KLASICISMUS: umělecký směr, nástup 2. polovina 17. stol.

• umění doby klasicismu má racionální základ
• v architektuře přináší jednoduchost a střídmost bez prvků zdobnosti
• důsledná symetrie (francouzský park)

Atmosféra doby: kolébkou je Francie silná dynastie Ludvíků, po ukončení 30.leté války

nastává panovnický absolutismus.

Ludvík XIV. – Stát-to jsem já, neotřesitelná a nedotknutelná autorita

panovníka, který vše řídí pomocí jasných pravidel), projevuje se nadřazenost

lidského rozumu a rozumové chápání světa.

Umění: vzory v antice, návaznost na Aristotela, na řecké divadlo, literární žánry pevně

rozděleny

a) vyšší – tragédie (epos, óda) – hrdinou urozený člověk, vznešené city, drama dodržuje

zásadu tří jednot (děj se musí odehrávat během 24h.,

v hradbách jednoho sídla, musí mít jednu dějovou linku)

Pierre Corneille – Cid – situováno do Španělska, láska Chimeny a Roderiga zvaného Cid

musí ustoupit smyslu pro čest a povinnost, velmi patetické dílo

• tragikomedie situována do španělského středověku
• hlavní hrdina don Rodrigo bojuje s Maury, hlavní hrdinka Chiména řeší problém lásky k donu Rodrigovy, ale zároveň problém zodpovědnosti za mrtvého otce, kterého don Rodrigo zabil za urážku svého otce.

Jean Racine – Faidra – z antické mytologie

• tragédie o lásce Faidry (manželka Thésea) k synovi Hippolitovi
• J.R. psycholog ženské duše, vytváří silné, odvážné a vášnivé ženské charaktery, jeho hrdinky jednají proti konvencím, proti rozumu a proti mravnosti, premiéra Faidry proběhla ve skandální atmosféře
• J.R. nepřátelé skoupili všechna místa a divadlo zůstalo prázdné
• autor se později od dramatické tvorby odvrátil a o vydání svých děl se už nestaral

b) nižší – komedie (bajka) – hrdinou je člověk neurozený, náměty hlavně ze současnosti

Molière – Lakomec – hlavní postavou je Harpagon (ztělesněná lakota)

• jeho charakter je tak silný, že se v normální mluvě lakomý čloěk nazývá Harpagonem
• Don Juan – bezcharakterní svůdce, stal se námětem Mozartovy opery Don Giovanni (premiéra opery v Praze 1781)
• napsal asi 30 komedií, celá život zasvětil divadlu, hrál v Paříži i na venkově, dominantní charakteristické rysy postav
• pocházel z královského rodu čalouníka, vystupoval pod pseudonymem, aby nedělal rodině ostudu, jelikož herectvím se v jeho době opovrhovalo
• vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin, nepůsobil jen ve Francii ale i v jiných státech Evropy
• v dílech kritizoval např. mravní spustlost církve, snahu měšťanů vyrovnat se šlechtě
• Tartuffe neboli Podvodník – veršovaná divadelní hra o podvodníkovy, který se vetře do rodiny
• Zdravý nemocný – při uvedení této komedie Molière zemřel ve věku 51let

Italská Comedia dell arte – vystupovali v ní ustálené postavy (Pantalone, Harlekýn,

Pierot – Největší z Pierotů, Colombina)

• byla založena na improvizaci, pantomima, velký ohlas ve Francii
• později se od ustálených masek upouštělo, texty komedií byly propracovanější

Carlo Gondony – zakladatel italské veselohry

• Poprask na laguně – příběh rybářské vesnice

OSVÍCENSTVÍ: ideologie, kritizuje feudální společnost

• výsady šlechticů považuje za nerozumné, je ideologií sílící měšťanské třídy
• důvěra v rozum, odmítá cit, víru, předsudky, fantazii, uznává přírodu, vědu (bádání, experiment), sbírky, muzea
• ideologie 18. století, souvisí s rozvojem měšťanské třídy, která výsady šlechticů považuje za nerozumné, kritizuje feudální systém a žádá podíl na politické moci
• souvisí s rozvojem vědeckého poznání – zakládají se učené společnosti, vědecké sbírky, vznikají první muzea, základní pracovní metodou je experiment a vědecké bádání, věda si žádá přesné důkazy, věcné argumenty, odmítá cit, předsudky, víru a fantazii
• největší důraz je kladen na lidský rozum, věda nahrazuje autoritu náboženství, někteří osvícenci byly dokonce ateisté (nevěřící)

Francie:

François Voltaire – filosof, právník, osobní přátelství po cleé Evropě, nekompromisní

kritik, jízlivý styl, ironie

• známý svými protifeudálními a proticírkevními názory, navázal na osobní přátelství s nejvýznamnějšími lidmi celé Evropy
• v Evropě proslul obhajobami obětí justičních omylů
• Candide – satirický, humorný román, hlavním motivem je putování mladíka Candide

Denis Diderot – mladší generace osvícenců, nazývali se encyklopedisté, pracovali na

naučném slovníku, který měl shrnout veškeré dosavadní vědění o světě

• Jakub Fatalista (člověk věřící na osud) – román
• Jeptiška – román ve formě dopisů markýzi de Croismare

Pierre de Laclos – Nebezpečné známosti – intriky šlechtické společnosti

• odehrává se v 18. stol, natočen Milošem Formanem – Valmont

Anglie:

Daniel Defoe – Robinson Crusoe – příroda, lidská aktivita

Jonathan Swift – Gulliverovy cesty – kapitán Guliver líčí své cesty na 4 fiktivní místa

(obři, liliputáni, učenci, ušlechtilí koně)

H. Fielding – Tom Jones – nalezenec ve šlechtické rodině

PREROMANTISMUS: reakce na schématický klasicismus a rozumářské osvícenství

• odmítá konvence, příkazy, řád, požaduje tvůrčí svobodu
• je předchůdcem romantismu
• inspirace – venkovská zákoutí, hrady, hřbitovy, luna, poutník, loupežník, mnich
• umělecký proud 2. poloviny 18. stol., převládá názor, že svět není rozumem plně poznatelný

Francie:

Jean Jacques Rousseau – filozof, pedagog a spisovatel, žádal návrat člověka k přírodě

• Emil – román, kritika soudobé výchovy, návod na výchovu dětí

Abbé Prévost – Manon Lescaut – milostný román, zpracován v české literatuře

abbé=kněz bez kaple Vítězslavem Nezvalem – O 7 obrazech

F.R. de Chateaubriand – Atala

Německo:

vývoj umění v Německu komplikovala politická situace (rozdrobení území do více než 300 šlechtických panství). Myšlenky klasicismu a osvícenství se téměř neobjevily.

předchůdci hnutí: G.E. Lessing a J.G. Herder

O to silnější je požadavek tvůrčí svobody v období preromantismu =► přerůstá v silné a revoltující hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor)

Johann Wolfgang Goethe – spisovatel (básník, prozaik i dramatik)

• vědec (mineralogie, botanika)
• politik (královský úředník ve Výmaru – Weimar)
• pocházel z bohaté měšťanské rodiny, studoval práva
• hodně cestoval – Itálie (pozoroval antiku), Čechy – Mariánské Lázně – láska v pozdním věku k mladičké Ulrice von Levetzov (on 70 ona 17)
• Utrpení mladého Werthera – první román, zvláštní forma – částečně v dopisech a částečně ve formě deníku
• úvahy o sebevraždě mladého Werthera, který chová neopětovanou lásku k Lotě
• Faust – dvoudílné veršované drama, volně navazuje na starou pověst dochovanou v knížkách lidového čtení, podle níž učený doktor Faust prodal svou duši ďáblu a tím propadl zkáze
• v Goethově podání se tato pověst ze 16. století stává podobenstvím o lidském údělu na tomto světě
• Goethe staví Fausta mezi dva principy, principy dobra a zla, mezi Boha a ďábla Mefistofela, kteří v úvodní scéně (Prolog) volí Fausta za zkušební vzorek lidského pokolení
• Mefistofeles navštíví věčně nespokojeného učence Fausta v jeho pracovně, za duši mu nabízí životní uspokojení. V okamžiku, kdy Faust pocítí absolutní štěstí propadá peklu.
• Mefistofeles nabízí různé smyslové zážitky: bujará pitka se studenty (Auerbachův sklep), návrat mládí (Čarodějnická kuchyně), láska prosté a čisté dívky Markétky, ve druhém díle smí Faust cestovat v čase (poznává antiku), zažívá pocit moci, nic z toho mu však nedopřeje klidu a pocitu uspokojení, teprve, když už zestárlý využije svého důmyslu a na odvodněném a zúrodněném pruhu mořského pobřeží začne budovat ideální společenství svobodných lidí, nachází smysl života.
• Ačkoliv pocítil uspokojení a podle smlouvy tedy náleží Mefistofelovi, přece jej zachraňuje ušlechtilý záměr konat dobro pro druhé.
• Balady – sbírka drobné epiky
• Ifigenie na Tauridě – tragédie s antickým námětem

Friedrich Schiller – Goethův přítel a spolupracovník, básník a dramatik

• hry plné patosu a vášní, silných citových výjevů Loupežníci, Don Carlos
• z básnického díla nejznámější balady Rukavička a Óda na radost (tvoří ve zhudebněné podobě závěr Beethovenovy 9. symfonie)