Slovanské jazyky
Praslovanština – asi od 2. tis. př. n. l. – společný základ všem slovanským jazykům, bez písemných památek
Společné znaky staroslověnštiny a praslovanštiny
- měkký a tvrdý jer (Б Љ)
- nosovky (en, on) – v češtině zanikly
- duál – podvojné číslo – v češtině zbytky duálu (skloňování číslovky 2; v 7. pádě jmen, která označují párové části těla – rukama, nohama, očima…)
- sedm pádů
- dva minulé časy – aorist, imperfektum (dochované jen imperf.)
- pohyblivý přízvuk (dochovaný v ruštině, v češtině hlavní na první slabice nebo slabičné předložce, dále pak vedlejší na každé liché slabice)
- dva slovesné vidy – dokonavý, nedokonavý
Slovanské jazykové skupiny
- západoslovanské j. – čeština, slovenština, polština, lužická srbština
- východoslovanské j. – ruština, běloruština, ukrajinština
- jihoslovanské j. – slovinština, srbochorvatština, makedonština, bulharština, staroslověnština
Dvojí písmo
- latinka – čeština, slovenština, slovinština, chorvatština, polština
- azbuka (z cyrilice) – ruština, ukrajinština, běloruština, bulharština, srbština, makedonština
Staroslověnský jazyk
· Jazyk staroslověnský je nejstarší spisovný slovanský jazyk, bohoslužebný jazyk počátků křesťanství a náboženské literatury. Z dřívější doby se nedochovaly žádné písemné projevy ve slovanském jazyce.
· Staroslověnského jazyka užili bratři ze Soluně, Konstantin a Metoděj, když roku 863 přišli na Velkou Moravu hlásat křesťanství jazykem lidem srozumitelným. Konstantin a Metoděj využili nářečí typu makedonsko-bulharského z okolí Soluně a přeložili do tohoto jazyka náboženské knihy.
· Konstantin sestavil pro tento jazyk písmo zvané hlaholice z prvků malé řecké abecedy, později jednodušší abecedu z velké řecké abecedy, zvanou cyrilice. Obměnou cyrilice je azbuka.
· Staroslověnština se na našem území udržela více než 200 let (9. – 11. století), jejím posledním střediskem byl klášter sázavský (1097 – vyhnáni slovanští mnichové). Staroslověnské období přispělo velkým dílem k probuzení národního vědomí a spojilo nás s ostatním slovanským světem. Na rozdíl od latiny byl staroslověnský jazyk na našem území pociťován jako domácí a také se brzy počeštil.