Romantismus a počátky realismu v české literatuře
romantismus – umělecký směr ve všech evropských zemích, životní postoj (touha po svobodě). Vznikl v období mezi dvěmi velkými revolucemi (1789 Francie a 1848 Evropa). Směr vyjadřuje naději po novém uspořádání společnosti (volnost, rovnost, bratrství). Tyto ideály se však nepodařilo splnit => nespokojenost člověka, buřičství
znaky:
- Důraz na city a fantazii (proti osvícenství a klasicismu, kde byl kladen důraz na rozum)
- Pocity osamění a odcizenosti jedince
- Kontrast sen x skutečnost
- Při hledání východiska se obrací k minulosti, mystice, k přírodě, exotika, uzavření do vlastního nitra
- Hrdina díla často splývá s autorem, je výjimečný, neschopnost splynout s okolím a společnosti, často na okraji společnosti
- Většinou se vyskytuje nešťastná láska
– v Čechách složitější situace – doznívající vliv nar. Obrození => hlavní úkol literatury je výchova k vlastenectví, tento požadavek zpomaluje rozvoj romantismu
Karel Hynek Mácha – nejvýznamnější představitel českého romantismu, narodil se v Praze, studoval původně práva, rád cestoval, jeho dílo vyjadřuje odpor k tehdejším poměrům, pocit osamění a pesimismu, zklamání, touhu po lepším světě, kontrasty (sen x skutečnost, život x smrt, krása x ošklivost), proslavil se zejména svojí básnickou tvorbou
Máj – nejhodnotnější Máchovo dílo, je považováno za základ moderní české poezie, vyšlo na náklad autora, odehrává se v okolí Doks a Bezdězu (autorův oblíbený kraj), dílo má prostý děj – 3 lidské tragédie (Jarmila, Vilém, obecně lidská). Jde o tragický příběh milenců Jarmily a Viléma. Vilém zjistí, že jeho dívka již byla svedena a rozhodne se svůdce zabít. Tímto svůdcem je však jeho otec, kterého v dětství ani nepoznal. S Vilémem se setkáváme ve vězení, později končí na popravišti. Jarmila umírá v jezeře. V závěru básně vstupuje do díla autor a dozvídá se smutný osud obou milenců.
– filozofické úvahy o smyslu života, vyjadřuje ostrou kritiku tehdejší společnosti, autor se sžívá s postavou Viléma
Kompozice:
- zpěv – obraz májové přírody, motivy lásky x první tragédie
- zpěv – znázornění času – věčnost přírody x doba do popravy zločince Viléma
- zpěv – vrchol díla – krása přírody x lidský osud, láska k rodné zemi, vzpomínka na dětství = nejkrásnější období života
- zpěv – závěr díla, ztotožnění básníka a Viléma i poutníka, který se po letech vrací na popraviště
- 2 intermezza: (půlnoční popraviště, obraz horské přírody)
umělecké prostředky:
obraz přírody
kompoziční princip – kontrasty, dramatický vzestup, vrchol a sestup (jako drama)
– Máj by ve své době nepochopen a odsouzen. Nebyl dostatečně vlastenecký, hrdina nedošel nápravě (spor s Čelakovským)
další díla
- próza
- román Cikáni – důraz na epickou stránku díla,složité lidské vztahy, život vyděděnců společnosti, romantické tragické zápletky
- povídky Obrazy ze života mého – autobiografické prvky
- Marinka – obraz pražské chudiny Na Františku; Marinka = ideál krásy x drastická životní skutečnost, prostŘedí chudoby
- náměty historické
- Křivoklát
Mácha je označován za knížete české poezie. Byl prvním, kdo se odvážil nahlas kritizovat poměry ve společnosti. Po prvotním nepochopení a nepřijetí jeho tvorby součastníky se dočkal pochopení až od májové generace. Již nikdo však nedokázal dosáhnout Machovu literární úroveň, ani originalitu.
Počátky realismu
Karel Jaromír Erben – navazuje na tradici tvorby Čelakovského. Studoval filozofii a práva v Praze. Zde se seznámil s Palackým, se kterým pak spolupracoval celý život. Zabýval se sběrem lidové slovesnosti a staročeských písemných památek, které vydával. Jeho jediným původním dílem je Kytice, jedno z nejznámějších děl české literatury. Základním motivem jeho díla je motiv viny a trestu, který je v jeho baladách různě obměňován. Sbírka má složku pohanskou, mýtickou (osudová nutnost, víra v nadosobní řád, nutnost trestu po prohřešení se proti zákonům přírody) a křesťanskou (přesvědčení o moci lásky, pokání a odpuštění). Báseň Záhořovo lože lze považovat za určitou polemiku s Máchovým Májem.
Význam K.J.R. spočívá ve vytvoření velkolepého obrazu života a kultury Slovanů. Pohádky a písně, které sebral a vydal jsou kulturním dědictvím celého národa. Básnická sbírka Kytice je pak mistrovským dílem s vysokou úrovní jazyka i obsahu. Později inspiroval mnohé další umělce.
Karel Havlíček Borovský – byl nejvýznamnější představitel kritického satirismu své doby. Usiloval o pozitivní práci pro národ, nikoli o pouhé „plané vlastenčení“ a slovní revolucionářství. Narodil se v Borové u Přibyslavi. Studoval filozofii v Praze, kde vstoupil do kněžského semináře, odkud však zklamaně odešel. Pak působil jako vychovatel v Rusku, kde měl možnost poznat tamější prostředí a situaci. Po návratu se stává redaktorem (Pražské noviny, Národní noviny, Slovan); usiloval o zpolitizování novin a posílení jejich výchovné složky. Byl zastáncem austroslavismu, byl zvolen do říšského sněmu. Za ostrou kritiku rak. vlády byl vykázán do Tyrolska, do Čech se mohl vrátit až roku 1855. Zemřel o rok později.
- kritická tvorba – Obrazy z Rus
- politická satira – těžiště Havlíčkovy tvorby, převládají epigramy, zaměřeny na církev, krále, vlast, svět. Nejlepší díla vytvořil v období svého vyhnanství (Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra –nedokončeno)
Význam Karla Havlíčka Borovského spočívá ve vytvoření osobitého stylu politické satiry (používání hyperboly, ironie, parodie apod.). Mezi lidmi byl velmi oblíbený.
Josef Kajetán Tyl – poslední z významných osobností národního obrození. Narozen v Kutné Hoře. Zájem o divadlo se objevil během studií na gymnáziu. Později přerušil studia na filozofii v Praze a věnoval se ochotnickému divadlu. Po porážce revoluce byl vypovězen z Prahy a umírá v Plzni v hmotné bídě.
- a) drama – nejcennější složka Tylovy tvorby. V nich Tyl viděl prostředek k výchově národa a lidu, a proto do nich Tyl vkládal veškerou energii a usilovně na nich pracoval.
Hry se současnosti
Věřil, že výchovou je možné získat lidi pro svoji věc (národní ideály apod.). Hry se současnost se týkaly dobových ožehavých otázek společenského života. Zápletku většinou tvoří láska dvou mladých lidí. Hry mají buď smírný konec, nebo obsahují tvrdou sociální kritiku (Pražský flamendr, Paličova dcera aj.). Slavnou se veselohra z lidového prostředí Prahy Fidlovačka (1834) – Kde domov můj, která zlidověla a stala se národní hymnou (hudba by František Škroup).
Dramatické báchorky, pohádky
Spojení komiky lidových postav a nadpřirozených jevů. Největší úspěch měla hra Strakonický dudák (titulní postava – dudák Švanda – ztělesňuje kladné i záporné vlastnosti českého člověka)
Historické
Kutnohorští Havíři, Jan Hus, Jan Žiška z Trocnova
- próza – převládají povídky (Dekret kutnohorský – z české historie). Tyl objevil v české literatuře nové tématické oblasti – tovaryši, dělníci apod.
- novinařina – významná novinářská činnost (redaktor Květy, Pražský posel)
Význam Tyla spočívá zejména v jeho buditelské činnosti, kdy všechny své osobní ambice podřídil národnímu uvědomění a české kultuře. Byl zakladatelem realistické tradice našeho dramatu.
Božena Němcová – vytvořila první česká realistická prozaická díla, v nichž zachycuje především oraz českého venkova. Narodila se ve Vídni, jako dcera panského kočího, provdala se za úředníka finanční stráže (vlastenec, po revoluci 1848 zbaven svého místa). Celý život žila v hmotné bídě, nakonec umírá po nemoci vyčerpaná tělesným i duševním strádáním.
- národopisné práce – při svých cestách sbírala Božena Němcová lidovou slovesnost jako pohádky, pověsti i legendy. Ty pak převyprávěla a vydala v souhrnné knize Národní báchorky a pověsti, později vydala i Slovenské pohádky a pověsti, které se však lišily především důrazem na národopisnou a sběratelskou hodnotu)
- próza – snaha zobrazit národní život a především kladný typ českého člověka. Vrchole, je Babička – úsměvná kniha plná pohody a vřelých lidských vztahů. Tato kniha byla sepsána po smrti syna Hynka. Autorka se snažila uniknou tíživé realitě života. Celá kniha je proto značně zidealizovaná. Hlavním zdrojem byly vzpomínky na vlastní dětství, které autorka obohatila o národopisné poznatky. Hlavním záměrem bylo ukázat život prostých lidí. Postava babičky ztělesňuje představu o ideálním člověku. Dobrého člověka ukazuje i v dalších svých dílech (např. Divá Bára, Pan učitel…). Další linie tvorby se dotýká společenských rozporů. Nejrealističtěji podala autorka svět v povídce V zámku a podzámčí, kde využila kontrastu mezi chudobou a bohatstvím a jeho rozmařilostí.
Božena Němcová patři mezi stěžejní autory českých dějin. Její dílo, přesto, že obsahuje značné idealizující prvky, ukazuje realistický pohled na svět. Měla smysl pro skutečný život a sociální nerovnosti mezi lidmi.