Romantismus v Čechách

V době, kdy velkou část světové literatury ovládl romantismus (1. pol. 19. stol.), se většina českých literátů zabývala národním obrozením. K pronikání prvků romantismu do české literatury nebylo dost času ani příležitostí. Česká literatura v té době byla spíše zahleděna do minulosti, zaneprázdněna starostí o jazyk a sbíráním lidové slovesnosti. To, co se ve světě považuje za romantismus opravdu nemáme. Nehrozilo u nás to, co ve světě, vlna sebevražd po přečtení Utrpení mladého Werthera. V Čechách byl naopak tento model ironizován, model romantického hrdiny nebyl brán vážně. Ale i tak se několik romantických autorů objevilo: Karel Hynek Mácha a jeho pokračovatelé Karel Sabina, Josef Václav Frič a Václav Bolemír Nebeský. Za romantika je také v určitých směrech považován Karel Jaromír Erben.

Karel Hynek Mácha
1810 ? 1836

Život, determinanty ovlivňující tvorbu:

Karel Hynek Mácha (křestní jméno Ignác počeštil na Hynek) se narodil v Praze na Malé Straně. Matka byla kulturně vzdělaná, pocházela z pražské rodiny hudebníků. Otec energický mlynářský pomocník, který přišel do Prahy z venkova. Jako student novoměstského gymnasia se K.H.Mácha seznamuje s Josefem Jungmannem, kterým se nechá ovlivňovat (svá díla píše v češtině). Po gymnasiu se věnuje studiu práv. Je vášnivým posluchačem filosofických přednášek a také vášnivým čtenářem. O vlastenectví a revolučních myšlenkách debatuje se svými přáteli v pražských hospodách a kavárnách. Navštěvuje česká představení ve Stavovském divadle a působí jako ochotník v Kajetánském divadle. Rád cestuje, hlavně pěšky. Lákají ho dálky, osamělé hrady a divoká příroda (jednou podnikl cestu přes Alpy až do Benátek). Je nejraději sám. Cítí se nepochopený ze strany přátel a okolního světa. Také neustále řeší problémy rozporuplného milostného vztahu s Lori Šomkovou, kterou poznal v Kajetánském divadle. Po dokončení práv je zaměstnán jako advokátní koncipient v Litoměřicích a chystá svatbu s Lori, která mu porodila syna. Ještě před svatbou však ve věku 26 let umírá na následky tuberkulózy a vyčerpání.

Dílo:

Próza: Cikáni – román
– téma složitých lidských vztahů, života vyděděnců, romantické tragické
zápletky

Obrazy ze života mého – povídky
– lyričnost, autobiografické prvky

Márinka – povídka
– součást souboru povídek Obrazy ze života mého
– obraz pražské chudiny Na Františku,Marinka jako ideál krásy v kontrastu
s drastickou skutečností a prostředím chudoby

Pouť krkonošská – básnická próza
– obraz přírody

Křivoklát – historický román, 1.část zamýšleného čtyřdílného cyklu Kat (Valdek,
Vyšehrad ,Karlštejn)
-téma vnitřní tragedie osamoceného člověka(Václav IV. a kat)

Poezie: Versuche des Ignaz Mácha – počáteční básnické pokusy v němčině

Máj

a jednotlivé básně většinou časopisecky vydávané, např.:
V svět jsem vstoupil
Noc

Máj

Lyrickoepická báseň Máj, vydaná v dubnu 1836, je vrcholem Máchovy tvorby a stala se základním dílem české moderní poezie.
Má 4 zpěvy a 2 intermezza.

Dějiště: krajina pod Bezdězem,okolí Doks
Děj: Milenci Jarmila a Vilém zahynuli cizí vinou. Jarmilu svedl Vilémův otec, ještě než ji Vilém poznal. Vilém zavraždí svůdce, aniž tuší, že zabil vlastního otce. Za tento čin je uvržen do vězení a příští den popraven. Jarmila hyne sebevraždou ve vlnách jezera.

Tématika díla:

Motiv lásky (1. zpěv)
Kritika společnosti – tragedie tří lidí přerůstá v tragedii obecně lidskou
mechanické chápání spravedlnosti ? lidská společnost zná jen mechanicky
uplatňované právo, neptá se po okolnostech, počátcích
lidská společnost nežije v souladu s řádem přírody
apostrofa země (3. zpěv)
jediná jistota a pravá vlast je jen země ? na Máchovu dobu převratný názor ? člověk z hmoty (země) vychází a opět se do ní vrací, nechce hledat útočiště v náboženské víře, nevěří v posmrtný život, nechce si nic nalhávat
Mácha splývá se svým revoltujícím hrdinou (4. zpěv) ? třetí osobu zaměňuje za první,
v závěru skladby vedle Viléma a Jarmily lituje i sebe: Hynku! Viléme! Jarmilo!
typický znak romantické literatury ? osamělý hrdina individualista, kterým se
cítí být i romantický autor sám

2 intermezza: 1. půlnoční popraviště
2. obraz horské přírody

Umělecké prostředky:
Obraz přírody- pohyb, napětí, barevnost, kontrasty světla a tmy
Zvukové prostředky:
Báseň působí hudebně- rytmus, verš členěný v rovnoměrné zvukové celky, zvukosled,
zvukomalba slov
Jazykové prostředky:
Báseň působí energicky- obměňování významové stránky slov, hromadění přídavných
jmen, která mají oslabit významové jádro podstatného jména,
dynamická slovesa, zdůrazňující pohyb a dramatičnost,
nezvyklé přívlastky,užití kontrastů

ilustrátoři Máchova Máje: J. Zrzavý, C. Bouda, A. Procházka, M. Aleš, L. Jiřincová,
J. Šerých, K. Svolinský aj.

Dobový ohlas Máchova Máje:

Máj byl Máchovými současníky nepochopen.Máchova subjektivní poezie se jim zdála být nebezpečná, málokdo souhlasil s jeho filosofickými úvahami. Ostré kritiky se mu dostalo také za to, že odvádí pozornost od vlasteneckých a národních zájmů.Na jeho poezii nelze budovat národ. Máj byl hodnocen jako dílo kvalitní po jazykové a zvukové stránce, nikoli po stránce obsahové.

Máchovi nejostřejší kritici: Josef Kajetán Tyl
Slavomír Tomíček
František Ladislav Čelakovský

-ukázky dobových kritik Máchova Máje jsou k nalezení v Kouzelném zrcadle literatury(Jaroslav Blažke) na stranách 92-93

Karel Jaromír Erben
1811- 1870

-více viz. otázka Literatura 40. a 50. let 19. století

Je romantikem již trochu méně než Mácha. Není u něj patrný žádný rozpor se světem, jen trochu u Záhořova lože. U Erbena je romantický zájem o přírodu a hlavně lidové motivy. Ke své tvorbě využíval látek lidové slovesnosti, které umělecky přepracovával.

Dílo: Kytice – 1853, básnická sbírka

Prostonárodní písně a říkadla – 1864, básnická sbírka

Záhořovo lože

Součástí básnické skladby Kytice
Děj: Hrdina (Záhoř) je zdrcen poutníkovou zvěstí o trestu, který jej čeká za zločiny, a odčiňuje svou vinu devadesátiletým pokáním.

Máj x Záhořovo lože

– srovnávají se proto, že Záhořovo lože bylo psáno jako polemika s Májem
– obě tyto básně vycházejí z křesťanské pozice
– obě mají shodný motiv, kletba otcem, vražda, vina, trest, konfrontace společnosti s
vyvrhelem, rozpor mezi ideálem nitra a životní zkušeností

Máj Záhořovo lože

Poutník (Vilém) je bez cíle, neví co hledá Poutník (Záhoř) ví co chce, jde za jasným
cílem

Vilém se nekaje, ale bouří Záhoř je kající se hříšník

Založeno na místní pověsti o lesa pánovi Založeno na mezinárodní pověsti

Autor rozpor ideálu a společnosti Autor se snaží rozpor ideálu a společnosti
akcentuje a vyzdvihuje harmonizovat

Ideál nikdy nebude naplněn, existuje Za ideál má smysl bojovat, je dosažitelný
Vůbec ideál ?

Když nepřijde ideál, musí hrdina nést, Když nepřijde ideál, hroutí se celý svět,
že je zoufalý, když to neunese, selhal ideál byl asi vylhaný

Končí tragedií, popravou, vyvrhel je stále Končí happyendem, zázrakem, věčným
vyvrhelem životem (kvete jabloň, hrdličky)

Osamělý jedinec (romantismus) Harmonické soužití (biedermeier)

Máchovi pokračovatelé:

Karel Sabina
1813 ? 1877

Byl první, kdo u nás založil Máchův básnický kult. Pokračuje v Máchově romantické poesii,
ale již bez jeho myšlenkové průbojnosti a originality.

Dílo: básně, historické romány a povídky, próza se sociální tématikou, dramata,
překlady, libreta k operám (Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách)

Na poušti – 1863, román

Oživené hroby – 1870, povídka
– obraz osudů několika politických vězňů, inspirovaný autorovými
vězeňskými zážitky
Václav Bolemír Nebeský
1818 ? 1882

Hlavním rysem jeho poezie je světobol a melancholie, z Máchovy poesie vycházel ve své lyrickoepické skladbě
Protichůdci -1844

Josef Václav Frič
1829- 1890

Byl nazýván opožděným romantikem.

Dílo: Písně z bašty -sbírka politické lyriky

Paměti -1885- 1887, čtyřsvazkové paměti líčící kromě jiného Fričovi osudy v
revolučních letech