Vývoj českého dramatu ve 20. století
- Léta (budovatelská)
- vznik divadelních her jako propaganda nového režimu
- divadla byla jedny z nástrojů propagandy – vidíme zrakem
- hry: budovatelské (pila, ponk, bruska), z historie dělnického hnutí, z počátku komunismu (Lenin)
VOJTĚCH CACH
- zabýval se historickým dramatem po stránce dokumentární (věnuje se době od konce 40. do poloviny 50. let)
hry o sociálních zápasech horníků:
Duchcovský viadukt
– Duchcov, nedaleko Teplic, prý tu žil Tasanova
Mostecká stávka
– zobrazuje dění ve světě 20. a 30. let Þ hospodářská krize, propad sociálních vrstev, bouření a stávka dělníků (dělníci se domáhají větších práv a četníci je střílejí – historická skutečnost)
JAN DRDA
Hrátky s čertem
– premiéra ve Stavovském divadle na konci r. 1945
- alegorie na fašismus (peklo jako symbol fašismu) – píše v době heydrichiády Þ chce povzbudit národ v době nacistického teroru, v době, kdy všechny zachvátil strach
– hl.hrdinou je vojenský vysloužilec Martin Kabát (typický český hrdina – nebojácný), kt. léčí hříšníky tím, že musí pracovat vlastníma rukama – roztočit kolo Čertova mlýna a mlít obilí
– dokázal použít lidový jazyk – zatímco Martin a vesnické děvče Káča mluví lidovým jazykem (plný rčení, přirovnání), tak jazykem poustevníků mluví princezna Dišperanda, např. Školastykus odhalí v postavě myslivce zakukleného čerta právě podle jazyka
VAŠEK KÁŇA
- hra z první pětiletky(původně pracovní četa):
Parta brusiče Karhana
– o boji za vyšší pracovní výkony, vyšší produktivitu práce, boj mladých (naděje nové
společnosti) se starými i boj žen za rovnoprávné postavení ve výrobním procesu
- LÉTA
- odhalení Stalinova kultu osobnosti Þ divadlo je důležité, protože je zde přímý kontakt
- uvolnění situace až do začátku okupace
- vznikají divadla nového typu:
Divadlo Na zábradlí (na Anenském náměstí) – vzniklo roku 1958
– založil ho Ivan Vyskočil (dramatik, dramaturg, herec, werichovský typ, preferující absurdní humor) a Jiří Suchý
– divadlo pracuje s humorem, zabývá se individuálním člověkem s touhami a bolestmi a ne společností (ne stádem)
– v tomto divadle působil i V. Havel (jako kulisák), Grossman
Divadlo Za branou (lyrizované divadlo, dnes už neexistuje)
– založil režisér Otomar Krejča, hvězdou jeho her Jan Tříska
hráli se: komorní hry (málo lidí), řeší jemné niance – vztahové, milostné, existenciální
Divadlo Semafor (7 malých forem), značka kvality 60. let (59 – 86 – Šlitrova smrt)
– toto divadlo nastartovalo éru malých scén
– Suchý a Šlitr navazovali na Osvobozené divadlo, na originalitu Voskovce a Wericha (obnovili tuto dvojici)
– obnova divadel, kt. existovali za první republiky (byla už zapomenutá)
obsahuje: zpěv, forbíny (dialogy), slovní humor, nereagují na politiku, poetičtější a hravější než Osvobozené div.
zůstaly evergreeny (věčně zelené) – pořád se dají poslouchat:
„Člověk z půdy“, „Jonáš a tingl-tangl“, „Zuzana je sama doma“, „Ztráta krve“
– po smrti Jiřího Šlitra vytvořil Jiří Suchý:
Kytici
– vytvořil parafrázi na Kytici (5 balad), přepsal je a každé baladě dal jinou inscenační podobu
– komický rozměr, pracuje s nadsázkou
Divadlo Na provázku (Husa na provázku)
– v době totalitní dělají moderní politickou pantomimu, používali metafory
– název přejaly z Mahenovy divadelní hry „Husa na provázku“ – chtěli mu vzdát čest, prezident Husák byl proti
– experimentátoři (pódium uprostřed hlediště)
„Balada pro banditu“
– zfilmování Olbrachtova Nikoly šuhaje loupežníka (první muzikály)
– experiment o absurdní drama od Edmontna Leara – „Příběhy dlouhého nosu“
hráli zde: Polívka, Pecha („Labyrint světa a ráj srdce“ od Komenského), Donutil
Divadlo Járy Cimrmana (Svěrák, Smoljak)
- založeno na tom, že nesmysl povýší na vědecký princip, založeno na mystifikaci
- hry začínají „vědeckým“ úvodem, J. Cimrman byl vědec (blbost), hrají si z jazykem
Divadlo Ypsilon (začalo v Liberci)
- sází na úpravu klasického textu, kolektivní projev (jako brněnský provázek)
- mnoho parafrází na známá díla – Romeo a Julie, Prodaná Nevěsta
- humor, hudba, zpěv – převzato z Osvobozeného divadla
Loutková divadla
- tradice od doby pobělohorské a baroka (18. století) – světoznámé hry: Faust a Mefisto, Don Šajn (Don Juan)
- Spejbl a Hurvínek – humor, baví se s otcem normálně, trochu přidrzle, oprskle (to lidi baví), zvídavý
– různá prostředí, i historické doby – seznamování dětí s historií, lidovými tradicemi (nenásilně)
Drak – divadlo pro dospělé z Hradce Králové, sází na symbiózu loutek a herců (satira a nadsázka)
– Prodaná nevěsta – obsahuje úryvky z árií i humor (skvělé)
Naivní divadlo – divadlo z Liberce, jako Drak – nedrží se jen klasických zdramatizovaných her, ale dramatizují vše
– Emil Burian nastartoval tento typ divadla – dramatizace textů
Činoherní studio z Ústí nad Labem (komorní divadlo)
- Ivan Raymond – po revoluci v ND, byl zde dramaturgem
- v tomto divadle začínali nadějní mladí herci: Bartoška, Zedníček, Heřmánek
- hráli Diderota – Jakub Fatalista, ale nikdo na to nepřišel, že hrají M. Kunderu (satira)
- inscenovali Gogola – Ženitba – satirická hra, nechce se jim měnit stereotyp, aktuální téma, scéna se odehrává u nevěsty horizontálně a u ženicha vertikálně – komické, odehrává se na jedné scéně
– přímý kontakt s divákem
- Léta (podobná situace jako v 50. letech)
- nástup normalizace – vstup osvobozeneckých vojsk, hry musí být z historie Sovětského svazu
VÁCLAV HAVEL (1936)
- dramatik, esejista, publicista, začínal jako divadelní technik v Divadle ABC, Divadle Na Zábradlí
- představitel absurdního (nesmyslného) dramatu – tématem je: lidská identita a odkrývání souvislostí mezi degenerací jazyka, poruchami komunikace a krizí mezilidských vztahů
Zahradní slavnost (1963)
– zobrazuje fráze, strnulost a neživost systému, jenž se snaží řídit celou společnost (50. léta – komunismus) a kt. je nebezpečný v tom, že se snaží, a mnohdy s úspěchem rozbít lidskou identitu
– Hugo Pludek, výborný šachista, touží udělat kariéru, ocitne se na zahradní slavnosti, kde sleduje chování zahajovačů (dávají slavnost dohromady) a skupinu likvidátorů – celá hra je o ničem – bojí se něco si říci
– pomocí jazyka vyjadřuje komunismus (ptydepe) – slouží k nedorozumění, nemá žádnou informační hodnotu, používá nesmyslná rčení
Vyrozumnění
– odehrává se v Ptydepovém učilišti, zachycuje rozklad osobnosti, zneužívání jazyka a člověka
Audience
– odehrává se v trutnovském pivovaru, kde typický buran Sládek hlídá Ferdinanda Vaňka (je rád, že tam je)
– Sládek je typický lidový typ, oblíben k kolektivu, stará se jen o sebe, závidí intelektuálovi Vaňkovi, požádá ho, až si píše udání sám, že je na to chytrý dost
Vernisáž
– Vaněk je pozván na návštěvu, kde potkává své známé a zjistí, že z lidí, kt. on znal se stali lidé, kt. hromadí majetek, hádají se, dostává se na povrch, že jsou spolu jen kvůli majetku, Ferdinand odejde a oni si toho ani nevšimnou (zjistí, že je vlastně ani nezná)
Largo Desolato
– autobiografický příběh disidenta L. Kopřivy, kt. je veřejně hlídán. On se necítí jako hrdina, je spíše vylekaný, ale lidé si to nemyslí – myslí, že je hrdina – chodí k němu pro pomoc – on jim však nedokáže pomoci (příběh o něm vzniká úplně mimo něj). On se bojí stejně jako ostatní.
IVAN VYSKOČIL
- spolupracoval s Havlem, herec, autor rozhlasových her, dramatik, prozaik „werichovského“ typu
- založil tradici „bytového“ divadla (hraje se v bytě pro určitý okruh lidí), autor absurdních povídek
- psal do časopisů: Květy, Host do domu, Divadelní noviny, Divadlo, Kultura, LN
„Haprdáns“ aneb HAmlet, PRinc DÁNský ve zkratce“
- klasická hra doplněná scénami, kt. Shakespeare údajne vynechal (zkrátil Hamleta)
- vtipné, chytré, místo loutek užívá kuchyňské náčiní (absurdita)
- autor scénáře původně divadelní hry:
Kdyby tisíc klarinetů
– Suchý a Šlitr, na určitém místě se mění hudební nástroje na zbraně (zbraně jsou nepoužitelné)
- absurdní povídkový soubor: Kosti
JOSEF TOPOL
- dramatik, básník, esejista, překladatel, dramaturg a režisér v Divadle za branou (komorní divadlo, zabývající se otázkami lidské existence), autor lyrizovaného dramatu (obsahuje básnické (umělecké) prvky, složitý jazyk
Kočka na kolejích
– hra s tématem stvoření a zániku člověka, důležité je to, co se odehrává uvnitř postav, velmi emotivní
– rozvíjí problém lidské existence – o dvou mladých lidech, citově založených, končí tragicky (nevědí jak dál)
Sbohem Sokrate
– sochař prožívá krizi středního věku – nevede se mu v práci, ani ve vztahu, neví jak z toho ven, život jde nějak jinak než on chce (on to řeší)
Konec masopustu (masopust: slaví se v únoru, masky, průvody)
– o vztahu posledního soukromého rolníka ve vesnici na konci 50. let k půdě
– únor je mrtvý měsíc, nic se neděje Þ vychází z tradice masek, lidé se přetvařují (nasazují si masky)
FRANTIŠEK PAVLÍČEK
- autor televizních a rozhlasových her, bytové divadlo, v době totality napsal:
Zpráva o pohřbívání v Čechách aneb Dávno, dávno již tomu
– hra ze statečnosti B. Němcové, monodrama psána pro herečku Vlastu Chramostovou (hraje jen ona)
– obrazy ze života B. Němcové, jako o ženě, o její statečnosti, dovolila si žít po svém
PAVEL KOHOUT
– dramatik, prozaik, publicista, básník, autor literatury pro děti, scénárista, překladatel a filmový režisér, autor písní, výborný vypravěč, spolupracoval s řadou pražských divadel (Divadlo na Vinohradech, Realistické divadlo apod.)
Ubohý vrah
- temná hra, adaptace podle ruské předlohy od dekadentního autora Andrejeva
- divadlo na divadle, odehrává se v psychologické léčebně, ukáže jim svůj život – portrét chlapce, kt. byl, kt. je vychováván jako charakterová zrůda otcem, bez matky (zruinuje svého přítele)
Marie zápasí s anděly
- životopis Vlasty Chrmostové, působivá hra, líčí životní osudy s politickým aspektem, zaměřuje se na 70. léta
MILAN KUNDERA
Majitelé klíčů
- hrdina Jiří, nedostudovaný architekt, kdysi člen komunistické buňky, kt. se po vyšetřování na gestapu rozhodl přežít válku v ústranní a přiženil se do maloměšťácké rodiny na malém moravském městě, je náhle stržen do víru dramatických událostí příchodem své bývalé lásky a spolubojovnice Věry. Věra pracuje v ilegalitě a požádá ho o útulek. Když domovník, kolaborant Němců, Věru odhalí, Jiří ho zabije, tzn. trest smrti pro celou rodinu. Když se Jiří marně pokouší vylákat s sebou svou ženu Alenu má dvojí volbu: zemřít s ostatními členy rodiny, nebo se zachránit sám a vrátit se do ilegálního boje. Jiří se rozhodne pro boj.
Jakub a jeho pán
- variace na motivy Diderotova románu Jakub fatalista (prošla cenzurou bez újmy)
- tématem byly milostné historky sluhy Jakuba, jeho pána a paní de la Pommeroye, variace na téma láska, zrada, pomsta
- sluha ukazuje pánovi jiný pohled na svět, občas černá komedie
- filozofické téma přijatelné – postavy samy reflektují své činy, své možnosti či omezení, svou svobodu, předurčenost
KAREL STEIGERWALD
- píše jednoznačné a ostré sloupky do MF (Názory)
- napsal trilogii z dob revolučního roku 1848 a doby Bachova absolutismu (nemohlo se v Praze hrát)
Dobové tance (1. díl) a Foxtrot (2. díl)
– odehrává se v 1. polovině 19. století, v době demokratizační revoluce 1848, po válce tendence k samostatnosti
– celá trilogie je založena na jednom tématu: česká průměrná národní povaha, o bezcharakteru českého „měšťáka“, kt. se bojí pomyslet na vlastní názor
Tatarská pouť
(3. díl) – odehrává se v současnosti (vliv SSSR na čs. stát)
Neapolská choroba
- drzé a odvážné
– hlavní postava je diktátor nejmenované země, nedotknutelný (jako císař, nebo Saddám v Íráku), zbožštělá postava (lidé ho mají za Boha), žijí v bídě, když onemocní průjmem, tak to není obyčejný průjem, protože on není obyčejný člověk, proto je obyčejný průjem nazván vznešeně jako neapolská choroba
DANIELA FISCHEROVÁ
- dramatička, prozaička, dokonale pracuje s jazykem, hry na etická témata
Hodina mezi psem a vlkem
(hrálo se v 70. letech v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého)
– soustřeďuje se na postavu básníka Villona (žil v době středověku)
– převedena na současné téma – příslušníci církve mají moc a vše dusí a proti je člověk, kt. jedná a mluví jak chce
– cenzurou zakázáno, protože to nebyla historická hra, ale hra o komunismu
Báj
– obměnil známou pověst o krysaři z Hammeln – jde o konflikt mezi Krysařem a měšťanstvem (mocí a jedincem)
Princezna T. (o etice)
– vychází z pohádky o kruté princezně Turandot, kt. je nešťastná, nechce se vdát, ale otec chce a nutí ji Þ dává nápadníkům tři otázky, kt. když neuhádnou tak přijdou o hlavu. Nakonec se do jednoho zamiluje a ten všechny otázky uhodně, ona je šťastná, ale nakonec zjistí, že to byl jen podvod, že odpovědi věděl (byl domluvený s otcem) Þ je opět nešťastná
OLDŘICH DANĚK
- autor starší generace
témata: konflikt jedince a moci, postavy se vyjadřují k dnešku, hry jsou jak ze současnosti, tak z minulosti
– příběhy postav vypráví nebo na jevišti předvádí především proto, aby zkoumal, hodnotil, komentoval jejich chování a konání v dějinách i v přítomnosti, zaměřuje se na člověka obyčejného, přiměřeně talentovaného a schopného
historické hry (postavy z české historie):
Dva na koni a jeden na oslu
– komedie, psaná s humorem, odehrává se ve středověku
– o třech outsiderech (vymyšlené postavy), kt. putují Evropou (to je skutečné) a snaží se vším proklouznout, co se na ně valí
Vévodkyně valdštejnských vojsk (Valdštejn – vojevůdce z 30. války)
– téma jako u „Bloudění“ od Durycha
– odehrává se asi v době 30. války, ukazuje atmosféru (obyčejní lidé X historická událost)
– lidé sice nemají nic společného s válkou, ale atmosféra je ovlivňuje
Vy jste Jan
– nudná hra o Janu Husovi, kt. zde nevystupuje, ale jen lidé o něm vypráví (kt. ho znali), odkrývá se jeho osobnost
Jak snadné je vládnout
– vystupuje zde Karlu IV. ve všech fázích svého života
Režiséři
PETR LÉBL
- pracoval v divadel Na zábradlí, spáchal sebevraždu během jedné hry (oběsil se v provazišti)
- dělal zajímavé inscenace, hlavně z ruské tvorby (Čechov)
JAN ANTONÍN PITÍNSKÝ, vlastním jménem Zdeněk Petrželka
Sestra úzkost
- citová montáž Demlových a Čepových textů o outsiderech, dostal za ni cenu Thálie (hra – báseň, příběh, pohyb)
Bloudění
– pokus o adaptaci Bloudění od Durycha (pro ND)
– expresivní hra (dávají najevo hodně své city), obraz potácení 3 chudáků v prostředí 30leté války
– reakce byly rozporuplné, hra je zajímavá – spojuje různé druhy umění
PETR KRACÍK
- působil v divadle Pod palmovkou