Romantismus a realismus ve světové literatuře
– romantismus – umělecký směr ve všech evropských zemích, životní postoj (touha po svobodě). Vznikl v období mezi dvěmi velkými revolucemi (1789 Francie a 1848 Evropa). Reagoval na osvícenství a jeho racionalismus, na první průmyslovou revoluci a na krizi civilizace po Velké francouzské revoluce a za napoleonských válek. Směr vyjadřuje naději po novém uspořádání společnosti (volnost, rovnost, bratrství). Tyto ideály se však nepodařilo splnit => nespokojenost člověka, buřičství. Romantismus je napínavý, dobrodružný, nevšední, citový, záhadný. Jde o poslední velký celoevropský sloh.
znaky:
- Důraz na city a fantazii (proti osvícenství a klasicismu, kde byl kladen důraz na rozum)
- Pocity osamění a odcizenosti jedince
- Kontrast sen x skutečnost
- Při hledání východiska se obrací k minulosti, mystice, k přírodě, exotika, uzavření do vlastního nitra
- Hrdina díla často splývá s autorem, je výjimečný, neschopnost splynout s okolím a společnosti, často na okraji společnosti
- Většinou se vyskytuje nešťastná láska
NĚMECKO
– německý literární romantismus byl velmi různorodý
Novalis – byl nejvýznamnějším představitelem německého romantismu. Ve svých dílech spojuje skutečný a neskutečný svět. sbírka Hymna noci – kontrast dne, života (světla) x noci a smrti (tma), nachází se zde motiv ztracené lásky, touhy po smrti; nedokončený román Heinrich von Ofterdingen – středověký básník hledá „modrý květ“ = symbol pravé poezie a smysl života. Podle tohoto motivu se celý proud spřízněné romantické literatury nazývá literatura „modrého květu“.
Bratři Grimmové – vztah k lidové tvorbě a germánské mytologii, vydali sbírku německých lidových pohádek
ANGLIE
– měl zásadní význam pro celého Evropského romantismu
George Gordon Byron – ovlivnil svou tvorbou i svým životem vývoj romantismu v mnohých evropských zemí. Byl romantickým bouřlivákem, rozešel se s aristokratickým prostředím, ze kterého procházel. Většinu života strávil v cizině. Zemřel na morovou nákazu. Byronismus = spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům. Položil základ lyrickoepické povídce, podle něho zvané byronská. Jeho prvotinou je rozsáhlý epos Childe Heroldova pouť s autobiografickými prvky. Hrdina knihy se rozchází se svou společenskou vrstvou a vydává se na cestu po Evropě. Obdobné motivy se nacházejí i podobné motivy.
Percy Bysshe Shelley – dílo Odpoutaný Prométheus – obměna staré antické báje o hrdinovi, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň; obsahuje prvky tzv. titanismu = odpor proti bohu a nejvyšším autoritám
Walter Scott – sběratek lidových balad, stal se zakladatelem historické povídky a historického románu, Ivanhoe – děj se odehrává v Anglii 12. století, obsahuje prvky napětí, milostné tématiky, prostředí, rytířských soubojů aj. Atmosféra hrdinství, cti a vlastenectví.
FRANCIE
– více podob, od „konzervativního“ po revoluční, současně se rozvíjeli i počátky realismu.
Viktor Hugo – představuje počátky francouzského romantismu i jeho vrchol. Byl básníkem, dramatikem i prozaikem, jednou z nejvýznamnějších postav francouzské literatury. Vrcholem básnické tvorby je Legenda věků, která zobrazuje vývoj lidstva z různých aspektů (inspirace pro Jaroslava Vrchlického – Zlomky epopeje). Hlavní myšlenkou je víra v lepší budoucnost.
Vrchol prozaické tvorby představuje Chrám Matky boží v Paříži (život středověké společnosti za vlády Ludvíka XI. – od žebráku až po šlechtu; známa postava zvoníka od Matky boží, hrbáče Qausimida). Dalším významným dílem je Ubožáci (přeloženo jako Bídníci). Většina významných děl vznikala v exilu, kde strávil takřka 20 let.
Alexandre Dumas st. – romanopisec, dramatik, autor více než 80 dobrodružných romantických románů, převážně s historickou tématikou, historicky nepřesné, ale velmi oblíbené. Tři mušketýři, Hrabě Monte Cristo
Stenal – přechod mezi realismem a romantismem, převažuje psychologická próza (hrdinové vášnivý, ctižádostivý, dostávají se do konfliktu se společností a často se přizpůsobují pravidlům, z konfliktu nacházejí většinou východisko (přizpůsobit se = pokrytectví nebo se nepřizpůsobí a hynou), vrcholným dílem je román Červený a Černý (symbolika vojenské uniformy a kněžské kariéry).
RUSKO
– typické prolínání romantismu a realismu
Alexander Sergejevič Puškin – významný prozaik, dramatik a básník. Jeho tvorbou dohání Rusko záp. Evropu. Žil ve vyhnanství, po návratu pod policejním dozorem. Silně prozíval proticarskou vzporu v Rusku, byl zabit v souboji v 38 letech. Počáteční tvorba (Kavkazský zajatec) je pod silným Byronovým vlivem. Vrchol tvorby představuje básnická povídka Evžen Oněgin („zbytečný člověk“hrdina v mládí pohrdne ženou – Taťána – nositelka ženských ctností, která ho miluje a později o ni marně bojuje. Optimismus hledá v novele Piková dáma
USA
– koresponduje s evropským romantismem, období americké kulturní renesance
Edgar Allan Poe – básník a prozaik, zakladatel americké novely, detektivky a hororu, touha po kráse a po lásce, úzkost ze života a smrti, nejsilněji vyjádřeno v básni Havran
Realismus
– převládl v literatuře 2. pol. 19. stol. Vlivem rozvoje přírodních věd a technických objevů (parní stroj, Darwinova teorie vývoje druhů, lékařské objevy) během 19. století se mění myšlení společností. Lidstvo se naplnilo důvěrou v rozum, velkou měrou přispěla tomuto trend i průmyslová revoluce, která přeměnila tvář krajiny a venkova. Rozvoje doznala i filozofie, kde se uplatňoval tzv. positivismu (skutečné je jen to, co lze dokázat smysly, autorem této teorie je Auguste Comte).
Znaky
- Pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace) přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka
- Typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné), literární hrdina se vyvíjí, někdy je jeden hlavní hrdina nahrazen skupinou
- Objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten děje, stojí nad příběhem)
- Kritika nedostatků ve společnosti (kritický realismus)
FRANCIE
– Francie doznala značný hospodářský vývoj, průmyslové revoluce i rozvoje věd. Zároveň však došlo k obrovské nespokojenosti obyvatelstva, která vyvrcholila revolucí v r. 1848. Literatura se proto zabývá i politikou, nejoblíbenějším žánrem se stává román na pokračování.
Honoré de Balzac – zanechal za sebou nesmírně rozsáhlé dílo, které dodnes slouží jako cenný historický materiál své doby. Studoval rozmanité obory (fyziku, medicínu, ekonomii …). Během života ho pronásledovali četné dluhy, které ho nutili horečně pracovat. To je jeden z důvodů, proč je jeho dílo tak rozsáhlé. Tvoří ho více než 100 románů a povídek zahrnutých do cyklu Lidská komedie. Cílem bylo zachytit pravdivě skutečnost a odhalit nejrůznější lidské osudy. Důraz kladl na popis různých prostředí a postav všech společenských vrstev. K tomu mu pomohla i dobrá znalost Paříže – jejích uliček, interiérů i charakteristických znaků architektury. V jeho Lidské komedie vystupuje před 3000 postav, které se později objevují i v dalších dílech v nových souvislostech. ÚstŘední teriologii Lidské komedie tvoří romány Otec Goriod, Ztracené iluze a Lesk a bída kurtizán.
Gustave Flaubert – patřil k nejdokonalejším představitelům realistického románu ve Francii. Vynikal zejména v zobrazování lidských vášní a citů. Jeho román Paní Bovaryová je považován za vzor realistické tvorby. Jde o příběh ženy, která ve svém životě nemůže najít uspokojení a smysl vlastní existence. Tento román vyvolal soudní proces, ve kterém byl autor shledán člověk ohrožující mravnost. Prvky psychologického románu.
Jules Verne – prozaik a dramatik. Zakladatel moderního vědeckofantastického cestopisného žánru (Cesta na Měsíc, Dvacet tisíc mil pod mořem, Vynález zkázy)
Naturalismus – do krajnosti uplatňuje principy realismu, umělecká tvorba měla být co nejobjektivnější, nezaujatá a neosobní. Měla zobrazovat skutečnost se vší surovostí. Člověk je zde ovlivněn dědičností a prostředím. Člověk je chápán předavším po biologické stránce. Hrdinové naturalistických děl prohrávají vždy až po dlouhém boji.
Emile Zola – formuloval program naturalismu. Chtěl vytvořit monumentální dílo, podobně jako Balzac. Vyprávěl osudy svých hrdinů jako by popisoval pouze materiál lidského těla. Příčiny různých životní zvratů měly být odhalovány naprosto pravdivě. Popisoval obrazy trpících žen, udřených vykořisťovaných lidí a týraných dětí. Románový cyklus Rougon-Macquartové vyplňuje 32 hlavních postav rozvětvené rodiny. K nejznámějším románům cyklu patři Nana, Zabiják aj.
Guy de Maupassant – autor několika roánů a téměr 300 povídek. Navazuje na Zolu. Nezachycuje však už pouze fotograficky přítomnost. Jeho hrdinové mu nejsou lhostejní – autobiografické prvky, vlastní zkušenosti. Propukla u něho vážná duševní choroba. Nejznámějším jeho románem je Miláček (o pařížském novináři, který při rychlém kariérním postupu zneužívá ženy). Mistrovsky ovládal žánr povídek – např. Kulička
ANGLIE
– v Anglii realistická tradice – poČátky už v 17. a 1. stol. (Daniel Defoe a jeho Robinson Crusoe, Jonathan Swift – satiristická utopie formou cestopisu Gulliverovy cesty). Největší rozmach realismu v Anglii nastal za vlády královny Viktorie.
Charles Dickens – nejpopulárnější představitel anglického realismu, dvě základní postavy – nešťastný dětský hrdina a dobrý boháč (ovlivnění vlastním životem). Mezi nejznámější díla patří např. Oliver Twist, David Copperfield, Nadějné vyhlídky. Kritizuje zejména sociální nespravedlnost, věrí ve vítězství dobra a nápravu, ke které hledá cesty. Jeho prvním románem byla Kronika Pickwickova klubu – humorné dílo, kterým se proslavil.
William Makepeace Thackeray – druhá generace realistních autorů. Skeptičtější a racionálnější pohled na skutečnost. Ve své Knize o snobech kritizuje zejména všemožné druhy šplhounství a kariérismu. Jeho nejvýznamnější dílo představuje román Trh marnosti – celistvý obraz anglické společnosti, kritizuje nemilosrdnou honbu za penězi a majetkem.
Sir Arthur Conan Doyle – prozaik, jeden z nejslavnějších autorů detektivních povídek a románů (Pes baskervillský, Příběhy Sherlocka Holmese).
RUSKO
– také navazuje na starší tvorbu, zejména Puškina a jeho Evžena Oněgina, který ve svém jednání směšuje romantické chování s realistickým
Nikolaj Vasiljevič Gogol – vidí kolem sebe jen záporné typy lidí, podvodníky s mrtvými dušemi, nebo jejich oběti (lidé slabí, hloupí). Popisuje i otřesné podmínky nevolnického Ruska.Nejvýznamnějšími díly jsou román Mrtvé duše a drama Revizor
Ivan Sergejevič Turgejev – vychován v blahobytu bohaté rodiny venkovské šlechty. Nejvýznamnější dílo představuje soubor povídek Lovcovy zápisky, kde kritizuje především nevolnictví
Lev Nikolajevič Tolstoj – ústřední postava ruského realismu, svou úrovní se vyrovnává světovým autorům, jeho základním ideálem byla prostota, přirozenost a pravda. Jeho dílo je veliké obsahem i rozsahem. Mezi ústřední díla patří dva rozsáhlé romány Vojna a mír a Anna Kareninová. Čtyřdílná historická epopej Vojna a mír spojuje události skutečné války s Napoleonem i vymyšlené a sleduje osudy obyčejných lidí ve válce, kteří většinou vůbec nechápou její význam.
Fjodor Michajlovič Dostojevkij – další v výrazných postav realismu v Rusku. Časté psychologické prvky v jeho románech. Zápisky z mrtvého domu – zde popisuje duševní stav člověka v okamžiku zatčení, následného odsouzení i pobytu na Sibiři. Jeho nejznámější dílo je román Zločin a trest (studie o lidském svědomí, realistický filozofický román – jestli má silný člověk právo zabít zbytečného ničemu).
Anton Pavlovič Čechov – zakladatel lyrického a psychologického dramatu (lyrické drama – potlačena dějovost, jemné dialogy, emocionálnost, děj nemá tradiční kompozici; např. Racek, Strýček Váňa, Višňový sad