Význam doby Karla IV. pro naši literaturu a kulturu

Doba ® středověk ® feudalismus – společenský řád postavený na zemědělské výrobě, bohatý je ten, kdo vlastní zemědělskou půdu (církev, šlechta), pracují lidé bez práv – nevolníci.

Umělecké směry – románské, gotika (Paříž, Notre Dame)

Karel IV., nejvíce vzpomínaný panovník, který kdy českým zemím vládl.

• Narodil se 14. května 1316. Byl prvorozeným synem Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny.
• Původně ho pojmenovali Václav.
• Dětství měl vcelku pestré. Již v šesti letech ho jeho otec poslal na francouzský královský dvůr. Zde vládl král Karel IV. Sličný, švagr českého krále Jana Lucemburského.
• Mladý „Václav“ přijal ve Francii při biřmování jméno Karel.
• Dostalo se mu zde též skvělého vzdělání (Paříž – Sorbona) a panovnické výchovy.
• Snad nejvíce se jeho vlohy projevily ve zvládání jazyků. Plynně hovořil, ale také psal německy, francouzsky, latinsky, italsky a po návratu do Čech se znovu naučil i česky.
• Patřil k nejvzdělanějším panovníkům evropského středověku. Získal zde široký politický rozhled, osvojil si základy diplomacie, získal průpravu v zacházení se zbraněmi, jízdě na koni, dvorské etiketě.
• Po sedmiletém pobytu ve Francii a Lucembursku působil od r. 1331 Karel jako správce severoitalských držav svého otce.
• 1334 jmenován do úřadu moravského markraběte.
• Dne 11. července roku 1346 je pak Karel zvolen římským králem.
• 1347 mu pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic při korunovaci na krále českého vsadil na hlavu svatováclavskou korunu, kterou nechal Karel pro tento účel nově zhotovit.
• 1355 je Karel v Římě korunován římským císařem a ve stejném roce se pokusí vydat nový zemský zákoník „Majestas Carolina“, návrh však musí stáhnout pro odpor panstva. Koncem roku 1356 pak císař Karel IV. vydává dokument Zlatá bula Karla IV., zákoník, který bude platit ve Svaté říši římské až do roku 1806.
• České soustátí dostalo pevnou podobu a dostalo název „Země Koruny české“. Pod ně patřilo: Království české, Markrabství moravské, slezské knížectví, později Horní a Dolní Lužice a od roku 1373 Braniborsko.
• 1348 Karel poprvé ovdověl. Blanka z Valois, kterou měl Karel velmi rád, mu zanechala jen dcery Markétu a Kateřinu.
• Dalšími sňatky sledoval spíše politické cíle.
• Ani dvě další Karlovy manželky se nedožily vysokého věku. V pouhých 24 letech zemřela Anna Falcká († 1353), dcera rýnského falckraběte Rudolfa, která Karlovi porodila prvorozeného syna Václava, ale ten zůstal naživu pouhý rok.
• Mladičká zemřela i třetí Karlova žena Anna Svídnická, matka Václava IV. (1362). Václav byl Karlovým prvním žijícím synem a tedy následníkem.
• 1363 se Karel oženil naposledy s Eliškou (Alžbětou) Pomořanskou, která byla o více než 30 let mladší. Ta byla v r. 1368 korunována římskou císařovnou. Karlovi dala další dva syny, Zikmunda a Jana (Zhořeleckého), a dceru Markétu.
• Jistý vyvrcholením jeho zájmu o domácí poměry a politiku se staly státoprávní akty z jara 1348: založení vysokého učení (první univerzita ve střední Evropě) dle pařížské university – medicína, právo, teologie, filozofie – vzdělání pro obyvatele celé střední Evropy.
• Praha – sídelní císařské město – centrum říše a vzdělanosti – pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství – samostatnost naší církve – první arcibiskup Arnoštek z Pardubic
• Založení Nového Města pražského.
• Byl také položen základní kámen k novému kamennému mostu přes Vltavu, který měl nahradit starý dřevěný most Juditin.
• Pozoruhodné bylo i založení Emauzského kláštera na Novém Městě a neobvyklou stavbou z této doby je tzv. hladová zeď na Petříně.
• Na stavebních počinech se podíleli i jeho přátelé – architekti Matyáš z Arrasu (Francouz) a Petr Parléř (Němec) – gotický sloh – Karlštejn, chrám sv. Víta, Karlovo náměstí atd.
• Hrad Karlštejn byl zbudován „jako pokladnice svatých ostatků, kde chce král o samotě rozjímat a oddávat se křesťanským skutkům pokory a sebezapírání“ kam navíc nesměli ženy. Historicky měl být ale Karlštejn schránkou na uschování českých a říšských korunovačních klenotů. Hrad samotný patří mezi perly středověkého stavitelství.
• Zemřel 29. listopadu roku 1378

Význam Karla IV. Lucemburského je pro české země obrovský:

• Za jeho vlády se České království stává středním bodem Evropy
• Praha je sídelním městem Svaté říše Římské
• Celá země zažívá neobyčejný rozvoj hospodářský, umělecký i kulturní
• Již Karlovi současníci jsou si jeho významu vědomi
• V pohřební řeči po své smrti 29. listopadu roku 1378 je pak císař Karel IV. Lucemburský poprvé nazván Otcem vlasti.

Karel IV. je pohřben v královské hrobce, kterou nechává sám postavit v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Pokud jde o literární činnost krále českého a císaře římského Karla IV., pak je třeba zmínit:

• Jeho vlastní životopis Vita Caroli (dvě části) – popisuje v něm svůj život až do roku 1340.
• Dalším jeho dílem je Život sv. Václava.
• Následují různé spisy náboženského a právního charakteru.
• Také stojí za zmínku jeho podpora dějepisectví. Jednak ve snaze oslavit svou vlastní vládu, ale také její přemyslovské kořeny.

Navštěvovali ho zajímaví lidé:

• Italský renesanční básník, myslitel a jeho přítel Francesco Petrarca
• Mistr Theodorich – Karlův dvorní malíř
• Jan Marignola – historik italského původu, kterého Karel IV. Podnítil k tomu, aby napsal knihu o světových dějinách

Literatura jeho doby prochází 3 procesy:

• Laicizace – literatura se vymaňuje z rukou církve (už nejen církevní příslušníci mají právo na vzdělání
• Demokratizace – vzdělání se dostává k dalším společenským vrstvám (šlechtici, měšťané…)
• Počešťování – latina zůstává už jen v církevním prostředí a na universitě i jinde převládá čeština

Psaly se legendy, kroniky, studentská poezie

VITA CAROLI
Příčiny:

1/ potřeba pokračování v objasňování a rozvíjení hlavních principů Karlovy vlády, shoda

s programem Přemyslovské vlády, na níž navazuje
2/ vylíčení osudů své cesty k moci–› poučení, předloha pro nástupníky
Rozčlenění – 2 částí a 20 kapitol odlišných rozsahem i obsahem:
1. část – 14 kap. – psána subjektivně, v 1. os.  jedn. či mn. čísla
2. část –   6 kap. – objektivně, v 3. os.

Domněnky – tímto dílem se zabývalo mnoho spisovatelů a filosofů, a jejich závěry se různí:
– je to politicky a ideologicky motivovaný spis, ne typické historické dílo
– dovršením literární činnosti Karla IV.
– širší ohlas veřejnosti, brzký překlad