Souvětí souřadné
- obsahuje nejméně dvě hlavní
- věty jsou spojeny spojkami řídícími nebo beze spojek (graficky odděleny čárkou)
Významové vztahy (poměry) mezi větami hlavními
- Souvětí slučovací (kopulativní)
- věty jsou přiřazované, obsahy výpovědí si jsou rovné à A i B je pravda
- spojky: a, i, ani, potom, také, pak, i – i, ani – ani, jednak – jednak, hned – hned,
buď – nebo (platí-li obě výpovědi. Př. O úrázdninách jsme buď ližovali nebo bruslili.)
Bylo teplo a slunce svítilo od rána do večera.
Hned se smála, hned plakala.
Setmělo, zvedl se vítr, v dálce bylo slyšet hřmění.
- Souvětí odporovací (adverzaivní)
- obsahy jednotlivých vět si navzájem odporují à B je v rozporu s A (a naopak)
- spojky: ale, avšak, však, jenže, nýbrž, leč, sice – ale, nicméně, ale zato, a (ve významu odporovacím)
Čekali jsme je, ale nepřišli.
Slíbil, a nepřišel. (=ale)
- Souvětí stupňovací (gradační)
- jedna věta zesiluje obsah druhé věty à platí A, ale nadto i B
- spojky: ba, ba i, ba ani, dokonce, nejen – ale, nejen – nýbrž i
Přišli všichni známí, dokonce i stará paní Mráčková.
- Souvětí vylučovací (disjunktivní)
- jsou v něm spojeny věty, jejichž obsahy se navzájem vylučují à jestliže platí A, neplatí B (a naopak)
- spojky: nebo, anebo, buď(ať) – nebo(anebo), buď – buď, ať – ať, v otázce vylučovací či, (zdali – či)
Buď pojedeme na prázdniny k babičce, nebo pojedeme pracovat na letní tábor.
Mám koupit ten modrý závěs, či se ti víc líbí ten fialový ? (otázka vylučovací)
- Souvětí důsledkové (konkluzívní)
- první věta vyjadřuje příčinu (důvod), druhá věta důsledek (účinek) à B vyplývá z A
- spojky: proto, tady, tudíž, a proto, a tedy, a tak
Líbí se mi Praha, a proto tam jezdím tak často.
- Souvětí příčinné = důvodové (kauzální)
- druhá věta vyjadřuje příčinu = důvod à B je důvodem k A
- spojky: neboť, vždyť, totiž
Jezdím často do Prahy, neboť se mi tam líbí.
- Souvětí vysvětlovací (explikativní)
- druhá věta je vysvětlením věty prvé à A, tj. i B
- týž fakt se podává dvojmo
- spojky: (tj.), a to
Domácnost vedla nehospodárně, tj. málo šetřila.
- vysvětluje odkazem na jiný fakt (ne odůvodňuje)
- spojky: totiž, vždyť, však, to
Ozvala se ráno, to pytlák střelil na divokou.
SOUVĚTÍ – těsné spojení dvou a více vět ve vyšší větný významově grafický celek (těsné spojení výpovědí). Celek je ohraničen zvukově (klesavá intonace) a graficky (na konci tečka).
DRUHY VĚT V SOUVĚTÍ
- věta hlavní
- nezávislá mluvnicky na jiné větě
- nelze se na ni zeptat jinou větou
- věta vedlejší
- mluvnicky závislá na jiné větě
- připojena spojkou podřadicí (ale, že…) à věty spojkové
- připojena vztažným zájmenem (kdo, co, který…) à věty vztažné
- věta řídící
- řídí některou větu závislou, VH nebo VV
- věta závislá
- závisí na větě řídící, VV
POSTUP PŘI ROZBORU SOUVĚTÍ
- Určíme počet vět v souvětí (podle počtu přísudků v určitém tvaru – přísudků)
- Očíslujeme věty podle pořadí a rozhodneme, zda jsou hlavní nebo vedlejší
- Uvědomíme si vztahy mezi větami a způsob jejich spojení.
- Zobrazíme větu graficky.
- Určíme druh souvětí.
- Určíme druh vět vedlejších.
- Zkontrolujeme interpunkci.