Církev ve středověku
(boj o investituru, křížové výpravy obecně, podrobněji do Svaté země)
1054 – velké schizma (= rozluka církve)
- západní (římská, latinská, katolická) – papež, latina
- východní (ortodoxní, pravoslavná) – patriarcha, řečtina
- církev udržuje vědomí jednotné říše
- učení o „trojím lidu“
- hospodářská prosperita církve
- výsadní nositelkou kultury, vzdělanosti (školy)
Boj o investituru
- spor o prvenství mezi světskou a církevní mocí
- (Investio = oblékat slavnostní roucho, přeneseně udělovat biskupský prsten a berlu)
1073 – papežem Řehoř VII. bez souhlasu císaře
- Dictatus papae – nároky na světskou moc
- vznesl požadavky na právo dosazování a odvolávání panovníků
- požadavek, aby se císař vzdal práva jmenovat biskupy
à císař Jindřich IV svolal synodu (shromáždění)
à papež sesazen × na oplátku Jindřich vyloučen (exkomunikován) z církve – knížata tímto zbavena věrnosti
à vzpoura (podpora papeže)
à pokořující pouť Jindřicha k papeži – prosba o odpuštění
pak ale pokračování sporů až do r.1122 à konkordát wormský (smlouva církve a státu)
- volba biskupů církví (berla a prsten) za královy přítomnosti (žezlo)
- à sice kompromis, ale v podstatě posílení církevní moci (snížil králův vliv na vysoký církevní klérus)
Křížové výpravy (kruciáty)
příčiny:
- populační přírůstek à potřeba nových území, pro poddané (svoboda, půda, snadnější živobytí)
šlechta – získat nové léno (mladší synové kvůli majorátu) - obchodní význam – italská města(Janov, Pisa, Benátky)
- k vyvolání zapotřebí především ideologické motivy
vzestup náboženského cítění v 11.století
příchod seldžuckých Turků do Malé Asie a na Blízký východ à 1076 dobyt Jeruzalém – posvátná místa pro křesťany (vláda Arabů vystřídána Turky à zhoršení podmínek pro poutníky do Svaté země)
à ohrožena Byzanc à žádost o pomoc
1095 – svolán koncil (Clermont) – papež Urban I. výzva k válečné výpravě (svaté válce) proti nevěřícím
- cíl – osvobodit Boží hrob a Svatou zemi od Turků + hospodářské a politické cíle
- za účast slib duchovní milosti, příděl půdy na Východě
- ohlas a nadšení – vidina zisku a slávy
bojovníci označeni červeným křížem à křižáci
celkem 8 křížových výprav (+ jedna dětská)
- výprava: – dobytí Jeruzaléma a vůbec největší územní zisky à křižácké státy
- výprava: – neúspěšná snaha o rozšíření území křižáckých států, Turky dobyt zpátky Jeruzalém
- výprava: – snaha o zvrat nepříznivé situace; jen částečný úspěch (Fridrich Barbarossa, Richard Lví srdce)
- výprava: – na popud Benátčanů zaměřena proti křesťanům (Byzanci) à dobyt à Latinské císařství
1212 – dětská křížová výprava: malý úspěch profesionálních armád à myšlenka, že Boží hrob mohou osvobodit jen nevinní – bez hříchu (děti); zákaz papeže, přesto uskutečněna, ztráty na životech, obchodníky v Marseille někteří prodáni do otroctví
konec křižáckých států (1291 – dobyta poslední křižácká pevnost Akkon)
důsledky křížových výprav
- vzrůst moci a bohatství církve
- rozvoj měst – Benátky, Janov – obchod
- křesťanské panství na Blízkém východě se nepodařilo udržet
- kulturní obohacení Evropy (styk s arabskou a byzantskou kulturou) – východní přepych
- nové plodiny (rýže, mák, broskve, citrony)
- rytířská kultura – trubadúři
vznik rytířských řádů – spojení vojenské a charitativní činnosti s životem mnišských řádů (původně ochrana poutníků na dobytých území)
- johanité à maltézští rytíři
- templáři
- řád německých rytířů
křížové výpravy pořádány i do jiných oblastí proti nevěřícím:
- španělská reconquista – proti muslimským Arabům na Pyrenejském poloostrově
- později proti křesťanským národům, které se stavěli proti církvi (husitství)
Církev po skončené křížových výprav
vzrůst bohatství církve (kořist, odpustky) à život v přepychu à veřejné pohoršení, odpor, úsilí obnovit apoštolskou chudobu
vznik sekt – sdružení nespokojených – ohrožení autority církve
- např. hnutí katharů, albigenští, valdenští
- proti nim křižácké výpravy
- v pol.13. století zřízena Svatá inkvizice – instituce k vyhledáváni a souzení kacířů, s velkými pravomocemi
vznik žebravých řádů – měli žít jen z podpory a almužen
- františkáni
- dominikáni – od 13.století řídili inkvizici
- karmelitáni
- augustiniáni – poustevníci