Zásady spisovné výslovnosti, zvuková podoba věty  

Výslovnostní styl:

1. zvlášť pečlivá výslovnost – umělecký přednes, slavnostní projevy
2. základní výslovnost – rozhlas, televize, přednášky
3. hovorová výslovnost – v soukromých projevech
4. ledabylá nebo nespisovná

Výslovnost:

• Asimilace znělosti – změna výslovnosti hlásek – znělá, neznělá (sbírat-zbírat; sbor-zbor;)
• Dvojhlásky – (shoda – schoda-zhoda)
• Na konci slova – místo znělé je neznělá (sud-sut; dub-dup)
• Splývaní stejných souhlásek – (měkký-měký)
• Cizí slova – zdomácnělá slova vyslovujeme, jak se píší – hokej, rentgen. Podle nejnovějších pravidel se umožňuje dvojí psaní dvojí výslovnost

Slabika

• přízvučná (akcentovaná) – vyslovena větší silou
• nepřízvučná

Přízvuk

• v českých slovech je na první slabice slova = přízvuk hlavní è škola
• Ve spojení jednoslabičné předložky s následujícím jménem se přízvuk přesouvá na předložku, tak že se předložka se jménem tvoří přízvukový celek
• Dvojslabičné předložky zanechávají přízvuk na první slabice slova
• V troj – a víceslabičných slovech je přízvuk na liché slabice nepředstavitelný
• V souvislé řeči existují tzv. příklonky slova, která sami přízvuk nemají a tak se přiklánějí k přízvučným slovům

Zvuková podoba věty

1. členění na větné úseky – frázování, vznikají pauzy è kvůli důrazu, nadechnutí, pochopení obsahu věty… TEMPO řeči
2. větný přízvuk (důraz) – dává důraz na určité slovo ve větě
3. melodie (intonace) – změna výšky hlasu, zvláště na konci větného celku (stoupavá, klesavá)