Staroslověnské písemnictví pol. 9. st.
Velká Morava
pronikání křesťanství
q ze západu (z východofrancké říše, expanze)
q z východu (z Byzance)
863 – příchod Konstantina–Cyrila a Metoděje
(Soluň)
význam
q politický (hráz proti francké expanzi)
q náboženský (křesťanství v jazyce slovanském)
q literární (základ slovanského písemnictví)
staroslověnština – 1. slovanský kulturní jazyk
hlaholice (z malé řecké abecedy) – 1. slovanské písmo, mladší cyrilice – základ azbuky
nejstarší texty – náboženské a bohoslužebné, srozumitelné lidu
Proglas
předmluva k překladu evangelia (Konstantin)
nejstarší dochovaná slovanská báseň; program cyrilometodějské mise
ideová a společenská závažnost:
proklamuje nutnost vzdělanosti, právo na kulturu v srozumitelném jazyce = počátek demokratizace kultury – i pro normální obyčejné lidi, srozumitelné
básnická krása: přenesená pojmenování (zvl. přirovnání), oslovení
Kyjevské listy
hlaholicí psaný zlomek misálu (mešní knihy) – v originále
Život Konstantina – Cyrila, Život Metoděje
(dříve Panonské legendy)
vrchol literární činnosti pozdně velkomoravského období, obrana díla obou bratří, životopisy
život = vyprávění historické, životopisné, v próze, bez zázračných a fantastických prvků (na rozdíl od legendy)
Paterik (Knihy otců) – vyprávění o mniších, vzdělavatelná četba
Zákon sudnyj ljudem (pro laiky)
Nomokánon (církevní předpisy) = právnická literatura
modlitby, překlady částí bible
po smrti Metodějově zákaz staroslověnské bohoslužby; staroslověnská kultura přetrvala jen v Sázavském klášteře (kulturní centrum přemyslovského státu) – do 11. st.
Zápas dvou kultut
staroslověnské a latinské – 10. a 11. st.
nové kulturní centrum – český přemyslovský stát; kult českého světce – Přemyslovce Václava
nositel vzdělanosti – duchovenstvo
do 11. st. tvorba:
Staroslověnská – Sázavský klášter
z 10. st. – Život knížete Václava – prostý styl, srozumitelnost
z 11. st. – Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu – zpracování latinské legendy
– styl náročný, typická středověká legenda se zázraky
Pražské hlaholské zlomky (modlitby)
latinská – pražské biskupství (973)
Kristiánova legenda – život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily
legenda (z lat. – co má být čteno) – veršovaný nebo prozaický útvar náboženské středověké epiky, vyprávění o životě, skutcích, zázracích, mučednictví světců; původně předčítány při mši v den svátku
- česká duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny – konec 10. st.
staroslověnský původ (zbytky stsl. slov); zpívána při slavnostních příležitostech (funkce hymny)
prosba o mír a úrodu; jednoduchá forma: 8 veršů, bez rýmu a strofického členění
Kosmova kronika (Kronika česká)
poč. 12. st. – pol. 13. st.
Kosmas – Kronika česká (Chronica Boemorum) – 12. st.
– autor (1045 – 1125) – děkan svatovítské kapituly, vzdělanec
– téma: české dějiny od nejstarších mytických dob; 3 knihy (části)
– prameny:
q nejstarší příběhy z doby pohanské (”bájné podání starců”)
q vyprávění pamětníků
q zážitky Kosmovy
– styl:
živé vypravování, přímá řeč (dialogy), podrobné charakteristiky postav, citáty z římských autorů, próza prokládána časoměrnými verši; zábavné historky, líčení bitev ð dílo nejen historické, ale i umělecké (herojská kronika) ð cesta k zesvětšťování literatury
– 1. dílo kronikářského typu (3. kniha), 1. dějiny národa
– vlastenecký ráz (Kosmas myslí česky ð bohemika = česká slova v latinském textu)
– tendenční dílo – straní katolické církvi, zachycuje úspěchy Přemyslovců, chybí záměrně zmínka o slovanské vzdělanosti
kronika – literární žánr, popis jednotlivých událostí v chronologickém sledu;styl prostý, věcný
pronikání češtiny – glosy (vpisy do latinských rukopisů, poznámky, překlady)
- česká duchovní píseň Svatý Václave
přelom 12. a 13. st.
– světec zobrazen jako rytíř
– vyspělejší forma: 3 sloky, složitější styl i nápěv; básnické přívlastky, verše se zvukovou shodou (asonance)
– z písně duchovní se stala slavnostní a válečná, později vlastenecký prosebný zpěv za celý český národ
Vznik česky psané literatury
přelom 13. a 14. st.
vrcholný středověk, vláda posledních Přemyslovců a Lucemburků
proces:
q demokratizace a zčeštění literatury
q laicizace (zesvětštění) – autoři nejen kněží; témata nejen náboženská
q počešťování literatury (čeština i v oblasti teologické a správní)
q demokratizace (literatura pro lid)
q laicizace (zesvětštění, sepětí s dobovými problémy)
zvláštnosti staročeských památek:
q výlučné postavení verše (vliv ústní lidové slovesnosti, ústní šíření literatury, určena pro poslech – neznalost písma)
q nezájem o původnost námětu (cizí prameny)
q zlomkovitost
q anonymita autora
q obtížná datace
žánry:
q duchovní lyrika (Ostrovská píseň, Kunhutina modlitba)
q duchovní epika (legendy; např. o sv. Jiří)
q světská lyrika
q světská epika (epos, kronika)
q sociální satiry
q drama
q zábavná a odborná próza
- a) Literatura počátku 14. stol.
Alexandreis – přelom 13. a 14. stol.
– neznámý autor, šlechtic
– téma: oslava makedonského krále Alexandra Velikého ð ideál středověkého panovníka (zobrazen jako rytíř);
české prostředí, vojenská taktika i jména
– forma: rytířský epos, čeština, 8slabičný verš, gnómická trojverší (průpovědi)
– kompozice: předmluva, výklad Alexandrova původu, hrdinské činy, smrt, marná cesta za světovládou a slávou
– předlohy: latinská a německá
– rozsah: asi 9000 veršů (zachovala se třetina – 9 zlomků)
Dalimilova kronika – poč. 14. stol.
– nejstarší česky psaná veršovaná kronika (přístupnost, obliba)
– autor neznámý (název je omyl z 16. st.), nižší šlechtic
– straní nižším vrstvám, proti přívalu němectví hledá spojence v českém sedláku (viz Oldřich a Božena), národní zájem – uvědomělé vlastenectví
– téma: dějiny od nejstarších dob do r. 1314
– forma: prostý vyprávěcí sloh, zajímavost děje, přístupný jazyk
- b) Literatura doby Karlovy – pol. 14. st.
rozkvět českého státu (jádro světové říše, styky Prahy s kulturní Evropou)
vznik pražského arcibiskupství (1344), založení pražské univerzity (1348), stavitelské památky (gotika)
literatura latinská: Karel IV. – Vita Caroli (vlastní životopis)
literatura česká (převažuje):
legendy
dvojí styl
q zájem o současný život, skutečný svět; srozumitelná,přístupná forma (Legenda o sv. Prokopu)
q úsilí o výlučnost, exotičnost; vybroušená náročná forma (Život sv. Kateřiny)
počátky dramatu:
Mastičkář
– zlomek velikonoční hry (latinský podklad)
– námět: 3 Marie jdou pro vonné masti, chtějí balzamovat Kristovo tělo
– obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků
– postavy: mastičkář Postrpalk (vzdělaný, zištný) a pomocník Rubín (lidový, výřečný – vychvaluje léky)
– charakteristika jazykem (knižní × hovorový, až vulgární)
– střídání veršů českých a latinských – makaronismy
zábavná próza – rytířská epika, např. Tristram a Izolda, Trójanská kronika
světská lyrika – milostná píseň, např. Dřěvo sě listem odievá, Závišova píseň s přírodními motivy
sociální satiry – (kritika ze stanoviska nižších vrstev)
Píseň veselé chudiny (o bídě;vtip, ironie) = žákovská, vagantská poezie
Podkoní a žák (spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe; ironie a trpkost); forma dialogu, živý, přístupný jazyk
Satiry Hradeckého rukopisu
– autoři neznámí (i z měšťanstva)
– poprvé kritika nedostatků světských i církevních, obraz měšťanského života
– Desatero kázanie božie – veršované kázání, útok na hříšníky; autor jim vyhrožuje formou přirovnání (osud trubců v úle)
– Satiry o řemeslnících a konšelích – kritika nepoctivosti a okrádání; výhrůžka méně útočná (peklem)
– bajka O lišce a džbánu – veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením)
Smil Flaška z Pardubic – Nová rada – alegorie; zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout (ideál panovníka podle představ vysoké šlechty)