Souvětí souřadné
- má vždy a pouze jednu větu hlavní a libovolný počet vět vedlejších
- VV závisí na VH jako její větné členy (proto v případě potřeby můžeme VV nahradit odpovídajícím větným členem)
- obsah závislé věty – VV doplňuje myšlenku VH
- ukazovací zájmeno nebo příslovce věty řídící nepovažujeme za větný člen
Ten, co nám napsal každý den, se dnes dostavil osobně.
Koupit si to, co si vždy přál.
Druhy vedlejších vět
- Věta podmětná
- vyjadřuje podmět věty hlavní – řídící, přísudkovou část tvoří věta řídící
- spojovací výrazy: vztažná zájmena kdo, co; spojky že, aby, kdyby
Kdo se bojí, nesmí do lesa.
Zdá se, že bude hezky.
- Věta předmětná
- vyjadřuje předmět věty řídící, závisí na slovese nebo na přídavném jménu věty řídící
- spojovací výrazy: že, aby; vztažná zájmena a příslovce kdo, co, kam, odkud, kudy
Povězte mi, kde leží Barcelona.
Myslím, že to do zítřka stihnu.
- Věta přívlastková
- vyjadřuje přívlastek k některém podstatnému jménu věty řídící – blíže určuje nebo omezuje podstatné jméno
- spojovací výrazy: vztažná zájmena kdo, jaký, který, jenž; příslovce kde, kdy; spojky aby, že
Přišla kamarádka, kterou mám ze všech nejraději.
- Věta doplňková
- vyjadřuje doplněk věty řídící
- závisí na slovese věty řídící a zároveň na jméně v podmětu nebo v předmětu
- často závisí na slovese smyslového vnímání (slyšet, vidět, cítit…)
- spojovací výrazy: jak (zastarale kterak)
Často vzpomínám na babičku, jak nám vypravovala pohádky.
Často vzpomínám na babičku, vypravujíc nám pohádky.
- Věta přísudková
- vyjadřuje přísudek jmenný, zpravidla po sponě řídící
- obvykla uvozena spojkou jak
- řídký výskyt
Nejsi zlá, jak ses mi snažila namluvit.
- Věta příslovečná
- vyjadřuje příslovečné určení věty řídící, různé okolnosti jejího děje
- rozvíjí přísudek věty hlavní
- místní
- vyjadřuje místní určení
- kde, kam, odkud, kudy…
- časová
- vyjadřuje časovou okolnost
- když, až, jakmile, než, sotva, sotvaže, zatímco, kdy, kdykoliv
- způsobová
- vyjadřuje příslovečné určení způsobu
prostý způsob – jak?
míry – do jaké míry? jakou měrou? kolik?
prostředku – jak? čím?
zřetele – pokud
přirovnávací – jako, jak, čím-tím
účinková – tak, že, aby
omezovací – leda, ledaže
- příčinná = důvodová
- vyjadřuje příčinu děje věty řídící
- protože, že, poněvadž, jelikož
- účelová
- vyjadřuje účel vzhledem k větě řídící
- aby
- podmínková
- vyjadřuje podmínku, při které může nastat děj věty řídící
- jestliže, -li, kdyby, když, jestli
- přípustková
- vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící
- ač, ačkoli(v), třebaže,třebas, přestože, i když, i kdyby, byť, jakkoli
SLOŽITĚJŠÍ SOUVĚTÍ
- vyjadřuje složité myšlenkové celky à složitá stavba
- základem může být:
- bohatě rozvinuté souvětí podřadné
- souvětí souřadné