději odstoupil – další předseda Fr. Thun
    • vlna antisemitismu – Hilsneriáda (1899) – proces s Židem Leopoldem Hilsnerem, obviněn z židovské rituální vraždy Anežky Hrůzové
    • souzen za to, že je žid
    • odpor např. Masaryka …; trest smrti zmírněn na doživotí; 1918 – amnestován