ANTICKÉ ŘECKO

– konec 3. tis. př.n.l. – vznik první evropské civilizace v Egejském moři

– do 12. stol. př.n.l. – vývoj odvozen z Předního východu

– egejská oblast (Egeida) – pevninské Řecko, ostrovy v Egejském moři, západní pobřeží Malé Asie

 

Přírodní podmínky:
– rozmanitý a členitý povrch (velké výškové rozdíly)

– krátké řeky – nebudování závlahových systémů > nedostatek vody

– mírné podnebí

– 20% zem. půda (obilí, ovoce, luštěniny, olivy, víno; ovce, kozy, rybolov)

– ložiska kvalitního stavebního kamene, hrnčířské hlíny, zlata, stříbra, olova

– velké množství přirozených přístavů

 

Periodizace:

1. Mínojské a Helladské období (30.-16. stol. př.n.l.)
2. Mykénské období (16.-12. stol. př.n.l.)
3. Homérské období – „doba temna“ (1100 – 800 př.n.l.)
4. Archaické období (800 – 500 př.n.l.)
5. Klasické období (500 – 338 př.n.l.)
6. Helénistické období (338 – 146 př.n.l.)

 

Mínojská Kréta

 

– vznik první evropské civilizace

– 2. tis. př.n.l. – vznik měst (Knóssos, Faistos)

– 50 000 – 80 000 obyvatel, sídlo vládců a hospodářství

– paláce – několikapatrové, stovky místností

– velká umělecká a technická úroveň (kanalizace,
tekoucí voda- omítka, koupelny, malby)

– redistribuční hospodářství

– společnost – vládce a jeho rodina (palác)

– panovníkova družina, aristokracie

– úředníci, písaři

– řemeslníci

– zemědělci (nejpočetnější)

– základ obživy – zemědělství, pastevectví, rybolov

– hrnčířský kruh (kamarská keramika), tkalcovský stav, dobré lodě

– lineární písmo (nerozluštěno)

– kulturní a obchodní styky s Malou Asií, Mezopotámií, Egyptem, záp. Středomořím

– 20.-15. stol. – vrcholné období

– 15.-14. stol. – ovládnutí řeckými Acháji

– 1200 – podlehnutí mořským národům

 

Helladské období

 

– neznámé obyvatelstvo (Pelasgové)

– 2. tis. – příchod bojovných a kočovných pastevců (indoevropský původ)

– Heléni – Řekové > Řecko – Helas

– Iónové, Ailové, Achájové (Peloponés, nejrychlejší rozvoj)

 

Mykénské období

 

– městské státy (Mykény, Pylos) > boje

– společnost – válečnická šlechta (náčelník) – nejvyšší postavení

– majetkové rozdíly mezi lidmi

– palác  – správní a hospodářské centrum

– z kamene (kyklopské zdivo)

– rozšíření mykénské kultury na egejské ostrovy, jih Malé Asie

– 13. stol. – rozkvět (Kréta)

– Trojská válka (Achájové)

– 12. stol. – úpadek kultury (vnitřní rozpory, vpád Dórů)

 

Homérské období

 

– „doba temna“ – nedostatek pramenů

– úpadek kultury, měst

– nepoužívání písma

– Homérské eposy (8. stol.) – umělecké dílo (ne moc historické)

– Dórové   – kočovní pastevci

– postupný příchod (cca 1100)

– v boji lepší než Achájové (železné zbraně, koně)

– 200 let bojů

– konec mykénské a krétské kultury

– vyvolání pohybu kmenů – první řecká kolonizace

             – Ailové – sever + část středu

– Iónové – střed + SV Peloponésu

– Dórové – Peloponés + jižní egejské ostrovy

– společnost:

– rozpad rodového zřízení > fratrie (větší rody)

– rodoví stařešinové – volení, později dědičné

– rodina, která měla nejvíce půdy, stád > šlechta

– spojování fratrií >> fýly (kmeny)

– v čele náčelník (časem dědičné) > král (basileus)

– králové  – osobní statečnost, umění boje

– vojenské, soudní, náboženské funkce

– významné postavení bojeschopných mužů

– otroci – patriarchální charakter (součást rodiny), malé množství

– rozvoj řemesel (hrnčířství, kovářství), obchodu > majetkové rozdíly

– používání železa (od 700 př.n.l. běžné)

 

Archaické období

 

– používání písma (podle tradice od Féničanů) – 22 znaků

– hláskové písmo – naučitelné, kontrola státu

– vznik poleis (městské státy) – spojení vesnic do obcí (základ poleis)

– ekonomicky samostatné, suverénní, politické organizace

– řízeny plnoprávnými občany (dospělí muži)

– právo – vlastnění půdy, budov; ochrana majetku, života; politická participace

– povinnost – ekonomické příspěvky, bojování ve vojsku,  nadřazenost názorů obce nad osobními

– agora – tržiště

             – akropolis – pevnost na vyvýšeném místě (v Athénách)

             – posvátný okrsek – zasvěcený patronu poleis (bohu)

– celkem cca 200 poleis

 

Velká řecká kolonizace

– přesídlení části obyvatel

– po hlasování v poleis (alespoň 1 muž z každé rodiny)

– přelidnění, touha po půdě

– zakládání nových osad – dobře bránitelné
– zem. půda

– nezískané bojem

– směry   – J Itálie + Sicílie („Velké Řecko“)

– S Afrika

– J Francie + J Španělsko

– pobřeží Černého moře

– obchodní vztahy:

– osady dodávaly metropolím obilí, ty jim naoplátku prodávaly zbraně a nástroje

– důsledky – rozšíření řeckého světa a kultury (ovlivnění)

– barbarizování Řeků, pořečťování barbarů

 

 

 

– sociální problémy v poleis

– nahrazení krále zemědělskou šlechtou

– rozvoj řemesel a obchodu

– těžba žel. rudy, odlévání kovů, svařování

– hrnčířský kruh, tkalcovský stav

– mořeplavba, stavitelství (vodovody, kanalizace, chrámy)

– naturální směna > peníze (od Lýdů před r. 600 př.n.l.)

– nová forma bohatství

– ohrožení aristokracie střední vrstvou (7. stol.)

– růst vlivu střední vrstvy

– aristokracie vs. démos (lid)

– donucení aristokratů k zápisu zákonů

– někde u moci tyranové (samovládci)

– zpočátku sliby v prospěch poleis

– za 1-2 generace diktatura – negativní vládnutí

– po čase svržení, nemožný návrat k diktatuře

– aristokracie > diktatura > demokracie

 

SPARTA

– Lakónie (Peloponés)

– úrodná půda

– dostatek žel. rudy

– ohraničení horami

– 10 stol. – spojení 4 vesnic > vznik Sparty

– usazení Dórů (dórští Sparťané)

– podmanění dřívějšího obyvatelstva

– rozdělení obyvatelstva:  1. Perioikové – bez polit. práv, svobodní

– řem., zem., obch.

– povinnost boje ve válce

– se Sparťany = Lakedaimoňané

2. Heilóti (otroci) – původní zemědělci

– většina, majetek státu

– živení Sparťanů

3. Pairové (Sparťané) – plnoprávní, nepracovali

– vojenská služba, oddanost státu

– LÝKURGOS – zákony, vojenský a výchovný systém

– rozdělení půdy na 9000 části pro Sparťany

– práva a povinnosti obyvatel

– dobré postavení žen (čím více porodila chlapců, tím lepší postavení žena měla)

– vojsko – přísná kázeň, hoplíté (těžká pěchota) – jediná složka armády, boj ve falangách

– státní zřízení:

– v čele 2 králové (velitelé vojska)

– 5 eforů  – kontrola zákonů, výchovný systém, soudní a výkonná moc

– na 1 rok, starší 60 let

– gerusia – rada starších (30 mužů – králové + starší 60 let)

– lidové shromáždění (apelá) – všichni dospělí Sparťané

– volba eforů, gerusie, vyhlašování válek

– 8. stol. – 1. mesénská válka – podmanění Messenie

– 2. pol. 7. stol. – 2. mesénská válka – povstání Messénů, neúspěšné

> reformy – pro udržení otroků v klidu

– nejsilnější vojsko v Řecku

– izolace vůči cizincům a všemu novému > postupné zaostávání

– 2. pol. 6. stol. – vytvoření Peloponéského spolku

                                               – nejsilnější vojenská síla v Řecku

– hlavní slovo v něm má Sparta

 

ATHÉNY

– Attika – úrodné planiny (olivy, obilí, pastevectví)

– nedostatek mramoru, olova, stříbra, hrnčířské hlíny

– mořeplavba

– Théseus – údajně 1. král Athén

– synoikismus – spojování vesnic do jednoho celku

– 7. stol. – společenské centrum Atiky

– aristokratické zřízení (eupatridé)

– archonti – 9 nejvyšších úředníků státu

– areopag    – aristokratická rada, nejdůležitější orgán státu

– zákonodárná moc

– poradní sbor archontů

– dodržování nepsaných zákonů

– volení úředníků

– právo vynášení rozsudků

– rozdělení na 4 fýly (každý občan – člen fratrie)

– zemědělci a řemeslníci – zadlužování u eupatridů > závislost

– při neplacení dluhů > celá rodina do dlužního otroctví > postupné vylidňování

– 7. stol. – růst sociálních rozporů

– Drakónovy reformy (621)

– zapsání zákonů

– omezení krevní msty

– rozlišení mezi vraždou a neúmyslným zabitím

– omezení moci soudců

– ochrana soukromého majetku

– 6. stol. – nové vyhrocení situace

– Solónovy reformy (594)

– zrušení dlužního otroctví (aby zcela nevymizela nižší a střední vrstva)

– rozdělení obyvatel do 4 majetkových skupin (politická práva a povinnosti)

1. MS – nejvyšší úřady; přispívání na stavbu válečných lodí, divadel
2. MS – jezdci ve válce
3. MS – těžkooděnci ve válce
4. MS – lehkooděnci ve válce, veslaři; účast pouze ve sněmu

– zrušení monopolu aristokracie na politickém vedení Athén

– podpora řemesel, obchodu

– 6. stol. – rostoucí moc střední vrstvy > rozpory s aristokracií

> u moci PEISISTRÁTOS        – tyran

– zastánce chudých lidí

– část půdy šlechty dává zemědělcům

– rozvoj města (chrám bohyně Athény)

– 510 – svržení tyranů, do čela Alkménovci

– KLEISTHENES

– 508 – rozšíření 4 fýl na 10 (územní princip)

– každá fýla 50 zástupců >> Rada 500

                                    – docílení zrovnoprávnění obyvatelstva

– ostrakismos – střepinový soud (ochrana před návratem tyranů)

– napsání občana, který nejvíce ohrožuje demokracii, na hliněný střep (ostrakón)

– odchod z Athén na 10 let

– po návratu možnost zastávání politických funkcí

 

Klasické období

 

– vrchol demokracie, vzdělání, kultury

– východní soused – Persie (nejmocnější říše té doby)

– Malá Asie – součást Persie

– méně výdělků (obchody přes Palestinu, Fénicii, Egypt)

– v každém městě perský zplnomocněnec

                – 499 – protiperské povstání (centrum Mílétos)

– zpočátku úspěšné (dobytí Sard)

– žádost o pomoc evropských Řeků > Athény pomoc poslaly

– 494 – potlačení povstání

– záminka k trestné výpravě proti Athénám

 

Řecko-perské války

– Athény, Sparta       – odpor proti Persii

– největší podíl ve spojené armádě, velitelé pouze z těchto 2 států

– silný tlak Persie – dobývá území Thrákie, Makedonie > shromažďuje zde silné voj. jednotky

– příjem athénských politických uprchlíků

– spojenectví s nedemokratickými poleis (Argos,..)

– 1. trestná výprava (492)

                – postup Peršanů podél pobřeží

– zničení vojska bouří (mys Athos) > konec výpravy

– 2. trestná výprava (490)

                – vylodění Peršanů v Attice – bitva u Marathónu (490)

                              – athénský velitel Miltiadés

– porážka Persie, obrovský úspěch Athén

– posel Feidippidés – smrt vyčerpáním po vyřízení zprávy > marathónský běh

– THEMISTOKLÉS – demokraticky zvolen do čela Athén

– vybudování nejsilnějšího loďstva v Řecku (200 lodí)

– základna flotily je přístav Pireus (Peíraíeus)

– problémy v Persii (10 let) – boje v Egyptě, Babylónii

– nový král – XERXES

– 3. trestná výprava (480)

– putování Peršanů podél pobřeží sev. Řecka

– bitva u Thermopyl (480) – cesta do stř. Řecka

– obrovská přesila Peršanů (podle tehdejších historiků až 2 000 000, dnešní odhad je 250 000)

– 300 Sparťanů (král LEONIDAS) + cca 4000 hoplítů z ostatních městských států

– vyzrazení stezky vedoucí do týla > po 7 dnech jsou Řekové poraženi

– postup do Attiky – vyplenění a vypálení Athén

– bitva u Salamíny (479) – námořní bitva

– menší, rychlé lodě Řeků proti těžkým, velkým lodím Peršanů

– vítězství Řeků

– bitva u Platají (480) – spojená armáda městských států naprosto rozdrtila perskou armádu

– 478 – vznik Athénského námořního spolku (vojnský svazek mnoha městských států)

– i státy Malé Asie, Černomoří, egejské ostrovy

– boj proti Persii

– pro svobodnou plavbu v Egejském moři

– v dalších letech několik porážek Persie

– 449 – Kalliův mír   – konec války

– nezávislost Malé Asie

– svobodná plavba v Egejském moři

– řemeslná, politická, hospodářská převaha Řeků

– dlouhodobé důsledky válek:

– vznik Athénského námořního spolku (proti Peloponéskému)

> vyostřování vztahů mezi Spartou a Athénami

– příliv otroků do Řecka, vytlačování práce svobodných občanů

– hospodářský vzestup Athén (příspěvky ANS)

 

Vnitřní vývoj Athén

– EFIALTÉS – 462 – omezení areopagu, posílení demokracie

– zabit odpůrci

– zlatý věk Athén (449-431) – vrchol kultury, politické moci

– 300 000 obyv. (50% svobodní, 110 000 otroků, zbytek cizinci a lidé bez politických práv)

– 446 – mír mezi Spartou a Athénami na 30 let (vzájemný respekt)

– demokratické orgány:

– lidové shromáždění (eklésia)

– všichni občané nad 20 let s vojenskou služnou

– zákony, rozhodování o míru, válce

– většinový systém, diskutování o návrzích

– 40x ročně

– v mezidobí – Rada 500

– stratégové – nejdůležitější úředníci

– 10 (z každé fýly jeden) na 1 rok

– velitelé vojska

– porotní soudy

                              – 6000 občanů (los) – starší 30 let

– proti rozhodnutí se nelze odvolat

– Rada 500

– vymezení kompetencí úředníků, kontrola

– zrušení majetkového omezení pro úřady

– dieta – finanční náhrada, ušlý zisk z práce, vypláceno úředníkům

– PERIKLÉS (443-429)

– vrchol demokracie

– zavedení diet

– poplatky za divadlo

– dávky vdovám, sirotkům, invalidům

– rozsáhlá výstavba Athén, propojení Athén a přístavu Pireus hradbami

– otroci – z neřeckých oblastí, kulturní úroveň

 

Peloponéská válka (431-404)

– Sparta, Korint, Megara, Boiótie – převaha na souši (40 000 těžkooděnců)

– Athény + ANS – převaha na moři (300 válečných lodí)

 

Archidámská válka (431-421)

– útok ANS z moře na Peloponés

– vyklizení Attiky > ukrytí za hradbami Athén, Pireus

– Archidámos – velitel Sparty

– každoroční útok na Attiku

– Periklés – vyhýbal se rozhodující bitvě

– dvě skupiny v Athénách

– Kleón – pro aktivní boj (obch., řem., chudí)

– Nikias – pro obranu (rolníci, velkostatkáři)

– 430 – mor v Athénách (smrt třetiny obyvatel)

– 429 – smrt Perikla (mor)

– 421 – Nikiův mír (na 50 let)

– obnovení situace před Peloponéskou válkou

 

– 415  – výprava Athén na Sicílii proti Syrakusám

– pomoc Sparty Syrakusám

– porážka athénského vojska (200 lodí a většina armády zničeno)

 

Dekejská válka (414-404)

– zapojení Persie do války (ke Spartě) – finanční pomoc

> budování sparťanského loďstva

– boje v Helespontu – ohrožení obchodních cest Athén

– bitva u Aigospotamoi (405)

– spartský král Lýsandros

– zničení athénského loďstva

– definitivní porážka Athén

– 404      – kapitulace Athén

– přijmutí mírových podmínek

– rozpuštění ANS

– zničení opevnění

– ponechání max. 12 válečných lodí

– vláda 30 oligarchů

– neúspěšné sjednocení Řecka pod Spartou

 

Boj o nadvládu v Řecku

– dosazování vojáků Sparty do řeckých měst

– likvidace odpůrců Sparty

– zapletení Sparty do záležitostí Persie

– smrt krále, podpora neúspěšného nástupce

– válka Sparty s Persií (400-394)

– bitva u Knidu (394) – porážka Sparty

– perská podpora Athén, Théb

– korintská válka (395-386)

– poleis (v čele Théby) proti Spartě

– neúspěch, ale Sparta byla velmi oslabena

– 379 – vzpoura Théb proti Spartě, osvobození

– vznik Boiótského spolku

– 378 – obnovení ANS

– perské půjčky – budování loďstva, hradeb

– získání vlivu v Egeidě

– bitva u Leukter (371)

– vítězství Boiótského spolku nad Spartou (Epameimondas)

– katastrofální porážka Sparty, zánik Peloponéského spolku

– 371-362 – nadvláda (hegemonie) Théb

– bitva u Mantineie (362)

– uzavření věčného míru (bez Sparty)

 

Vzestup Makedonie

 

– Makedonie – sev. soused Řecka

– dostatek dřeva, chov dobytka

– smíšené obyvatelstvo – domorodci s Řeky

– 6. stol. – sjednocení > v čele král (opora v aristokracii)

– 5.-4. stol. – kulturní a hospodářský rozvoj (přebírání poznatků od Řeků)

– FILIP II. (359-336)

– vojenská reforma

– obléhací technika, prodloužení oštěpů, nové formace i druhy voj. jednotek

– finanční reforma (zlaté mince – filipiky)

– rozšíření území

– využití rozporů v Řecku

– proti rozšíření makedonského vlivu bojují některé řecké státy (Athény, Théby)

– bitva u Chaironeie (338) – porážka Řeků, vyplenění Théb

– 337 – vznik Korintského spolku v čele s Makedonií

– ztráta samostatnosti řeckých měst

– boj proti Persii

– 336 – zavražděn šlechtou (obava z jeho moci)

 

Helénistické období

 

– rozšíření řecké kultury a civilizace

– ALEXANDR MAKEDONSKÝ

– ctižádostivý, cílevědomý, schopný voják, diplomat, organizátor,

vzdělaný (učitel Aristoteles)

– likvidace odpůrců v Makedonii, Řecku

– tažení proti Persii

             – 334 – přechod přes Helespont (40 000 mužů)

– bitva u Graniku         – vítězství nad maloasijskými satrapy

– získání Malé Asie

– 333 – bitva u Issu – vítězství nad králem Dáreiem III.

– zmocnění perského tábora, zajetí královy rodiny

– odmítnutí vyjednávání

– ovládnutí syrského a fénického pobřeží

– 332 – příchod do Egypta (osvoboditel)

– založení Alexandrie

             – 331 – bitva u Gaugamel – největší bitva starověku (40 000 Makedonců vs. 250 000 Peršanů)

– vítězství Alexandra, smrt Dáreia (zavražděn na útěku svými důstojníky)

– dobytí Babylónu, Sús (zmocnění se pokladů)

– dobytí a vypálení Persepole (odveta za Athény)

– ovládnutí vých. Persie (330-324)

– dojítí do Indie, odmítnutí vojáků pokračovat > tažení zpět

– 323 – příchod do Babylónu (hl. město Alexandrovy říše)

– onemocnění (malárie?), smrt

– za 12 let Alexandr ovládl celý známý svět

– organizace říše:

– neomezená moc Alexandra

– ponechání satrapií (perských územně-správních celků), jazyka, zvyků, náboženství

– sňatky (propojení makedonské a perské šlechty)

– zařazení Peršanů do elitních oddílů

– zakládání nových měst – Alexandrie (cca 90, nejslavnější byla v Egyptě)

– centra řecké kultury, šíření vlivu

– podpora obchodu, řemesel; stavba silnic, přístavů

– prolínání řecké kultury s jinými

> helénistická kultura – kosmopolitní, nadnárodní

 

Rozpad říše

– diadochové – nástupci (alexandrovi generálové)

– boje mezi diadochy (323-301)

– nejednotná, nesourodá říše (ekonomika, náboženství, politika, historie)

– vyvraždění Alexandrovy rodiny a jeho velitelů

– vraždy, podplácení, diplomatické sňatky, války

– vytracení jednoty Alexandrovy říše

– 301 – ustanovení helénistických říší (do 276)

 

Říše Antigonovců

– nejmenší (Makedonie + Řecko)

– nejjednotnější

– v čele král, omezen makedonskou aristokracií

– hospodářství – přírodní bohatství, obchod

 

Říše Seleukovců

– Přední Asie, Mezopotámie po Indii

– nejrozsáhlejší, nejednotná

– nevytvoření centralizovaného správního systému

– výnosy z daní, královských pozemků

– oddělení Parthie, Judského státu, Pergamonského království

 

Říše Ptolemaiovců

– Egypt, Sýrie

– nejvíce pospolitá

– hl. město – Alexandrie

– navázání na tradici faraónů

– propracovaný správní systém

– dálkový obchod, řemesla, příjmy z králových monopolů (olej, papyrus, těžba zlata)

– hospodářsky nejvyspělejší

 

Situace v Řecku

– po Alexandrově smrti – rozpuštění Korintského spolku

>> vytvoření řeckého protimakedonského spolku

– Démosthénés – řečník, odpor proti Makedoncům

– lamijská válka (323-322) – porážka Řeků

– 279 – vpád Keltů – plenění

– rozdělení městských států:

– Aitolský spolek (stř. Řecko)

– proti Makedonii, demokracie

– Achájský spolek (největší řecká města)

– spolupráce s Makedonií

– 197 – porážka Makedonie Římem

– 196 – vyhlášení svobody Řeků Římany

– 149 – protiřímská povstání v Makedonii

– 148 – potlačení povstání, připojení Makedonie k Římu

– 146 – porážka Aitolského, Achajského spolku Římem

– konec politické nezávislosti Řecka