Doba Rudolfa II.

(politika, umění a věda na císařském dvoře)

Rudolf II.

• syn Maxmiliána II.
• vládl 1576-1611, vychováván na španělském dvoře
• byl psychicky nemocný, nevyrovnaná osobnost, genetické problémy – neschopný panovník – rozporuplná vláda – spíše než politice se věnoval kultuře
• (Rudolfův levoboček Julian d’Austria měl rodové zatížení nejhorší, v r. 1608 na zámku v Českém Krumlově hrůzným způsobem zabil měšťanskou dívku, kterou hodlal získat jako svou milenku a její pozůstatky svrhl z oken do Vltavy.)

1583 přenesl centrum říše z Vídně do Prahy à kulturní, politické a hospodářské centrum Evropy

Politika

• v Čechách i na Moravě začali obsazovat vedoucí pozice v úřadech katolíci – připravilo to prostor pro razantní rekatolizaci
• převrat vyvolal odpor stavů
• à snaha Rudolfova bratra Matyáše vydobýt pomocí moravských stavů trůn a stát se panovníkem celé říše – špatně snášel Rudolfovu politiku a měl pocit, že má právo zasahovat, protože Rudolf trpěl manio-depresivními záchvaty, které se s postupem věku zhoršovaly
• Matyáš se rozhodl rozpoutat proti Rudolfovi stavovský odboj – podpora moravských a rakousko-uherských stavů
• české stavy zachovaly Rudolfovy věrnost pod podmínkou, že bude vyhověno jejich požadavkům

• mezi bratry uzavřen 1609 libeňský mír (na libeňském zámečku) – Rudolf se vzdal vlády nad Uhrami, Rakouskem a Moravou ve prospěch Matyáše – zůstávají mu Čechy, obojí Lužice a Slezsko

Rudolf je pak donucen ustoupit nekatolíkům a podepsat Majestát na náboženskou svobodu – znamená potvrzení (uzákonění) České konfese (vyhlášené Maxmiliánem II.) – podle jeho znění nesměl být nikdo pronásledován za své náboženství

Rudolf však myslel na pomstu:

• využil pomoci příbuzného pasovského biskupa Leopolda a povolil vstup jeho vojsk na naše území
• přišli r. 1611 od jihu a rabovali až do Prahy
• to vyvolalo bouře jak obyvatelstva, tak Matyáše
• Rudolf II. byl donucen vzdát se koruny v Matyášův prospěch
• po jeho smrti v r. 1612 se Matyáš stal císařem římským. à konec éry Prahy jako sídelního města, vláda místodržících

Kultura a věda

• rudolfínská Praha – tzv. „zlatá Praha“ – výstavné a pohostinné město = politické, společenské a kulturní centrum Evropy

Rudolf II. byl uměnímilovný člověk – sběratelem uměleckých děl a mecenášem vědců i šarlatánů.

• vydal majestát, ve kterém rozhodl, aby malíři „nesluli řemeslem, ale uměním“

do Prahy přijíždí umělci, učenci, diplomaté, obchodníci…

• především nizozemští malíři – představitelé manýrismu (= sloh mezi renesancí a barokem odklon od ren.zákonů a přesnosti, příklon k subjektivnímu vnímání x nebyl moc přijat lidmi) – Hans von Aachen, Bartoloměj Spranger, Arcimboldo i sochař Adrian de Vries

• Rudolf II. získal řadu uměleckých děl jako dary od panovníků, některých šlechticů nebo i měst, která si chtěla koupit jeho přízeň
• Rudolf nešetřil peníze na četné nákupy obrazů po celé Evropě
• tehdy se do Prahy dostaly obrazy světoznámých malířů, jako byl Tizian Raffael, Leonardo da Vinci…

• císařův sběratelský zájem byl také zaměřen na četné kuriozity-zvláštní předměty
• v jeho sbírkách byste objevili přírodní předměty, polodrahokamy, různé kameny, exotické ovoce, ořechy nebo i herbáře
• některé byly předělány na číše, misky apod., například ořechové skořápky, koráli, mušle…
• unikátní věc byla například miska z velké mušle vsazená do umělecky vyzdobeného podstavce

Pražský hrad se stal významným centrem a skutečně reprezentačním císařským sídlem. Rudolf nechal upravit některé hradní prostory. Vznikl Španělský sál, kde byla umístěna velká část obrazů stejně jako v přilehlých komnatách a chodbách. Když Matyáš přesídlil z Prahy do Vídně, odvezl z Pražského hradu i velkou část Rudolfovy obrazárny. Rudolfovy sbírky pak byly také rozkradeny Švédy za 30–ti leté války. Na Pražském hradě přibyly také konírny, ptáčnice a tzv. lví dvůr, kde byla chována exotická zvířata. I blízko mnohých šlechtických sídel byly zakládané renesanční zahrady s pravidelným rozvržením, altánky, míčovnami, oranžériemi, zahradními domky, zdobenými malbami nebo sgrafitem.

Tato doba počátku novověku marně hledala středověký řád i renesanční harmonii. Lidé se proto častěji upínali na astrologii, alchymii a černou magii, které jim měli dát jakousi jistotu, bohatství a odpověď na některé zneklidňující otázky. Nadějně se také obraceli k vědeckému poznání, založenému na pozorování a pokusu. Hranice mezi vědou a magií nebyla zřetelná, obě sféry se vzájemně prolínaly. I proto dával Rudolf prostor jak podvodníkům, tak i seriózním učencům a vědcům.

• Různí podvodníci, alchymisti à snaha najít kámen mudrců, vytvořit zlato z jiných kovů, elixír života, vytvořit umělého člověka: Golem

S poznáváním světa a vesmíru souvisela samozřejmě astrologie – věda o zkoumání hvězd a planet. V období 16. a 17. století zájem o astrologii vedl k řadě nových objevů. Císař Rudolf II. podporoval kolem roku 1600 řadu učenců, hvězdářů, kteří pozorovali Slunce a ostatní planety, ale také sestavovali horoskopy, o které byl v té době velký zájem. Tiskly se tedy kalendáře a pranostiky s předpovědí o nejbližší budoucnosti lidí, měst a zemí.

• tehdy v Praze působili alchymisté Edward Kelley a John Dee i známí astronomové Tycho de Brahe a Johannes Kepler. Ten zde vyslovil své první dva zákony o pohybu planet.
• 1600 provedl lékař Jan Jessenius v Praze první veřejnou pitvu lidského těla s výkladem
• vydávání Bible Kralické – dokonalý jazyk bible – spisovná norma češtiny

Atmosféra na císařské rezidenci byla jako stvořená pro různé dohady a fámy. Z některých se zrodily pověsti jako například o umělém Golemovi, zhotoveném rabínem Jehudou Löw ben Bezalel nebo o nesmírných pokladech Marka Mardochaje Maisla, který byl ve skutečnosti neobyčejně podnikavý židovský lichvář.

S rudolfínskou Prahou také souvisí legendární doktor Johannes Faust.

Praha za Rudolfa II. se v 19. a 20. století stala vděčným námětem pro vznik povídek a románů psaných českými i cizími tvůrci a pro filmová zpracování.