Mnichov 1938
MNICHOV 1938
Odborná literatura
– Fr. Hejl -Mnichov 1938 Memoárová literatura :
-dr. E.Beneš-Mnichovské dny
-Interpretace Mnichova – prof.Menzel + ko1.:Křižovatky 20.stol.
Československá problematika meziválečného vývoje vrcholící Mnichovem 1938 (odstoupení pohraničního území Č SR Německu,Polsku,Mad‘arsku) a na ni
navazující Vídeňská arbitráž podepsaná ministrem zahraničních věcí Německa Joachymem von Ribbentroppem a ministrem zahraničních věcí Itálie hrabětem CIANEM znamenající odstoupení Zakarpatské Ukrajiny ve prospěch Maďarska není izolovaným jevem československé zahraniční politiky meziválečného vývoje,obě dohody zapadají do kontextu s vývojem anektivní politiky Německa ve II.po1.30.1.20.století.
Mnichov není pouze výsledkem vývoje vztahů mezi ČSR a Německem,ale to,že se tato problematika stala m e z i a á r o d a í záležitostí,kdy se na straně Německa angažuje i Itálie,Anglie a Francie,které se spolu s Německem staly signatáři Mnichovské dohody z r. 1938.
Počátek událostí vrcholící zářím r.1938 je možné najít záhy po obsazení Rakouska Německem v r. 1938,kdy německý generální štáb vypracovává plán na obsazení Československa,známý pod názvem FALL GRÜNN.
Tento plán předpokládal tři varianty na obsazení našeho území.
l.Vojenské přepadení ČSR německou armádou
2. Vyvolání incidentu na našem území,který by se pro německou stranu stal záminkou pro vojenské obsazení našeho území.Jedním z prostředků vyvolání tohoto incidentu se měla stát vražda německého velvyslance jedním z německých studentů Karlovy univerzity u příležitosti sokolského sletu.
3.Zahájit jednání zástupců německé menšiny u nás reprezentovanou SdP,jednání vyhrotit tak by na požadavky SdP nemohla česká vláda přistoupit.Na základě této skutečnosti pak obvinit českou vládu z utlačování německé menšiny na území ČSR a takto vzniklou situaci využít jako záminky k vojenskému obsazení ČSR.
O skutečnosti, že se německá strana rozhodla realizovat třetí variantu, svědči dochovaný ;magnetofonový záznam rozhovoru mezi Hitlerem a K.Henleinem.
Hitler:“Vy i celá SdP musíte požadovat tolik,aby vás Češi nikdy nemohli uspokojit.“ Henlain:“Musíme tudíž vždy žádat tolik,aby mezi námi a českou vládou nikdy nemohlo dojít k dohodě.“
Hitler:“Ano,přesně tak jsem to myslel.“
Z tohoto hlediska je možné vývoj vztahů mezi ČSR a Německem rozdělit do dvou etap,časovým předělem mezi oběma etapami je květen 1938 a vyhlášení květnové mobilizace.
Prvá etapa : má bilaterální charakter ,jednají mezi sebou zástupci SdP a československé vlády,přímo prezident ČSR Dr. E.Beneš.
Dominantní dokument I.etapy: KARLOVARSKÉ POŽADAVKY
Druhá etapa: československá problematika se stává mezinárodní záležitostí. O ČSR jednají Hitler a Chamberlain-britský ministerský předseda.
Dominantní jednání:
BERCHTESGADENSKÉ SETKÁNI A OBERSALZBERSKSKÉ SETKÁNÍ
Z tohoto hlediska je MNICHOVSKÁ DOHODA mezinárodním potvrzením dohody mezi Hitlerem a Chamberlainem z Obersalzbergu v některých materiálech GODESBERGU
I. ETAPA
Z německé strany jednáni řídí K.Henlain a K.H.Frank v Liberci,přímého jednání se zúčastňují řadoví členové SdP dr. SEBEKOWSKl, dr. KUNDT.
Československou stranu zastupují dr.E.Beneš,prezident republiky a dr.Milan Hodža,ministerský předseda.
Na německé požadavky odpovídá československá vláda třemi vlastními plány na vyřešení postaveni německé menšiny na našem území:
1• plán
Zrovnoprávnění německé menšiny a jejího postavení v ČSR bude uzákoněno zvláštním zákonem
2-plán
Bude uzákoněno zastoupení německého obyvatelstva ve státní správě,a to na principu poměrného zastoupení,členům SdP budou nabídnuta místa ve vládě
3•plán
Bude vydán zvláštní jazykový zákon,podle něhož bude němčina na území,kde převažuje německé obyvatelstvo úředním jazykem,včetně vyučovacího jazyka na škole.
V návaznosti na ujednání mezi Hitlerem a Henleinem jsou z německé strany všechny plány odmítnuty jako nedostatečné,německá strana požaduje podle Hitlerových pokynů úplnou autonomii německé menšiny na našem území.Proto se také v KARLOVÝCH VARECH SE KONÁ sjezd SdP,na kterém je přijat program SdP známý jako KARLOVARSKÉ POŽADAVKY.
Z Karlovarských požadavků jsou pro další vývoj podstatné zejména požadavek Č.7
-v těch částech ČSR, kde žije převážná část německého obyvatelstva by státní správu vykonávali pouze občané německé národnosti,kteří by byli jmenováni vedením SdP a do jejichž inaugurace do funkcí bv neměla právo zasahovat pražská vláda
Č.8 požadující svobodné hlásání nacistického světového názoru,t zn. i myšlenky vytvoření jednotného českého státu,myšlenky, která je ve II.etapě mnichovské problematiky tlumočena na shromážděních německého obyvatelstva na našem územím výrokem:“EIN REICH, EIN VOLK, EIN FŮHRER(JEDEN NÁROD,JEDNA ŘÍŠE,JEDEN VŮDCE)
Na požadavek č.7 odpovídá česká vláda 4.plánem,který je v podstatě totožným s německým požadavkem,tento plán pauze odmítá to,aby jmenování německých správních zaměstnanců bylo pouze německou záležitostí,čl. č. 8 odmítá.
Za této situace zástupci SdP přerušují jednání s českou vládou,po vzoru oddílů SS se v pohraničí začínají formovat oddíly FS Freiwillinger Schutzdienst(Dobrovolná ochranná služba,které začínají být vyzbrojovány ručními zbraněmi z Německa a v květnu r. 1938 po sjezdu NSDAP v Norimberku, na němž mj.Hitler pronáší větu:“NESTRPÍM DALSI PRONÁSLEDOVÁNÍ NAŠICH SOUKMENOVCŮ V ČESKOSLOVENSKU, zahajuji v pohraničí řadu provokativních akcí,zejména přepadávání četnických stanic,stanic finanční policie,fyzicky napadají české občany.
Na takto vzniklou situaci reaguje československá vláda tím,že SDP staví mimo zákon,na Henleina a Franka je vydán zatykač a vyhlašuje částečnou mobilizaci spočívající v povolání jednoho ročníku a specialistů některých druhů vojsk do armády a v posílení vojenských posádek v pohraničních okresech.
Vyhlášením květnové mobilizace končí prvá etapa vývoje mnichovské problematiky
II. ETAPA
Řešení česko německých vztahů se stává mezinárodní záležitostí,a to zejména protože na straně Německa se začíná angažovat Anglie reprezentovaná ministerským předsedou N.CHAMBERLAINEM,který svoji činnost ve prospěch Německa zdůvodňuje v anglickém parlamentě slovy:“ZA TÉTO SITUACE DĚLA NESMĚJÍ SPUSTIT.
Z obav z vojenského potenciálu Německa se na stranu Anglie staví i Francie,čímž eliminuje spojeneckou smlouvu mezi ČSR a Francií z r. 1925,podle níž se Francie zavázala poskytnout ČSR vojenskou pomoc v případě jejího vojenského napadení.
Výsledkem Chamberlainovy iniciativy je jeho zářiová schůzka s Hitlerem
v BERCHTESGADENU,na níž je přijat Hitlerův návrh na odstoupení těch pohraničních území,v nichž žije více jak 50% německého obyvatelstva.Československá vláda zpočátku plán odmítá,avšak po francouzském varování:“V tom případě si to budete muset s Němci vyřídit sami.“ dne 20. září přijímá tento plán.
Na našem území současně dochází k těmto událostem:
odstupuje vláda Dr.HODŽI a je jmenována úřednická vláda generála SYROVÉHO, jako legionáře bitvy u Zborova
Je vytvořen VYBOR NA OBRANU REPUBIKY v čele se synem dr. Rašína a náčelníkem generálního štábu armády generálem Krejčím
-k veřejným manifestacím na podporu obrany republiky-např. na veřejnou demonstraci svolanou před sídlo Národního shromážděni RUDOLFINUM přišlo 250 000 lidí a kde poprvé zaznělo heslo československého lidu této doby DEJTE NÁM ZBRANĚ,DALI JSME SI NA NĚ.
Přijetím Berchtesgadenského plánu považovala za vyřešenou otázku česko-německých sporů i diplomacie Anglie a Francie.
Hitler však i po 20 září postupoval podle 3.bodu FAL GRÜNN. Při Chamberlaionově návštěvě u Hitlera v Godesbergu(Obersalzbergu),kde mu britský ministerský předseda oznámil splnění požadavků z Berchtesgadenu,vystoupil Hitler s novým požadavkem:
-odstoupení území ČSR bez ohledu na národnostní složení pohraničních oblastí -odstoupení pohraničních území i ve prospěch Polska a Maďarska
Současně byl německé armádě vyhlášen stupeň nejvyšší pohotovosti a britský ministerský předseda upozorněn na to,že v případě,jestliže tyto požadavky budou muset být vyřešeny silou ,nezaručuje letecké zasažení britské a francouzské ambasády,ztráty britských a francouzských diplomatů.
Za této situace britská a francouzská vláda doporučují vládě ČSR,aby na hrozbu odpověděla hrozbou, a proto 23.září dochází na našem území k vyhlášení všeobecné mobilizace
Za této situace vstupuje na politickou scénu i SSSR,a to v podobě sovětského velvyslance ALEXANDROVSKÉHO.
Podle Benešových pamětí,str.316,mu Beneš pokládá otázku:“Pomůže SSSR,jestliže Francie nesplní své závazky vůči Československu?“ Do 48 hodin z Moskvy přichází tato odpověď:“Sovětská vláda oznamuje,že by jí stačilo,kdyby žádost o pomoc ze strany SSSR tlumočila československá vláda do Ženevy(sídlo Společnosti národů) až už tím by se SSSR cítil povinnen jít Československu na pomoc.“
Za této situace vstupuje na politickou scénu B.Musolliny s návrhem uspořádat v Mnichově schůzku velmocí:Německa,Itálie,Německa,Francie s cílem dát Hitlerovým požadavkům
z Godesbergu charakter rozhodnutí evropských velmocí.Schůzka je svolána na 28.září,k jednání bez přizvání SSSR dochází 29.záři 1938 a v noci z 29. na 30. záři a výsledem je souhlas Německa-A.Hitler,Itálie-B.Musolliny,Anglie-N.Chamberlaine,Francie-min předseda Daladier s požadavky A.Hitlera z Godesbergu.Termín vyklizení je stanoven na l.října 1938.
Československému velvyslanci v Berlíně Masnému je předán podepsaný protokol s Chamberlainovou poznámkou Na odpověď‘ se nečeká.
Přijetí Mnichovské dohody vládou ČSR zdůvodnil ve svých pamětech dr.E.Beneš takto „V případě nepřijetí by celý západní svět uvěřil.že Hitler se svou propagandou o ČSR jako nástroji bolševizace Evropy má pravdu,a proto by se hned obrátil proti nám.Mad’arsko a Polsko by přirozeně pomáhaly Německu,a to pod záminkou,že nesmějí připustit přechod vojsk SSSR přes svoje území.“
V dohodě z Mnichova se Hitler zavázal garantovat zbylé hranice ČSR.Tím,že 15.IIL 1939 tyto hranice porušil,z německé strany přestala dohoda z Mnichova platit dnem l5.III.1939.
Mnichovskou dohodu přijal pouze prezident a vláda,protože poslanci Národního shromáždění byli na parlamentních prázdninách.Podle naší Ústavy tak došlo k porušení základního právního dokumentu ČSR,protože o změnách hranic mohl rozhodovat pouze zákonodárný orgán. Proto z hlediska našeho práva byla dohoda z Mnichova neplatná od samého začátku,t. zn, od 30.září 1938.
Tento odlišný pohled československého a německého práva na problematiku Mnichova byl příčinou toho,proč po konci II.sv. války a po vzniku NSR nedošlo mezi tímto státem a námi k navázání diplomatických vztahů,roli prostředníka mezi oběma státy hrála Francie.
Tento stav existoval až do r. 1973,kdy došlo k návštěvě tehdejšího kancléře V.Branta v ČSSR.Výsledem jeho návštěvy byla mimo jiné i smlouva mezi oběma státy v níž byla Mnichovská dohoda označena za NULITNÍ, t. zn. za neplatnou od podpisu v r. 1938. Od tohoto roku mezi námi a NSR existovaly diplomatické styky na úrovni velvyslanectví.
Literatura zabývající se Mnichovem se převážně soustřeďuje na možnosti či nemožnosti obrany ČSR vůči Německu.
Prof. Menzel shrnul tuto problematiku do tří základních okruhů problémů.
1.Vláda neměla kapitulovat a požádat o pomoc SSSR,ale je pravda,že naše vláda o pomoc nepožádala a sovětské materiály týkající se případné sovětské pomoci nebyly zveřejněny
2.Vláda měla zahájit celonárodní vojenský odpor bez pomoci SSSR i Francie.Argumenty,které podporují tento názor , vychází z toho,že vojenský konflikt by vedl k vystoupení německých generálů proti A.Hitlerovi a nevylučují ani Hitlerův pád a konec nacistickému režimu.
Protiargumenty operují s početní přesilou německé armády a se skutečností,že náš pevnostní systém nebyl dokončen,proto podle zastánců tohoto stanoviska by vojenský konflikt mohl vést ke značným ztrátám na lidských životech.
3.Československé vládě i prezidentu republiky nezbývalo nic jiného,než dohodu z Mnichova přijmout,protože válečný konflikt by znamenal likvidaci českého národa a pomoc ze strany SSSR byla nereálná,protože ČSR a SSSR neměly společnou hranici
A dospívá k závěru:
„PONECHME TYTO ÚVAHY DALŠÍMU DĚJINNĚMU ODSTUPU.“