Zvuková stránka jazyka, vypravování
– zabývá se jí fonetika a fonologie
Fonetika ? jazykovědná disciplína, která se zabývá zvukovou stavbou jazyka. Vymezuje nejmenší zvukové jednotky lidské řeči ? hlásky a zjišťuje, jak se hlásky tvoří i jak je slyšíme.
Př. Slovo kolo obsahuje hlásky k, o, l, o
Fonologie ? jazykovědná disciplína, která zkoumá zvuky lidské řeči z hlediska jejich dorozumívací fce. Zabývá se jen těmi hláskami, které jsou schopny rozlišit význam slov, a označuje je fonémy.
Soustava českých hlásek :
Samohlásky (vokály) ? jsou tóny, lze je tedy vyzpívat. Dělí se na krátké a dlouhé. Všechny jsou znělé a ústní. Jsou to : a, e, i, o, u
Dvojhláska (diftong) ? jen jediná ou. Ve slovech přejatých a v některých citoslovcích najdeme ještě dvojhlásky au a eu.
Souhlásky (konsonanty) ? jsou to šumy. Dělí se na :
Znělé – při jejichž tvoření hlasivky kmitají ? b, v, d, ď, z, ž, g, h
Neznělé ? bez účasti hlasivek ? p, f, t, ť, s, š, k, ch
Nepárové ? všechny znělé souhlásky ? m, n, ň, j, l , r ale i ř, která může být znělá i neznělá
Párové ? souhlásky odlišující se jenom znělostí b-p, v-f, d-t, ď-ť, z-s, ž-š, g-k, h-ch
Výslovnost souhlásek :
Asimilace (spodoba) znělosti – znamená, že ve skupině souhlásek rozhoduje o znělosti či neznělosti poslední souhláska skupiny. Dochází k ní na zač. i uprostřed slova
(Např. sbírat [zbírat], loďka [loťka], pod stolem [pot stolem], sud [sut])
Výslovnost cizích slov ? počeštěná slov vyslovujeme tak, jak se píší (např. víkend z angl. weekend). Cizí slova vlastní a psaná v původním pravopise zpravidla vyslovujeme podle výslovnosti v cizím jazyce (např. New York [ňújork])
Ortofonie ? stanovuje závazná pravidla o správném tvoření hlásek
Ortoepie ? vymezuje pravidla spisovné výslovnosti
Vypravování
– cílem je vystihnout jedinečnou událost
– vypravování závisí hlavně na tom, o čem a komu událost vypravujeme
– cíle : upozornit posluchače, či čtenáře na svou osobnost, podělit se o zážitky, pobavit, vyvolat napětí, zvýšit zájem
– autor může měnit pořadí jednotlivých dějů, zapojit pasáže vzpomínkové = retrospektivní
– vypravování obsahuje : uvedení do situace = expozici
zápletka = kolize, konflikt
krize
napětí = peripetie
řešení, rozuzlení
– vypravování mluvené a písemné
– oživuje ho oslovení adresátů, otázky a výzvy, přímá řeč, řeč polopřímá (obsah řeči postavy do řeči vypravěče + v 3. os.), řeč nepřímá (o promluvách postav plně informuje vypravěč), vnitřní monolog (vyjadřuje se duševní svět postavy)