Satira v české literatuře 19. a 20. století bojující za společenský pokrok

Satira
Báseň, próza nebo drama vysmívající se nedostatkům ve společnosti nebo lidským pokleskům a chybám
kriticky hodnotí a odsuzuje nedostatky
satirické žánry: aforismus, alegorie, epigram, fraška, parodie a pamflet.

Aforismus
Stručný vtipný výrok satirického rázu, většinou s využitím antiteze, paradoxu, ironie
Vyšší zákon hledání: Nejprve se podívejte tam, kde byste hledali ze všeho naposled.
Pravděpodobnost, že potkáte někoho známého, se prudce zvyšuje, jste-li ve společnosti osoby, s níž si nepřejete být spatřen.

Anekdota
Vyprávění zakončené překvapivou a vtipnou pointou, šířené většinou ústně.
Mají zavřít Čecha, Rusa a Američana na rok do vězení. Předtím si ale něco můžou přát. Rus chce flašku vodky, ze které by neubývalo. Američan zase bednu hamburgrů, ze které by mohl užírat a neubývalo by. Čech si přeje karton Marlborek, ze kterého by neubývalo. Tak jim to všem dají a dají je na rok do basy. Za rok otevřou celu Rusa, ten z ní vypadne opilý do bezvědomí. Otevřou u Američana, ten vyběhne celý zelený, hodí šavli a říká:
?Fuj, já už ty hamburgry nemůžu ani vidět!“
Otevřou celu Čecha, ten tam sedí, hubu plnou cigaret a ptá se: ?Nemáte někdo oheň??

Epigram
Krátká báseň vyjadřující satiricky a vtipně výraznou myšlenku, má pointu. Obvykle se skládá ze dvou částí ? v první je nastíněn problém a v druhé se k němu autor vyjadřuje. Často se jedná o čtyřverší.
Dobřeť zkoumal Žižka, než sek‘ mečem svým,
obě víry okem nepředpojatým.
Pravým kališnickou,
levým katolickou. (Apologie táboritů, K. H. Borovský)

Pamflet
literárně publicistický útvar, většinou politicky tendenční, útočný a satiricky vyhrocený
cílem je zesměšnit určitou osobu nebo skupinu lidí, odhalit jejich zájmy nebo skutečné vlastnosti a překazit jejich záměry
je záměrně emocionálně působivý a počítá s širokým publikem (letáky, novinové články, pohotově distribuované brožury)
např. S. K. Neumann: Anti-Gide ? pamflet proti francouzskému spisovateli André Gidovi

Parodie
zesměšňující, komická nápodoba literárních děl, popř. celých žánrů, a to prostřednictvím některých jejich zvýrazněných charakteristických znaků

Humor
jedna z forem komična
typické je úsměvné, chápající a laskavé hodnocení směšných jevů, osob a věcí
rozvíjí se v komedii, humoresce a humoristickém románu
na rozdíl od satiry, ironie, parodie, sarkasmu (které vyslovují odmítavý postoj k zobrazovaným jevům) vyjadřuje úsměvný vztah ke skutečnosti ? nehodnotí ji, snaží se jen zachytit komickou situaci

Humoreska
Povídka nebo novela s humoristickým, žertovným obsahem, často spojuje komično s vážnějším společenským cílem.

Karel Havlíček Borovský
* 31. 10. 1821 v Borové u Přibyslavi (odtud přízvisko Borovský), ? 29. 7. 1856
studoval gymnázium v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, poté filosofii v Praze
nadšeně vstoupil do kněžského semináře (aby jako kněz mohl působit na lidi), tam se ale jeho postoj změnil a pro odpor k církvi byl nakonec vyloučen
odchází jako vychovatel do Ruska ? kritika carského režimu ? Obrazy z Rus, epigramy, překlad Gogolových Mrtvých duší
novinář ? přispíval do Pražských novin, vydával vlastní Národní noviny a v Kutné Hoře časopis Slovan (oba poslední zastaveny Bachovskou vládou)
otevřená, ostrá kritika společenských, náboženských i politických poměrů
vláda nebyla schopná jej umlčet ? internovala jej v tyrolském Brixenu (1851), když se vrací domů (1855), je jeho manželka mrtvá, jeho přátelé se bojí s ním setkávat kvůli možným postihům
1856 umírá na tuberkulózu
významná postava českých dějin, jeho význam doposud plně nedoceněn
Havlíčkovo dílo výrazně satirické, ironické, humorné, útočné:
Epigramy ? prudká útočnost na církev, stát a byrokracii, kulturní a literární poměry, školství, vědu
rozděleny na 5 oddílů: Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu
Král Lávra
vzniká v Brixenu (stejně jako Tyrolské elegie a Křest sv. Vladimíra)
Král Lávra se nechává stříhat jednou za rok a holiče dá vždy popravit, aby se nikdo nedozvěděl jeho tajemství ? to, že má oslí uši. Až připadne řada na Kukulína, vyprosí mu matka milost, a pod přísahou mlčenlivosti se Kukulín stává královým dvorním holičem. Tajemství ho ale tíží a svěří jej staré vrbě. Z té si ale okolo jdoucí muzikant vyrobí červíka do basy a ta potom na královském dvoře vyjeví pravdu o králových uších. Dobře vládnoucí král kupodivu nepřijde o svou vážnost a ani Kukulín není potrestán.
Tyrolské elegie
popisuje vlastní zkušenosti z cesty do Brixenu
útočí na policejní stát, vládu, absolutismus
Křest sv. Vladimíra
mohutná satira, kritika společenského systému, absolutistického vladaře

Jaroslav Hašek
* 1883 v Praze, ? 1923 v Lipnici (festival Haškova Lipnice)
nedokončil studia na gymnáziu, učil se drogistou, maturoval na obchodní akademii
žije bohémským, tuláckým životem, sbližuje se s anarchisty (krátce vězněn)
působí v několika časopisech jako novinář
stál u zrodu recesistické Strany mírného pokroku v mezích zákona
během války se dostává do ruského zajetí, přechází k čs. legiím, vstupuje do Rudé armády, po návratu domů se uchyluje do ústraní
povídky, humoresky: Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy a jiné humoresky, Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
čtyřdílný satirický humoristický román, nejpřekládanější česká kniha, ilustrace Josefa Lady
zůstal nedokončen (Hašek zemřel při tvorbě IV. dílu, neúspěšně jej dopisuje K. Vaněk)
postavy: oddaně sloužící režimu (nadporučík Lukáš) × lidové postavy (paní Müllerová) + Švejk
Josef Švejk
chytrák předstírající hloupost nebo hlupák naprosto oddaně sloužící
obraz nesmyslné a kruté války, ničemnosti a surovosti
geniální satira na rakouský militarismus, výsměch prohnilosti rakouské monarchie
zdravý rozum prostého člověka × nesmyslnost války, ponižování člověka