ANTICKÉ ŘECKO
– konec 3. tis. př.n.l. – vznik první evropské civilizace v Egejském moři
– do 12. stol. př.n.l. – vývoj odvozen z Předního východu
– egejská oblast (Egeida) – pevninské Řecko, ostrovy v Egejském moři, západní pobřeží Malé Asie
Přírodní podmínky:
– rozmanitý a členitý povrch (velké výškové rozdíly)
– krátké řeky – nebudování závlahových systémů > nedostatek vody
– mírné podnebí
– 20% zem. půda (obilí, ovoce, luštěniny, olivy, víno; ovce, kozy, rybolov)
– ložiska kvalitního stavebního kamene, hrnčířské hlíny, zlata, stříbra, olova
– velké množství přirozených přístavů
Periodizace:
- Mínojské a Helladské období (30.-16. stol. př.n.l.)
- Mykénské období (16.-12. stol. př.n.l.)
- Homérské období – „doba temna“ (1100 – 800 př.n.l.)
- Archaické období (800 – 500 př.n.l.)
- Klasické období (500 – 338 př.n.l.)
- Helénistické období (338 – 146 př.n.l.)
Mínojská Kréta
– vznik první evropské civilizace
– 2. tis. př.n.l. – vznik měst (Knóssos, Faistos)
– 50 000 – 80 000 obyvatel, sídlo vládců a hospodářství
– paláce – několikapatrové, stovky místností
– velká umělecká a technická úroveň (kanalizace,
tekoucí voda- omítka, koupelny, malby)
– redistribuční hospodářství
– společnost – vládce a jeho rodina (palác)
– panovníkova družina, aristokracie
– úředníci, písaři
– řemeslníci
– zemědělci (nejpočetnější)
– základ obživy – zemědělství, pastevectví, rybolov
– hrnčířský kruh (kamarská keramika), tkalcovský stav, dobré lodě
– lineární písmo (nerozluštěno)
– kulturní a obchodní styky s Malou Asií, Mezopotámií, Egyptem, záp. Středomořím
– 20.-15. stol. – vrcholné období
– 15.-14. stol. – ovládnutí řeckými Acháji
– 1200 – podlehnutí mořským národům
Helladské období
– neznámé obyvatelstvo (Pelasgové)
– 2. tis. – příchod bojovných a kočovných pastevců (indoevropský původ)
– Heléni – Řekové > Řecko – Helas
– Iónové, Ailové, Achájové (Peloponés, nejrychlejší rozvoj)
Mykénské období
– městské státy (Mykény, Pylos) > boje
– společnost – válečnická šlechta (náčelník) – nejvyšší postavení
– majetkové rozdíly mezi lidmi
– palác – správní a hospodářské centrum
– z kamene (kyklopské zdivo)
– rozšíření mykénské kultury na egejské ostrovy, jih Malé Asie
– 13. stol. – rozkvět (Kréta)
– Trojská válka (Achájové)
– 12. stol. – úpadek kultury (vnitřní rozpory, vpád Dórů)
Homérské období
– „doba temna“ – nedostatek pramenů
– úpadek kultury, měst
– nepoužívání písma
– Homérské eposy (8. stol.) – umělecké dílo (ne moc historické)
– Dórové – kočovní pastevci
– postupný příchod (cca 1100)
– v boji lepší než Achájové (železné zbraně, koně)
– 200 let bojů
– konec mykénské a krétské kultury
– vyvolání pohybu kmenů – první řecká kolonizace
– Ailové – sever + část středu
– Iónové – střed + SV Peloponésu
– Dórové – Peloponés + jižní egejské ostrovy
– společnost:
– rozpad rodového zřízení > fratrie (větší rody)
– rodoví stařešinové – volení, později dědičné
– rodina, která měla nejvíce půdy, stád > šlechta
– spojování fratrií >> fýly (kmeny)
– v čele náčelník (časem dědičné) > král (basileus)
– králové – osobní statečnost, umění boje
– vojenské, soudní, náboženské funkce
– významné postavení bojeschopných mužů
– otroci – patriarchální charakter (součást rodiny), malé množství
– rozvoj řemesel (hrnčířství, kovářství), obchodu > majetkové rozdíly
– používání železa (od 700 př.n.l. běžné)
Archaické období
– používání písma (podle tradice od Féničanů) – 22 znaků
– hláskové písmo – naučitelné, kontrola státu
– vznik poleis (městské státy) – spojení vesnic do obcí (základ poleis)
– ekonomicky samostatné, suverénní, politické organizace
– řízeny plnoprávnými občany (dospělí muži)
– právo – vlastnění půdy, budov; ochrana majetku, života; politická participace
– povinnost – ekonomické příspěvky, bojování ve vojsku, nadřazenost názorů obce nad osobními
– agora – tržiště
– akropolis – pevnost na vyvýšeném místě (v Athénách)
– posvátný okrsek – zasvěcený patronu poleis (bohu)
– celkem cca 200 poleis
Velká řecká kolonizace
– přesídlení části obyvatel
– po hlasování v poleis (alespoň 1 muž z každé rodiny)
– přelidnění, touha po půdě
– zakládání nových osad – dobře bránitelné
– zem. půda
– nezískané bojem
– směry – J Itálie + Sicílie („Velké Řecko“)
– S Afrika
– J Francie + J Španělsko
– pobřeží Černého moře
– obchodní vztahy:
– osady dodávaly metropolím obilí, ty jim naoplátku prodávaly zbraně a nástroje
– důsledky – rozšíření řeckého světa a kultury (ovlivnění)
– barbarizování Řeků, pořečťování barbarů
– sociální problémy v poleis
– nahrazení krále zemědělskou šlechtou
– rozvoj řemesel a obchodu
– těžba žel. rudy, odlévání kovů, svařování
– hrnčířský kruh, tkalcovský stav
– mořeplavba, stavitelství (vodovody, kanalizace, chrámy)
– naturální směna > peníze (od Lýdů před r. 600 př.n.l.)
– nová forma bohatství
– ohrožení aristokracie střední vrstvou (7. stol.)
– růst vlivu střední vrstvy
– aristokracie vs. démos (lid)
– donucení aristokratů k zápisu zákonů
– někde u moci tyranové (samovládci)
– zpočátku sliby v prospěch poleis
– za 1-2 generace diktatura – negativní vládnutí
– po čase svržení, nemožný návrat k diktatuře
– aristokracie > diktatura > demokracie
SPARTA
– Lakónie (Peloponés)
– úrodná půda
– dostatek žel. rudy
– ohraničení horami
– 10 stol. – spojení 4 vesnic > vznik Sparty
– usazení Dórů (dórští Sparťané)
– podmanění dřívějšího obyvatelstva
– rozdělení obyvatelstva: 1. Perioikové – bez polit. práv, svobodní
– řem., zem., obch.
– povinnost boje ve válce
– se Sparťany = Lakedaimoňané
- Heilóti (otroci) – původní zemědělci
– většina, majetek státu
– živení Sparťanů
- Pairové (Sparťané) – plnoprávní, nepracovali
– vojenská služba, oddanost státu
– LÝKURGOS – zákony, vojenský a výchovný systém
– rozdělení půdy na 9000 části pro Sparťany
– práva a povinnosti obyvatel
– dobré postavení žen (čím více porodila chlapců, tím lepší postavení žena měla)
– vojsko – přísná kázeň, hoplíté (těžká pěchota) – jediná složka armády, boj ve falangách
– státní zřízení:
– v čele 2 králové (velitelé vojska)
– 5 eforů – kontrola zákonů, výchovný systém, soudní a výkonná moc
– na 1 rok, starší 60 let
– gerusia – rada starších (30 mužů – králové + starší 60 let)
– lidové shromáždění (apelá) – všichni dospělí Sparťané
– volba eforů, gerusie, vyhlašování válek
– 8. stol. – 1. mesénská válka – podmanění Messenie
– 2. pol. 7. stol. – 2. mesénská válka – povstání Messénů, neúspěšné
> reformy – pro udržení otroků v klidu
– nejsilnější vojsko v Řecku
– izolace vůči cizincům a všemu novému > postupné zaostávání
– 2. pol. 6. stol. – vytvoření Peloponéského spolku
– nejsilnější vojenská síla v Řecku
– hlavní slovo v něm má Sparta
ATHÉNY
– Attika – úrodné planiny (olivy, obilí, pastevectví)
– nedostatek mramoru, olova, stříbra, hrnčířské hlíny
– mořeplavba
– Théseus – údajně 1. král Athén
– synoikismus – spojování vesnic do jednoho celku
– 7. stol. – společenské centrum Atiky
– aristokratické zřízení (eupatridé)
– archonti – 9 nejvyšších úředníků státu
– areopag – aristokratická rada, nejdůležitější orgán státu
– zákonodárná moc
– poradní sbor archontů
– dodržování nepsaných zákonů
– volení úředníků
– právo vynášení rozsudků
– rozdělení na 4 fýly (každý občan – člen fratrie)
– zemědělci a řemeslníci – zadlužování u eupatridů > závislost
– při neplacení dluhů > celá rodina do dlužního otroctví > postupné vylidňování
– 7. stol. – růst sociálních rozporů
– Drakónovy reformy (621)
– zapsání zákonů
– omezení krevní msty
– rozlišení mezi vraždou a neúmyslným zabitím
– omezení moci soudců
– ochrana soukromého majetku
– 6. stol. – nové vyhrocení situace
– Solónovy reformy (594)
– zrušení dlužního otroctví (aby zcela nevymizela nižší a střední vrstva)
– rozdělení obyvatel do 4 majetkových skupin (politická práva a povinnosti)
- MS – nejvyšší úřady; přispívání na stavbu válečných lodí, divadel
- MS – jezdci ve válce
- MS – těžkooděnci ve válce
- MS – lehkooděnci ve válce, veslaři; účast pouze ve sněmu
– zrušení monopolu aristokracie na politickém vedení Athén
– podpora řemesel, obchodu
– 6. stol. – rostoucí moc střední vrstvy > rozpory s aristokracií
> u moci PEISISTRÁTOS – tyran
– zastánce chudých lidí
– část půdy šlechty dává zemědělcům
– rozvoj města (chrám bohyně Athény)
– 510 – svržení tyranů, do čela Alkménovci
– KLEISTHENES
– 508 – rozšíření 4 fýl na 10 (územní princip)
– každá fýla 50 zástupců >> Rada 500
– docílení zrovnoprávnění obyvatelstva
– ostrakismos – střepinový soud (ochrana před návratem tyranů)
– napsání občana, který nejvíce ohrožuje demokracii, na hliněný střep (ostrakón)
– odchod z Athén na 10 let
– po návratu možnost zastávání politických funkcí
Klasické období
– vrchol demokracie, vzdělání, kultury
– východní soused – Persie (nejmocnější říše té doby)
– Malá Asie – součást Persie
– méně výdělků (obchody přes Palestinu, Fénicii, Egypt)
– v každém městě perský zplnomocněnec
– 499 – protiperské povstání (centrum Mílétos)
– zpočátku úspěšné (dobytí Sard)
– žádost o pomoc evropských Řeků > Athény pomoc poslaly
– 494 – potlačení povstání
– záminka k trestné výpravě proti Athénám
Řecko-perské války
– Athény, Sparta – odpor proti Persii
– největší podíl ve spojené armádě, velitelé pouze z těchto 2 států
– silný tlak Persie – dobývá území Thrákie, Makedonie > shromažďuje zde silné voj. jednotky
– příjem athénských politických uprchlíků
– spojenectví s nedemokratickými poleis (Argos,..)
– 1. trestná výprava (492)
– postup Peršanů podél pobřeží
– zničení vojska bouří (mys Athos) > konec výpravy
– 2. trestná výprava (490)
– vylodění Peršanů v Attice – bitva u Marathónu (490)
– athénský velitel Miltiadés
– porážka Persie, obrovský úspěch Athén
– posel Feidippidés – smrt vyčerpáním po vyřízení zprávy > marathónský běh
– THEMISTOKLÉS – demokraticky zvolen do čela Athén
– vybudování nejsilnějšího loďstva v Řecku (200 lodí)
– základna flotily je přístav Pireus (Peíraíeus)
– problémy v Persii (10 let) – boje v Egyptě, Babylónii
– nový král – XERXES
– 3. trestná výprava (480)
– putování Peršanů podél pobřeží sev. Řecka
– bitva u Thermopyl (480) – cesta do stř. Řecka
– obrovská přesila Peršanů (podle tehdejších historiků až 2 000 000, dnešní odhad je 250 000)
– 300 Sparťanů (král LEONIDAS) + cca 4000 hoplítů z ostatních městských států
– vyzrazení stezky vedoucí do týla > po 7 dnech jsou Řekové poraženi
– postup do Attiky – vyplenění a vypálení Athén
– bitva u Salamíny (479) – námořní bitva
– menší, rychlé lodě Řeků proti těžkým, velkým lodím Peršanů
– vítězství Řeků
– bitva u Platají (480) – spojená armáda městských států naprosto rozdrtila perskou armádu
– 478 – vznik Athénského námořního spolku (vojnský svazek mnoha městských států)
– i státy Malé Asie, Černomoří, egejské ostrovy
– boj proti Persii
– pro svobodnou plavbu v Egejském moři
– v dalších letech několik porážek Persie
– 449 – Kalliův mír – konec války
– nezávislost Malé Asie
– svobodná plavba v Egejském moři
– řemeslná, politická, hospodářská převaha Řeků
– dlouhodobé důsledky válek:
– vznik Athénského námořního spolku (proti Peloponéskému)
> vyostřování vztahů mezi Spartou a Athénami
– příliv otroků do Řecka, vytlačování práce svobodných občanů
– hospodářský vzestup Athén (příspěvky ANS)
Vnitřní vývoj Athén
– EFIALTÉS – 462 – omezení areopagu, posílení demokracie
– zabit odpůrci
– zlatý věk Athén (449-431) – vrchol kultury, politické moci
– 300 000 obyv. (50% svobodní, 110 000 otroků, zbytek cizinci a lidé bez politických práv)
– 446 – mír mezi Spartou a Athénami na 30 let (vzájemný respekt)
– demokratické orgány:
– lidové shromáždění (eklésia)
– všichni občané nad 20 let s vojenskou služnou
– zákony, rozhodování o míru, válce
– většinový systém, diskutování o návrzích
– 40x ročně
– v mezidobí – Rada 500
– stratégové – nejdůležitější úředníci
– 10 (z každé fýly jeden) na 1 rok
– velitelé vojska
– porotní soudy
– 6000 občanů (los) – starší 30 let
– proti rozhodnutí se nelze odvolat
– Rada 500
– vymezení kompetencí úředníků, kontrola
– zrušení majetkového omezení pro úřady
– dieta – finanční náhrada, ušlý zisk z práce, vypláceno úředníkům
– PERIKLÉS (443-429)
– vrchol demokracie
– zavedení diet
– poplatky za divadlo
– dávky vdovám, sirotkům, invalidům
– rozsáhlá výstavba Athén, propojení Athén a přístavu Pireus hradbami
– otroci – z neřeckých oblastí, kulturní úroveň
Peloponéská válka (431-404)
– Sparta, Korint, Megara, Boiótie – převaha na souši (40 000 těžkooděnců)
– Athény + ANS – převaha na moři (300 válečných lodí)
Archidámská válka (431-421)
– útok ANS z moře na Peloponés
– vyklizení Attiky > ukrytí za hradbami Athén, Pireus
– Archidámos – velitel Sparty
– každoroční útok na Attiku
– Periklés – vyhýbal se rozhodující bitvě
– dvě skupiny v Athénách
– Kleón – pro aktivní boj (obch., řem., chudí)
– Nikias – pro obranu (rolníci, velkostatkáři)
– 430 – mor v Athénách (smrt třetiny obyvatel)
– 429 – smrt Perikla (mor)
– 421 – Nikiův mír (na 50 let)
– obnovení situace před Peloponéskou válkou
– 415 – výprava Athén na Sicílii proti Syrakusám
– pomoc Sparty Syrakusám
– porážka athénského vojska (200 lodí a většina armády zničeno)
Dekejská válka (414-404)
– zapojení Persie do války (ke Spartě) – finanční pomoc
> budování sparťanského loďstva
– boje v Helespontu – ohrožení obchodních cest Athén
– bitva u Aigospotamoi (405)
– spartský král Lýsandros
– zničení athénského loďstva
– definitivní porážka Athén
– 404 – kapitulace Athén
– přijmutí mírových podmínek
– rozpuštění ANS
– zničení opevnění
– ponechání max. 12 válečných lodí
– vláda 30 oligarchů
– neúspěšné sjednocení Řecka pod Spartou
Boj o nadvládu v Řecku
– dosazování vojáků Sparty do řeckých měst
– likvidace odpůrců Sparty
– zapletení Sparty do záležitostí Persie
– smrt krále, podpora neúspěšného nástupce
– válka Sparty s Persií (400-394)
– bitva u Knidu (394) – porážka Sparty
– perská podpora Athén, Théb
– korintská válka (395-386)
– poleis (v čele Théby) proti Spartě
– neúspěch, ale Sparta byla velmi oslabena
– 379 – vzpoura Théb proti Spartě, osvobození
– vznik Boiótského spolku
– 378 – obnovení ANS
– perské půjčky – budování loďstva, hradeb
– získání vlivu v Egeidě
– bitva u Leukter (371)
– vítězství Boiótského spolku nad Spartou (Epameimondas)
– katastrofální porážka Sparty, zánik Peloponéského spolku
– 371-362 – nadvláda (hegemonie) Théb
– bitva u Mantineie (362)
– uzavření věčného míru (bez Sparty)
Vzestup Makedonie
– Makedonie – sev. soused Řecka
– dostatek dřeva, chov dobytka
– smíšené obyvatelstvo – domorodci s Řeky
– 6. stol. – sjednocení > v čele král (opora v aristokracii)
– 5.-4. stol. – kulturní a hospodářský rozvoj (přebírání poznatků od Řeků)
– FILIP II. (359-336)
– vojenská reforma
– obléhací technika, prodloužení oštěpů, nové formace i druhy voj. jednotek
– finanční reforma (zlaté mince – filipiky)
– rozšíření území
– využití rozporů v Řecku
– proti rozšíření makedonského vlivu bojují některé řecké státy (Athény, Théby)
– bitva u Chaironeie (338) – porážka Řeků, vyplenění Théb
– 337 – vznik Korintského spolku v čele s Makedonií
– ztráta samostatnosti řeckých měst
– boj proti Persii
– 336 – zavražděn šlechtou (obava z jeho moci)
Helénistické období
– rozšíření řecké kultury a civilizace
– ALEXANDR MAKEDONSKÝ
– ctižádostivý, cílevědomý, schopný voják, diplomat, organizátor,
vzdělaný (učitel Aristoteles)
– likvidace odpůrců v Makedonii, Řecku
– tažení proti Persii
– 334 – přechod přes Helespont (40 000 mužů)
– bitva u Graniku – vítězství nad maloasijskými satrapy
– získání Malé Asie
– 333 – bitva u Issu – vítězství nad králem Dáreiem III.
– zmocnění perského tábora, zajetí královy rodiny
– odmítnutí vyjednávání
– ovládnutí syrského a fénického pobřeží
– 332 – příchod do Egypta (osvoboditel)
– založení Alexandrie
– 331 – bitva u Gaugamel – největší bitva starověku (40 000 Makedonců vs. 250 000 Peršanů)
– vítězství Alexandra, smrt Dáreia (zavražděn na útěku svými důstojníky)
– dobytí Babylónu, Sús (zmocnění se pokladů)
– dobytí a vypálení Persepole (odveta za Athény)
– ovládnutí vých. Persie (330-324)
– dojítí do Indie, odmítnutí vojáků pokračovat > tažení zpět
– 323 – příchod do Babylónu (hl. město Alexandrovy říše)
– onemocnění (malárie?), smrt
– za 12 let Alexandr ovládl celý známý svět
– organizace říše:
– neomezená moc Alexandra
– ponechání satrapií (perských územně-správních celků), jazyka, zvyků, náboženství
– sňatky (propojení makedonské a perské šlechty)
– zařazení Peršanů do elitních oddílů
– zakládání nových měst – Alexandrie (cca 90, nejslavnější byla v Egyptě)
– centra řecké kultury, šíření vlivu
– podpora obchodu, řemesel; stavba silnic, přístavů
– prolínání řecké kultury s jinými
> helénistická kultura – kosmopolitní, nadnárodní
Rozpad říše
– diadochové – nástupci (alexandrovi generálové)
– boje mezi diadochy (323-301)
– nejednotná, nesourodá říše (ekonomika, náboženství, politika, historie)
– vyvraždění Alexandrovy rodiny a jeho velitelů
– vraždy, podplácení, diplomatické sňatky, války
– vytracení jednoty Alexandrovy říše
– 301 – ustanovení helénistických říší (do 276)
Říše Antigonovců
– nejmenší (Makedonie + Řecko)
– nejjednotnější
– v čele král, omezen makedonskou aristokracií
– hospodářství – přírodní bohatství, obchod
Říše Seleukovců
– Přední Asie, Mezopotámie po Indii
– nejrozsáhlejší, nejednotná
– nevytvoření centralizovaného správního systému
– výnosy z daní, královských pozemků
– oddělení Parthie, Judského státu, Pergamonského království
Říše Ptolemaiovců
– Egypt, Sýrie
– nejvíce pospolitá
– hl. město – Alexandrie
– navázání na tradici faraónů
– propracovaný správní systém
– dálkový obchod, řemesla, příjmy z králových monopolů (olej, papyrus, těžba zlata)
– hospodářsky nejvyspělejší
Situace v Řecku
– po Alexandrově smrti – rozpuštění Korintského spolku
>> vytvoření řeckého protimakedonského spolku
– Démosthénés – řečník, odpor proti Makedoncům
– lamijská válka (323-322) – porážka Řeků
– 279 – vpád Keltů – plenění
– rozdělení městských států:
– Aitolský spolek (stř. Řecko)
– proti Makedonii, demokracie
– Achájský spolek (největší řecká města)
– spolupráce s Makedonií
– 197 – porážka Makedonie Římem
– 196 – vyhlášení svobody Řeků Římany
– 149 – protiřímská povstání v Makedonii
– 148 – potlačení povstání, připojení Makedonie k Římu
– 146 – porážka Aitolského, Achajského spolku Římem
– konec politické nezávislosti Řecka