Krize římské republiky

Díky zhoršení ekonomické situace v říši v důsledku Punských válek můžeme období mezi léty 133 – – 31 př.n.l. označit za krizi a úpadek impéria.

V důsledku vítězných válek vzrůstal počet otroků, kteří začali nahrazovat práci drobných rolníků (příčina – zánik malých hospodářství a vznik velkostatků).

R. 138 př.n.l. vypuklo povstání otroků na Sicílii. V čele stál otrok Eunus. Vzbouřenci se zmocnili ostrova a pokusili se vybudovat vlastní království po vzoru helénistických států.

R. 132 př.n.l. bylo povstání potlačeno.
V letech 104 – 101 př.n.l. vypuklo druhé povstání.

Do tohoto období spadá působení reformátorů :

Tiberius Gracchus
Jeho reformy se soustřeďovali na chudnoucí masu rolníků = prolethry, kteří sice jsou svobodní, ale nemajetní a tím ztrácí význam jako členové armády.
Tato zbytečná skupina lidí se neustále znásobuje.
R. 133 př.n.l. byl zvolen tribunem lidu a prosadil návrh zákona – Agrární reforma, který omezoval využívání protiprávně nabyté státní půdy a stanovil i maximální velikost pozemků, které mohl jedinec ( včetně dětí ) vlastnit – jedinec nemá mít víc jak 500 jiter ( = 125 ha )státní půdy. Pokud jde o otce se dvěma dospívajícími syny může vlastnit až 1000 jiter půdy.
Všichni, kdo měli přebytek půdy ji museli odevzdat státu. Ten ji rozdělil do 30 jiter a dal bezzemkům do dědičné državy, čímž by se automaticky zvedl počet vlastníků půdy, kteří by podléhali censu a tím i vojenské povinnosti.
Proti této reformě stáli latifundisté a narazil i na odpor senátu ( obával se růstu Tiberiovy moci ).
Obrátil se proto přímo na lidové shromáždění, což senát roztrpčilo.
Tiberius se r. 134 př.n.l. opět snažil získat titul tribuna lidu, ale při volebních nepokojích byl zabit.

Gaius Gracchus
Tribunem lidu se stal r. 123 př.n.l. a snažil se navázat na bratra.
Prosadil řadu zákonů, které oslabovaly moc senátu. Jeho cílem bylo získat opoziční politiku.
Byla proti němu rozpoutaná kampaň a r. 121 př.n.l. byl při nepokojích zabit.

Jeho smrt znamenala konec pro agrární reformy. R. 111 př.n.l. si latifundisté prosadili zákon, že se půda může i zcizovat. V důsledku toho dochází k prohloubení agrární krize.

Gaius Marius
Voják a politik.
Byl jmenován velitelem římských vojsk v průběhu válek s numidským králem Jugurtou.
Je autorem Vojenské reformy – do armády je přijat každý zájemce za žold. Po skončení 16ti leté služby je každému přidělena půda.
Dochází ke vzniku – Žoldnéřské armády.
Armáda se rozrostla a tažení byla úspěšná – Řím nad numidským králem zvítězil a Gaius Marius se stal konzulem. V letech 104 – 100 př.n.l.získal největší postavení.

V letech 102 – 101 př.n.l. porazila římská armáda germánské kmeny.

Vznikly dvě základní skupiny :

POPULÁROVÉ
– odvozeno od populis = lidový
Vzcházeli z tradice bratří Gracchů – snaha obejít senát a zvýšit prestiž pomocí lidu.
Chtěli řešit problémy umírněným řešením sociálních problémů a demokratizací římského zřízení.
V čele stál – Gaius Marius.

– OPTIMÁTI
– optimus = nejlepší
Jde o nejbohatší část nobility – stoupenci neomezené moci senátu a odpůrci jakýchkoli změn.
V čele stál – Cornelius Sulla.

Mezi oběma skupinami bylo neustálé napětí.

Mimo to se objevilo nebezpečí na V. Pontský král Mithridatés VI. měl velké ambice a rozšiřoval své území. Při pronikání narazil na římské provincie – válka ( 89 – 85 př.n.l.). Mithridates VI. byl r. 85 př.n.l.poražen.

Další válečný konflikt, který oslaboval Řím byla válka s italskými spojenci – Italiky – v letech 90 – 88 př.n.l.
Italikové – národ žijící na území Itálie, který se snaží získat plné občanství římského práva.
R. 88 př.n.l. byl uzavřen mír a Italikům bylo, až na výjimky, právo přiděleno. Všichni obyvatelé na J od Pádu = římští občané.

Lucius Cornelius Sulla
Účastnil se války s Mithridatem VI. A porazil ho.
Po návratu zahájil akce proti populárům = mariovcům a dvakrát dobyl Řím – r. 88 a 82 př.n.l.
Stal se prvním diktátorem v dějinách Říma.
Nelítostně likvidoval své odpůrce – mariovce.
Zahájil tzv. proskripce – seznamy lidí zbavených právní a náboženské ochrany. Mohli být beztrestně zabíjeni. ( Zabito asi 40 – 100 senátorů a 1600 jezdců. ) Majetek obětí připadl Sullovým příznivcům.

Rozšířil počet senátorů na 600, kteří mu byli naprosto podřízeni.
Porušil volební období a prodloužil jej. ( Konzulové – 1 rok v Římě + 1-2 roky v provinciích.)

Jeho tvrdá vláda vzbuzovala odpor, ale jeho ustanovení se zachovala i po jeho odstoupení.

Odstoupil r. 79 př.n.l. ze zdravotních důvodů a r. 78 př.n.l. zemřel.

Sullovi stoupenci :
Pompeius – politik a vojevůdce
Crassus – vojevůdce; jmění získal díky proskripcím
Catilina – organizátor spiknutí – Catilinovo spiknutí – v letech 66 – 63 př.n.l. Snaha o převzetí moci v Římě – neúspěch.

Sullovi odpůrci:
Cicero – O tempora, o mores! – první řeč proti Catilinovi. Potlačil jeho spiknutí.
R. 63 př.n.l. – konzulem ( „otec vlasti“ ).
– 12 –
V letech 73 – 71 př.n.l. vypuklo Spartakovo povstání.
Byla to největší vzpoura otroků v dějinách Říma i starověku.
Povstání vyvolala hrstka otroků, kteří byli v jihoitalském městě Capua využíváni ke gladiátorským zápasům.
Drobná skupina otroků se postupně rozrostla do více než 10 000 armády – tvořená uprchlými otroky a chudinou. Do čela povstání se postavil Spartakus – otrok trátského původu. Chtěl otroky vyvést z Itálie a dostat je na území, které by nepodléhalo Římu.
Skutečně se mu podařilo dostat se až do S Itálie, ale zde se celkem nepochopitelně obrátil zpět na J. V té době začala armáda povstalců slábnout – část otroků se odpoutala a mezi vůdci docházelo k rozporům.
R. 71 př.n.l. bylo vojsko otroků poraženo Crassem. 6000 zajatých otroků bylo ukřižováno na cestě z Capui do Říma.

Gnaeus Pompeius
Působil v Hispánii, kde potlačil povstání Mariových stoupenců.
Na V porazil Mithridata VI. a získal oblast Sýrie, Judeji a část Malé Asie.
R. 70 př.n.l. se stal konzulem. Jeho politické ambice byly podkládány faktickou vojenskou mocí.

R. 60 př.n.l. byl uzavřen PRVNÍ TRIUMVIRÁT.

Marcus Licinius Crassus
Gnaeus Pompeius

Gaius Julius Caesar
– pocházel z malého římského rodu Juliů. Proslavili jej Galské války v letech 58 – 50 př.n.l.
R. 56 př.n.l. triumvirát prodloužili na 5 let a vymezili si sféry.
Caesar – je mu svěřena oblast Gálie, kde získává obrovskou moc.
Pompeius – území Hispánie.
Crassus – podniká výboje na V. Zaměřil se na říši Parthů. Jeho vojska utrpěla zdrcující porážku a r. 53 př.n.l. Crassus umírá.
Jeho smrtí se triumvirát rozpadá.

R. 52 př.n.l. byl jediným konzulem zvolen Pompeius.

Senát vyzval Caesara, aby se vrátil do Říma (v té době Caesar podnikal výboje až do Británie)
Caesar překročil se svou armádou řeku Rubikon, táhl na Řím a dobyl ho.

V letech 49 – 46 př.n.l. probíhá občanská válka v zemi. Jde o válku mezi Caesarem a Pompeiem.
Pompeius se snažil uprchnout do Egypta, ale u břehů Alexandrie byl zabit. Při jeho pronásledování se do Egypta dostává i sám Caesar. V Egyptě vládne rod Ptolemaiovců. Caesar svrhl faraóna a na egyptský trůn dosadil královnu Kleopatru.

Caesar se stává pánem římského impéria a r. 46 př.n.l. se nechal označit diktátorem ( r. 45 př.n.l. doživotně ), titul měl imperátor – – vrchní velitel vojsk.

Měl časově neomezenou funkci tribuna lidu a právo rozhodovat o složení senátu. Vládne jako nevyhlášený císař.( Přijal privilegium králů – nechal razit svoji podobiznu na mince. )

Snažil se zavést pořádek v provinciích. Řešil otázku bezzemků – dal pokyn, aby byli zaměstnáváni na statcích.

Provedl reformu kalendáře – Juliánský – platí až do r. 1582.

Skupina senátorů proti němu zosnovala povstání se záměrem záchrany republiky.
R. 44 př.n.l. byl při cestě do senátu usmrcen – mezi vrahy byl i jeho nevlastní syn Brutus a řada přátel.

Lidé tím byli šokováni a zastrašeni. Caesar byl úspěšným panovníkem vzbuzujícím úctu.

Republiku se po Caesarově smrti nepodařilo obnovit v původní podobě. Vzniká tajná politická dohoda – DRUHÝ TRIUMVIRÁT – r. 43 př.n.l.
Marcus Antonius
Marcus Lepidus – válečník; snažil se zabezpečit příznivce vojensky
Gaius Octavianus – Caesar jej přijal za svého syna a odkázal mu majetek

Společná snaha – rozbít vojenskou sílu Caesarových vrahů. R. 42 př.n.l. zvítězili u Filipp.

Řím se obával diktátorské moci. Proti triumvirátu se postavila skupina, která usiluje o obnovu republiky – v důsledku toho došlo k zahájení proskripcí.
( Jedním z postižených byl i Cicero – popraven.)
Situace se vyhrotila v občanskou válku . republikáni byli poraženi.

Nejslabším článkem triumvirátu byl Lepidus – vytlačen; přijal úřad nejvyššího kněze – pontifix maximus.
Octavianus – posiluje své pozice v Římě.
Antonius – působí v Egyptě ( vztah s Kleopatrou )

R. 31 př.n.l. propukla námořní bitva u mysu Aktia mezi Pompeiem a Octaviánem. Octaviánus vítězí.

R. 30 př.n.l. dobyl Egypt ( poslední helénistická monarchie ) a připojil jej k říši.

Dochází k definitivnímu konci římské republiky a k počátku císařství.