Egejská oblast v archaickém období
(Kréta, Řecko – městské státy, znaky antické společnosti)
EGEJSKÁ OBLAST
- nejstarší oblast evropské civilizace
- 3 kulturní oblasti: Kréta, Kykladské ostrovy, Řecko
Kyklady
- vyspělá mořeplavba, mramorové sošky žen
Kréta
- mínojská kultura (podle bájného krále Mínoa)
- předpalácové období (2.pol. 3.tis.př.n.l.)
- období prvních paláců (2000 – 1700 př.n.l.)
- palácové hospodářství – (palác = sídlo vládce, ale i centrum hospodářské, politické)
- město Knóssos à palác Labyrynthos (à „dvojité sekery“ – sekera = kultovní symbol), objeven A.Evansem
- období druhých paláců (16. – 15.st. př.n.l.)
- vrchol mínojské civilizace à pak ovládnutí mykénskými Řeky – Acháji
- lineární písmo A – nerozluštěno; hry s býky
Řecko
- příchod Řeků do Řecka – osídlování dnešního Řecka novými řeckými kmeny, pronikaly sem od 2000 př.n.l. ze severu Balkánského poloostrova, prvními osídlenci byli Achájové – asi kolem roku 1900 př.n.l., zpočátku primitivní, pastevecké kmeny
Předmykénské období (1900 – 1600 př.n.l.) – nízká úroveň
Mykénská kultura (1600 – 1100 př.n.l.)
- podle Mykén na Peloponésu
- vliv Kréty, vyspělejší než Mykény, obchod s Egyptem, Sýrií, Foinikií
- paláce s opevněním, mohutné kvádry – tzv.Kyklopské stavby
- šachtové hrobky (H.Schliemann)
- tabulky s lineárním písmem B – jazyk tabulek = řečtina
- vrchol mykénské civilizace ve 13 st., poté zánik, neznámé příčiny, r. 1000 př.n.l. vpád nových řeckých kmenů (především Dórů)
- koncem mykénské doby trojská válka – Trója ale pravděpodobně vyvrácena mořskými národy
- Iónové – centra ve středním Řecku (oblast Attiky) a část západního pobřeží Malé Asie – Milétos, Efesos
- Dórové – velká část Peloponésu, založili Spartu, jihozápadní pobřeží Malé Asie
- Aiolové – severní Řecko a severozápadní pobřeží Malé Asie
Nejstarší období (1100 – 800 př.n.l.)
- po zániku mykénské kultury – období kulturního úpadku à „temné období“ nebo „homérská doba“ (informace z Ilias a Odyssey), zapomenuto písmo
- aristokracie – moc basilejů (králů)
- nejpočetnější – svobodní rolníci – ale i spolurozhodování
- patriarchální ráz otroctví
- zemědělské hospodářství – oikos – základem rodina
- mytologie – antropomorfní bohové
- nevytvořila se vrstva kněží s politickým vlivem
- řecká kolonizace – (1000) ostrovy v Egejském moři, Malá Asie (nové osady)
Archaické období (800 – 500 př.n.l.)
- vláda rodové aristokracie
- sjednocování malých řeckých obcí à vznik městských států (polis) = centrum výroby a správy
(vytvoření jednotného státu omezeno geografickými podmínkami – pohoří) - rozkvět vzdělanosti à obnoveno písmo – tzv. řecká alfabeta – z foinické abecedy
Velká (druhá) řecká kolonizace (8. – 6. století př.n.l.)
- získat novou půdu, přelidnění, potřeba surovin, odbytiště zboží, dovoz otroků
- nové osady – v jižní Itálii , severní Afrika, Z Středomoří, Černé moře
- osady – styky s mateřskými městy (metropolis)
politické zřízení v Řecku:
- nejdříve vláda rodové aristokracie, poté timokracie – vláda nejbohatších bez ohledu na urozený původ
- následuje tyranida – vláda jedince, začátek byl pokrokový, konec – krutá vláda
2 nejvýznamnější městské státy: Athény, Sparta – ekonomicky, politicky, sociálně odlišné
Athény
- poloostrov Attika
- od 800 př.n.l. – vláda rodové aristokracie
- každoročně voleni nejvyšší úředníci – archonti (eponymos, basileus…)
à eupatridové (z urozených otců) - bývalí archontià aristokratická rada – areopag
- pak dalších 6 úředníků – thesmothétové (zákonodárci)
- napětí mezi rolníky (dluhy) a aristokracii
- Drakónovy zákony (621) podle zvykového práva
Solónovy reformy (594) – nejvyšší archont
- zrušeno dlužní otroctví
- obyvatelstvo rozděleno do 4 tříd podle majetku (bez práv – otroci, cizinci)
- posílení rolnictva = jádro armády
- nejchudší a bezzemci (théti) – zasedání lidového shromáždění
- jen dočasné uklidnění
Peisistratos – tyranida (546)
- podpora bezzemků a středních vrstev
- období rozkvětu Athén (oslava tyrana)
Kleisthenés – timokracie (510)
- územněsprávní reformy – rozdělení obyvatel podle bydliště (10 oblastí – fýly)
- základní správní jednotka – démos
- rada pěti set (50 z fýly) – schvalování návrhů lidového shromáždění
- každý rok – voleno 10 stratégů (vojenských velitelů)
- položen základ demokracii: zavedena politická práva pro všechny svodně občany = klasická otrokářská demokracie à společnost rozdělena na otrokáře a otroky
- zaveden ostrakismos – tzv. střepinkový soud na ochranu demokracie, na hliněnou střepinu jméno člověka, který ohrožuje bezpečnost státu
Sparta
- nejjižnější část Peloponésu, území Lakónie (Lakedaimóňané)
- příchod Dórů (1000), ovládli původ kmeny Achájů
- nadvláda Sparťanů, půda a otroci kolektivní majetek státu
rozdělení obyvatel:
- Heilóti – otroci – nesvobodní, zcela bezprávné původní obyvatelstvo, práce v zemědělství – naturální dávky nebo v rodinách Sparťanů
- Perioikové (= bydlící kolem) – okrajové oblasti, svobodní, ale politicky bezprávní – zemědělci, řemeslníci, obchodníci – vykonávali vojenskou službu
- Sparťané – privilegovaná nepočetná vládnoucí vrstva, plnoprávní, vojáci z povolání – vojenský výcvik
vojenský způsob života Sparťanů:
- stálá pohotovost mužů (hrozba vzpoury otroků – každoročně vyhlášena heilotům válka)
- vojenská výchova dětí svěřena státu (chlapci od 7 let) – tvrdý vojenský řád – život v táboře – až ve 30 plnoprávnými občany
- vojsko – pěchota těžkooděnců (hoplité) – falanga
státní zřízení:
- forma vlády – oligarchie (vláda mocné skupiny aristokratů)
- společná vláda 2 králů (z 2 nejmocnějších rodů – dědičné), členové rady
- 5 dohlížitelů – eforů – nejvlivnější státní úředníci – dohled na úředníky, krále, výchovu mládeže, státní finance
- rada starších gerúsia – 28 členů (+ 2 králové) – soudní a poradní orgán
- občanský sněm, shromáždění apellá – plnoprávní občané, muži od 30 let – schvalování zákonů, volba eforů, rozhodování o válce a míru
- aristokratický a vojenský charakter státu à zpomalení vývoje řemesel, umění, vědy
- vojenská převaha à výboje, spojenectví à vznik Peloponéského spolku (nadvláda Sparty) – nejmocnější vojenská síla
Kultura
- sepětí s náboženským životem
- polis umožňovala svobodný rozvoj osobnosti – individualismus
- literatura: Hesiodos, Sapfó
- filozofie: Malá Asie à pralátka, míletská škola (Thales), elejská škola (Parmenidés); Pythagoras
- architektura: sloupy – dórský, iónský, korintský