Vývoj české literatury ve 40. – 50. letech 19. století

1. Doznívání ideálů národního obrození ( J. K. Tyl, K. J.Erben)
2. Počátky české realistické literatury ( K. Havlíček Borovský, Božena Němcová)
3. Romantismus ( K. H. Mácha) ? viz. maturitní otázka Romantismus v české literatuře ( kromě K. H. Máchy tam patří i jeho pokračovatelé Karel Sabina, Josef Václav Frič a Václav Bolemír Nebeský)

add.1.
Josef Kajetán Tyl( 1808 ? 56)
? Kutná Hora, studium filosofie v Praze nedokončil, odchází s kočovnou hereckou společností. Pak úředník u vojenské správy, práce ve Stavovském divadle,po r 1848 opět kočovná společnost. Umírá v Plzni s podlomeným zdravím.
? Novinář a redaktor ( Květy, Sedlské noviny), organizátor českého společenského života( bály, besedy, recitace), významný propagátor vlastenecké a výchovné funkce literatury.
? Herec, režisér, překladatel, dramatik, povídkář

Povídky:
Historické: Dekret Kutnohorský
Vlastenecké: Rozina Ruthardová
Z umělec. prostředí: Pouť českých umělců, Rozervanec (1840, polemika s romantickým životním postojem K. H. Máchy)
Sociální: Chudí lidé
Havlíček ostře kritizoval Tylovu povídku Poslední Čech (povrchnost, sentimentalismus)

Dramata:
Historická: – vznikly kolem roku 1848; jsou historické jen svými tématy, ale vyjadřují ideály let 1847 ? 48; Kutnohorští havíři-1848-( Historickou látkou je tu bouře havířů z konce 15.století,ale podnětem k této hře byly stávky smíchovských dělníků v 40.letech 19.století. Ze světa havířů můžu jmenovat Opata, staršího havíře, který usiluje o dohodu s panstvem a Víta, který je mladší, radikálnější a bojovnější. Z panského světa je to například Beneš z Veitmile, krutý, mstivý, sebevědomý mincmistr a intrikář Rekordat.), Jan Hus-1848-( Je to sice historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti. Husovi přátelé jsou Jeronym, Jan Žižka, Hanuš z Chlumu a nepřátelé Štěpán Páleč, který býval jeho přítelem, pak císař Zikmund a kardinál Petr Angeli), Jan Žižka- 1849
Ze současnosti: – zde snaha harmonizovat sociální konflikty- Pražský flamendr, Paličova dcera( obě 1846), veselohry Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka (1834), fraška s písněmi; pražské řemeslnické vrstvy (český živel), např. švec Kroutil oproti poněmčené Praze (vdova Mastílková); ? do hry Fidlovačka byla také zařazena píseň Kde domov můj (zpívá slepý houslista Mareš), která později zlidověla a stala se českou národní hymnou. Nápěv k ní složil František Škroup.
Dram. báchorky (lidovost, humor, romantika, pohádkovost): Tvrdohlavá žena, Lesní panna, Jiříkovo vidění, Strakonický dudák( perfektně zpracované v Literatuře v kostce str. 26)
Dramatická báchorka: historicky ohraničený žánr s pohádkovými motivy. Konfrontace dvojího světa ? svět lidí a svět pohádkových, nadpřirozených bytostí. Romantické pojetí lásky s realistickými záběry životní skutečnosti ve formě přístupné širokým lidovým vrstvám obecenstva.

Karel Jaromír Erben( 1811 ? 70)
Z chudé rodiny v Miletíně v Podkrkonoší. Gymnázium v Hradci Králové
Při studiích filosofie a práv v Praze se seznámil s F. Palackým. Palacký se stal jeho přítelem, ale současně šel proti Máchovi. S jeho názory se neztotožňoval. Sekretář Národního muzea.
1851- archivář města Prahy.
Vědec: právník, archivář, vydavatel staročeských památek, překladatel ( Nestorův Letopis ruský)
Novinář: Pražské noviny
Sběratel: lidové slovesnosti(pokračovatel Čelakovského)
– českých národních písní: Prostonárodní české písně a říkadla
– pohádek: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních( např. Dlouhý, ?Široký a Bystrozraký nebo Zlatovláska)
Básník: sbírka Kytice z pověstí národních (1853)
– básnická kniha skládající se převážně z balad ( Mateřídouška, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Dceřina kletba, Věštkyně). Úkolem Kytice je obrodit v nezkalené čistotě bájeslovný odkaz pradávných předků. Základem jsou české tedy báje, podle Erbena vyslovující původní názory lidu na svět a život. Dramatický konflikt vyplývá vesměs z porušení základních lidských vztahů. V lidovém českém mýtu je tedy uchován obrys nadčasově platného morálního řádu. Základem děje je v podstatě konflikt člověka s nadpřirozenými silami.
– Erben je tvůrcem naší klasické balady, studoval balady polské, německé a anglické, Erbenův basnický učitel je F. L. Čelakovský (jeho mistrná balada Toman a lesní panna) a Erben poznal lidové balady i při své sběratelské činnosti.
– Erben v baladách dramaticky stupňuje děj, dobře psychologicky odůvodňuje jednání postav, je stručný ve výraze a užívá dialogu.
Karel Jaromír Erben se řadí jak k tendenci doznívání ideálů národního obrození, tak i k romantismu, který bychom mohli nazvat jako tzv. romantismus rezignace ( jsme loutkami osudu, vše je neúprosně předurčeno, smíření se s osudem ? ?co souzeno při zrození, tomu nikdež léku není? – Vrba) To je přesný protiklad Máchova romantismu revolučního.
Motivy milostné či mateřské lásky, trest za provinění proti vyššímu řádu ( dítěte se nelze zříci ani kvůli lásce k matce (Vodník) ani při rozčilení (polednice), cesta za štěstím v lásce (Holoubek) či za slávou a přepychem (Zlatý kolovrat) nesmí vést přes likvidaci jiných lidí. Básně Kytice a Věštkyně ? motiv národního smutku a naděje.
Více o Kytici viz. Literatura v kostce str.27, Kouzelné zrcadlo literatury str. 85 ? 91.

add.2
– ?nástup generace času zaživa pohřbených? (dle Nerudy období vlády min. vnitra Alexandr Bacha ? 50.léta)
– 50. Léta 19.století = tzv. Bachův absolutismus, těžké období české kultury, nejvýznamnější osobnosti jsou buď umlčeny vězením či vyhnanstvím ( Frič, Sabina, Havlíček), v 50.letech umírají (Havlíček, Tyl, Kollár, Čelakovský), žijí v otřesných sociálních poměrech ( Němcová) či se soustředí na vědeckou práci (Palacký, Šafařík)

Karel Havlíček Borovský (1821 ? 1856)
– klasik české politické satiry
– novinář, literární kritik, překladatel, básník, satirik, epigramatik
– * Borová u Přibyslavi, studium na gymnáziu v Německém Brodě, kněžský seminář v Praze, ale v důsledku své svobodomyslnosti vyloučen
– vychovatel v Rusku ? Obrazy z Rus (kritika samoděržaví i panslavismu)
– 1848 redaktor Pražských novin (lit. Příloha Česká včela), politicky liberál (jako Palacký)
– Liberální výchova národa v Národních novinách (1848 ? 50), satirická příloha Šotek,
– Polemika s vládou ? požadavek na vyhlášení konstituce, austroslavismus ? transformace Rakouska ? Uherska ve spolek autonomních národů
– V Kutné Hoře politická revue Slovan ? soubor programových článků Duch Národních novin
– Poté Německý Brod ? stálá kritika vídeňské vlády, pronásledován a souzen, 1851 policejně odvezen do vyhnanství do tyrolského Brixenu. Zde píše své veršované satiry: Tyrolské elegie ? parodie obsahová (ironické líčení okolností zatčení a deportace do Brixenu) i formální (parodie na prostředky tzv. vyššího básnického slohu)
– Křest sv. Vladimíra ? travestie na námět z ruského Nestorova letopisu, pohanský bůh Perun je ubohým sluhou absolutistického vládce Vladimíra, aktualizace ? kritika absolutismu vládnoucího s pomocí církve, ironie, výsměch, písňová lidová forma.
– Král Lávra ? humorná parafráze antického mýtu (král Midas) a staré irské pohádky, téma ? hloupost korunovaných hlav se nedá nikterak utajit ani zakrýt, zákl. prostředek ? ironie, hyperbola
– Epigramy ? velmi kritické a ostře útočné (5 oddílů ? ironicky připsány Církvi, Králi, Vlasti, Múzám a Světu), lidovost tématická ( plebejský pohled ? ? nechoď vašku s pány na led??), formální (lidový popěvek, motlitba) i jazyková (hovorový jazyk)
– Kapitoly o kritice ? literárněkritické názory, boj o pravdivé a hodnotné umění
– Návrat z Brixenu s podlomeným zdravím, rok nato umírá všemi opuštěn, pohřeb ? menší národní manifestace, brzy vytvořen mýtus Havlíčka coby národního mučedníka.

Božena Němcová ( 1820? ? 1862)
? Vídeň, zemřela v Praze
? Vlastní jméno: Barbora Panklová
? Narozena v rodině panského kočího, Němce Johanna Pankla, a české služebné Terezie Novotné.
? Dětství a krátké mládí ? ratibořické údolí u České Skalice (vliv babičky Magdaleny Novotné).
? 1838 na matčin nátlak provdána za Josefa Němce, o 15 let staršího úředníka finanční stráže. Při častých překládáních manžela na různá služební místa poznala Němcová značný počet krajů a lidí ( Praha 1842 ? 45, vlastenecká společnost, vztah s V. B. Nebeským, Chodsko, Slovensko, Polná aj.)
? Čtyři děti, 50. Léta ? smrt syna Hynka. Přerušení manželského soužití, snaha o samostatnost tvůrčí i osobní, nakonec smrt v naprostém tělesném i duševním vyčerpání.
? Citlivost k sociálním otázkám: úsilí o spravedlivější společnost a lepší postavení ženy ve společnosti
? Vlastenectví a odvaha (účast na pohřbu K. Havlíčka)
? DÍLO:
? Zpočátku vlastenecké, milostné a ?ženské? básně ( báseň Českým ženám)
? Poté pohádky: Národní báchorky a pověsti( typizace ? např, Chytrá horákyně), Slovenské pohádky a pověsti (autentické zachycení)
? Folkloristika: Obrazy z okolí domažlického (realistické vylíčení života a zvyků Chodů)
? Povídky: vliv utopického socialismu (F. M. Klácel) a George Sandové ? opět typizace, vytváření příkladů tzv. dobrého člověka ( hl. ženy ? povídka Divá Bára), dále Chudí lidé (Červeny Kostelec), Pan učitel (Česká Skalice), Dobrý člověk, Chyže pod horami (Slovensko) aj.
? Vrchol ? ?obrazy z venkovského života?, idylická próza Babička (1855) ? idealizace autobiografické vzpomínky, vylíčení moudré a laskavé životní filosofie a popis osudů ideální, starosvětské, vesnické ženy. Záměrná harmonizace neodpovídající realitě ? vize budoucího utopickosocialistického modelu společnosti. Pozitivní, optimistické vyznění (psáno v období životní krize), typizace pozitivních lidských hodnot v prostém lidovém prostředí: nádherné lidové typy (babička ? typ ideální české venkovské ženy, obraz lidské dokonalosti (velký rozdíl oproti reálné Magdaleně Novotné), rodina Proškova, myslivec, mlynář, děti, paní kněžna, romantický příběh Viktorky). Kompozice – dvě dějová pásma: 1. Život na Starém bělidle (realistický postup) a 2. Popis přírody, roční období, život na vesnici (rouseaovské zbožnění přírody, přirozenosti a citu ? romant.). Povídky Pohorská vesnice, V zámku a podzámčí ? realistický popis sociálních poměrů, ale místo kritiky idealizace, romantická představa světa bez konfliktů a rozdílů, idyla.
? Božena Němcová ? první velká česká žena spisovatelka, úsilí o harmonizaci světa (zlepšení postavení chudých lidí, ale také žen), osobně nesmírně statečná a vnitřně silná, realistické metody tvorby kombinuje s romantismem převahy srdce a přírody nad rozumem.