Vypravování a jeho postupy
Vypravování
- v běžných hovorech vypravování událostí, zážitků
- v umělecké literatuře základ epických děl, pověstí, pohádek, románů
- v publicistice fejeton, reportáž, črta
- v odborných pracích, zvl. s historickou tematikou nebo životopis významné osoby
- mluvené – při nepřipraveném mluveném uvádíme děje tak, jak si je vybavujeme, často opakujeme vyjadřování
- písemné – může být uspořádanější, promyšlené, soustředěné
- základem je děj (příběh), vystižený tak, aby si ho čtenář dovedl představit
- události se uvádějí v logické souvislosti nebo časové posloupnosti
událost skutečná (ze života)
vymyšlená (fantastický příběh)
- požadavek názornosti a živosti vypravování; zajímavost tématu, dějové napětí
- základní čas vypravování je čas minulý, rychlejšího spádu a vtáhnutí do děje dosáhneme užitím slovesných tvarů v přítomném čase
NÁVRH OSNOVY Nutná především v rozsáhlých a psaných vypravováních (a to především v dramatu a literatuře dobrodružné a detektivní)
- úvod (expozice) – uvedení do situace
- vlastní vypravování – vzniká zápletka (kolize; určitý problém konflikt), stupňuje se až ke krizi a postupně – přes některé zvraty, komplikace, obraty, které zvyšují napětí (peripetie) – spěje k řešení, rozuzlení.
- závěr – zobecnění nebo vyvozené ponaučení
členění na odstavce; přímá řeč na zvláštním řádku
JAZYK
- slova významově bohatá, zvl. slovesa (nositel děje), konkrétní substantiva a adjektiva
- oživení vypravování – citově zabarvená slova, přirovnání, rčení, krátké věty, jednočlenné věty jmenné, přímá řeč
- Pozor na opakování slov!