Změny slovního významu, stavba souvětí a delších jazykových projevů

Změny slovního významu

Slova mohou postupem času získat nový význam (stát se mnohoznačnými) nebo svůj význam měnit. Může dojít k :
Rozšiřování významu : např. zápas byl původně střetnutí s chytáním za pas => boj, utkání
Zužování významu : např. máslo bylo původně jakékoli mazadlo => tuk z másla

Základními způsoby obohacování významu slov je přenášení významu :
Metafora = přenesení pojmenování na základě vnější podobnosti předmětů (např. zebra jako pruhované zvíře => přechod pro chodce)
Metonymie = přenesení pojmenování na základě věcné, vnitřní souvislosti předmětů
(např. spojení vypít sklenici znamená vypít tekutinu ve sklenici)
– druhem metonymie je synekdocha ? zaměňuje pojmenování celku a části (např. kolo jako součást jízdního kola)

Slovní význam se dále může posunovat tímto způsobem :
– vlastní jméno se stává obecným (např. manšestr podle angl. města, kde se vyráběl)
– abstraktní jméno se stává konkrétním (např. psaní jako děj => psaní jako dopis)
– konkrétní jméno se stává abstraktním (např. jádro jako část plodu => jádro problému)
– oslabování a zesilování významu
a) eufemismus (toaleta místo záchod) a dysfemismus (hajzl místo záchod)
b) hyperbola (nadsázka) ? pojmenování zveličující skutečnost (děsně krásný)
c) ironie ? s cílem zlehčit nebo zesměšnit

Stavba souvětí a delších jazykových projevů

Souvětí = spojení několika vět ve vyšší větný celek.
Věty v souvětí se spojují pomocí : spojky, vztažného zájmena, vztažného příslovce
Věta nezávislá na jiné větě v souvětí se nazývá věta hlavní, věta závislá na jiné větě jako její člen, je věta vedlejší
Mezi větami v souvětí existují dva typy vztahů :
Přiřazování (parataxe) ? mezi dvěma nezávislými hlavními větami nebo mezi vedlejšími větami závislými na stejné rovině závislosti
Př. : Bála se, aby se jí nevysmáli a neotočili se k ní zády, a tak raději mlčela.
Podřazování (hypotaxe) ? věta je závislá na jiné větě řídící
Př.: Když si uvědomil, že jeho provinění se neutají, dostal strach.

Souvětí souřadné ? obsahuje nejméně dvě věty hlavní
Mezi větami hlavními určujeme poměry : slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný, důsledkový
Souvětí podřadné – obsahuje jednu větu hlavní a jednu či více vět vedlejších
Druhy vedlejších vět : podmětná, přísudková, předmětná, přívlastková, doplňková, příslovečná-časová, místní, způsobová, příčinná, účelová, podmínková, přípustková

Složité souvětí ? v něm vyšší počet vět, kombinuje se parataxe a hypotaxe
Interpunkce ? setkají-li se dvě věty, oddělují se čárkou, výjimku tvoří spojky a, i, nebo