Vývoj českého divadla od počátků po secesi

12. – 14. Století
 Náměty : Kristova smrt a vzkříšení, náboženské výjevy
 Děj se odehrává: středověké tržiště, veřejné prostranství, hospody
 Hra Veselé Magdalény ( Byla prostitutkou -> obrátila se k bohu a stala se pobožnou )
14. Století
 Staročeská divadelní hra – Fraška – „Mastičkář“
 = Hra Tří Marií
 Děj: Mastičkář a jeho sluha rozloží na tržišti krám a začnou tam vychvalovat své léčebné masti. Rubín přiláká ke krámku tři Marie, které shánějí masti k balzamování mrtvého Kristova těla
FRAŠKA = typ komedie, která pracuje především s nadsázkou,satirické zaměření

15. Století
 Omezení rozvoje divadelnictví díky Husitství ( došlo k přerušení styku s Evropou ) -> drama zaniká

15. – 16. Století – HUMANISMUS
 Psáno Latinsky ,
 Snaha o obnovu drama
 Náměty : Starý zákon, Náboženská témata
 Školské drama – Kvůli lehčí výuce ( Hry u Komenského, Ve hrách hráli studenti )
 Jan Campanus Vodňanský – psal latinsky
o Rektor UK
o Latinská komedie – Bretislaws
o Z. Winter o něm napsal dílo „Mistr Campanus“

r. 1620 – BAROKO
– INTERLUDIA =Mezihry
– Krátké frašky- hrály se samostatně
– Vklad náboženských her – František Kocmánek
– Z venkovského prostředí
– Náměty – pololidová literatura (domácí = má autora)
– Dílo :
o Jan Amos Komenský
o Schola Ludus = Škola hrou, Škola na jevišti (slouží jako výuka cizího jazyka–latině)
Loutkové Divadlo
Lidové drama (nemá autora )
– loutkové divadlo – Matěj Kopecký (Kašpárek)

NÁRODNÍ OBROZENÍ (1771-1800)
1.Fáze
– původní české hry neexistovaly
– překládaly se cizí hry a situovaly se do českého prostředí
– venkov – ochotníci, kočovníci
– kvalitní hry a tím vychovávat publikum
– do divadla chodilo nevzdělané publikum => jednoduché hry
-od roku 1738 – stálé Německé divadlo v Kotcích – 1771 – 1. pokus o uvedení české hry v Praze – v Kotcích – Kníže Honzík
– od roku 1783 – Stavovské divadlo – většinou se hrálo německy, česky pouze výjimečně
– 1. české divadlo – od roku 1786 – Bouda – na Koňském trhu, postavené z prken, existovala 3 roky ->stržena; vytvořila se tam 1. česká divadelní generace
– motiv- vlastenecký
Václav Thám:
– organizátor českého divadla
– herec i autor, psal vlastenecké divadelní hry – VLASTA A ŠÁRKA, BŘETISLAV A JITKA
– měl bratra – Karel Ignác Thám – jazykový poradce u divadla, překládal také Shakespeara a Schillera
Prokop Šedivý:
– lidové frašky z pražského prostředí – Pražští sládci, Masné krámy

2. Fáze
– neexistovalo české divadlo
– Stavovské Divadlo pod vedením Jana Nepomuka Štěpánka
– kvalitní česká dramatická scéna – herci
Václav Kliment Klicpera
– První skutečný dramatik
– hry rytířské, historické, pohádkové i ze současnosti
– Divotvorný Klobouk, Božena

1830 ROMANTISMUS
Josef Kajetán Tyl
– největší český dramatik, politik, kritik, teoretik, spisovatel, organizátor českého společenského života, novinář, herec, režisér, dramaturg, překladatel
– narozen 4.2.1808 v Kutné Hoře, byl dítětem lásky, rodiče velmi chudí
– studoval v Hradci Králové, sblížil se s Klicperou a nadchl se pro divadlo
– ze studií filozofie v Praze odešel ke kočovnému divadlu, od 30.let žil v Praze, dramaturgem ve Stavovském divadle, novinář, spisovatel, účastník revoluce 1848 – po porážce odešel opět ke kočovné společnosti
– myšlenka o zřízení samostatného českého národního divadla
– zkušenosti z kočovného života mu pomohly při vzniku mnoha děl
– založil ochotnický soubor v Kajetánském divadle
– neutěšené rodinné problémy – manželka Magdaléna Forchheimová – mladší sestra Anna (o 21 let) – pohádal se s J. Kollárem a s K.H.Máchou, velmi horkokrevný, ale plachý
– pronásledován rakouskými úřady, žil neustále pod policejním dozorem
– zdravotní problémy – nemoc, žil v bídě – také zemřel – v Plzni
DÍLO:
– významný novinář: časopis Květy, Vlastimil
– z počátku historické povídky s dobrodružným dějem, např. Dekret kutnohorský, později povídky ze současnosti – např.Rozervanec – polemika s romantismem
– novela Poslední Čech – obviněn Havlíčkem ze sentimentu
– dramatik:
a) hry ze současnosti – sociální kritika – Paličova dcera, Pražský flamendr
b) historické hry
– Jan Hus, Jan Žižka – v obou pronášeny revoluční myšlenky roku 1848
– Kutnohorští havíři – 1. sociální drama v dějinách české literatury, zdůraznil nesmiřitelnost zájmů dělníků a jejich utlačovatelů
– Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové – sv. Václav
c) dramatické báchorky
– Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – téma ševcovské cechovní slavnosti, poprvé zazněla píseň „Kde domov můj“ – 1834, hudba F.Škroup
– Lesní panna – chudý český učitel jde hledat štěstí do Ameriky
– Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec
– Strakonický dudák aneb Hody divých žen – nejslavnější postavy : Švanda, Dorotka, Kalafuna, Vocilka; několikrát zfilmována ( i Hvězda padá vzhůru) – char.postav, obsah
MÁJOVCI
– 1862 – otevřeno Prozatímní divadlo – uvedení oper Bedřicha Smetany – Libuše
– otevřeno bylo otevřeno Hálkovou historikou hrou – Král Vukašín
– 1868 – základní kámen Národního divadla – klepal na něj B. Smetana
– sbírky pod heslem Národ sobě
– divadlo mělo být projevem síly národa – manifestace kulturní i politické
– všichni, co se podíleli na vzniku – GENERACE NÁRODNÍHO DIVADLA – Josef Zítek, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Vojtěch Hynais, J.V.Myslbek, Smetana, Dvořák
– 1881 – otevřeno Národní divadlo – vyhořelo
– 1883 – otevřeno podruhé
– divadelní hry psali také Jan Neruda a Vítězslav Hálek ( Král Vukašín ) – hry byly neúspěšné
RUCHOVCI a LUMÍROVCI
– pokusy o vytvoření tzv. divadla velkého stylu
Jaroslav Vrchlický:
– historické hry – Noc na Karlštejně, Drahomíra
– Hippodamie – melodramatická tragedie, hudba Z.Fibich; námět z antických dějin (trilogie: Námluvy Penelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie)
Julius Zeyer:
– Radúz a Mahulena – romantická pohádka podle slovenského námětu, o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi – ta je zachraňuje před zlem (hudba J.Suk)

Secese
– Jaroslav Kvapil – Libreto k Rusalce
– Princezna Pampeliška