VÝZNAMY FUNKCE SLOV PAK A POTOM V MLUVENÝCH PROJEVECH
Slova pak a potom patří k nejčastěji užívaným navazovacím prostředkům. Podílejí se na signalizaci časové následnosti, lineární či místní posloupnosti nebo mohou vyjadřovat také důsledkové nebo odporovací vztahy.
Nejčastěji se slova pak a potom objevují v dětských projevech, konkrétně v úloze prostředků pro postupné přiřazování informací.
- Nejdřív jsme jeli do města, pak jsme jeli zase z města domů, pak sem si chvíli hrála a pak sem ještě vystřihovala z Pusíka.
Děti používají slova pak a potom pro postupné přiřazování zážitků v časovém sledu, ve kterém následovaly za sebou.
- No vidím na obrázku pět kluků, jeden dělá kotrmelec, jeden má zavázaný oči, hrajou si na nějakou chytanou nebo na babu. Jo, a pak tam je ještě jedna holka, která plete věnec, jeden už má na hlavě a jeden už tady má. A pak je tady polívka, teda talíř s polívkou, kterej je ještě horkej. Pak tady je jablko, pak koláč a pak nějakéj hrnec s lžičkou.
Dítě pomocí slova pak postupně připojuje jednotlivé prvky popisovaného obrazu zřejmě v tom pořadí, v jakém jsou za sebou na něm umístěny nebo podle toho, v jakém pořadí si jich povšimlo. Pak zde vystupuje jako vyjádření určité lineární posloupnosti.
- To je ta osmnáctka, to je tvoření podstatných jmen a přídavných jmen skládáním, takže skládání, nejčastější způsob skládání je ze dvou složek. Vyskytuje se i ze tří, ale to je velice zřídka. Složeniny potom rozdělujeme na vlastní a nevlastní, vlastní složenina to je, že obě ty části jsou beze změny, takže to je třeba zeměkoule, kde vlastně se to dá rozdělit na země a koule, pak jsou to nevlastní, takže části složeniny jsou spojeny samohláskou, většinou to bejvá samohláska –o. Takže je to černozem, lihovar. Pak teda složeniny rozdělujem na koordinační a subordinační, koordinační to je, že obě části mají stejnou hodnotu.
Zde slouží slova pak a potom jako prostředek k vyjádření časové následnosti a jako spojovací prostředek pro postupné přiřazování informací bez vyjádření dalšího významového vztahu. Opakovaný výskyt byl zaznamenán i u dospělých, hlavně u studentů, kteří jsou pod určitým tlakem u zkoušek. Jednotlivé části sdělení přiřazují k sobě bez vyjádření významových vztahů mezi nimi. Z hlediska významu by slova pak a potom odpovídala například slovům ještě, také.Neustálé opakování slov pak a potom může také svědčit o nepřipravenosti projevů, ale i projevů připravených pronášených v obtížné situaci. V psychicky náročných situacích mají studenti tendenci formulovat myšlenky pomocí to je/je to + jmenný výraz.
Ve všech těchto předchozím příkladech chápeme pak a potom jako prostředky preparativní (pomocné), kterými si mluvčí vypomáhá, má-li formulační potíže.
- Sem se chtěl zeptat, co mám prostě dělat, kdy třeba děcko má v diktátě pravidelně dvacet chyb, a pak se třeba zlepší, má třeba o polovinu míň, ale pořád má ještě víc, jo ale zlepší se o polovinu,tak jak je to, jak ho známkovat vůči ostatním.
V tomto případě můžeme výrazu pak přisoudit význam vyjádřitelný slovy později/za nějaký čas, protože z obsahu vyplývá, že mluvčí přikládá důležitost časové distanci.
- A: A které slovní druhy se probírají nejdříve?
B: Jména
A: No jména a potom (A které ještě?)
- A: říkal jsi, že na obrázku vidíš pět kluků, co pak? (co ještě?)
V tomto případě tvoří výpověď s otázkovou formou. Obraty A pak/A potom vybízejí adresáta k reakci. Výpovědi, které po nich následují, jsou k předcházejícímu textu přiřazeny bez vyjádření vztahu. A pak/ A potom z hlediska významu odpovídají obratu A co ještě?
- Možná to nevyjde. Co potom?/Co pak?(A co dále?A co v tomto případě?A co za této podmínky?)
Výpovědi, které po nich následují, jsou k předcházejícímu textu ve vztahu časové následnosti, který je možné vyjádřit slovy: A co dále?
8A. Pak, že mu máme věřit
Pak, že nerostou houby
Význam slova pak můžeme vysvětlit jako osamostatněnou část souvětí:
8B. On nám lže, a pak že mu máme věřit! Přinese domů plný košík, a pak že nerostou houby.
V těchto souvětích by slovo pak, plnilo funkci spojovacího prostředku s významem odporovacím.
- A pak mu s něčím pomáhej (Nedá se mu pomáhat. Nepomáhej mu)
Slovo pak se podílí ve výrazně citově zabarvených výpovědích s funkcí rady, doporučení
.
- A pak si zkus přijít pro peníze (Nechoď pro peníze. Nezkoušej si přijít pro peníze).
Slovo pak se podílí na výpovědích s funkcí varování.
Slova pak a potom bývají užívána bezděčně a v řadě textů se opakují. Zejména u profesionálních mluvčích a osob veřejně vystupujících může opakování těchto i jiných navazovací, preparativních i výplňkových slov negativně ovlivnit výsledek komunikace.Neustálé opakování slov, časté přerušování promluvy odvádí pozornost posluchače od obsahu sdělení.