Styly v meziválečné próze české literatury

Rozvrstvení:

1. levicově orientovaná literatura: (socialisticky orientovaná próza), tvořila hlavní vývojovou linii české prózy 20. a 30. let, odpor k válce, inspirace VŘSR, ruskými autory; představitelé (Olbracht, Majerová, Pujmanová, Kratochvíl ad.)
2. demokratický proud: (demokraticky orientovaná próza), představitelé (Tilschová, Benešová, bratři Čapkové, Poláček ad.
3. legionářská literatura: představitelé (Jaroslav Medek, Josef Kopta, Ivan Langer ad.) – psali o českých legionářích v Rusku
4. ruralismus a katolicky orientovaná próza (inspirováni venkovem), ruralisté a katolíci měli k sobě velmi blízko, představitelé (Josef Knap, František Křelina, AC Nor, Jaroslav Durych, J. Čep)
5. doznívání kritického realismu a naturalismu (Jirásek, Rais, Čapek-Chod) vrchol jejich tvorby 19./20.st., literatura upevňovala vědomí o hodnotách kulturního dědictví minulosti, působila jako činitel zpomalující vývoj moderní realistické prózy.

Česká meziválečná próza se vyvíjela ve 2 etapách: 20.léta: spisovatelé se začínají orientovat světovým názorem revoluční dělnické třídy, objevují nové témata, umělecky experimentují, převažují menší prozaické žánry.

30.léta: dochází ke shrnutí, zužitkování všeho pozitivního, co dosavadní vývoj přinesl, důraz je kladen na zvláštnosti uměleckého způsobu poznání pravdy o životě, do popředí se dostává románový žánr prozaická epice.

Významný podíl na pozitivním vývoji prózy 30.let připadl literární kritice (F.X.Šalda), zejména marxistické (Konrád, Fučík).

Vladislav Vančura

(1891 – 1942)

• představitel socialistické prózy, pro jeho povídky a divadelní hry jsou charakteristické osobité slohové postupy, pocházející často z lidového vypravování – z pověstí, pohádek, legend a anekdot; má ironický a parodický odstup, byl ovlivněn renesančním jazykem (např. Bible kralická)

Narodil se V Háji u Opavy a dětství prožil v několika místech Čech. Vystudoval gymnázium a medicínu – zahájil spolu se svou ženou dr. Ludmilou Vančurovou lékařskou praxi na Zbraslavi. Věnoval se literatuře a filmu. Do literatury vstupoval opožděně, ale lidská zralost urychlila zrání umělce. I když 1929 odešel z KSČ, dál pracoval v duchu stranické politiky. Za heydrichiády byl fašisty popraven.

20. léta v jeho tvorbě – lyrické prózy Amazonský proud, Dlouhý, Široký a Bystrozraký,

• román Pekař Jan Marhoul – příběh čestného a pracovitého člověka, obětavého ke všem ostatním, jeho obchod ale zkrachuje a on se musí rekvalifikovat. Je to kontrast ke skutečnosti, kdy takoví lidé rozhodně nejsou vážení. román Pole orná a válečná – odehrává se během 1.sv.v. a těsně po ní, odsuzuje nesmyslnost válečného vraždění
• novela Rozmarné léto – Letní idylu v Krokových Varech rozruší příjezd komediantů, s kouzelníkem Arnoštkem a krásnou Annou, která vznese zmatek i poezii mezi klidný život tří starých přátel, plavčíka Důry, kanovníka Rocha a majora Huga.

30. léta v jeho tvorbě – (Luk královny Dorotky, Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky, Rodina Horvátova, Obrazy z dějin národa českého – zobrazuje tragická a slavná období našich dějin, Markéta Lazarová – příběh z doby loupeživého středověku (v minulosti hledal autor to, co nenachází v současnosti); renesanční typy lidí, kteří žijí naplno, milují život, jsou drsní, nezkrotní, surových, bez výhrad a váhání milující a nenávidějící. Krásná a zbožná Markéta miluje zbojníka Mikuláše a dovede pro svůj cit podstoupit i nejtěžší zkoušky. Navzdory smrti svých nejbližších se přičiňuje o uchování obou rodů, které se tolik nenáviděly. Záměr: oslava krás života, protest proti měšťáctví).

Dramatická tvorba – Alchymista, Jezero Ukereve – z afr. exotického prostředí (proti kolonialismu), Josefina

RURALISMUS

(z lat. rurális = venkovský)…umělecky vyjadřoval ideové tendence agrárního hnutí. Zdůrazňoval poněkud iluzorní představu o vesnici jako jedné rodině, přitom však jeho poukazování na vztah sedláka k půdě jako trvalé jistotě bylo zdravě konzervativní a mělo byt protipólem chaotičnosti velkoměstského života. Ruralisté zobrazovali venkovský život jako spolehlivou základnu ryzího češství a mravní neporušenosti. Vůdčí osobnosti tohoto proudu v naší literatuře byl Josef Knap, patřili do něj Jan Čep, František Křelina, František Kříž, AC Nor a jiní. Volněji s touto skupinou souvisel básník Jan Čarek a také Jan Sedlák.

KATOLICKY ORIENTOVANÁ LITERATURA

Od počátku 30.let. 20.st. se intenzivně projevuje nábožensky orientovaná tvorba katolických spisovatelů, tzv. Katolická moderna. Sociální otázku pojímají katoličtí autoři ne vždy podle zásady rovnosti všech lidí, ale na odstupňovaném principu stavovského. Zdůrazňovali úctu k zemi a k půdě k posvěcené tradici a práci, odlišně chápali filozofii českých dějin. Za přispění historika Pekaře obraceli pozornost k době pobělohorské, kterou se snažili rehabilitovat. S tím souvisel jejich kritický, někdy až odmítavý vztah k české reformaci. Nejvýznamnějšími katolickými autory v období meziválečném byli Jakub Deml, Kaler Sekule, Bohuslav Reunek a zejména Jaroslav Durych.

Jaroslav Durych

• představitel historické imaginativní prózy, reprezentant pravicového katolického zaměření

Pocházel z Hradce Králové, oba jeho rodiče záhy zemřeli. Vystudoval medicínu, potom působil jako vojenský lékař a katolický publicista (řídil časopisy Rozmach a Akord). Ve své tvorbě byl silně ovlivněn barokem. Do literatury vstoupil soubory próz Tři dukáty a Tři troničky a básnickou sbírkou Panenky; opěvuje v nich chudobu, ale zároveň i pokoru. Stejné ladění má i rozsáhlá novela Sedmikráska v níž se prolíná rovina „pozemská“ s „nadpozemskou“ metafyzickou. Vrchol Durychovy tvorby tvoří historické prózy, které své náměty čerpají z období raného baroka: rozsáhlý román Bloudění, tzv. „větší valdštejnská trilogie“ a soubor tří povídek Rekviem, tzv. „menší valdštejnská trilogie“).

Karel Čapek

(1890 – 1938)

• nejvýznamnější představitel demokratického proudu; ve svém díle usiloval o co nejtěsnější kontakt s konkrétním životem pracujícího člověka. Čapka uchvacoval rozvoj techniky a tempo moderní civilizace. Hrozil se však jejich moci nad člověkem. Ve svých dílech se opíral o pragmatismus, což je filozofický směr, který tvrdí, že neexistuje žádná absolutní pravda, pravda se skládá z jednotlivých malých dílčích pravd. Pravdivé je jen to, co je prospěšné a užitečné lidstvu.

Čapek byl především prozaikem a dramatikem, také však básníkem a překladatelem, jehož Francouzská poezie nové doby a Appolinairovo Pásmo silně ovlivnily nástup revoluční básnické generace wolkerovsko-nezvalovské.

Povoláním byl novinář. Psal literární a divadelní kritiky, pracoval i jako režisér a dramaturg. Měl malířské nadání, svá díla doprovázel kresbami. Měl svůj osobitý vypravěčský styl. Ve svých dílech se snažil přiblížit hovorovému jazyku.

Život: Narodil se v Malých Svatoňovicích v podhůří Krkonoš, kde jeho otec působil jako lékař. Studoval gymnázium v Hradci Králové, Brně a Praze, potom filozofii na Karlově univerzitě. Podnikl studijní cestu do Berlína a se svým bratrem – malířem a spisovatelem – Josefem Čapkem do Paříže. Od r. 1921 až do své smrti pracoval v Lidových novinách. Projel celou Evropu jako uznávaný spisovatel.

Dílo …lze rozdělit do několika období:

Počátky tvorby – 1.významná díla vydal spolu bratrem Josefem – Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada. Prvním samostatným dílem byla kniha povídek Boží muka. Zde se podobně jako v Trapných povídkách projevily pocity bezmocnosti, skepse a nejistoty, jež provázely život mladé generace v době války.

20.léta ve tvorbě – dochází k rozvoji jeho tvorby a toto období lze charakterizovat jako dramatických a románových utopií. V div. hře Loupežník hlavní hrdina loupežník opovrhuje měšťáckou morálkou profesora. Ten však zároveň odhaluje nezralost a neodpovědnost mladých lidí. Čapek i jemu přiznává část pravdy.

Satirická komedie Ze života hmyzu, napsaná společně s bratrem Josefem je spíše alegorii přítomného života v kapitalistické společnosti než utopií. Hemžení motýlů, chrobáků a mravenců představuje vlastnosti maloměšťáků a sobeckou touhu po majetku. Celkový rámec hry je vytvářen postavou tuláka, který komentuje shon hmyzu s odstupem obyčejného člověka z lidu.

Utopie platí i v jeho dramatech. Ve hře RUR (zkratka firmy vyrábějící roboty) se děj odehrává v technicky dokonalém budoucím světě. Na všechny otázky odpovídá tak, že klade nejvýše hodnoty lásky a práce. Člověk nepotřebuje pracovat proto, aby žil pohodlněji a těšil se jen z radostí světa. Práce jej má zároveň přetvářet v lepšího člověka. Proto se ve chvíli, kdy na zemi už není lidí, musela probudit ve dvou robotech lidská láska. A tak je lidstvo zachráněno.

V dramatu Věc Makropulos neumí hlavní hrdinka Emilia Marty užit velkého daru – tří set let života.

Román Továrna na absolutno vypráví o vynálezu, který přinese ohromnou nadprodukci všeho a vyznívá jako obhajoba starého a osvědčeného způsobu života.

V Krakatitu – napínavém lidovém románu s tajemstvím, milostnými zápletkami, únosy a pohádkovým dědečkem, se už objevuje vidina hrůzné atomové války. Do popředí vystupuje otázka odpovědnosti vědce za jeho vynález.

V závěru 30. let napsal Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy. Pro napsání těchto povídek vychází z novinářské praxe. Využil zde postupu detektivních příběhů. Ne vždy dospívá k závěru, kdo je vlastně doopravdy vinen.

Čapkova tvorba vrcholí ve 30.letech: Tato tvorba začíná románovou trilogií Hordubal, Povětrov a Obyčejný život. Jednotlivé díly spojuje společný problém: zda je možno poznat pravdu o světě, najít pochopení pro druhého člověka a také porozumět sobě samotnému. Projevuje se zde relativismus.

Hordubal – příběh venkovana ze Zakarpatska. Hlavní hrdina opustí ženu a děti a odjede do Ameriky, aby vydělal peníze. Po návratu zjistí, že mezitím, co byl pryč si žena najala mladého muže na výpomoc. Později je Hordubal zavražděn.

Nejvýrazněji se relativismus projevuje v díle Povětrov. Při rekonstrukci životního příběhu neznámého, smrtelně zraněného letce mluví jednotliví vypravěči – jeptiška, jasnovědec, básník – každý podle své zkušenosti především o sobě samých.

Románem Obyčejný život se dovršuje Čapkova trilogie a končí jedna etapa spisovatelovy tvorby a začíná etapa nová. Čapek zde zbásňuje průměrný lidský život, v němž je podle něho vždy vedle každodenní šedi i mnoho vzrušujícího. Měří jej zásadami obecného humanismu, křesťanské lásky.

V polovině 30. let vzniká román Válka s mloky. V tomto období vznikají díla, jimiž se Čapek snažil připravit a vyzbrojit člověka pro boj proti fašizmu.

Válka s mloky – lidí objeví na ostrovech obrovské mloky velikosti lidí. Lidé začnou mloky lovit a dělají si z nich otroky. Mloci se vzbouří a plánují zničit svět. Chtějí si vytvořit vhodné podmínky pro svůj život na úkor lidí. Mlokům chybí láska, cit, kultura, umění, jsou krutí.

Vedle románu První parta, příběh o věrném kamarádství a hrdinství horníků v němž se vrátil do rodného kraje, vznikla během jednoho roku před Mnichovem dvě dramata Bílá nemoc, Matka.

V Bílé nemoci zkusil otřást svědomím těch, kteří chystají válku, i těch, co tomu přihlíželi. Čapkův doktor Galén, skromný a obětavý lékař chudých, jediný dostává do rukou zbraň pro boj s válkou – lék proti bílé nemoci, která zasáhla celé lidstvo. Bohatým a nemocným jej slibuje vydat jen tehdy, zřeknou-li se války. Jeho boj je však marný, protože při něm nenašel spojence v lidovém kolektivu.

Matka – matčin muž i synové umírají v boji za slávu, za pravdu a čest. Matka chce pochopit touhu svých synů po velkých činech, po slávě, ale nemůže se smířit s jejich odchodem. Posledního syna Toniho odmítá postit do boje, po poznání krutosti nepřítele nastává zlom, sama dává Tonimu do ruku pušku. Čapek zde odpověděl na bezprostřední současnost.

Čapek napsal také několik cestopisů např. Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Cesta na sever a další. Psal také pohádky, reportáže, stati a úvahy o literatuře. V Apokryfech záměrně konfrontuje známé biblické motivy a motivy z historie s aktuálním společenským děním.

Karel Poláček

(1892 – 1944) …další představitel demokratického proudu české meziválečné prózy;

Pocházel z Rychnova nad Kněžnou. Vystudoval gymnázium, avšak po maturitě nemohl dlouho pevně zakotvit v žádném povolání. Byl povolán jako voják do 1. Světové války; šťastně se vrátil, ale opět neuspěl v úřednickém místě. Pod vlivem bratří Čapků se věnoval práci pro noviny (Lidové noviny) a literatuře. Zahynul v koncentračním táboře Osvětim.

K. Poláček patří mezi české spisovatele – humoristy. Uměl dokonale odpozorovat a parodovat hloupost, frázovitost, vnitřní prázdnotu i faleš jak v žurnalistice a literatuře, tak v každodenním životě. Vedle drobnějších humoristických próz (romány Povídky pana Kočkodana, Povídky izraelského vyznání, Muži v ofsajdu), vytvořil i závažnější společenskokritická díla (Dům na předměstí, Hlavní přelíčení, Michelup a motocykl). Umělecký vrchol jeho tvorby představuje románový cyklus Okresní město (Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno). Zachytil zde obraz provinciálního života na malém městě v prvních dvou desetiletích 20. Století s celou galerií maloměšťáckých typů. Román U Kamenného stolu vydal již za války pod jménem ilustrátora Vlastimila Rady. Ve svých nejtragičtějších chvílích napsal jednu z nejoptimistič­tějších a také nejoblíbenějších knih české literatury Bylo nás pět, v níž očima dítěte pozoruje život na malém městě. Je to okouzlující humorné vyprávění, plné dětské fantazie a bezprostřední upřímnosti.

Marie Majerová

(1882 – 1967), …představitelka sociální prózy a soc. realismu v české lit. mezi 2-ma válkami

Pochází u Úval u Prahy. Po otcově smrti žila rodina několik let v existenční nejistotě, avšak nakonec se usadila na Kladně. Již od mládí se společensky i politicky angažuje, je členkou sociální demokracie, potom vstupuje do KSČ. Byla redaktorkou Rudého práva, redigovala časopisy Kohoutek a Ženské listy. Načas se rozešla s polit. činností – věnovala se lit. – později se k ní znovu vrací.

Dílo: …počátky své literární činnosti věnuje údělu žen ve společnosti, ať už příběhy mladých dívek (román Panenství)

• Náměstí republiky: román z pařížského prostředí, ve kterém mladý muž hledá své místo ve světě.
• Nejkrásnější svět: román o touze ženy po sebeurčení
• Přehrada: román, je psán formou filmového scénáře, vidina změny společnosti vítěznou revolucí
• Siréna: rozsáhlý román psaný kronikářským stylem, který sleduje osudy několika generací rodiny Hudců, z kladenského hornického prostředí. Každou generaci charakterizuje typickou postavou – ať už proletářskou, a tedy kladnou, nebo nepřátelskou.
• Havířská balada: navazují na Sirénu,zachycují život českého havíře jako příběh zhuštěný do několika základních situací a vztahů.

…tvorba pro děti, Bruno a zejména Robinsonka, kde oceňuje schopnost mladé dívky vést samostatně domácnost

Marie Pujmanová

(1893 – 1958)

• představitelka české psychologické a sociální prózy mezi dvěma válkami

Pocházela z pražské intelektuálské rodiny, otec – profesor právnické fakulty. Prožila krásné dětství v ovzduší lásky a porozumění. Nejprve ji vzdělávaly domácí učitelky, potom studovala na lyceu. Do literatury vstoupila v 16 letech. Byla dvakrát vdaná – podruhé s režisérem opery Národního divadla Ferdinandem Pujmanem. Jako spisovatelka po počátečním zaměření na měšťácké vrstvy věnovala svou pozornost i dělnickému prostředí.

Dílo:

• Pod křídly: vrací se ke svému: životu v měšťácké rodině, šťastné dětství, rodinné zázemí, které se ji dostalo
• Pacientka doktora Hegla: román, zabývá se životní krizí mladé svobodné matky.
• Rozsáhlé trilogie – spojuje osudy dvou rodin, proletářské (Urbanovi) a intelektuálské (Gamzovi) sleduje jejich vývoj od dvacátých let až do konce 2. svět války. První román trilogie, Lidé na křižovatce, se odehrává v Praze a ve Zlíně, mezi dělníky Baťovy továrny. Druhý díl, Hra s ohněm, už zpracovává události začátku války – rozmach fašismu a obsazení ČSR. V posledním románě, Život proti smrti, je už válka v plném proudu a Dr. Gamza se dostává do koncentračního tábora. V souladu se zásadami socialistického realismu se v tomto díle autorka snaží předvést protichůdné zájmy společenských vrstev na příkladech typizovaných postav.
• Předtucha: příběh dětí, které žijí v obavách o své rodiče

Poezie: Zpěvník – vyjadřuje lásku k vlasti a Praze, Vyznání lásky, Praha; lyrickoepická skladba Paní Curieová a novela Sestra Alena – představují prototyp moderní ženy

Ivan Olbracht

(1882 – 1952)

• narodil se v Semilech. Jeho otcem a později i spolupracovníkem byl romanopisec Antal Stašek. Studoval gymnázium ve Dvoře Králové, po nedokončených vysokoškolských studiích se plně věnoval novinářské činnosti (pracoval jako redaktor vídeňských Dělnických listů, potom v pražské redakci Práva lidu a Rudého práva). Byl funkcionářem KSČ. Ve třicátých letech několikrát pobýval na Zakarpatské Ukrajině.

1. období tvorby: období tvorby: (od r.1918 – 1930) prózy se socialistickou tendencí (reportáže a agitační prózy)

reportáž Cesta poznáním, povídka Bejvávalo(kritizuje českou společnost), román Anna proletářka – nejznámější dílo. Hlavní hrdinka Anna se z „neuvědomělé“ služky v buržoazní rodině mění (pod vlivem svého přítele) v „revoluční bojovnici dělnické třídy“. próza Zamřížované zrcadlo – vydaná po dvojím Olbrachtově věznění za veřejné politické projevy, obsahuje několik příběhů (např. vězňů, dozorce)

2. období tvorby: (od r. 1930) v díle dochází k vrcholné epické syntéze, psal prozaická díla

reportáže Hory a staletí

V dalším díle se Olbracht orientuje na Podkarpatskou Rus, která ho zaujala svou nedotčenou přírodou a starodávným stylem života svých obyvatel. Do vesnice Koločavy je zasazen příběh neporazitelného zbojníka Nikola Šuhaj loupežník, kde se inspiroval se skutečnou postavou Oleksy Dovbuše. Válečný zběh Nikola Šuhaj chce po svatbě s Eržikou normálně žít, je ale pronásledován četníky, a tak sebe i lid brání před nespravedlností, bohatým bere a chudým dává. Bojuje vždy vítězně, podlehne až kvůli zradě svých přátel.

Golet v údolí – (golet – vyhnanství z pravé izraelské vlasti), hrdinové, uzavření ve světě pověr, ortodoxní židovské víry, touží vymknout se, osvobodit se a žít v reálném světě

Tvorba za okupace: během nacistické okupace nemohl Olbracht publikovat svá původní díla, zaměřil se proto na adaptace příběhů ze starší české literatury.

Ze starých letopisů – příběhy z naší historie pro mládež, Biblické příběhy – biblické příběhy pro mládež, O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách, Dobyvatel – dějiny dobití Mexika s protifašistickou tendencí

3. období tvorby: (do r.1918) psal beletristickou tvorbu, díla politické a kulturně publicistické

O zlých samotářích – píše o tulácích, komediantech, rasících a jiných vyděděncích, vychází z Gorkého bosáků

Žalář nejtemnější – tragicky osleplý komisař Mach, který chorobně žárlí na svou ženu a celý svět kolem považuje za nepřátelský, chce štěstí jen pro sebe, zajímá ho jen jeho vlastní osud, Olbracht v něm kritizuje měšťácký individualismus

Podivné přátelství herce Jesenia – o 2 hercích (Jan Veselý, Jiří Jesenius), kteří se zamýšlejí na smyslem své práce, hledají, kudy vede cesta umění k životu