Praslovanština – asi od 2. tis. př. n. l. – společný základ všem slovanským jazykům, bez písemných památek

Společné znaky staroslověnštiny a praslovanštiny

• měkký a tvrdý jer (Б Љ)
• nosovky (en, on) – v češtině zanikly
• duál – podvojné číslo – v češtině zbytky duálu (skloňování číslovky 2; v 7. pádě jmen, která označují párové části těla – rukama, nohama, očima…)
• sedm pádů
• dva minulé časy – aorist, imperfektum (dochované jen imperf.)
• pohyblivý přízvuk (dochovaný v ruštině, v češtině hlavní na první slabice nebo slabičné předložce, dále pak vedlejší na každé liché slabice)
• dva slovesné vidy – dokonavý, nedokonavý

Slovanské jazykové skupiny

• západoslovanské j. – čeština, slovenština, polština, lužická srbština
• východoslovanské j. – ruština, běloruština, ukrajinština
• jihoslovanské j. – slovinština, srbochorvatština, makedonština, bulharština, staroslověnština

Dvojí písmo

• latinka – čeština, slovenština, slovinština, chorvatština, polština
• azbuka (z cyrilice) – ruština, ukrajinština, běloruština, bulharština, srbština, makedonština

Staroslověnský jazyk

· Jazyk staroslověnský je nejstarší spisovný slovanský jazyk, bohoslužebný jazyk počátků křesťanství a náboženské literatury. Z dřívější doby se nedochovaly žádné písemné projevy ve slovanském jazyce.

· Staroslověnského jazyka užili bratři ze Soluně, Konstantin a Metoděj, když roku 863 přišli na Velkou Moravu hlásat křesťanství jazykem lidem srozumitelným. Konstantin a Metoděj využili nářečí typu makedonsko-bulharského z okolí Soluně a přeložili do tohoto jazyka náboženské knihy.

· Konstantin sestavil pro tento jazyk písmo zvané hlaholice z prvků malé řecké abecedy, později jednodušší abecedu z velké řecké abecedy, zvanou cyrilice. Obměnou cyrilice je azbuka.

· Staroslověnština se na našem území udržela více než 200 let (9. – 11. století), jejím posledním střediskem byl klášter sázavský (1097 – vyhnáni slovanští mnichové). Staroslověnské období přispělo velkým dílem k probuzení národního vědomí a spojilo nás s ostatním slovanským světem. Na rozdíl od latiny byl staroslověnský jazyk na našem území pociťován jako domácí a také se brzy počeštil.