Charakteristika dramatu:

• drama (z řeckého dráma – jednání, skutek)
• příběh, který je převeden do dialogu dvou a více postav nebo monologu jedné postavy (přímá řeč)
• hra se skládá z dějství (jednání)
• drama se člení do pětifázového schématu: 1. expozice, 2. kolize, 3. krize, 4. peripetie, 5. katastrofa
• na začátku stojí prolog (předmluva) a uzavírá jej epilog (konečné shrnutí)

Starověk – antika

1. tragédie – drama s vážným obsahem, hrdina se dostává do konfliktu, kde obvykle v zápase umírá
2. komedie – veselá divadelní hra, ukazuje život z té směšnější stránky
3. fraška – lidové české drama
4. melodram – doprovod hudebního nástroje
5. opera – zpívá se
6. činohra – psána prózou
7. veršované drama – psané ve verších

Středověké drama

• divadelní hry se zpočátku hrají v kostelech (téma víra a církev), ale postupně byly vytlačeny na náměstí, obsahují světské prvky, často objevuje satira, ironie, sarkasmus

Mastičkář

– divadelní hra – úryvek z pašijové hry, z druhé poloviny 14. století

– vznikla tak, že se do náboženské hry (rámec – masti na balzamování Kristova těla) vložila samotná fraška o prodavači zázračných mastí Þ zesměšňování středověkých podvodných lékařů, obsahuje vulgarismy

• od 10. století vznikaly především:

miracula – zázračné hry (zázrak – léčil malomocné až oživil Lazara)

mysterie – hry pašijové (Velikonoce) – o Kristově utrpení, adventní (Vánoční) – o narození Ježíše

– jedná se o období 14. a 15. století (v této době u nás vládne Karel IV)

Doba husitská

• divadlu nepřeje – jen vážná témata – válka, církev

Doba pobělohorská = Baroko

• úpadek češtiny – všude jen němčina, po bitvě na Bílé hoře 1620 (třetina Čech už rekatolizována před Bílou horou)

rekatolizace – pověřeni jezuité – zpočátku prudká a násilná (pálení knih), později změna – nenásilnou formou (znovu se začali slavit svátky světců  bylo Þ až 90 dnů volna) Þ jezuité zvítězili díky své trpělivosti, mším, procesím, poutím, dokonalému školství aj.

• autory skvělých her byli Jezuité – jezuitské drama

pololidová tvorba

 – stojí mezi oficiální literaturou a ústní lidovou slovesností, nevychází tedy přímo z lidových vrstev
– hlavní pozornost je kladena na postavu sedláka
– vznikaly jarmareční (kramářské písně), kt.měli funkci zábavnou i informativní, prodávali se v tištěné podobě na letácích, vypravují zajímavé události (milostné i drastické náměty), doprovázeny obrázky
– vznik lidového drama (mluvili lidovým jazykem – jinak mluvit by jim přišlo divné):
Komedie o hvězdě

• ilustrace náboženských textů obsahuje nářečí a lid. humor
  – dobrodružné hry: Václav Kocmánek – Komedie o Turecké vojně

interludia (mezihra) – komediální  krátké frašky (hraná anekdota) z lidové prostředí plné satiry, parodie a vulgarismů

– vystupovali zde: sedák a jeho žena nebo učitel a žáci, např.:Polapená nevěra
– nenáročné a pestré, nejčastěji selské náměty

Období Národního obrození  (1770 – 1848) – konec 18. století

cíl: čelit germanizaci a zachránit a obnovit český jazyk

• vlastenci si dobře uvědomovali, že mluvené slovo působí silněji a přesvědčivěji než slovo čtené
• proto se snažili zajistit pravidelná česká představení v divadle

úkolem divadla bylo zajistit pravidelná česká představení, vychovat české herce, vytvořit české hry a vliv na národní uvědomování lidu

1738 – divadlo v Kotcích (Prokop Šedivý)

• 1771 se hrála česká hra: Kníže Honzyk – hráli ji Němci, mluvili česky

1783 – Stavovské (Nosticovo) divadlo – hrají se německé hry, občas i české, ale jen málo a s německými herci
– hrálo se jen v neděli odpoledne a krátce

1786 – 1789 – vlastenecké divadlo Bouda (zakladatel Václav Thám bratr Karel Ignác = obrana jazyka českého)

– dřevěná bouda, kde se česky hrály vlastenecké historické hry (i Shakespearovy hry)

– vystupovali zde i Klicpera, Prokop Šedivý  …
– stálo na Koňském trhu (Václavské náměstí)

VÁCLAV THÁM (1765 – 1816)

• autor vlasteneckých her, čerpá z českých dějin

Vlasta a Šárka

Břetislav a Jitka

VÁCLAV KLIMENT KLICPERA

• označován za zakladatele českého dramatu (dramatický předchůdce J. K. Tyla)
• založil nový směr v dramatu Þ veselohry a frašky

Rohovín Čtvrtrohý

Veselohra na mostě

Divotvorný klobouk

Každý něco pro vlast
JOSEF KAJETÁN TYL  (1808 – 1856)

• nejvýznamnější dramatik své doby
• ovlivnil ho V. K. Klicpera, člen kočovné společnosti, byl dramaturgem ve Stavovském divadle
• nejvýznamnější složkou jeho tvorby jsou dramatické hry
• chtěl se vymanit vídeňskému vlivu
• divadlo chtěl podřídit české tradici – lidové náměty – zaměřuje se na problémy celé společnosti a snaží se být objektivní
• jeho hlavní hrdina je prostý člověk, jehož příběh skončí vždy idylicky (dobře)

Hry ze současného života: (obvykle se odehrávají ve městě)

Paličova dcera

– otec je veliký opilec, zemřela mu žena má dvě dcery, majitel jejich domu požaduje, aby zaplatili, nebo si ho musí vzít jeho dcera; tak obě sestry spolu utečou, večer se otec opije a zapálí dům , ale všichni obviňují ji; nakonec se otec přizná a jde do vězení – sociální kritika

Fidlovačka aneb Źádný hněv a žádná rvačka

• fraška s písněmi, veselohra, r. 1834
• poprvé zazněla píseň Kde domov můj, slova Tyl, hudba František Škroup

Historické hry:

• nehrají se – zlý zastaralý (šroubovaný) jazyk,

Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud

• první sociální české drama, hra byla cenzurou zakázána
• jednání:

Nenávist havířů k útisku a nesmiřitelnost s vykořisťovateli; intriky městského písaře Rekordata a láska Anežky, dcery havíře Opata, a Hynka, syna mincmistra Beneše; nespokojenost havířů, snaha Opata vyjednávat, ale uvězněn; havíři shromážděni na vrchu Špimberku, nové vyjednávání, rukojmí a krvavý soud;Benešova smrt, loučení Hynka s Anežkou

1. postavy: a) svět havířů: Opat, Vít, Šimon, Holý,

• b) panský svět:  Beneš, Rekordat, Oněk, Anežka, Hynek, Král Vladislav II.

„Jan Hus

– 5. jednání, Praha, doba konce 14. stol., scény – před Betlémskou kaplí, v král. síni aj.

Zachycen Husův život v dramatické zkratce až k jeho upálení; jeho úsilí dobrat se pravdy, kritika spol. a církve, neohrožený boj s nepřáteli, úsilí o svobodu (aktualizace); Hus ve vězení v Kostnici, jeho setkání s Janem Žižkou (proti historické pravdě)

– hl. postavy: Husovi (ne)přátelé, Jan Hus, Husova matka, žáci

– autorovi nešlo o obraz Husova života, ale o výraz spontánní revoluční rozhodnosti, výzva k aktivitě (program revolučního roku 1848), požadavky a cíle národa

oslavné hry: Jan Žižka z Trocnova ,Bitva u Sudoměřic, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové

Dramatické báchorky:

báchorka = zdramatizovaná pohádka, používá hovorový, hovorový jazyk, vystupují pohádkové postavy

Jiříkovo vidění

Lesní panna

– odehrávají se na Českém venkově

Vrcholem tvorby jsou:

Tvrdohlavá žena

– odpor proti novým projevům feudálního útisku

 

 

 

 

„Strakonický dudák aneb Hody divých žen“  (r. 1847)

Láska Švandy a Dorotky, ale překážky (Š. chudoba, neznámí rodiče), Š. cesta do světa za penězi s očarovanými dudami (poznal matku – vílu), setkání s Vocilkou, pod jeho vlivem i pro peníze zapomíná na domov a D. kt. ho s Kalafunou ve světě našla; Š. uvězněn v pohádkovém světě krále Lenora a princezny Zuliky, okraden a zrazen V.; pomoc matky Rosovy, ale za to, že se prozradila, je královnou vil Lesanou vyhoštěna mezi divé ženy na tak dlouho, dokud některá dívka věrností nevysvobodí Š. ze všech nebezpečí; Š. návrat domů, D. hněv pro jeho zradu, Š. o svatojánské noci hledá divotvorné koření lásky, oblouzen lesními pannami, zachráněn D., kouzla mizejí, i Rosova zbavena trestu, Š. se polepší

1. postavy: a) české prostředí a lidové typy: Kalafuna, Dorotka, Kordula, Švanda
   b) cizí svět: Pantaleon Vocilka, voják Šavlička,
2. c) svět vil: Rosava, Lesana

–    oslava domova a českého lidu, nebezpečí odrodilství, peníze porušují vztahy mezi lidmi

1862 – boj o česká divadla, vzniká Prozatimní divadlo

          – 1. hra – od Hálka, hudba – Smetana

Národní divadlo (květen 1868 – František Palacký pokládá základní kámen)

• dokončeno na jaře 1881, 12. 8. 1881 vyhořelo – vybírání nových příspěvků
• podruhé otevřeno koncem roku 1882 Smetanovou Libuší
• má velký význam pro české výtvarné umění
• návrháři – Josef Zítek a Josef Schulz
  sochy – Josef Václav Myslbek
  nástěnné malby a lunety – Mikolaš Aleš
  obrazy – Julius Mařák (předsíň královského lože, maloval některá místa odkud byly přivezeny základní kameny)Václav Brožík, Josef Tulka (fresky – vnější obrazy do vlhké omítky), Josef Wagner (vnější sochy)
• opony – 1. železná, 2. Hynaisova – malována Vojtěchem Hynaisem, 3. látková

 

Lumírovci

JOSEF VÁCLAV SLÁDEK (1845 – 1912)

• jako první překládal z angličtiny – Shakespeara – 33 svazků dramat (překlady byly na vysoké úrovni)
• překládal ze severských jazyků (španělštiny) i ze slovanských jazyků (polštiny, ruštiny)

JAROSLAV VRCHLICKÝ(1853 – 1912)

 

Hippodamie

– trilogie čerpá z řeckých mýtů, které obměňuje
– díly: „Námluvy Pelopony“, „Smír Tantalův“, Smrt Hippodamie“
– hraje se jako melodram (složenina), hudbu k tomu složil Fibich
– král Fantalos se rozhodne, že se vyrovná bohům a k večeři jim dá svého syna Pelopa.
Pelop se zamiluje do Hippodamie a bojuje o ní s jejím otcem.

Noc na Karlštejně

• veselohra s historickým námětem o 3 jednáních, zpracována i jako filmový muzikál

– Karlštejn, vláda Karla IV. (2. pol. 14. století), hudba Zdeňka Fibich

• vtipné zápletky o Karlově žárlivé manželce, kt. vnikne přes králův zákaz do hradu – převlečená za panoše

– hl. postavy: Alena (statečná, odvážná, vtipná), Alžběta (manželka K. IV.), císař Karel IV.
(zobrazen nejen jako panovník, ale i ze své lidské stránky jako moudrý, vlídný)

JULIUS ZEYER

Radúz a Mahulena

 – scénická pohádka ze slovenského lidového prostředí
– hudbu k této pohádce složil Suk

Realistické drama 19. století

Divadelní hry se vyznačují:

• snaží se zobrazit dobu, taková jaká byla
• scéna je velmi bohatá na detaily
• nářečí charakterizuje postavy
• převládají hry historické, postupně se objevují i hry ze současnosti
• hráli se: komedie, francouzské konverzační hry (nemá závažné téma), historické hry (Česko)
• nejdůležitější je Národní divadlo a Stavovské divadlo
• mezi dramatiky patří Ladislav Stroupežnický, Gabriela Preissová, bratři Mrštíkové

ALOIS JIRÁSEK (1851 – 1930)

historické hry:

Jan Hus

Jan Žižka

dramata:

Vojnarka

• hra ze současnosti odehrávající se na venkově – o vztazích mezi lidmi

Lucerna

– nejznámější pohádková hra

 

LADISLAV STROUPEŽNICKÝ (1850 – 1892)

• pocházel z okolí Písku (Jižní Čechy jsou chudé – proto jeho postavy jsou statkáři)
• dramatik a nějakou dobu působil jako dramaturg v Národním divadle

historická komedie:

Naši furianti

• drama z venkovského prostředí, kde jsou velmi dobře vystiženy charaktery postav a lidské vlastnosti
• dva statkáři (tvrdohlavý)- vysloužilý voják a krejčí, jejich děti se mají vzít, ale kvůli sporu o místo ponocného se velmi rozhádají, zruší i svatbu, jsou jako dva malí kluci = zlikvidují vše jen proto, že se trumfují, ale nakonec vše dobře dopadne (o to, kdo zaplatí útratu v hospodě)
• zesměšňuje lidské vlastnosti – tvrdohlavost, pýcha i vtipnost = furiantství (trumfování se – muži)

– odehrává se na vesnici v Jižních Čechách (bohatí)

 

 

 

 

 

 

GABRIELA PREISSOVÁ (1862 – 1946)

• psala dramata z venkovského prostředí v nářečí, zabývala se tragédiemi žen – nechtějí žít tak, jak diktují muži
• tragédie (podle nich vznikly opery):

Gazdina roba

– (gazda = hospodář; roba = dívka)

– příběh venkovské švadleny Evy, kt. odchází od manžela (nešťastně vdaná) k milenci a jde s ním za prací, končí sebevraždou

„Její pastorkyňa“

– pěstounka – stará mlynářka kostelnička se dopustí zločinu – zabije dítě své nevlastní dcery, protože je dcera svobodná a nemohla by v této době žít na vesnici – lidé by jí odsoudili; aby zachránila její štěstí (pastorkyňa); odehrává se na Jižní Moravě

– zhudebněno Leošem Janáčkem

ALOIS (1861 – 1925) a VILÉM (1863 – 1912) MRŠTÍKOVÉ

• oba tvořili i samostatně, ale některá díla napsali společně

Maryša

– vrcholné dílo českého realismu, 5 dějství, odehrává se na vesnici

– Otec chce mladou dívku Maryšu provdat, ona je zamilovaná do Francka, kt. je ovšem chudý, a tak sňatek nepřipadá v úvahu. Maryšin otec jí chce provdat za mlynáře (má společenské postavení – vlastní mlýn, ale jinak je zadlužený), kt. má tři děti a je vdovec. Jediný kdo Maryše rozumí je babička, kt. ale přiznává, že ji nemůže pomoci a Francek je odveden na vojnu, takže nakonec je Maryša donucena si mlynáře Vávru vzít. Manželství je nešťastné (Vávra ji bije a nemá ji rád). Jejímu otci dochází, že ji neměl do svatby nutit. Po nějakém čase se Francek vrátí a nabízí ji, aby s ním utekla – nemůže je vdaná. Nakonec Maryša Vávru otráví. Je za to vězněna v Brně, poté odchází s Franckem do Vídně

– prudký dějový spád, výrazné charaktery postav, odehrává se na Moravě – psána nářečím – autentické

– dobře vytvořena kritika společnosti – rodiče 100% rozhodují o osudech svých dětí manželství uzavřené pro peníze a majetek nemůže být šťastné

1. postavy: Maryša (selka, citlivá), sedlák Lízal a jeho žena Lízalka (Maryšini rodiče, krutost a bezcitnost, přísnost, lakota, otec lidštější než matka), mlynář Vávra (vdovec se třemi dětmi, krutý, sobecký), Francek (syn baráčnice Horačky, věrný, statečný, hrdý)

Impresionistické divadlo

– intenzivní vnitřní drama

JAROSLAV KVAPIL (1868 – 1950)

• režisér, dramatik, dramaturg, vedoucí činohry Národního divadla a později režisér Vinohradského divadla
• inscenoval Shakespeara, Ibsena, aj.
• lyrické drama (výborná výprava, kulisy, hra se světli):

Princezna Pampeliška

• pohádka o pocitech a přírodě – Honza se zamiluje v létě do princezny Pampelišky, na podzim ale pampeliška „odkvétá“ a tak i jejich líska se ztrácí
  Rusalka
• lyrická pohádka složená jako libreto k Dvořákově opeře

– krásná příroda – víla zamilovaná do prince Þ baladický konec – z víly je bludička Þ smrt

realistické drama:

Oblaka

 

FRÁŇA ŠRÁMEK (1877 – 1952)

 

Léto

• lyrická oslava mládí a lásky v kontrastu s měšťáckým životem a koketerií

– lyrická atmosféra horkého letního večera – impresionismus
– hl. postavy: Jeník a Stázka – mladá dospívající dvojice
– jejich harmonický, milostný a hluboce prožívaný vztah narušuje svět dospělých, připravující je o ideje intrikami, kt. však jejich lásku zároveň upevňují

 

Měsíc nad řekou

– řeka = symbol svobody, pomíjivosti nebo prchavosti mládí
– odehrává se v Písku u řeky Otavy – střet světu dospělých se světem mladých

– Willy, mladý, divoký, posmívá se starším, že už nemohou prožít to, co on – konflikt starého a nového světa, zamyšlení nad ztracenými iluzemi mládí
– na abiturientském sjezdu se dospělí vracejí ke svému mládí a srovnávají se se světem svých dětí, kt. ještě mají možnost a schopnost prožít plný milostný vztah

VIKTOR DYK (1877 – 1931)

• narodil se v Pšovce u Mělníka, zemřel v 35-ti letech – utopil se v Jaderském moři
• novinář a politik (už v době studií práv)
• za 1. světové války vězněn Þ začíná jako anarchista

tragédie:

Zmoudření dona Quijota

– lékárník a farář se marně pokoušejí vyléčit dona Quijota z jeho pošetilosti Þ je poražen a
musí na rok zanechat svých kousků Þ přivedou mu nevzhlednou a primitivní Dulcineu
Þ Quijot pochopí jak se sám oklamával Þ toto bolestné poznání dlouho nevydrží a brzy
umírá, protože nemůže žít bez svého snu

 

1909 – kabaretní divadlo Červená sedma, Lucerna, Bílá labuť

– založeno 7 lidmi, vedl je Jiří Černý
– politicko-společenská parodie na válku (nelibost) v Rakousku-Uhersku
– členové: Eduard Bass, Vlasta Burian, Karel Hašler
         – velmi ovlivňují dobu svou kvalitou