Mezinárodní vztahy mezi světovými válkami

Versailleská mírová smlouva

• mírová jednání ve Versailles ledna 1919 – 21. ledna 1920
• zásadní proměna střední Evropy a Blízkého východu
• řeší se poválečné uspořádání EU, určení hranic nových států, řešení reparací
• účast 27 států
• za Francii premiér Clemencau, VB – premiér D. L. Georgie, USA – prezident Wilson, It – premiér Orlando, Rusko pozváno nebylo – politika izolace
• nejvyšší orgán Rada Deseti – premiéři a ministři zahraničí, Rada Pěti – předsedové vlád a prezident USA, Rada Tří – Celemencau, Georgie, Wilson
• vychází ze 14 bodů Wilsona, Pakt společností národů tvoří část mírové smlouvy s Německem (červenec 1919)
• června 1918 smlouva s Německem: velmi tvrdé podmínky (hlavní slovo měla Francie), ztratilo 1/3 území
• Alsasko-Lotrinsko – Francie; Horní Slezsko, Východní Prusko a Poznaňsko – Polsko; Hlučínsko – Československo; Eupen a Malmedy – Belgie, Šlesvicko – Dánsko; Memel – Litva
• Gdaňsk vyhlášen svobodným městem
• Sársko na 15 let pod zprávou Společnosti národů (poté měl být plebiscit o budoucnosti)
• armáda omezena na 100 000 mužů, zakázány letadla, těžké zbraně a loďstvo (včetně obchodních lodí nad 1500 t)
• vyhlášena demilitarizovaná zóna – 50 km na levém břehu Rýna, armáda Dohody rozmístěna na 5, 10 a 15 let
• válečné reparace – okamžitě 20 miliard ve zlatě, celkem asi 226 miliard, Německo nesplácelo – vedla se složitá jednání (půda pro vznik nacismu)
• září 1919 mír v Saint-Germain s Rakouskem
• Čechy a Morava – Československo; Halič – Polsko; Jižní Tyroly, Istrie a Gorica – Itálie; Slovinsko, Dalmácie, Jižní Korutany, Štýrsko – Jugoslávie
• bylo mu zapovězeno spojit se s Německem, také mělo platit určité reparace
• získalo Burgenland
• června 1920 mír s Maďarskem v Trianonu: Maďarsko se odtrhlo, utrpělo územní ztráty (Slovensko, Podkarpatská Rus – Československo; Banát, část Sedmihradska – Rumunsko; Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina – Jugoslávie)
• listopadu 1919 mír v Neuilly s Bulharskem
• přišlo o Jižní Dobendžu, Západní Thrákii a Makedonii
• srpna 1920 mír v Sèvres s Tureckem
• ztratili 4/5 území – Thrákie a Egejské moře – Řecko; Dodekanosos a Rhodos – Itálie; Sýrie a Libanon – mandátní území OSN, vliv Francie; Irák a Palestina – mandátní území OSN, vliv Británie; Bospor a Dardanely – mezinárodní kontrola
• nové uspořádání světa: Versailleský mírový systém – měl zajistit mír a poválečné uspořádání světa
• nové státy:
  • z Rakouska-Uherska Rakouská republika, Československo, Maďarsko, Polsko, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
  • samostatné státy Litva, Lotyšsko a Estonsko
  • vznik republik RAT
    • problém – Německo nemělo územní spojení s Východním Pruskem – koridor skrz Polsko
    • února 1919 – Pakt Společnosti národů – vznik Společnosti národů (OSN), měla zajistit trvalý mír, na návrh Woodrow Wilsona, sídlo v Ženevě, soud v Haagu (1946 rozpuštěna, ale pak vznik Organizace spojených národů – navazuje)
    • pakt nebyl přijat Kongresem USA – nevstoupili a síla OSN tím byla značně omezena

Rusko

• po únorové revoluci u moci prozatímní vláda a sověty (rady)
• bolševici požadovali ukončení války – v květnu demonstrace v Petrohradě
• s podporou Německa se do Ruska vrátil Lenin – otevřeně připravoval převrat
• v září pokus carského generála Kornilova o puč a nastolení vojenské diktatury
• listopadu 1917 říjnová revoluce – zahájena výstřelem z křižníku Aurora, dobyt Zimní palác, svržena vláda (VŘSR – Velká říjnová socialistická revoluce)
• v čele nové vlády (vláda sovnarkomu) Lenin – prosazoval mír, půdní přerozdělení a práva národů – oddělilo se Finsko a Pobaltské republiky
• uzavřeli mír s Německem
• budována vojenská obrana revoluce – Rudá armáda, v čele Lev Trockij
• tajná policie uvnitř státu – Čeka – Felix Dzerzinski
• organizoval se odpor proti bolševikům – v okrajových oblastech podpora Dohody, v čele bývalí carští generálové Nádenič, Děnikin a Kolčak – bělogvardějci
• centrum země přesunuto z Petrohradu do Moskvy
• 1919 založena Třetí internacionála (Kominterna) – sdružení komunistických stran, mělo připravit cestu ke světové revoluci
• 1918 – 1921 občanská válka – bojovali nepřátelé bolševiků (bělogvardějci, menševici, monarchisté, statkáři …) nejednotní X Rudá armáda
• na území ovládaném bolševiky „válečný komunismus“ – vše pro armádu na úkor obyvatelstva, všeobecná branná povinnost, represe
• června 1918 popravena celá carská rodina
• do bojů se zapojili Britové, Američané, Francouzi, Japonci
• na Ukrajině a Bělorusku – spolu s Němci vedl odboj Ataman Krasnov
• velká armáda na jihu – vedl ji Děnikin, pak Wrangel
• zaútočili i Poláci – chtěli získat Ukrajinu – útok odražen – Rudá armáda vedená maršálem Tuchačevským obsadila část Polska (překvapivě zastaveni na Visle – „zázrak na Visle“), uzavřeno příměří
• na jaře 1920 u Dněpru poraženo vojsko generála Wrangela
• pokračovali boje jen na Sibiř – gen. Kolčak, na transsibiřské magistrále stále přítomny čs. legie – nepřipojili se ke Kolčakovi
• 1921 bolševici ovládli celé území, občanská válka skončila
• lidé často proti bolševikům (rudí) i odboji (bílí) – obávali se návratu k carismu i bolševických represí a drancování z obou stran
• politika izolace – nebyli v Paříži na mírových jednáních, Německo také v izolaci – sblížení
• krize hospodářství – obrovský pokles výroby, neúroda – katastrofální hladomor (5 mil. lidí zemřelo)
• lidé se bouřili, dělnické stávky , vzpoura v pevnosti Kronštadt u Petrohradu – potlačeno
• zavedena diktatura jedné strany – komunistů
• Leninův plán na obnovu ekonomiky – NEP („Nová ekonomická politika“) – snaha obnovit tržní vztahy, zahraniční investice, míst povinných odvodů produktů zavedena naturální daň, elektrifikace (plán GOELRO) – podařilo se obnovit předválečný průmysl
• v prosinci 1922 vznik Svazu sovětských socialistických republik – SSSR
• formální federace (Ruská federace + Ukrajinská a Běloruská republika + Zakavkazská federace) X ve skutečnosti diktatura, centrální řízení z Moskvy, násilná rusifikace
• 1924 zemřel Lenin nahradil ho předseda komunistické strany Josef Vissarionovič Džugašvili alias Stalin – utužení diktatury, „stalinismus“ – likvidována opozice pod záminkou třídního boje, osobní diktatura, opora v tajné policii
• z vlivných pozic odvolal silné protivníky – Trockij, Kameněv, Zinovjev
• zrušil NEP: znárodňování průmyslu, industrializace (těžký průmysl), kolektivizace, zavedeny pětileté plány (1. pětiletka 1928)
• ohromný nárůst průmyslu na úkor zemědělství a lidu
• rolníci nechtěli prodávat obilí za Stalinem určené ceny – násilná kolektivizace (združstevňování) – sovchozy (státní statky) a kolchozy (zemědělská družstva)
• hlad – zaveden přídělový systém, Stalin nechával jídlo odvážet do měst aby mohl vesnice ovládat, někdy i celé přesidlování
• budovány pracovní tábory: gulagy – vězněna opozice, kulaci …
• 1929 zavražděn populární představitel KSSS Kirov – záminka pro zinscenované politické procesy ve 30. letech (podobný průběh jako procesy v 50. letech v ČSR)
• zahraniční politika: internacionála – snaha ovládat všechny komunistické strany na světě, „vývoz revoluce“ – založena nová komunistické strana v zaostalém Mongolsku
• 1934 SSSR přijetí do Společností národů
• 1939 pakt o neútočení mezi SSSR a Německem – Ribbentrop-Molotof
• Zimní válka s Finskem – vyloučení ze Společnosti národů

Německo

• na konci války velká nespokojenost lidí – povstání (např. 4. listopadu námořníci v Kielu)
• socialisté vyhlásili v Bavorsku a v Berlíně republiku rad, v noci z 9. na 10. listopadu utekl ze země císař Vilém II.
• pokračovali dělnické stávky, které podněcovala nově vzniklá Německé komunistická strana – zakladatel Karl Liebknecht
• krvavě potlačeno berlínské povstání z ledna 1919 – zavražděn K. Liebknecht
• 1919 vyhlášeny volby, z nich vzešla vítězná koalice sociálních demokratů, Demokratické strany a katolické strany Centrum
• ústavodárné shromáždění ve Výmaru – období do převzetí moci Hitlerem nazýváno Výmarská republika
• 1920 Kappův puč – pokus o monarchistický převrat Wolfgang Kappy a generála Ludendorfa
• v roce 1920 nové volby – z vlády vypadla sociální demokracie, uspěla pravice
• hospodářská krize, vrcholila mezi 1921 – 1923 – hyperinflace (v lednu 23‘ zhruba 18 000 marek za jeden dolar, v prosinci 4,2 bilionů) – lidé páchali sebevraždy, objevovali se různí spekulanti
• 1923 Rúrská krize – Německo nebylo schopné splácet válečné reparace X Francouzi je k tomu nutili, museli odvádět vše, co mělo nějakou cenu, nakonec 1923 Francie obsadila Porúří – situace se ještě více zkomplikovala, německá vláda reagovala pasivní rezistencí
• situace nahrávala rozkvětu ultralevicových a ultrapravicových proudu, různá separatistická hnutí
• nová vláda, v čele Stresemann – dokázali zastavit inflaci
• listopadu 1923 „pivní puč“ – pokus o fašistický převrat v Mnichově, vedený Adolfem Hitlerem – zatčen a uvězněn, zakázána NSDAP (Nacionálně socialistická německá strana práce, vznikla 1919 jako DAP, jako NSDAP od roku 1920)
• Dawesův plán – VB a USA pochopili bezvýchodnost situace v Německu, poskytli mu půjčku asi 800 mil. zlatých marek na obnovení průmyslu – měl být zdrojem pro placení reparací, německé hospodářství se dostalo pod kontrolu spojenců
• výše reparací stanovena na 1 miliardu marek, v roce 1929 vystoupala na 2,5 miliardy
• padla Marxova vláda, v nové vládě předsedy Luttera i nacionalisté
• po smrti Friedricha Eberta novým prezidentem Paul von Hindenburg
• květen 1926 – červen 1928 v čele vlády Wilhelm Marx
• Německo vstoupilo do Společnosti národů, bylo zbaveno zahraniční vojenské kontroly, rostlo hospodářství, extremisté ztráceli popularitu
• nová vláda předsedy Müllera se nedokázala vypořádat s hospodářskou krizí, 1930 – 32 ministerský předseda Brüning obcházel parlament, vládl prostřednictvím dekretů
• došlo k opětné radikalizaci – komunisté i NSDAP – získala příznivce mezi sociálně slabšími, kombinace nacionalismu a sociálních reforem
• Hitler si chtěl získat průmyslníky – setkal se s nimi na hradě Hartburg – „hartburská fronta“ – dokázal je přesvědčit
• 1932 ve volbách zaznamenali nacisté velký úspěch (37,8 % hlasů)
• nacisté rozpoutávali násilí, napadali členy ostatních stran – jednotky SA (Sturmabteilung) – většinou nezaměstnaní, velmi radikální
• ministerský předseda Papin situaci nezvládal – nové volby – nacisté ztratily, posílili naopak komunisté
• nový předseda vlády Schleicher, pokusil se prosadit reformy
• ledna 1933 říšským kancléřem jmenován Adolf Hitler
• února rozpuštěn Říšský sněm, počalo budování totalitní diktatury
• začali útoky na odpůrce z řad komunistů, soc. demokratů… záminkou byl požár Reichstagu 27. února, který ale založili nacisti – obviněni komunisté van den Luttem (popraven), Dimitrov (vůdce kominterny, osvobozen), proces sledoval celý svět
• komunistická strana byla zakázána
• února byl vydán Dekret na ochranu národa a státu – umožňoval represálie
• Německo vystoupilo ze SN, začalo zbrojit – zbrojní průmysl řešil nezaměstnanost
• v březnu 1934 volby, NSDAP získala 44 %, všechny ostatní strany rozpuštěny
• Německo se stalo policejním státem, symbolem státu byl hákový kříž, toto období začalo být nazýváno „třetí říše“
• Hitlerovi opory:
  • náměstci Rudolf Hess, Martin Bormann
  • SS (Schutzstaffel) – elitní organizace, šlechta, inspirace germánskou mytologií, vypjatý rasismus – velení Heinrich Himmler
  • ministr propagandy Joseph Goebbels
  • Říšská bezpečnostní služba – Reinhard Hendrich
  • maršál a ministr letectva Herman Göring
• rozpory, v SA vzniklo radikálnější křídlo, chtělo národně socialistickou revoluci – čistka „noc dlouhých nožů“, 29. – 30. června – zavražděno asi tisíc členů SA, i velitel Ernest Röhm + představitelé opozice
• prosazen Zmocňovací zákon – Hitler může zákony schvalovat sám
• srpna 1934 zemřel prezident Hindenburg – Hitler se stal neomezeným vůdcem říše – titul „vůdce a říšský kancléř“, začal být označován jako führer
• Hitler chce revizi Versailleských mírových smluv, Němci mají mít jiné postavení, je to nadřazený národ, který má právo na větší prostor
• prosazování antisemitské politiky – bojkotovány židovské obchody
• září 1935 sjezd nacistů v Norimberku – vyhlášen boj demokracii a bolševismu, přijaty antisemitské norimberské zákony – začalo vyhlazování židů, vyloučeni z běžného života, arizace majetku, povinné označování žluto hvězdou, vynucené odchody ze zaměstnání, emigrace
• „křišťálová noc“: – 10. listopadu 1938 – poté co židovský mladík zastřelil německého velvyslance v Paříži brutální pogrom na židy v Německu
• Německo se připravovalo na válku – budována silná moderní armáda, v čele generál von Blomberg, už od r. 1935 všeobecná branná povinnost
• 1936 obsazeno Porýní – nedůrazné výtky západu
• podepsáno spojenectví s Itálií – Osa Berlín-Řím, s Japonskem Pakt proti Kominterně

Itálie

• konstituční monarchie – vládne Savojská dynastie
• vítězný stát 1. světové války X nespokojenost s výsledky (malé územní zisky)
• špatná hospodářská situace, nezaměstnanost, na zemědělském jihu panují téměř feudální podmínky – rozvoj dělnických a rolnických socialistických hnutí
• armáda a střední vrstvy (obávali se sociálních bouří a vysoké inflace) – radikální nacionalismus
• březen 1919 vznikají ozbrojené bojové svazy fasci di combattimento – černé košile, teroristické praktiky hlavně proti komunistům
• touha připojení Dalmácie, některá území v Africe
• z bojových svazů vznikla na podzim Fašistická strana – v čele bývalý socialista Benito Mussolini – propagovala vypjatý nacionalismus, silný stát s direktivním řízením, územní expanze
• vytvářeli bojové skupiny squadri d’azzione
• 1921 parlamentní volby – fašisté se dostali do parlamentu
• Mussolini požadoval předání moci, squadristé násilnými činy zastrašovali odpůrce
• 28. října 1922 pochod černých košil na Řím – vláda podala demisi – 30. října jmenoval král Mussoliniho předsedou vlády, vytvořena vláda, nikoliv čistě fašistická – fašisté se zmocnili moci bez boje
• 1924 fašisté získali většinu v parlamentu – začali potlačovat opoziční strany (ty byly sdruženy v tzv. aventinském bloku)
• v následujících letech vytvořena neomezená fašistická totalitní diktatura – ovládnuty všechny významné instituce, rušeny demokratické zákony, represe
• stát založen na vůdcovském principu – Mussolini si začal říkat duce
• parlament nahrazen Velkou fašistickou radou – členové jmenováni králem podle Mussoliniho doporučení; občané režim víceméně schvalovali
• expanzivní politika – anektován přístav Rijeka, expanze na Středomořské ostrovy, vyhlášen protektorát v Albánii
• 1926 atentát na Mussoliniho – opět teror, zastaven opoziční tisk, zaveden trest smrti
• Lateránské dohody 1929 – mezi vládou a papežem – Vatikán uznán samostatným státem, některá církevní sídla mimo Vatikán dostali statut exteritoriality
• katolické křesťanství uznáno jako státní náboženství
• velká hospodářská krize – velké státní zakázky kvůli snížení nezaměstnanosti – budování silnic, zbrojení
• zájem o africké kolonie (měli pouze Libyi) – 1934 intervence do Habeše – sveřepý odpor země – v čele král Haile Selassie, OSN útok pouze odsoudilo – po sedmi měsících bojů Habeš ovládnuta
• spojenectví s Maďarskem, Německem (Osa Berlín-Řím, Ocelový pakt), podpora nacionalistů ve Španělsku

Francie

• velmi poškozená válkou, politicky i hospodářsky nestabilní (spoléhali na reparace)
• silně protiněmecky zaměřená, spojenectví se zeměmi střední a jihovýchodní Evropy, obsazení Porúří v roce1923
• 1919 volby vyhrál Národní blok – tvořen pravicovými a středovými stranami
• prezidentem Raymond Poincaré, předsedou vlády Georges Clemenceau – radikální kroky, zvýšení daní, tvrdé vymáhání reparací, přísná úsporná opatření
• 1923 ve volbách vyhrál Levý blok – ministerský předseda Herriót
• radikalizace dělnického hnutí, v koloniích snahy o osvobození (hl. Alžírsko)
• zavedení progresivního kapitálu vyvolalo nevoli finančníků – pád vlády
• 1926 jmenována vláda národní jednoty, v čele Poincaré – dosáhl dočasné prosperity a stabilizace Franku
• po krizi v roce 29‘ pád vlády – nestabilita, střídání vlád
• radikalizace krajní levice i pravice – pokus o fašistický puč v únoru 1934 (organizace Ohňové kříže)
• vytvořena Lidová protifašistická fronta (středové a levicové strany) – vytvořena vláda lidové fronty, v čele León Blum – zavedl různá sociální opatření (např. 40hodinový pracovní týden)
• země v hospodářské krizi, růst nezaměstnanosti, pokles výroby
• 1938 pravice se marně snažila vytvořit vládu národní jednoty – opět vláda levice, v čele radikál Édouard Daladier – další prohlubování krize, politika ústupků Německu (vyvrcholila Mnichovem 38‘)