Vznik a vývoj písma, starověké orientální literatury, Starý zákon

Období prehistorické – pravěk: 600 000 – 5 000 let př.n.l. – vznik despotických společností východních

– období před vznikem písma

Období historické – starověk: 5 000 př.n.l. – 476 n.l. – pád západní části říše římské

– středověk: 476 – 1492 nebo 1453 – objevení Ameriky nebo pád Byzantské říše

– novověk: od roku 1492

Vývoj písma se datuje do doby historické, tedy asi do 5. st. př. n. l. s vývojem lidské společnosti, vznikem starověkých orientálních států, usedlejším způsobem života (podél toků řek) a rozvoje zemědělství, kdy začala vznikat potřeba zachytit významné události, zaznamenat určité množství nebo nějak označit vlastnictví předmětů. Vrubové hůlky – počet zářezů odpovídal množství (např. co kdo dluží), kipu – uzlové písmo (vznik Čína) – uzel na kapesníku, aroko – řetězce z mušlí navlečené na šňůře.

Dříve než číst a psát si potřebovali lidé označovat majetek, počítat, zaznamenávat počty při obchodech, úmluvách apod., proto jedny z prvních znaků byly vlastnické značky a číslice.

Začátek písma byl, když si jeskynní člověk zaznamenával své zážitky na skalních stěnách obydlí (Španělsko – Altamira, Francie – Lascaux atd.). Tyto kresby se dnes nazývají piktografy (petroglyfy), které zobrazují nějakou konkrétní událost (lov, boj, tažení, výstrahu apod.), začaly vznikat jednoduché obrázky podobné značkám. Tak vzniklo ideografické písmo.

Další součástí vývoje písma bylo tzv. pojmové písmo – ideografy – trojitá vlnovka = voda, kolečko s paprsky = slunce atd.

Nejstarší písma – starověké orientální civilizace 4.-3. st. př. n. l.:

Egypt:

• dar Nilu – úrodná půda a dostatek vláhy umožňovaly sklizeň několikrát do roka
• rozvinuté zemědělství, řemeslná výroba, obchod a lodní doprava
• nutnost předpovídat doby záplav dala vzniknout astronomii, geometrie napomáhala při vyměřování zavlažovacích kanálů
• mumifikace – díky víře, že duch zemřelého může existovat jen, pokud je zachována jeho tělesná schránka
• znalost anatomie člověka vedla k vysoké úrovni egyptského lékařství
• vznik písma (hieroglyfy) z potřeb organizace a řízení společnosti. Z počátku ho ovládali pouze kněží, postupně i vládci (faraoni) a jejich úředníci.
• bylo vytvořeno naučné i umělecké písemnictví (matematika, medicína, milostná poezie, životopisy, báje, pověsti atd.)
• původně se písmo tesalo do kamene, později se psalo na papyrus vyrobený z rákosu, tvořily se svitky
• nejznámější dílo – Achnatonův hymnus na slunce (hymnus – chvalozpěv)

Mezopotámie:

• Asie, přední východ, mezi řekami Eufrat a Tigris, osídlované množstvím národů – Sumerové, Akkadové, Babyloňané, Asyřané, Aramejci, hebrejské kmeny atd.
• Sumerové – vytvořili klínové písmo, které se psalo na hliněné destičky, které byly ukládány do prvních knihoven
• dále obohatili lidstvo o kolo, vůz, hrnčířský kruh, v matematice vytvořili nedesátkovou soustavu, kruh rozdělili na 360°, rok rozdělili na 12 měsíců, geometrii používali na stavby atd.
• nejznámější dílo – Epos o Gilgamešovi – patří mezi nejstarší díla světové literatury – epos líčící dobrodružství sumerského krále Gilgameše a jeho hledání nesmrtelnosti. Ze sumerské literatury se přesunul do literatury akkadské a v dalších literaturách. Popisuje i setkání Gilgameše s Utanapištimem hrdinou potopy, předobrazem biblického Noeho.
• rozsáhlá literatura náboženská, právnická, naučná atd.

Féničané:

• sídlili na libanonském pobřeží, obchodníci a odvážní mořeplavci (celé Středomoří, Velká Británie, Severní moře, obepluli Afriku), centrem Kartágo v Severní Africe, semitský národ
• při svých cestách sbírali poznatky o různých písmech a mezi 3.- st. př. n. l. vytvořili hláskovou abecedu, sestávající z 22 znaků pro souhlásky
• psalo se zprava doleva, z této abecedy prý vzniklo 80% dnešních abeced
• byla vytvořena, aby jí mohli používat obchodníci a všichni, kteří chtěli být vzdělaní
• díky jejich obchodní podnikavosti se rozšířila do světa

Řecko:

• leží v jihovýchodní Evropě, Řekové položili základy evropské civilizaci
• písmo převzali od Féničanů, nazvali jej alfabetou, obohatili o znaky pro samohlásky, opačný směr psaní
• 776 př. n. l. – první Olympijské hry
• doba Alexandra Makedonského (356 – 323 př. n. l.), řecká kultura se rozšiřuje na všechna území, která dobyl; založil město Alexandrii (Egypt), kde vybudoval největší knihovnu starověku, bohužel vyhořela

Řím:

• Evropa, Apeninský poloostrov (původně obývaný záhadnými Etrusky, kteří obchodovali s Řeky)
• ovládli obrovská území v Evropě, Asii, Africe přístup ke Středomoří!!
• centrem Řím (Roma), jazyk latina (dnes mrtvá, odborná terminologie)
• písmo latinka (vznik asi 600 př. n. l.), v různých podobách rozšířena po jižní a západní Evropě, dnešní podoba od doby renesance (14.- st.)

Starý zákon:

• první část Písma svatého, neboli Bible, bylo psáno hebrejsky a aramejsky
• řídí se heslem: „Oko za oko, zub za zub.“; soubor názorů na svět a člověka
• základ: 5 knih Mojžíšových – Pentateuch, kterým říkají Židé Tóra (hebrejsky) – Genesis, Exodus, Leviticius, Numeri, Deuteronomium
• historické texty: První, Druhá Samuelova; 1., 2. Královská; 1., 2. Letopisů; Kniha Rút
• knihy básnické – lyrické a epické skladby: Kniha Job; Žalmy; Kniha Kazatel – „Marnost nad marnost a všechno je marnost“; Přísloví – moudrost; Píseň písní (Píseň Šalamounova)
• nejznámější knihou je Genesis – o stvoření světa a člověka; Adam a Eva; Kain a Ábel; potopa světa a Noemova Archa; stavba Babylónské věže a zmatení jazyků; příběh Abrahámův a jeho potomků, kteří odešli z Mezopotámie do dnešní Palestiny, Abrahám chce obětovat svého syna Izáka; soupeření Izákových synů Jákoba a Ezaua o prvorozenectví, Jákob lstí vítězí a získává boží požehnání a jméno Izrael (vyvolenec boží); osudy Jákobova syna Josefa a jeho život na faraónově dvoře v Egyptě, příchod Josefových bratří do Egypta; Židé se postupně stávají v Egyptě otroky, které osvobodí až Mojžíš
• Exodus – popisuje narození Mojžíše; jeho výchově na dvoře egyptského faraóna; o 10 ranách, které seslal Hospodin na egyptský lid, když faraón nechtěl propustit Židy z otroctví; o zázračném přechodu Rudého moře; o putování Sinajskou pouští; o Mojžíšově pobytu na hoře Sinaj; o deskách s vytesaným desaterem, které obdržel od Hospodina.
• Desatero – soubor obřadních pravidel a mravních přikázání

Podle biblického vyprávění byl Šalomoun známý pro svou moudrost, kterou přišla obdivovat i Královna ze Sáby. O jeho moudrosti svědčí nejen rozkvět země, obchodu a rozvoj sídelního města Jeruzaléma, ale i fakt, že za 40 let jeho vlády nepoznala země válku – a to je v dějinách výjimečné.

Mojžíš – jedna z nejvýznamnějších postav dějin izraelského národa a Starého zákona. Byl to náboženský a vojenský vůdce, vykladač zákona, kterému je tradičně připisováno autorství Tóry – 5 knih Starého zákona: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium (1.-5. Kniha Mojžíšova).

Jediný židovský chrám stál v Jeruzalémě na Chrámové hoře.

Synagoga – židovská modlitebna, sloužící kromě místa pro bohoslužebná setkání i jako místo setkání společenských nebo náboženského studia.

Genocida je zločin proti lidskosti, spočívající ve vyvražďování určité skupiny lidí definované na základě jejich etnika či rasy.