Venkov v české literatuře
obraz vesnice i s jejími nedostatky; snaha hledat řešení, např. návratem k ideálům křesťanství (Holeček, Herben); regionální charakter prózy (odraz autorova vztahu k určitému kraji); využití dialektismů (charakteristika postav i prostředí)
Josef Kajetán Tyl (1808–1856)
« Kutná Hora; tvůrce českého realistického dramatu
novinář a redaktor: Květy, Sedlské novin
herec, dramatik a povídkář:
povídky:
q obraz bídy lidu – p. Chudí lidé
q těžký život umělců – p. Pouť českých umělců, Rozervanec (pravděpodobně o Máchovi)
q historie (předchůdce Jiráskův) – p. Dekret kutnohorsk
Havlíček ostře kritizoval Tylovu povídku Poslední Čech (povrchnost, sentimentalismus)
dramata:
q ze současného života (Pražský flamendr, Paličova dcera, fraška se zpěvy Fidlovačka aj.)
q historické hry (Jan Hus, Kutnohorští havíři aj.)
q dramatické báchorky (Strakonický dudák, Jiříkovo vidění aj.)
q adaptace (Paní Marjánka, matka pluku)
Fidlovačka
fraška s písněmi; pražské řemeslnické vrstvy (český živel), např. švec Kroutil × poněmčená Praha (vdova Mastílková); píseň Kde domov můj (zpívá slepý houslista Mareš) – melodie Františka Škroupa
historické hry:
vznikly kolem r. 1848; jsou historické jen svými tématy, ale vyjadřují ideály let 1847–48;
Kutnohorští havíři
historicky: bouře havířů v Kutné Hoře kon. 15. stol.
podnět: stávky smíchovských dělníků v 40. letech 19. stol.
svět havířů: Opat, starší havíř (usiluje o dohodu s panstvem), Vít – mladší, radikálnější, bojovnější
panský svět: Beneš z Veitmile, mincmistr – krutý, mstivý, sebevědomý; intrikář Rekordat
Jan Hus
historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti;
Husovi přátelé: Jeronym, Jan Žižka, Hanuš z Chlumu
×
nepřátelé: Štěpán Páleč (bývalý přítel), císař Zikmund, kardinál Petr Angeli
Strakonický dudák – dramatické báchorky s pohádkovámi motivy
dějové schéma:
láska Dorotky a Švandy, překážky, Švandova cesta do světa za penězi; návrat
postavy a dvojí svět:
q české lidové postavy (typy kladné):
Kalafuna – český muzikant, houslista, vlastenec; obětavost (pomohl Švandovi), touha po domově
Kordula – starostlivá, pečlivá máma; svárlivá, ale dobrosrdečná
Dorotka – dcera hajného Trnky; moudrá, obětavá, věrná, statečná
q cizí svět
Vocilka – typ zcela záporný; zběhlý student, prospěchář, příživník, zbabělec; tzv. ”světový Čech” (bez vztahu k vlasti) nebezpečí odrodilství; podobně i voják Šavlička
pohádkové postavy:
princezna Zulika, král Alenoros, princ Alamír – strnulost, nepřirozenost, marnivost (× české prostředí)
q svět víl
neskutečné postavy, např. Rosava (Švandova matka); spojitost se světem skutečným (Švandovy očarované dudy), zosobněná česká příroda (matka – ochránkyně, vlast)
q ústřední postava Švanda
vlastnosti dobré (podnikavost, dobrosrdečnost), ale i špatné – vyplývající z mládí a nezkušenosti (přílišná touha po penězích, důvěřivost, lehkomyslnost; podléhá cizím vlivům, kolísá ve vztahu k Dorotce); jeho charakter se během hry vyvíjí k dobrému (pracovitost, národní hrdost)
jazyk postav (charakterizační prostředek):
český, lidový (Kalafuna, Švanda)
světácký (Vocilka – cizí slova, zkomoleniny)
poetický (víly – mluví ve verších)
záměr:
oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti, vlastenectví
varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po penězích
Božena Němcová
národopisné studie:
Obrazy z okolí domažlického (život chodského lidu, kultura, zvyky, kroje ap.)
publicistická tvorba:
např. stať Selská politika (z r. 1848 – skeptický postoj venkova ke konstituci)
povídky:
např. Chudí lidé (Červený Kostelec), Pan učitel (Česká Skalice), Dobrý člověk, Chýše pod horami (Slovensko) aj.
Divá Bára
dcera pastýře Jakuba; nový typ dívky (nezávislost na muži, nepodřízenost) × Eliška z fary; přerůstá konvenční představy o pasivní úloze ženy ve společnosti – je smělá, statečná, zdánlivě drsná, v jádru ušlechtilá, v zájmu přítelkyně se staví proti celé obci;
ve všech povídkách vystupuje postava všestranně dobrého člověka
tzv. obrazy venkovského života – vrchol tvorby:
Babička (1855)
vznik po smrti syna Hynka; hmotný nedostatek, vzpomínky na dětství – doplněny a rozšířeny o poznání lidového života
cíl: ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka
postavy:
z venkovského prostředí:
– babička Magdalena Novotná, ústřední postava; vztah k práci, životu, přírodě, vlasti; moudrost a životní zkušenost, ušlechtilost
– Barunčini rodiče – Proškovi (Panklovi): zpanštělá matka × sdílný, srdečný otec
– děti: Barunka (autorka), Jan a Vilém, Adélka
– lidové typy: mlynář, Kristla a Jakub, rodina Kudrnova; příběh Viktorčin
panský svět: paní kněžna, komtesa Hortensie; dobro konané kněžnou = dobro babiččino; autorčina idealizace skutečnosti
kompozice: 2 dějová pásma
q příjezd babičky, popis jejího všedního dne, hosté
q od 8. kapitoly – rámec: Staré bělidlo v proměnách ročního období
prolog – vzpomínka na babičku, přímé oslovení
epilog – poslední léta babiččina, pohřeb
V zámku a v podzámčí (1856)
dějiště: Nymbursko; příjezd Skočdopolových z Prahy na zámek – nová šlechta
dvojí svět:
q zámek: Skočdopolovi, mamsel Sára, komorník Jacques, pes Joli
q podzámčí: vdova Karásková s dětmi (Vojtěch, Jozífek), krejčí Sýkora, podruzi (Dorota)
postava dobrého člověka – lékař (zná obě prostředí)
základní stavební princip = kontrast (už v titulu):
sobectví, bezcitnost na zámku × obětavost, vzájemná pomoc v podzámčí, panský pes × utrpení dětí, přepych × chudoba, zápas s cholerou
realistický pohled na skutečnost (popisný, detailní realismus), ale v závěru idealizace (romantická představa světa usmířeného = vliv utopického socialismu)
Pohorská vesnice
Chodsko; ideální shoda vrchnosti s poddanými; nejvyšší míra idealizace
Vítězslav Hálek
prozaik – povídkář
témata:
q vztahy rodičů a dětí, výměnkářská otázka: p. Na vejminku
q touha po majetku; zatvrzelost a neústupnost vesnických lidí; peníze určují lidské vztahy: p. Muzikantská Liduška (o lásce, které rodiče nepřáli)
q sociální struktura vesnice, vztahy mezi lidmi – p. Na statku a v chaloupce – kontrastní prostředí: blahobyt × chudoba, sedlák Líska × Jíra a Lenka, rozvrácená rodina × spokojenost a lidské štěstí
Svatopluk Čech
q venkovská témata:
Ve stínu lípy – oslava českého kraje, rodné země; 7 veršovaných veselých i smutných příběhů, které si vyprávějí sousedi pod košatou lípou – idylický epos (klidný venkovský život bez rozporů; přírodní prostota)
Lešetínský kovář – příběh venkovského kováře Václava a dcery Lidunky, kteří brání svůj majetek proti německému kapitálu
Sekáči – o životě venkovských dělníků, odpor k útlaku
Josef Václav Sládek
q oslava venkova a selství – rolník = symbol národní nezdolnosti; hluboký vztah k přírodě, obrazy vesnice; např. sb. Selské písně a České znělky, b. Velké, širé, rodné lány – obraz letní přírody přede žněmi; rozlehlost krajiny, barvitost (zlatá a modrá barva), autor vnímá přírodu všemi smysly
Karel Václav Rais (1859–1926)
« Lázně Bělohrad (Podkrkonoší), vesnickým učitelem na Českomoravské vysočině; zobrazil těžký život venkovanů v horských krajích, růst bídy (pokračovatel Hálkův)
povídkové soubory:
otázka výměnkářská, vztah rodičů a dětí, touha po majetku – např. Výminkáři, Rodiče a děti
romány:
– idylický obraz venkova v minulosti:
román Zapadlí vlastenci – z Podkrkonoší (Pozdětín); obraz náročné a obětavé práce drobné vesnické inteligence (učitelé, kněží) v době národního obrození (farář Stehlík, řídící učitel Čížek, učitelský pomocník Čermák); obrozenské vlastenectví; národnostní spory na česko-německém rozhraní
román Západ – z Českomoravské vysočiny (Studenec = Kameničky obraz Ant. Slavíčka); vesnice 2. pol. 19. století (autorova současnost); oslava ušlechtilosti a lidské dobroty (farář Kalous, kaplan Voříšek, vesnický učitel Pondělíček) – úsilí zmírnit bídu lidí
kritický pohled na skutečnost, až naturalistický obraz mravního rozkladu: román Kalibův zločin – tragédie dobráka dohnaného intrikami a rozvracením manželství k vraždě
Raisův přínos:
q realistický obraz sociálních poměrů na vesnici; hlubší psychologická kresba postav; idylismus i naturalismus
q zájem o postavy starých lidí nebo dětí (citovost, moudrost); nositelé vyšších morálních zásad, ale příliš slabí na ovlivnění osudů trpících
Teréza Nováková (1853–1912)
« Praha, život na Českomoravské vysočině (Litomyšl, Poličsko, Skutečsko); národopisné studie z východních Čech ð vliv na beletristickou tvorbu; pokračovatelka K. Světlé;
– převaha monografických románů (děj se týká jedné postavy, jejího vývoje) –
– román Jiří Šmatlán – příběh poličského tkalce, hledače ”praudy boží” = spravedlivějšího života; jeho vývoj: od náboženské víry (původně katolík, přestup k evangelictví) přes čtenářskou vášeň (písmácká hloubavost) až k sociálně demokratickým názorům o spravedlnosti pro chudé (vliv dělníka Hamerníka); dokumentární realismus a kritika společnosti
román Děti čistého živého – tragický osud příslušníků náboženské sekty abrahamitů
román Na Librově gruntě – východočeská vesnice v pol. 19. století, útlak roboty, daní
historické romány z venkovského prostředí:
román Jan Jílek – tajný návrat českobratrského emigranta z Německa; vězněn, věrnost víře
román Drašar – z doby národního obrození; tragický příběh kněze a obrozenského literáta Michla
městské prostředí:
Maloměstský román – o osudu dcery Karla Havlíčka Zdeňky
Antal Stašek (1843–1931)
« Podkrkonoší (Semily); otec Ivana Olbrachta;
– povídkový cyklus Blouznivci našich hor – o životě lidí v Podkrkonoší, hledání spravedlnosti a štěstí; duchověrectví (spiritismus)
– román V temných vírech – o životě dělníků, počátky dělnického hnutí
– román O ševci Matoušovi a jeho přátelích (původně povídka Švec Matouš) – obraz 40. let 19. století, revoluce 1848 a 50. let; švec Matouš Štěpánek, od mládí bouřlivák, sní o lepším životě (vliv utopického socialismu) a účastní se boje proti kapitalistům
Josef Holeček (1853–1929)
– románová kronika Naši (10 dílů) – obraz jihočeské vesnice (Vodňansko, Písecko) v 1. pol. 19. stol.; rodina sedláka Kojana a jeho syna Bartoně; sedlák = představitel národní moudrosti; podrobné prokreslení prostředí
Jan Herben (1857–1936)
zakladatel časopisu Čas;
– autor románové kroniky Do třetího a čtvrtého pokolení – obraz moravského Slovácka, život tří generací rodiny Hrabcovy (obd. od Marie Terezie do pol. 19. stol.)
Jindřich Šimon Baar (1869–1925)
katolický kněz;
– autor románové trilogie Paní komisarka, Osmačtyřicátníci, Lůsy – z prostředí Chodska 40. let 19. stol.; zachytil působení Boženy Němcové na Domažlicku (1. díl)
– biografický román Jan Cimbura – idealizace jihočeského sedláka
Karel Klostermann (1848–1923)
– obraz Šumavy a jižních Čech v románech Mlhy na blatech a V ráji šumavském
Ignát Herrmann (1854–1935)
« Chotěboř (Doubravka); život v Praze ð pražská tematika próz
– novinář (Národní listy, literárněhumoristický časopis Švanda dudák)
– prozaik humorista – drobné žánrové obrázky – zdůrazňují popisnost, hromadění drobných detailů, mistrné charakteristiky postav, nedějovost, idylizace, sentimentalismus – např. povídka Sudička, román Otec Kondelík a ženich Vejvara
– román s autobiografickými rysy U snědeného krámu – z prostředí drobné pražské buržoazie (zištnost, dravost) × postava slabého, osamoceného člověka, neschopného odporovat
Realistické drama
Ladislav Stroupežnický (1850–1892)
– veselohra Naši furianti – z jihočeské vesnice; zápletka: spor o to, kdo má být ve vsi ponocným; autorův ironický a kritický postoj k vztahům mezi lidmi na vesnici; složité charaktery postav ð jejich furiantství (starosta obce Dubský, nejbohatší sedlák, švec Habršperk a voják Bláha – poznali svět ð životní moudrost)
Gabriela Preissová (1862–1946)
– otřesné tragédie ze slovácké vesnice: Gazdina roba, Její pastorkyňa (stará mlynářka se dopustila zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery); lidské vztahy ovládány majetkem a vnějším pokrytectvím; psychologická kresba postav; hudební zpracování: J. B. Foerster – opera Eva, L. Janáček – opera Její pastorkyňa
Alois (1861–1925) a Vilém (1863–1912) Mrštíkové
– realistická tragédie Maryša (5 jednání) – ze slovácké vesnice; obraz sociálních rozdílů, úlohy peněz na vesnici a síly předsudků v tehdejším životě;
– Maryša, dcera sedláka Lízala, donucena k sňatku s vdovcem, mlynářem Vávrou (věková nerovnost, ale majetek) × citový vztah Maryšin k chudému Franckovi; kompozice dramatu podle vzoru antické tragédie: expozice (základní situace, naznačena zápletka – spor Lízala a Vávry o věno), kolize (Maryšin odpor k sňatku), krize (Franckův návrat z vojny, přemlouvá Maryšu, Vávrova střelba, vrcholí spory o věno), peripetie (Maryšino rozhodnutí), katastrofa (Vávrova smrt);
– funkce slováckého nářečí: charakteristika postav a prostředí
– próza bratří Mrštíků:
románový cyklus Rok na vsi – z rozhraní Slovácka a Hané
– próza Viléma Mrštíka:
román Pohádka máje – oslava přírody a lásky; milostný idylický příběh Helenky a pražského studenta Ríši; lyrizace děje (vliv impresionismu), personifikace přírodního dění;
– román Santa Lucia – o studentu umírajícím v Praze bídou (vliv naturalismu)