Umělecký program májovců, ruchovců a lumírovců

Generace májovců (od 60. let 19. století)
společenská situace:
– doba velkého rozvoje politického života, vznikají politické strany (mladočeši a staročeši),
staročeši ? konzervativní, umírněnější x mladočeši ? radikálnější, hájili zájmy střední vrstvy,
– rozvíjí se publicistika ? Národní listy (noviny mladočechů),
– vzniká Sokol (tělovýchovný spolek) a Hlahol (pěvecký spolek),

Program májovců
– podle almanachu (sborník, ročenka) Máj,

1. Hlásili se k realismu ? kladli důraz na to, jak zachycovat skutečnost (objektivně, zájem o
přítomnost),
2. Posun od problémů českých k problémům všelidským, chtěli povznést českou literaturu na
evropskou úroveň (snaha o určitou světovost) = psát o nadčasových problémech bez ohledu
na národy,
3. Uznávali K. H. Máchu ? inspirace Máchou
– byli inspirováni jeho originalitou a kvalitou jeho díla ? májovci byli první generací, která
takto Máchu uznávala.

Jan NERUDA
– bývá považován za nejvýznamnějšího českého básníka 2. poloviny 19. stol.,
– spolu s Máchou je považován za zakladatele moderní české poezie,
– žil na Malé Straně, v Ostruhové ulici v domě U Dvou slunců,

1, poezie
Hřbitovní kvítí – sbírka, smutná poezie,
– časté motivy smrti, hřbitova,
– sbírka byla vydána v období Bachova absolutismu = politický systém
v habsburské monarchii kolem 50. let 19. stol., který nastoloval centralistické
a absolutistické pojetí vlády,
– pesimismu ? osobní důvod, smrt přítele
– sbírka odmítnuta čtenáři i kritikou, Neruda to těžce nesl ? dlouho žádnou
sbírku nevydal (na 10 let se odmlčel),
uk.: ?Hvězda svítí, dokud nezapadne.
Na rozcestí roste pěkné kvítí:
Že nemusí píseň věčně žíti.?
– idea: vše krásné má svůj konec, vše krásné jednou skončí,

Knihy veršů – sbírka, která je velmi rozmanitá (básně lyrické, epické, balady i básně různého
obsahu a témat),
Dědova mísa
uk.: vystupuje zde děda, dospělý syn a vnuk.
Syn dělá svému otci dřevěnou misku, aby nerozbíjel nádobí. Když pak ale vnuk řekl: ?Až se tobě bude třásti ruka, koryto ti synek udělá!? Syn si uvědomil, že on také jednou bude starý a že asi bude pro jeho otce potupné jíst z dřevěné misky.
téma: vztahy mezi rodiči a dětmi,
idea: děti by ke starým rodičům měli být ohleduplní.

sbírka obsahuje i básně věnované blízkým lidem
Otci ? milovali se navzájem a ctili se, ale byli k sobě chladní, nedávali si city najevo. Byla mezi nimi pýcha.
Matičce ? Neruda ji velmi miloval, vážil si ji, ctil ji,
– vřelejší láska než k otci.

Písně kosmické
– tato sbírka byla dobře přijata čtenáři i kritikou,
– byla veselá, optimistická a vyhovovala dobové náladě,
– uplatňuje se zde humor, básně jsou napsány jednoduchou formou,
– hlavní téma: téma vesmíru, které je zpracované různými způsoby, oslava vědeckého bádání,
poznání vesmíru,
– personifikuje vesmír,
– přirovnání lidského světa k vesmíru,

uk:. Vzhůru již hlavu, národe
– mluví o tom, že ve vesmíru jsou hvězdy různých velikostí, ale že není důležité velikost hvězd, ale jejich materiál,
– říká, že i český národ může být významný, kvalita národa je podle Nerudy dána jednotlivci,

balady a romance
balada = lyrickoepická báseň, která má smutný děj a tragický konec,
romance = lyrickoepická báseň, která bývá optimisticky laděná,

Romance helgolandská
– děj se odehrává na ostrově Helgoland v Atlantickém oceánu,
– hlavním hrdina byl John, strážce majáku, který chybně naváděl lodě a ty pak ztroskotávaly,
– lodě pak John vykradl – chtěl tímto způsobem získat pro svoji dceru, která se měla vdávat,
věno,
– když ztroskotala další loď, John k ní připlul a z jejího nitra zaslechl hlas, který mu nabízel
bohatství, když ho zachrání,
– zvítězila chamtivost, John chtěl vše, proto tam dotyčného nechal a vrátil se domů,
– ráno, když se vrátil k vraku lodi, ten člověk byl mrtvý,
– John však zjistil, že to byl jeho budou zeť,

Prosté motivy ? sbírka, která je rozdělena podle 4 ročních období,
– je to intimní lyrika ? zpověď člověka (Nerudy), který bilancuje svůj život,
– je zde určitá paralela s přírodou (běh lidského života a běh kalendářního
roku),
uk.: část Zimní ? pociťoval samotu, opuštěnost, smutek,
– je si vědom, nějaké viny, zamýšlí se nad láskami svého života, uvědomuje si,
že některým svým blízkým ublížil,

Zpěvy páteční
– pracuje zde s biblickými motivy,
– jedním motivem je Velký pátek (pátek před Velikonocemi) ? ukřižování Krista,
– osud českého národa je přirovnáván k osudu Krista,
– Neruda věří ve šťastnou budoucnost českého národa, která však bude vykoupena utrpením,
uk.: báseň Láska
– český národ přirovnává k chudému dítěti, který má těžký osud,
– Neruda má k českému národu velmi vřelý vztah, má rád český národ, ať je jakýkoli,
– Nerudu v jeho vztahu k národu ovlivnila jeho matka,

2, próza

Povídky malostranské (viz. čtenářský deník)
– kniha obsahuje 13 povídek odehrávající se ve 40. a 50. letech 19. století na Malé Straně (doba
Nerudova mládí a vzpomínání na ni),
– řada povídek je založena na charakteristice postav,
– některých povídkách sám autor vystupuje,
– kniha zobrazuje Malou Stranu jako maloměsto uvnitř velkoměsta ? lidé se znali, život byl
poklidný, platili určité zvyklosti, byl to uzavřený svět, který nerad přijímal lidi zvenčí,

Přivedla žebráka na mizinu
Hlavním hrdinou je žebrák, pan Vojtíšek. Pana Vojtíška měli všichni rádi. Byl to člověk, který na sebe dbal a byl slušný. Jednoho dne potkal ?bábu milionovou?, která si řekla, že se k němu nastěhuje (chtěla také výhody jako pan Vojtíšek). Pan Vojtíšek ji ale odmítl. ?Bába milionová? ho proto pomluvila. Všem řekla, že má 2 domy a dcery. Lidé z Malé Strany tomu uvěřili a pan Vojtíšek musel žebrat jinde. nakonec byl nalezen mrtvý ? umrzl.

3, publicistika
fejeton = drobný žánr umělecké publicistiky vyslovující se vtipnou, zábavnou a přitažlivou formou k nejrůznějším otázkám současnosti,
Rvačka na Vinohradech ? fejeton
– Neruda přibližuje noční život na Vinohradech,
– téma: zamýšlí se nad tím, jací Češi jsou,
– idea: nese v sobě hodnocení ? Češi jsou zbabělí i výtržníci, ale jsou zde i lidé stateční ? nelze
národ hodnotit souhrnně,
– autor užívá citoslovcí a krátkých vět pro dosažení rychlého spádu.

Vítězlav HÁLEK
– publicista, novinář

Poezie
a) lyrika
Večerní píseň ? sbírka
– milostná lyrika, poezie optimistická, radostná, oslava šťastné lásky,
– obsahuje oddíl básní věnovaných umění a umělcům (ty zhudebnil Smetana),
Kdo v zlaté struny zahrát zná ? báseň
– umělci jsou označováni jako věštci, kdo v zlaté struny zahrát zná,
Nekamenujte proroky ? báseň
– umělci jsou označováni jako proroci a pěvci,
hlavní myšlenka obou básní ? národ by si měl vážit umění a umělců.

V přírodě – lyrika přírodní,
– jedná se o radostnou, optimistickou poezii, oslava přírody, harmonie, oslva jara,
– velmi populární sbírka,
Žitné pole
– hlavní motivy ? pole, klasy, slunce, vítr, včelka, motýli,
– optimistická báseň,

b) epika
Pohádky z naší vesnice ? sbírka
– jedná se o příběhy z venkovského prostředí a Hálek si zde vzpomíná na své dětství,

2, próza
1. povídky s milostnou tématikou
Muzikantská Liduška
– hlavní postavou je dívka, která byla donucena rodinou, aby se provdala za chlapce, kterého ji
vybrali rodiče,
– Liduška však měla svého chlapce, který tedy odešel,

uk.: Děj ukázky se odehrává v kostele při svatbě Lidušky a jejího snoubence., Když se kněz zeptal jejího snoubence, zda si Lidušku bere za manželku, odpověděl že ano. Když se zeptal na stejnou otázku Lidušky, odpověděla, že ne. Že si snoubence bere z donucení. Proto se jí kněz zeptal, jestli má někoho jiného. Liduška odpověděla, že ano a bylo po svatbě. Liduška ale zavolala na svého milého Toníčka, aby přistoupil k oltáři, ale on tam nebyl. Celá nešťastná vyběhal z kostela a šla ho hledat. Krejza (její snoubenec) se vydal za ní. Liduška Toníka nenašla. Ten odešel do jiného města a dal se na vojnu.

2. povídky z venkovského prostředí
– zaměřuješ se na mezilidské vztahy, sociální rozdíly, mezigenerační vztahy,
Na vejmiňku ? povídka

3. povídky z městského prostředí
Domácí učitel
– autobiografický příběh,
Hlavním hrdinou je Vojtěch, mladý muž, který se živí jako domácí učitel. Byl velmi moderní ? používal ?hravé metody? učení, proto se to mnoha rodičům nelíbilo a často ho vyhodili. Nakonec ale začal pracovat u rodiny Horských, kde učil dvě menší děti a 15-ti letou Lidunku. Vojtěch se do Lidunky zamiloval. Paní Horská ale rozhodla o tom, že Lidunku Vojtěch vyučovat nebude. Vojtěch ale stále docházel vyučovat její mladší sourozence. Ovšem večery, které dříve trávil u Horských, začal trávit v hospodě u karet. Na výuku se tedy tak nepřipravoval.
Po prázdninách, když opět vyučoval pozvala jednou paní Horská Vojtěcha na výlet. Na výletě je zastihla bouřka a museli zde počkat. Lidunka s Vojtěchem se lépe poznali a paní Horská, když zjistila, že se mají rádi, souhlasila se sňatkem.
– takto se sám Hálek seznámil se svoji manželkou

Karolína SVĚTLÁ
– vl. jménem Johana Rottová,
– Světlá ? název vesnice, z které pocházel její manžel,
– působila v ženském hnutí ? zajímala se o postavení ženy v tehdejší společnosti a snažila se o
to, aby se prosadila větší emancipovanost žen,
– do literatury vstoupila povídkami, uvedl ji Hálek,
psala hlavně romány ? romány z pražského prostředí ? První Češka, Zvonečková královna,
– romány z Podještědí ? slavnější romány (celkem jich je 5)
Vesnický román
Hlavní postavou je Antoš Jírovec, který pracoval na statku. Po smrti rychtáře se oženil s rychtářkou. Ta si ho vzala, protože byl pracovitý, hodný a líbil se jí. Jednalo se ale o nerovné manželství ? vyšší postavení rychtářky a také byla starší. Manželství bylo zpočátku šťastné, měli 2 děti. Rychtářka si ale začala uvědomovat, že stárne a začíná Antošovi dělat různé scény. Ten nakonec odchází do hor. Na Vánoce se vrací, aby viděl svou matku a syny. Mezitím rychtářka přijala do služby mladou dívku Sylvu, která se starala o děti. I Antoše nakonec přijme zpět. Zlom však nastává, když děti onemocní neštovicemi ? rychtářka odchází z domu, bojí se neštovic ? po nich by měla ošklivé jizvy a nebyla by hezká. O děti se tedy stará Sylva. Antoš se do Sylvy zamiluje a chce se dát nechat rozvést. Proto se jde poradit ke své matce. Ta ovšem s rozvodem nesouhlasí ? snaží se Antoše přesvědčit, že je to proti mravním a božím zákonům. Antoš je zdrcena a matku poslechne. Sylva ze statku odchází a postupně rychtářka, Antošova matka i Antoš umírají.
téma románu: zda člověk má právo na vlastní štěstí a osobní svobodu.

Kříž u potoka
Hlavní hrdinkou je Eva, která se provdává do statku Potockých ? chce sejmout kletbu z tohoto rodu. Miluje svého muže Štěpána, ale po prvních měsících šťastného manželství se Štěpán změní ? má komplexi z morální převahy své ženy a žárlí na vlastní dítě. Propijí peníze v hospodě a vyhledává pochybné známosti. Jeho bratr Ambrož se sbližuje s Evou a jejím dítětem a Evě nabízí svou lásku. Ta ho však odmítá, protože chce dokončit své poslání. Štěpán má být intrikami zničen, ale v poslední chvíli ho zachraňuje Ambrož, který při rvačce umírá. Štěpán se vrací k Evě. Prokletí rodu je sejmuto.

Jakub ARBES
– autor, kterému byla blízká sociální tématika (sám pocházel ze skromných poměrů),
– novinář, prozaik, považován za tvůrce romaneta,
– psal romaneta = prozaický útvar kratšího rozsahu (italsky romanetto = malý román)
– zabývá se záhadou nadpřirozenou, fantastickou, tajuplnou, která se nakonec
racionálně vysvětluje,
– děj je prostoupen filosofickými, vědeckými úvahami autora
(autobiografičnost),
– romantické rysy: výstřední hrdinové, neobvyklá situace, scenérie.
Ďábel na skřipci
Ukřižovaná
Svatý Xaberius
– hlavním hrdinou je mladík, který byl okouzlen obrazem sv. Xaberia. Údajně zde byl zašifrován plánek místa pokladu. Několik let je sledovat, počítal. Nakonec ?poklad? našel ?světélkující látku. Hlavní hrdina však skončil ve vězení ve Vídni.

Newtonův mozek
– Arbes považován za předchůdce sci-fi,
hl. postavy ? vypravěč a jeho přítel
Přítel zemřel v bitvě u Hradce Králové v roce 1866. Vypravěč se se svým mrtvým přítelem setkal v noci a nebožtík (zesnulý přítel) ho pozval na nějakou kouzelnickou akci. Přítel hostům oznámil, že má v hlavě Newtonův mozek, který vzal někde z muzea. Přítel měl velmi kritický pohled na současnost ? řekl, že je nadvláda silných, že se považujeme za pokrokové, ale ve skutečnosti společnost má mnoho chyb (nedokonalá práva, církev a její učení).
Na sešlosti bylo možné vyzkoušet experiment ? bylo nabídnuto hostům cestovat v čase. Jediný, kdo chtěl přístroj na cestu do minulosti vyzkoušet byl vypravěč. Podařilo se jim dostat do minulosti ? viděli minulost jako dějiny válek a násilí. Nakonec došli k závěru, že se opakují stále stejné chyby v dějinách. Přístroj se stal neovladatelným. Přítel vypravěčovi říkal, aby se pustil a vypravěč padal někam do hlubiny ? vtom se probudil. Byl to jenom sen.
rozumové vysvětlení: vypravěč než usnul si četl v nějaké knize o astronomii.

Ignát HERRMANN
– prozaik,
– psal romány, novely, fejetony,
nejznámější romány: U snědeného krámu – tragický, smutný příběh
dvoudílný humoristický román – Otec Kondelík a ženich Vejvara
Tchán Kondelík a zeť Vejvara
typický hrdina jeho knih
– malí obchodníci, nižší úředníci, řemeslníci, kramáři, městská chudina,

U snědeného krámu ? román
Hrdinou románu je Martin Žimla, který už 5 let strávil v učení u pana Rorejse, který byl kupcem. Martin chtěl studovat večerní školu, proto mu dal pan Rorejs výpověď. Martin si po čase založil vlastní obchod. Jeho obchod ale zkrachoval, protože Martin byl slušný pro tehdejší rvavou společnost. Na mizinu ho připravila jeho vypočítavá manželka a její příbuzenstvo. Martin nakonec spáchal sebevraždu.
pan Rorejs ? nevlídný, choval se nadřazeně ke svým učedníkům, byl přísný, kladl důraz na
oslovování, mluvil rychle,

Generace ruchovců a lumírovců
– nová generace autorů ? vedoucí osobnosti: Svatopluk Čech, Jaroslav Vrchlický,
– hlavní žánr ? poezie,

Ruchovci (70. léta)
– nazváni podle almanachu RUCH, který vyšel v roce 1868 při příležitosti položení základního
kamene k Národnímu divadlu,
– prezentovali se v časopisech Osvěta a Květy,
– nejvýznamnější osobnosti: S. Čech, E. Krásnohorská, J. V. Sládek,
program:
1. důraz na národní zájmy, vlastenectví,
2. obnovení historické tématiky (z hlediska soudobých politických zájmů),
3. zájem o venkov, selství, kde hledají mravní ideál,
4. oživení myšlenky slovanské vzájemnosti,
5. návrat k tradičnější formě i obsahu literárního díla.

Lumírovci
– nazváni podle časopisu Lumír,
– nejvýznamnější osobnosti: J. V. Sládek, J. Vrchlický, J. Zeyer,
program:
1. tvorba novátorská, originální, individuální,
2. důraz na citovost,
3. světovost: nevyhýbat se cizím vlivům, pozvednout českou literaturu na evropskou úroveň,

Svatopluk ČECH
– autor vlastenecké a politické lyriky, satirických próz,
1. poezie (rozdělení dle tématického zaměření)
a) důraz na národní zájmy a vlastenectví
Píseň otroka
– sbírka,
reakce na její vydání ? veřejnost – velký úspěch, výborně přijatá (vyjadřovala jejich názory),
– hodnocena jako nejpopulárnější sbírka, během 1 roku
vydána 24x,
– úřady: zabavily, úředně sbírka zakázána,
uk.: otrok, ač byl svým pánem často bit, chová se poníženě. K životu mu stačí trošku jídla, je za něj vděčný. Pán ho vyznamenal ? otrok byl šťastný ? za trochu slušného zacházení ze strany pána. Otrok o pánovi mluví jako o člověku, kterému se má projevovat úcta.
– založeno na ironii.

b) zájem o historii, historická tematika
básnická skladba: Husita na Baltu
Čech připomíná spanilé jízdy husitů, oslavuje husitství

c) zájem o selství a venkov
Ve stínu lípy
– idylický epos (ve venkově vidí idylický život a prostředí), básnická skladba,
uk.: hovoří zde o venkově a o městě,
město má spojeno s hlukem, se stísněností,
venkov má spojen s volností, klidem, odpočinkem,
– oslavuje přírodu,

d) oživení slovanské vzájemnosti
Slávie
– oživení myšlenky slovanské vzájemnosti,
Slávie = symbol Slovanů,
– alegorický epos,
Slávie je název lodi, na které se plaví zástupci slovanských národů. Na lodi se vyskytne konflikt mezi Polákem a Rusem, který nakonec končí smírem ? vyřeší se dohodou. na lodi se řešila i vzpoura lodníků (představovali anarchismus).
próza
– napsal tzv. broučkýjády = 3 romány, jejichž hlavním hrdinou je pražský měšťák pan Brouček
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Pan Brouček na výstavě
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století
Pan Brouček – člověk, kterému záleželo na jeho blahu,
– bohatý pražský měšťan (byl domácí ? měl dům),
– nedokázal si představit, že by bojoval za svou vlast,
– byl to ?typický měšťák?,
Večery často trávil v hospodě na Vikárce. Jednoho dne byl se svými přáteli v hospodě, usnul a měl sen (což nevěděl, myslel si, že je to skutečnost). Dostal se do chodeb (katakomb). Přišel ke dveřím, když je otevřel, vešel do klenotnice Karla IV., poté zjistil, že je v 15. století.
Seznámil se zde s Damšikem (Janek od Zvonu ? bydlel v domě, kde byl vytesaný zvon). Pozval jej k sobě a staral se o něj. Praha se chystala na bitvu na Vítkově. Nejdříve se pan Brouček přidal k Pražanům, protože se znal s Jankem. nakonec se ale přidal k táboritům. Odtrhl se od Janka, dostal se mezi tábority. Nakonec se ale přihlásil ke křižákům, aby mu něco neudělali ? byli to ale Pražané, které jejich prapory získali. Ti pak pana Broučka označili za zrádce a chtěli ho upálit v sudu. Pan Brouček se ale ze snu probudil ? ve skutečnosti spal v sudu v hospodě na Vikárce.
román ? satira na měšťáctví.

Josef Václav SLÁDEK
– bývá označován jako ?Básník českého venkova (sedláka)?,
– novinář, překladatel, básník, autor i knížek pro děti,
– odešel do USA (vliv na jeho tvorbu),

Lyrika (psal lyriku intimní ? téma manželky, rodiny, dětí,
i lyriku vlasteneckou
České písně
uk.: Byli jsme a budem
– báseň,
– psáno v 1. os. č. mn. (my = český národ),
hlavní myšlenka: český národ přežije všechny problémy, je nezničitelný,
?ranami a trudem,
nezlomí nás osud?
?byli jsme se věky,
bít se budem dále.?
motiv ? bouře představuje revoluci
?Ať se moře pění,
v krve proudu rudém,
vzdorni, nezlomení,
byli jsme a budem.?

Selské písně a české znělky
báseň Velké širé, rodné lány
– tématika venkova,
?Velké širé, rodné lány; jak jste krásny na vše strany; od souvratě ku souvrati; jak vás dnes to slunko zlatí!?  vyjadřuje obdivný, vřelý vztah k přírodě

Sládkovy překlady
– překládal hlavně z angličtiny ? Shakespeara,
– jeho překlady jsou velice dobré, kvalitní,
– reakci na svůj pobyt v USA ? v publicistice (fejetony, novinové články),
báseň:
Na hrobech indiánských
– oceňuje na USA demokratický systém (v tom Amerika napřed před Evropou), dosáhli ale demokracie na úkor Indiánů (původních obyvatelů),

Z amerických obrázků
– Sládek vzpomíná na návštěvu oblasti kolem Michiganského jezera, kde spolu se svým
průvodcem navštívili indiánský hřbitov,
uk.: vztah mezi indiány a bělochy,
– průvodce Sládka nepovažoval za nic hrozného útlak indiánů, argumentoval tím, že bílých
přibývalo a rudoši museli ustoupit,
– průvodce přiznává, že řetězec pomst mezi bílými a rudými začali běloši.

Eliška KRÁSNOHORSKÁ
– vl. jménem Alžběta Pechová,
– spisovatelka, básnířka,
– napsala libreta ke Smetanovým operám Tajemství, Čertova stěna a Viola,
– hlavní hrdinky jejich dívčích románů jsou Svéhlavička a Célinka,
(hrdinky se vyznačují aktivními postoji k životu, hodnoty charakteru, pílí a houževnatostí)
– angažovala se v ženském hnutí, byla i redaktorkou Ženských listů,
– vznik I. českého dívčího gymnázia ve střední Evropě ? Minerva,
Hubička
Hlavním hrdinou je mladý muž Lukáš, kterému zemřela žena. Protože měl velký statek a malé dítě, hledal novou dívku. Chtěl se oženit s Vendulkou, kterou měl rád již dříve. Vendulčin otec byl proti svatbě ? viděl, že oba jsou tvrdohlaví a že spolu nevydrží. Nakonec se ale zvali. Před svatbou chtěl Lukáš od Vendulky hubičku, ale ona mu ji nechtěla dát (Vendulka se ještě před svatbou nastěhovala k Lukášovi, aby se starala o dítě). Lukáš se kvůli hubičce rozčílil a řekl, že si mohl vzít někoho jiného. Chodil do hospody. Vendulka nakonec odešla ke své přítelkyni Martince, která bydlela nedaleko na samotě u lesa. Lukáš dal Vendulce za pravdu, šel ji odprosit (uznal svou chybu), ale i Vendulka si uvědomila, že mu hubičku dát mohla.

Jaroslav VRCHLICKÝ
– vlastním jménem Emil Frida,
– nadaný autor, literární kritik, překladatel,
– autor cca 270 svazků,
– kritizován za svůj kosmopolitismus (vyčítali mu, že přejímal náměty z cizích literatur
básnické formy),
– překlady ? hlavně z angličtiny, francouzštiny, němčiny, dánštiny aj.
(např. i Andersena ? autor pohádek)
1. Poezie
a) 70. a 80. léta
– šťastné období jeho života (spokojenost v osobním životě, úspěšně vstoupil do literatury),
– oslava ženy, rodiny a lásky k dětem,
Poutí k Eldorádu
– básnická sbírka,
Eldorádo ? bájná (fiktivní) země, dokonalá, šťastná, ideální
b) 90. léta 19. století
– zvrat v jeho životě, manželská krize, zdravotní problémy,
Okna v bouři
– básnická sbírka
báseň: Za trochu lásky ?
– vyjadřuje touhu autora po lásce,
– objevuje se protiklad, že byl ochoten pro lásku udělat cokoli,

c) začátek 20. století
– uklidnění, smíření s osudem, životem, nalezení životní rovnováhy,
– v jeho dílech ? oslava života a přírody,
Strom života
– básnická sbírka
d) sbírky, ve kterých autor uplatňoval různé básnické formy
Moje sonáta
uk.: báseň – Balada o vzniku v září
uk.: Vrchlický vidí sobotní ráno,
motivy: mlha, dozrávání hroznů, vše odkvétá ? příroda se připravuje na zimní odpočinek, barvy podzimu, zima se neodvrátí blíží,
e) epika
Zlomky epopeje
= cyklus sbírek,
– útržky z dějin,
Spartakus
– událost římských dějin (Spartakovo povstání),
Děj básně se odehrává v okamžiku po povstání, kdy otroci byli poraženi. Pro výstrahu bylo několik tisíc ukřižováno na hlavní cestě z Říma do Kapua, kde na křížích byli otroci pro výstrahu pověšeni.
Vůdce Římanů (Krasus) chtěl najít Spartaka, aby jej ukřižoval jako prvního. Mělo to být pro výstrahu. Krasus se dozvěděl, že je mrtev, proto nechal najít Spartakovu mrtvolu a tu nechal ukřižovat.
idea: než budou lidé svobodní a něco se změní, bude muset být hodně životů obětováno.
Selské balady
– zachycují život sedláků,
Lorecký ze Lkouše (inspirováno skutečnou událostí)
uk.: Lorecký slavil narození synů, myslel si, že již žádné dítě mít nebude. Byl narozením synů velmi šťastný a jel na křtiny. Do cesty šlechtě vstoupil rychtář, který požadoval, aby jim zeman ulevil v jejich povinnostech ? snížil desátky. Zeman to ale odmítl a řekl jim, že své dva syny vychová tak, aby byli ještě přísnější než on sám. Nakonec se sedláci vzbouřili a zemana i jeho děti zabili.

2. Dramata

Hyppodamie ? trilogie, inspirována řeckou mytologií,

Noc na Karlštejně
Děj se odehrává na hradě Karlštejně ve 14. století za vlády Karla IV. Na Karlštejně platilo nařízení, že zde nesměla být žádná žena. král tam chtěl rozjímat a odpočívat. Císařovna Alžběta, o které se tradovalo, že umí lámat meče, se za císařem na hrad vydala, protože se jí stýskalo. Chtěla být s císařem.
Druhou ženou, která na hrad pronikla byla Alena ? neteř purkrabího (správce hradu). Alena se vsadila s otcem, že pokud vydrží noc na Karlštejně, bude se moci provdat za svého snoubence Peška.
Arcibiskup Arnošt z Pardubic (1. pražský arcibiskup) pomohli císařovně, aby se mohla převléknout za páže a držet stráž u císařské ložnice. Když však císař poznal císařovnu, Arnošt se snažil Karla přesvědčit, že císařovna vše udělala z lásky. Císař ji odpustil. Nic se ale neprozradilo. Alžběta se dostala ven z hradu a slavnostně přijela na Karlštejn ? údajně zabloudila. Nařízení, že ženy nesmí na hrad, bylo zrušeno.
Julius ZEYER
– autor prózy, poezie i dramatu,
inspirace – cizinou ? s oblibou zpracovával cizí látky,
– novoromantismem ? obdiv k historii, zájem o rytířský středověk, báje, pověsti a
legendy,

Román o věrném přátelství Amise a Amila
– ukazuje idealizovaný svět gotiky, rytířství,

Radúz a Mahulena
– dramatická báchorka,
– zpracovává motivy slovenské pohádky,

Jan Maria Plojhar
– román,
– hlavním hrdina má autobiografické rysy (citlivý, inteligentní, vzdělaný člověk, pocházející z bohaté pražské rodiny), a rysy romantického hrdiny (trpí rozpory mezi snem a skutečností, mezi touhou po činu a pasivitou),
– Plojhar byl raněn v souboji s německým důstojníkem, který urazil český národ ? hledá uzdravení v Itálii. V Římě se seznamuje s dívkou s níž prožívá romantickou lásku. Jeho nemoc pokračuje, není naděje na uzdravení a Plojhar nakonec umírá.

Tři legendy o krucifixu
Legenda pražská
Hlavním hrdinou je žebrák Inultus, který chodil velmi čistě oblékaný a měl tvář podobnou Kristovi. Inultus na Karlově mostě potkal Donnu Flavii. Nabízela mu almužnu, protože si myslela, že je žebrák. Inultus se cítil být uražený ? žebrák nebyl a Donna Flavia ho pozvala k sobě na večeři. O Donně Flavii se dozvěděl, že je sochařka a že pracuje na soše Krista ? nešlo jí udělat jeho tvář, protože byla nevěřící. Dohodli se, že se Inultus stane jejím modelem. Inultus byl velmi šťastný, docházel k Flávii a byl jejím modelem (byl skutečně přivázán na kříží velmi pevně, aby byl výraz věrohodnější). Flávie ho nakonec zabila. Když Inultus umíral Flávie podle něj sochu dokončila. Inultus se vžil do role mučedníka, který se obětuje za národ. Flávie se služkou nejdříve mrtvé tělo skryly ve sklepě. Fláfie se nakonec oběsila. Služka vše ohlásila. Inultus byl nakonec pohřben jako mučedník ? hlavně žebráci jej uznávali.