Vývoj české satiry

satira = báseň, próza nebo drama vysmívající se nedostatkům ve společnosti nebo lidským
pokleskům a chybám; tvorba kriticky hodnotící a odsuzující dané nedostatky.
– kritika s použitím humoru, kdy autor má kritický vtah ke skutečnosti,

humor = jedna z forem komična; typické je úsměvné, chápající a laskavé hodnocení směšných
jevů, osob a věcí,
– k věci, o které autor píše nemá kritický vtah ? humor je laskavější.

14. století ? Počátky české satiry

Podkoní a žák
– psaná jako živý dialekt,
– spor studenta univerzity (žák) a panského služebníka (podkoní) o tom, kdo se má lépe,
Oba vychvalují přednosti svého stavu, vytahují se navzájem, ale oba žijí nuzně. Student má však před sebou perspektivu, e se všechno změní, až dostuduje. Přesto z jejich hádky vyplyne, že oba se mají špatně.
uk.: Podkoní spí na slámě nebo na hnoji, žák většinou na podlaze, kde se nezahřeje. Žák říká podkonímu, že se situace změní. Žák počítá s tím, že až vystuduje (stane se biskupem) všichni si ho budou vážit.

Hradecký rukopis
Satira o řemeslnících a konšelích (konšelé = radní)
– autor ukazuje jak řemeslníci šidí své zákazníky,
– radní hledí na vlastní zájmy více než na zájmy občanů,
uk.: řezník – prodává laciné druhy masa jak dražší,
– zimě ho polévá vodou, aby ho mohl odvážit i s ledem,

Desatero kázanie božie
– veršované kázání,
– zde jsou probírána jednotlivá přikázání a ukazuje, jak se proti nim hřeší

19. ? 20. století
Karel Havlíček BOROVSKÝ
– významný český novinář, básník, politik
3 velké satirický skladby, které napsal za svůj pobyt v Brixenu
Král Lávra
– námět čerpal z irské pohádky ? tuto pohádku přeložil a zasadil příběh do českého prostředí.
Hlavní postavou je král Lávra ? hodný panovník, ale měl jednu zvláštnost ? holit a stříhat se dával pouze 1krát za rok a holiče vždy nechal popravit. Nechtěl totiž, aby se někdo dozvěděl, že má oslí uši. Jednoho dne padl los na Kukulína. Když byl veden na popravu, jeho matka se vrhla králi k nohám a vyprosila mu milost. Kukulín se stal dvorním holičem. Musel však slíbit, že královo tajemství nikomu neřekne. Jenže slib ho tížil. Na radu poustevníčka našeptal tajemství do vrby. Kolem šli čeští muzikanti a z vrby si vyřezal jeden z nich kolíček k base. Na královském plese basa tajemství prozradila: ?Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec.?Lávra zjistil, že jeho dlouhé uši nikomu nevadí, že ho lidé mají i tak rádi, a svoje uši už neskrýval

Tyrolské elegie
– rozsáhlá satirická skladba, užívá satiru založenou na ironii,
elegie = druh básně = žalozpěv, báseň vyjadřující smutek,
Tyrolské ? psal je ve vyhnanství v Brixenu
obsah: Havlíčkovo zatčení a převoz do Brixenu,
?Dvě hodiny po půlnoci ?
když na třetí šlo,
tu mi dával zandarm u postele
šťastné dobrýtro.
?Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví,
že prej potřebuju změnu povětří.?
– pravidelný rytmus,
– připomíná lidovou poezii,
Je zde popisována příhoda, když byl Borovský převážen s Brixenu. Havlíček a policisté co ho doprovázeli jeli v kočáře. Splašili se jim na prudké cestě v horách koně a policisté vyskákali z vozu. Báli se o svůj život. Havlíček zůstal v kočáře sám. Nakonec na své dozorce musel počkat, aby ho mohli hlídat a cestovat s ním.
Satira je namířena: na policii ? bojácnost policie,
na vládu ? narážka na fakt, že monarchie je mnohonárodnostní,
na církev ? ?temná noc jak naše svatá církev?
armáda ? velice nákladná
Křest svatého Vladimíra
– Havlíček se nechal inspirovat Nestorovým Letopisem ? dílo že staré ruské literatury (je zde
popisováno, jak byla svržena socha pohanského boha Peruna na Dněpru v době, kdy se šířilo
křesťanství),
uk.: Vladimír (car) chtěl, aby Perun (bůh) na jeho svátek zahřměl na jeho počest. místo kanonády. Perun však přání cara odmítl a byl odsouzen k trestu smrti. Byl odsouzen k oběšení na šibenici. Ale nakonec byl utopen v Dněpru (údajně mu utopením v Dněpru měla být dána milost). Zjistilo se, že bůh chybí a proběhl v Kyjevě konkurz na Boha. Každý kandidát říkal, že ta jeho církev je nejlepší (nejcírkvovatější) a ostatní pomlouval. Sešli se zde zástupci řecké, římské a židovské církve, Islámu. Kandidáti se snažili různými způsoby krále přesvědčit, že jejich církev je ta nejlepší.

EPIGRAMY
epigram = krátká báseň, často 4verší, má satirický obsah a jednoduchou formu (připomíná
říkadlo),
epigramy ? církvi, králi, vlasti, múzám, světu, ?
– rozdělil epigramy podle tématických oddílů,
Církvi = selský epigram ? narážka na církev, sedláci museli vždy na církev pracovat,
Králi ? Ruská Konstitucí ? kritika ruského cara, který má nejraději hloupé poddané, kteří
budou pracovat a nebudou nad tím myslet,
Vlasti = etymologický (etymologie = jazykový obor, který zkoumá původ slov),
Múzám ? z historie české literatury,

Jan NERUDA
Fejetony ? Rvačka na Vinohradech
– uplatňuje zde dějový popis, který je typický pro fejeton,
– používá zde obrazná pojmenování ? ironii, nadsázku, metaforu, přirovnání, personifikaci, ?
– rychlého spádu dosahuje užíváním krátkých vět (Nepřijde domů. Okamžik ticho.), citoslovcí a užitím nepřímé řeči (Moje hodinky! Pomoc!),
– téma fejetonu = o čem to je ? o nočním životě na Vinohradech,
– téma se posouvá k zamyšlení ? jací Češi jsou ? idea = nese v sobě hodnocení,
– Češi jsou zbabělí i výtržníci, ale jsou zde i lidé stateční ? nelze národ souhrnně hodnotit (mezi Čechy jsou lidé stateční i zbabělí),

Ignát HERRMANN
– humoristický dvoudílný román – Otec Kondelík a ženich Vejvara
a Tchán Kondelík a zeť Vejvara

Svatopluk ČECH
– napsal tzv. broučkýjády = 3 romány, jejichž hlavním hrdinou je pražský měšťák pan Brouček
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Pan Brouček na výstavě
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století
Pan Brouček – člověk, kterému záleželo na jeho blahu,
– bohatý pražský měšťan (byl domácí ? měl dům),
– nedokázal si představit, že by bojoval za svou vlast,
– byl to ?typický měšťák?,
Večery často trávil v hospodě na Vikárce. Jednoho dne byl se svými přáteli v hospodě, usnul a měl sen (což nevěděl, myslel si, že je to skutečnost). Dostal se do chodeb (katakomb). Přišel ke dveřím, když je otevřel, vešel do klenotnice Karla IV., poté zjistil, že je v 15. století.
Seznámil se zde s Damšikem (Janek od Zvonu ? bydlel v domě, kde byl vytesaný zvon). Pozval jej k sobě a staral se o něj. Praha se chystala na bitvu na Vítkově. Nejdříve se pan Brouček přidal k Pražanům, protože se znal s Jankem. nakonec se ale přidal k táboritům. Odtrhl se od Janka, dostal se mezi tábority. Nakonec se ale přihlásil ke křižákům, aby mu něco neudělali ? byli to ale Pražané, které jejich prapory získali. Ti pak pana Broučka označili za zrádce a chtěli ho upálit v sudu. Pan Brouček se ale ze snu probudil ? ve skutečnosti spal v sudu v hospodě na Vikárce.
román ? satira na měšťáctví.

Ladislav STROUPEŽNICKÝ
Naši furianti – realistické drama,
– děj se odehrává na jihočeské vesnici,
Zápletka spočívá v tom, že 2 lidé se uchází o práci ponocného (všelijak intrikují a dělají vše proto, aby práci získali),
Hlavní charakteristika jihočeských sedláků (furiantů):
– chtěli dokázat, že jsou někdo (ješitnost, samolibost),
– zakládali si na své významnosti a majetku,
– nebyli příliš vzdělaní, chodili hrát karty,
– někdo měl sice moc ve vesnici ? doma však rozhodovala žena,
uk.: spor o to, kdo bude platit punč, oba jej chtěli platit (chtěli oba ukázat, že jsou bohatší).

František GELLNER
– 2 sbírky
Radosti života – autor zde vzpomíná na svůj bohémský život, když žil ve Vídni,
– chodil do hospody, do hodinových hotelů, kaváren,
– užíval si života,

Po nás ať přijde potopa
báseň PERSPEKTIVA – hlavní idea- užívat života, žít přítomností, nelámat si hlavu
budoucností,
– tato báseň je jednoduchá, pravidelná, rýmovaná,

báseň PŘETÉKAJÍCÍ POHÁR – symbolická báseň ? symbol ? pohár (jeho srdce, city),
– pohár představuje srdce,
– říká, že touží po citu, kterým jakoby jeho srdce přetéká ?
touží po lásce,

Jaroslav HAŠEK
– patří mezi světové autory,
povídky: Můj obchod se psy a jiné humoresky
Trampoty pana Tenkráta
Fialový hrom
Před vysvědčením ? povídka
Hlavním hrdinou je student 2. ročníku gymnázia Daněk. Daňkovi hrozilo propadnutí z náboženství. Protože měl špatnou náladu, šel se projít do přírody. Ve všem, co pozoroval, viděl jen to horší. Náladu si chtěl spravit návštěvou hospody, kde si chtěl dát syrečky a pivo. Přišel tam ale ten obávaný profesor náboženství. Daňka napadlo, že by utekl ? vyskočil oknem. Profesor se ale s ním dal do řeči. Ptal se Daňka, kudy se jde ven (profesor potřeboval na WC). Pak přišel a sháněl noviny, ty Daňek neměl, ale měl pouze dopis od strýce. Tak je profesorovi dal. Nakonec se profesor rozhodl,. že mu dá z náboženství dostatečně.

Jak jsme s panem katechetou starali o pokřtění malých černochů v Africe
Hlavní postavou je malý chlapec, který vzpomíná na školní akci, kdy se vybírali peníze na pokřtění černochů v Africe. Akci zorganizoval katecheta = učitel náboženství. Chlapcům se podařilo vybrat 10 zlatých. Hlavní hrdina byl pokladník ? shromažďoval peníze. Na pouti utratil 2 zlaté. Chtěl je ale vrátit zpět ? až nějaké peníze bude mít. Chlapce si katecheta zavolal. Chlapec si myslel, že učitel ví, že 2 zlaté utratil. Katecheta si ale peníze od chlapce vzal a prohrál je v kartách s panem učitelem, starostou a farářem. Dětem pak řekl, aby vybírali peníze dál.

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
vznik: – postava vojáka Švejka vznikla v roce 1912 a tehdy ji Hašek použil v knize povídek
Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky,
– zde Švejk vystupoval vyloženě jako hlupák ? narozdíl v románu Švejk ze sebe hlupáka
dělá,
– v románu i v povídkové knize je Švejk líčen jako obchodník se psy (autobiografický
motiv) a antimilitarista,
– postavu Švejka použil i v satiře, kterou napsal, když byl v Rusku (ve válce ? 1917),
– po 3. použil postavu v románu po válce, který napsal v Lipnici 1921 ? 1923 Osudy
dobrého vojáka Švejka,
4. díl románu o Švejkovi zůstal nedokončený,
– v jeho psaní sice pokračoval fejetonista Rudého práva ? Karel Vaňek, ten však zdaleka
nedosáhl kvalit Haškova románu,
výlučnost
Osudy mají výjimečné postavení mezi protiválečnými literárními díly:
– Hašek zobrazuje absurditu tak tragické události jako je válka, s humorem, což je možné jen
díky značnému odstupu a nadhledu,
– ve světové literatuře patří k nejslavnějším dílům zpracovávající tématiku války humorně či
satiricky,
– důležitý je nadhled na celou situaci,

Kontrast realismu a nadsázky
Osudy jako celek nelze považovat za realistické dílo, Hašek však velmi realisticky, autenticky, místy až reportážně (např. s použitím citací z novin a úřednických vyhlášek) zachycuje prostředí, dobovou atmosféru či různé situace.
Na pozadí tohoto reálného prostředí se odehrávají Švejkovi fantastické, tragikomické příhody, které jsou často založeny na značné nadsázce.

Postavy:
Švejk – není typickým románovým hrdinou, neboť není psychologicky vykreslen,
– nadsazuje masku klauna, který je schopen prohlédnout hloupost, absurditu,
– doslovně a nadšeně plní rozkazy a nařízení, čímž odhaluje jejich nesmyslnost,
– je to lidový vypravěč, který všechno komentuje a na každou situaci zná nějakou
historku,

ostatní postavy
– jejich zobrazení kolísá mezi realistickou charakteristikou a nadsázkou,
– lze je rozdělit do 2 skupin,
1. ?vládnoucí? ? (důstojníci, byrokrati, vyšetřovatelé), které jsou Švejkovými protihráči a
Švejk vůči nim nasazuje masku hlupáka,
– jsou zobrazeny se značnou nadsázkou,
2. ?lidové? ? (vojáci, paní Müllerová, hostinský Palivec), které jsou Švejkovými spoluhráči,
– Švejk se k nim chová přirozeně, jsou realističtější než postavy ?vládnoucí?,
kompozice
– je nesouvislá ? užívá se zde metoda tzv. koláže: ústřední děj je vyprávěn v er-formě,
– je přerušován dialogy, různými epizodami, historkami (např. Švejkovými spontánními
monology),

jazyk:
– v románu se vedle spisovné češtiny uplatňuje lidová mluva (hovorová čeština, nespisovné
výrazy, vulgarismy),
– jazyková komika ? např. parodie, špatně úřední čeština, ?

uk.: Švejk byl nějakou dobu ve službě u kurátora Katze, který žil bohémským způsobem života, pořádal večírky, hrál karty, pil alkohol,
Švejk byl Katzův sluha. Když jednou byl Švejk ve vězení, byl na kázání Kuráta. On se zde rozbrečel. Katze to zaujalo a vzal si ho k sobě. Švejk byl dobrý sluha. Ke Katzovi chodili věřitelé a Švejk je dokázal vždy vyprovodit.
Meziválečná humoristicky a satiricky laděná próza
Karel POLÁČEK
– pocházel ze židovské rodiny,
– věnoval se tématům ? život na maloměstě (sám z maloměsta pocházel ? Rychnov nad
Kněžnou),
– život Židů ? židovská tématika,
– zakladatel sloupku (publicistický útvar, blíží se k fejetonu, zabývá se aktuálními problémy),

1, úsměvný obraz českého maloměšťáka
– zaměřuje se na střední vrstvy (drobní živnostníci, úředníci, účetní, ?)
Hostinec u kamenného stolu
– děj je zasazen do prázdninového letoviska,
– líčí osudy (příhody) několika postav, kteří se setkávají v lázních,

Muži v ofsidu
– o fotbalových fanoušcích (příznivcích Slávie a Viktorky) ? 2 pražských fotbalových klubů,

2, satirický obraz českého maloměšťáka
Měcholup a motocykl
Hlavní postavou je Měcholup = typický maloměšťák. On dokázal vždy usmlouvat cenu. byl posedlý výhodným nakupováním (vyhledával různé slevy, výhodné koupě).
Byl měl celý zaplněný nepotřebnými věcmi, které kupoval ve slevách. Jednoho dne koupil motocykl, který nepotřeboval. S celou rodinou jezdil na výlety, najali si dokonce řidiče. Byl to mladík a Měcholup si myslel, že mu za řízení platí mnoho. Řidiče tedy vyhodil a najal nového. Nakonec ale došlo k nehodě a motocykl byl zničen. Pro rodinu i Měcholupa to ale bylo určité vysvobození.
Román poukazuje na problém ? podlehnutí touze po věcech a nechat se věcmi ovládat.

Dům na předměstí
– hlavním hrdinou je člověk, kterému se podařilo zbohatnou a nechal si postavit dům na
předměstí,
– dům si postavil proto, aby ho mohl pronajímat ? sám totiž bydlel ve svém starém bytě (někde
v činžáku),
– své nájemníky vcelku terorizoval, neustále jim říkal, jak se mají chovat, popichoval je proti
sobě,
uk.: vystupuje zde strážník (majitel domu) baví se se svými nájemníky,
Nejdříve s krejčím, který mu řekl, že chce stavět pro dceru besídku. Strážník chtěl také postavit besídku. Teď ale nemohl, protože by to vypadalo, že se opičí. Byl tedy rozzlobený, že mu krejčí vzal nápad. Strážník se ale chtěl krejčímu pomstít. Řekl jiné sousedce, aby křičela na krejčího ?rytmistr od 6. dělostřeleckého pluku?. Ona ale odmítla. Strážník tím chtěl rodině krejčího ublížit.
Strážník se rozhodl udělat stůl a lavici, kde by sedal s nájemníky. Uviděl ale krejčího dceru na houpací židli. Strážník sice předstíral, že ji rád na houpací židli vidí, ale ve skutečnosti ho to štvalo, protože houpací židle byla v jeho představách symbol měšťanského blahobytu a vyšší společenské úrovně.
Lavici a stůl tedy nechal Strážník dodělat a opravdu se tam se svými nájemníky scházel. Strážník jim kladl na srdce, aby byli přímí, aby nepomlouvali a s jakýmkoli problémem za ním přišli. On byl ale pravým opakem ? pomlouval, intrikoval.

Okresní město
– románová pentalogie (5 románů tvoří 1 celek),
– 5. díl zůstal nedokončený,
– je zde popisován život na maloměstě (inspirace Rychnovem nad Kněžnou),
– zachytil zde život lidí před a během 1. světové války,
– dílo satirické,
– ukazuje zde, jak válka ?narušila? stereotypní (zaběhnutý) život městečka,
– zachycuje zde, jak se rychle občané dokázali přizpůsobit situaci, která nastala (lidé mysleli hlavně na sebe, na své zájmy, oddávali se černému obchodu),

3, Bylo nás pět
vznik: – tento román napsal již v době, kdy čekal na transport do Osvětimi, kde zemřel
v plynové komoře,
– kniha je ale naplněna pohodou, ačkoli byla napsána za této těžké životní situace,
– únik z těžké reality do vzpomínek, do dětství,
– svět je viděn dětskýma očima,
– vypravěčem je malý kluk z jedné klukovské party ? Petr Bajza, který vypráví o životě
na maloměstě, chlapci z party byli z různých společenských vrstev,
Jazyk ? kontrast,
– vypravěč se snaží vypravovat spisovně, někdy až knižně, občas použije ?svůj slovník?
? hovorovou až obecnou češtinu,

4, knihy s židovskou tématikou
– povídky o Židech,
– sbíral židovské anekdoty, které knižně vydával,

Vladislav VANČURA
Rozmarné léto
– humoreska, (bylo i zfilmováno)
Děj se odehrává ve venkovských lázní (inspirováno říčními lázněmi) na malém městě, kde panuje ?ospalá atmosféra? ? zaběhnutý život.
Správce plovárny Antonín Důra a jeho přátelé (všichni byli takoví pánové v letech) tráví svůj volný čas právě na plovárně. Do města přijíždí komedianti a hlavně kouzelník Arnoštek a Anna pány zaujmou. Všichni 3 pánové se zamilují do Anny. Manželka pana Důry, paní Kateřina, se chce manželovi pomstít za to, že Anně nadbíhá, tak začne ?nadbíhat? Arnoštkovi. Po odjezdu komediantů se ale vše vrací do zaběhnutých kolejí.

Eduard BASS
– novinář, humorista, spisovatel,
– vlastním jménem Eduard Schmidt,
– několik let pracoval v továrně svého otce, ale nakonec se nechal zlákat kabaretem Bílá labuť
(zde vznikl jeho pseudonym) později působil v kabaretu Červená 7, zde tvořil písňové texty,
scénky, výstupy,
– po 1. světové válce spolupracoval s humoristickými časopisy,

Rozhlásky
– výběr 200 nejlepších rozhlásků (= veršované komentáře k aktuálním událostem),

Kázáníčka
– soubor nejlepších sloupků,

Klapzubova jedenáctka
– kniha pro děti ve stylu zmodernizované pohádky,
– vypráví o světoznámé fotbalové jedenáctce, kterou tvoří 11 synů chudého českého
chalupníka,
– chalupník vychovával své syny ke smyslu pro sportovní čest,

české meziválečné divadlo a drama
Osvobozené divadlo
Jiří Voskovec a Jan Werich
– ve Vodičkově ulici (dnes divadlo ABC),
vznik a vývoj
– v roce 1925 skupina pražských konzervatoristů nastudovali netradičním způsobem jednu
Moliérovu hru,
– protože měli úspěch, tak nastudovali i další hry,
– režisér Jiří Frejka ? toto divadlo označil jako osvobozené,
– rok 1927 ? nastává rozhodující zlom ve vývoji Osvobozeného divadla ? přichází 4 významné

osobnosti: Jaroslav Ježek ? klavírista,
Jindřich Honzl – režisér
Jiří Voskovec a Jan Werich ? studenti práv, který nejprve jen hostovali, se svým
představením Malá kapesní revue měli velký úspěch,
– tato revue měla parodovat tradiční divadlo,
revue = má uvolněnou kompozici, volný slet jednotlivých vystoupení (tanečních, hudebních,
dramatických čísel, které jsou spojeny dohromady jednoduchým dějem, myšlenkou),

Znaky osvobozeného divadla
1, pojetí divadla jako lidové zábavy, kabaretu, ovlivněna avantgardou,
2, hra V+W založeny na jazykové komice (ve scénkách, písničkách, dialozích),
nositeli humoru 2 klauni ? bíle nalíčeni V+W
– byli protikladní a doplňovali se,
1. z nich intelektuál, krasavec, líbil se ženám (Voskovec),
2. z nich lidový komik (Werich),
3, improvizace ? reagovali na aktuální problémy (každé představení dotvářeli na jevišti a tím
reagovali na aktuální dění),
– Osvobozené divadlo = divadlo tvůrčí (autorské),
– V+W si vše sami psali,
– na forbíně (předscéna) ? měli výstupy před oponou o přestávce s vtipnými komentáři,
4, zapojení obecenstva do hry, dialogy s diváky,
5, hudba ? písně J. Ježka (hlavně jazz, satirické písně, parodie),

Změna kurzu osvobozeného divadla
– pod vlivem nastupujícího fašismu a hrozby války se repertoár Osvobozeného divadla posunul
od zábavných nepolitických her k politické satiře (během 30. let),
– z tohoto období je série slavných komedií,
– v těchto hrách vystupují V+W jako 2 tuláci (kumpáni), kteří se procházejí minulostí i
přítomností a komentují děj, události (vystupují i jako bojovníci za lepší svět),
nejslavnější hry: Caesar ? alegorie, na postavách římských dějin upozorňuje na nebezpečí
fašismu,
Osel a stín satiry, na poměry v Německu, na fašismus
Kat a blázen a Hitlera,
Těžká Barbora
Balada z hadrů – autoři se vrací do Francie 15.století,
– hl. hrdinou François Villon,
– použity autentické texty Villona, (Villon mluvčí chudiny,
trpících ? bojovník za lepší svět),
Rub a líc ? podle této hry je film Svět patří nám
Děj hry se odehrává v současnosti, ve velkoměstě, které je ovládáno koncernem Noel. V městě působí ?pruhované košile?, které se zde snaží nastolit diktaturu. V čele ?pruhovaných košilí?
(fašistů) stojí Kazimír Konrát (Konrád Heinlain). Prostí lidé se snaží bojovat proti ?košilím?. Dvě hlavní postavy z lidu ? Krev a Mlíko.
uk.: Scéna se odehrává ve sklepě, kde je tajné skladiště zbraní. Do této místnosti přichází pánové Krev a Mlíko a vedou zde rozhovor. Krev a Mlíko zde našli totiž granáty. Hledali něco k jídlu ? měli hlad. Mysleli si, že to, co našli jsou konzervy ? netušili, že to jsou granáty. Na těch ?konzervách? bylo totiž napsáno ?Krupp-essen?. To si vysvětlovali jako ?krupp ? kroupy a esse ? jíst?. Netušili, že název ?Krupp-essen? je zázev zbrojovky v Německu. Oba pánové si mysleli, že v konzervách je šoulet (jídlo z hrachu). Nakonec to zavrhli, když objevili název Made in Germany. Granát odhodili a on vybouchl.

Osvobozené divadlo bylo v roce 1938 zavřeno.