SKUPINY Jazyků

• Indoevropská
• Ugrofinská maďarština, finština, estonština
• Altajská
• turkotatarské turečtina, uzbečtina
• mongolské
• mandžusko-tunguzské
• Korejština, japonština, čínština
• Austroasijská vietnamština
• Austronéská východní ostrovy                     malajština, indonézština
• Semito-hamitská hebrejština, arabština
• Jazyky africké
• súdánské
• indiánské
• hotentotské
• Jazyky kavkazské gruzínština

Indoevropská skupina jazyků

• indické sanskrt, hindština, romština
• íránské perština, afghánština
• řečtina
• albánština a arménština
• italické zvláště latina à

románské        italština, španělština, francouzština)

• keltské irština, galština
• germánské němčina, angličtina, norština, švédština
• baltské litevština, lotyština
• slovanské čeština, slovenština, polština, ruština

Typologie = věda srovnávající shodné a rozdílné prvky jazyků

VÝVOJ ČESKÉHO JAZYKA

• češtinu známe nesporně od 9. století (Velká Morava)
• vznikla z praslovanštiny (společný základ všech slovanských jazyků)
  • stol př.n.l. – 7.století n.l.                  PRASLOVANŠTINA
  • především v 9.století měla vliv STAROSLOVĚNŠTINA
  • poté měla na vývoj češtiny vliv LATINA
• od 14. století docházelo ke změnám v mluvnické stavbě

1.fáze (do konce 14.století)

• rozvoj slovní zásoby a hlásek
• od 13.století se objevuje v literatuře

2.fáze (14.-15.století)

• rozšiřování češtiny v kultuře a literatuře
• Jan Hus zavedl diakritický pravopis

            3.fáze (15.-16.století + počátek 17.stol.)

• projevuje se péče o jazyk
• vznik mluvnice (Vavřinec Benedikt z Nudožer)

slovníků (Daniel Adam z Veleslavína)

• vzory češtiny: Bible kralická, humanismus, renesance

4.fáze (bitva na Bílé hoře – 3.čtvrtina 18.století)

• úpadek jazyka, odchod vzdělanců do zahraničí
• na konci období se začali projevovat puristé

5.fáze  (počátek Národního obrození – polovina 19.století)

• mluvnická kodifikace
• doplňována slovní zásoba (Josef Dobrovský, Josef Jungmann)
• čeština se začala uplatňovat v umělecké i odborné tvorbě
• od konce 19. století se mluvnická norma příliš neměnila, objevovaly se

složitější věty a souvětí

• ve 20. století se rozšiřovala slovní zásoba a interdialekty

Hláskoslovný a tvaroslovný vývoj češtiny

A)    vývoj souhlásek

r´ à ř             g à h              sč à šť

1. vývoj samohlásek

monoftongizace           uo        à ů     (muoj X můj)

diftongizace                 ú          à ou   (súd X soud)

úžení                           ie         à í      (viera X víra)

1. vývoj tvarosloví
   • zánik duálu
   • rozlišení podstatných jmen podle životnosti
   • odlišení jmen typu vladyka, panoše od vzorů žena,duše
   • zánik některých slovesných tvarů minulých (aorist, imperfektum, plusquamperfektum)
   • rozšíření koncovky – m (prosím, dělám…)