Vyvrcholení národního obrození u nás

Jedná se o třetí etapu dlouhodobého procesu utváření a formování novodobého českého národa – od 70. let 18. století do 40. let 19. století.

1. Defenzivní (obranná – jazyková) etapa – měla za cíl čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk; je provázena zvýšeným zájmem o českou kulturu a dějiny (J. Dobrovský).
2. Ofenzivní (útočná) etapa – byl vypracován – „Novodobý národně kulturní program“; rozšíření slovní zásoby českého jazyka díky Josefu Jungmannovi, a tak byly připraveny podmínky pro to, aby mohla vznikat hodnotná literatura vědecká i umělecká. František Palacký poukázal na naši bohatou historii. F. L. Čelakovský zaznamenával ústní lidovou slovesnost atd.
3. etapa probíhala v období mezi dvěma revolucemi (1830 – 48), které byly výrazem odporu proti absolutismu, sociálnímu a národnostnímu útisku a provázely přechod od feudalismu ke kapitalismu.

Literaturu tohoto období můžeme rozdělit do tří proudů:

1. Literatura spjatá s myšlenkami národního obrození prosazuje výchovu k vlastenectví a češství (J. K. Tyl, K. J. Erben, K. Sabina).
2. Literatura v duchu romantismu, což je umělecký směr první poloviny 19. století (K. H. Mácha).
3. Literatura počátku realismu, který se začíná prosazovat v druhé polovině 19. století a někdy bývá nazýván 4. etapou národního obrození (K. H. Borovský, B. Němcová).
4. Literatura spjatá s myšlenkami národního obrození:
   • Josef Kajetán Tyl – velký vlastenec, dramatik, herec, novinář a redaktor, organizátor veřejného života; psal hry ze současnosti, dramatické báchorky (pohádky), historické hry:
     • Paličova dcera – dramatický obraz ze současnosti; Strakonický dudák – dramatická báchorka; Jan hus, Jan Žižka – historické hry se sociálním zaměřením.
     • Fidlovačka aneb žádný žert a žádná rvačka – hra ze současnosti – z písně této hry – Kde domov můj – vznikla naše státní hymna, zhudebnil František Škroup.
   • Karel Jaromír Erben – sběratel ústní lidové slovesnosti, archivář právník, překladatel, básník a literární vědec:
     • Prostonárodní české písně a říkadla – 2 200 českých národních písní s komentářem; Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečí původním – některé pohádky zlidověly (Zlatovláska; Dlouhý, Široký a Bystrozraký).
     • Kytice z pověstí národních – obsahuje 13 básní, převážně balad
   • Karel Sabina – básník, prozaik, novinář, libretista, literární historik a politik:
     • Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta – libreta (texty; předlohy) k operám Smetany.

2. Literatura v duchu romantismu:

• Karel Hynek Mácha (1810 – 36) – první český moderní básník, nejvýznamnější představitel českého romantismu; studium filosofie a práv; divadelní ochotník; rád cestoval – pěšky prochodil velký kus Čech a také podnikl letní cestu do Itálie. Ve svých dílech se nechal inspirovat především těmito autory – Shakespeare, Goethe, Byron, Hájek.
  • Máj – musel ho vydat ve vlastním nákladu, protože byl ve své době nepochopen a Mácha byl obviněn, že odvádí pozornost od vlasteneckých a národních zájmů – lyrickoepická báseň, příběh. Děj básně se odehrává u města Hiršberg (dnes Doksy) mezi horami, na nichž jsou hrady Bezděz, Pernštejn, Houska. Hlavním hrdinou je Vilém, který zavraždí svůdce své milé, který je zároveň jeho otcem, to ale Vilém nevěděl. Je odsouzen jako otcovrah k trestu smrti. Tráví hodiny plné samomluvy (filozofické úvahy), kde vystupuje smrt jako definitivní konec života. Jarmila očekává Viléma (vůdce loupežníků), když se dozvídá o jeho odsouzení, páchá sebevraždu skokem do jezera. Mácha se snažil zachytit pocity odsouzeného, přírodu. V závěrečném zpěvu přichází na místo popravy poutník Hynek (připomínající samotného Máchu), kterého zasáhne vyprávění o kostlivci v kole a ztotožňuje se s Vilémem („…na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal…“).
  • Kat – měla to být tetralogie o hradech (Křivoklad, Valdek, Karlův Týn, Vyšehrad), stihl pouze první díl.
  • Obrazy ze života mého (Márinka, Pouť Krkonošská) – soubor povídek s autobiografickými prvky.
  • Cikáni – próza, chtěl zde vyjádřit smutek a rozčarování ze života.
  • Deníky
  • 11. 1939 byly Máchovy ostatky převezeny z Litoměřic na hřbitov Slavín na Vyšehradě ® byla to celonárodní protifašistická demonstrace.

3. Literatura počátků realismu:

• Karel Havlíček Borovský (1821 – 56) – novinář, literární kritik, satirik, překladatel (polština, ruština), vlastenec. Byl deportován do Brixenu (Tyrolsko), kde strávil ve vyhnanství téměř 4 roky, onemocněl na plicní chorobu a krátce po návratu této nemoci podlehl. Psal epigramy, satiru, kritiku…
  • Tyrolské elegie (elegie je žalozpěv, nářek) – Popisuje zde své zatčení a vězení – satira na systém.
  • Křest svatého Vladimíra – kritika absolutismu a katolické církve.
  • Král Lávra – satira, narážky na omezenost a tupost.
• Božena Němcová (1820? – 62) – první česká spisovatelka, sběratelka ústní lidové slovesnosti (hlavně pohádek a obrázků z venkova); vyrostla na venkově blízko zámku v Ratibořicích; babička Magdalena Novotná; jméno za svobodna Barbora Panklová; v 17 letech provdána, nešťastné manželství, časté stěhování (velký okruh sběratelských míst – od Čech po Slovensko); velká vlastenka.
  • Pohorská vesnice – realistické zobrazení vesnice; V zámku a v podzámčí – realistický román; Chyže pod horami – příběh šťastné lásky; Divá Bára;
  • Babička – popisuje zde vzpomínky na dětství prožité v ratibořickém údolí. Ústřední postavou díla je babička – silně zidealizovaná, stala se symbolem dobra a lásky.

Romantismus – umělecký směr a životní postoj první poloviny 19. století; je subjektivní (osobní) ® zachycuje vnitřní prožitky jedince a rozpor mezi snem a skutečností; převažuje fantazie, tajemno a exotično.

Žánry – poezie, lyrickoepické žánry, vzniká historická a hororová próza.

Realismus – je umělecký směr druhé poloviny 19. století; je objektivní (nezaujatý) ® snaží se realisticky (pravdivě) zachytit skutečnost takovou jaká je; převažuje rozum.

Žánry – próza a drama – zachycují současný život či historii (dle skutečných událostí).