Romantismus, osobnost K. H. Máchy

Romantismus – umělecký směr a životní postoj první poloviny 19. století; dostal své jméno od slova román, v němž v tehdejší době převažovala fantazie (představivost) nad skutečností.

• Tento umělecký směr je spojen přechodem od feudalismu ke kapitalismu.
• Kapitalismus – společenský řád postavený na průmyslové výrobě, vládne buržoazie, která vlastní výrobní prostředky (továrny, banky), pracují dělníci za mzdu (námezdní dělníci).
• Počátky kapitalismu jsou spojeny s Velkou francouzskou buržoazní revolucí, která se odehrála 1789, lid svrhnul krále a aristokracii. Heslem revoluce – Volnost! Rovnost! Bratrství! K podobným revolucím došlo i v ostatních evropských zemích do roku 1848.
• Cílem revolucí – měl nastat spravedlivější společenský řád bez vlivu církve a šlechty. Bohužel ideály revoluce o volnosti, rovnosti a bratrství nebyly naplněny a místo církve a šlechty začaly vládnout „peníze“. Člověk tedy opět nezískal svobodu a jeho sny nebyly naplněny.

Romantismus – umělecký směr a životní postoj, v němž se odráží rozpor mezi snem a skutečností a projevuje se ve všech druzích umění (literatura; hudba – F. Chopin, F. Schubert; malířství – E. Delacroix, J. Navrátil; architektura – anglické parky).

• Romantičtí umělci pohrdají skutečným životem a lidmi (maloměšťáky), kteří uznávají pouze materiální (hmotné – finanční) hodnoty, a tak utíkají do světa snů a fantazie.
• Ve svých dílech jsou subjektivní (osobní), zaobírají se svými city a vnitřními prožitky, proto v literatuře převažuje poezie, lyrika a lyrickoepické žánry ® intimní výpověď, autobiografické prvky (autoři píší lyrickoepické básně).
• V próze (povídka, novela, román) se uplatňují témata, v nichž hraje důležitou roli umělcova představivost. Vznikají:
  • Historický román a povídka – romantikovi sloužila historie pouze jako kulisa pro vyprávění napínavého příběhu (historicky nevěrohodné). Za zakladatele této literatury je považován Walter Scott, psal – poezii (Jezerní panna), historické romány (Ivanhoe), románové kroniky (Vdova z Vysočiny).
    • Z historického období si romantici oblíbili zejména ranný divoký středověk plný statečných rytířů, divokých bojů a tajemství, která jsou spojena se starými pohanskými náboženstvími a kulty, a také s počátky křesťanství. Proto se v romantickém umění tak často objevují tajemná místa – hrady, zříceniny, hřbitovy, popraviště atd.
  • Hororová a detektivní próza – má kořeny ve středověkém černém strašidelném románu a v lidových pověstech. Za jejího zakladatele je považován Edgar Allan Poe.
• Témata – historie, horor, detektivka, láska – převážně nešťastná, protože je postavena na rozporu – vysněná bytost je jiná než skutečný člověk; vnější krása stojí proti vnitřní a duchovní chudobě.
• Romantický hrdina a autor splývají (autobiografické prvky). Autor i jeho hrdina pohrdají současnou společností a jejími hodnotami, proto se v dílech objevují „vyvrženci“ (poutník, poustevník, kat, tulák, vrah atd.) ® neobyčejný člověk na neobyčejném místě v neobyčejné situaci apod.
• Vztah romantismu k lidovému umění – romantismus považuje lidové umění (folklór) za základ každé národní svébytné kultury a literatury, proto se objevuje sběratelský zájem o ústní lidovou společnost, zejména o pohádky, pověsti, balady, písně atd. (např. bratři Grimmové, Božena Němcová a další).

Anglie:

• Georgie Gordon Byron (1788 – 1824) – aristokratický původ; pobýval často v jižních zemích; považován za jednoho z největších evropských básníků:
  • Mezi jeho nejznámější díla patří Childe Haroldova pouť a Don Juan, který zůstal nedokončený.
• Percy Bysshe Shelley (1792 – 1822) – považován za autora nejlepších lyrických básní napsaných v anglickém jazyce:
  • Odpoutaný Prométheus – dramatická báseň o Prométheovi. Obdoba antické básně.
• Walter Scott (1771 – 1832) – skotský básník, prozaik, romanopisec a sběratel skotských balad, představitel romantismu:
  • Poezii – Jezerní panna; historické romány – Ivanhoe; románové kroniky – Vdova z Vysočiny.

Francie:

• Victor Hugo (1802 – 1885) – básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný představitel romantismu:
  • Chrám Matky Boží v Paříži – historický román ze středověké Paříže v době vlády Ludvíka XI.; Bídníci – román – život francouzského lidu v 1. třetině 19. století.
• Stendhal (1783 – 1842) – spisovatel, představitel kritického realismu a romantismu:
  • Červený a černý; Kartouza parmská.

Rusko:

• Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837) – básník, prozaik a dramatik; bývá považován za zakladatele moderní ruské literatury; představitel revolučního romantismu:
  • Evžen Oněgin – román ve verších; Cikáni; Kapitánská dcerka.
• Michail Jurjevič Lermontov (1814 – 1841) – básník, prozaik, dramatik, představitel revolučního romantismu:
  • Hrdina naší doby – soubor příběhů; Démon – jeho největší báseň.

USA:

• Edgar Allan Poe (1809 – 1849) – romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista; byl autorem zpravidla fantastických a mystických příběhů a zakladatelem detektivního a hororového žánru:
  • Havran a další básně; Jáma a kyvadlo – soubor hororových povídek.

Německo:

• Jakob a Wilhelm Grimmové – sběratelé německých pohádek.

Česká literatura – osobnost Karla Hynka Máchy:

• Karel Hynek Mácha (1810 – 36) – první český moderní básník, nejvýznamnější představitel českého romantismu; studium filosofie a práv; divadelní ochotník; rád cestoval – pěšky prochodil velký kus Čech a také podnikl letní cestu do Itálie. Ve svých dílech se nechal inspirovat především těmito autory – Shakespeare, Goethe, Byron, Hájek.
  • Máj – musel ho vydat ve vlastním nákladu, protože byl ve své době nepochopen a Mácha byl obviněn, že odvádí pozornost od vlasteneckých a národních zájmů – lyrickoepická báseň, příběh. Děj básně se odehrává u města Hiršberg (dnes Doksy) mezi horami, na nichž jsou hrady Bezděz, Pernštejn, Houska. Hlavním hrdinou je Vilém, který zavraždí svůdce své milé, který je zároveň jeho otcem, to ale Vilém nevěděl. Je odsouzen jako otcovrah k trestu smrti. Tráví hodiny plné samomluvy (filozofické úvahy), kde vystupuje smrt jako definitivní konec života. Jarmila očekává Viléma (vůdce loupežníků), když se dozvídá o jeho odsouzení, páchá sebevraždu skokem do jezera. Mácha se snažil zachytit pocity odsouzeného, přírodu. V závěrečném zpěvu přichází na místo popravy poutník Hynek (připomínající samotného Máchu), kterého zasáhne vyprávění o kostlivci v kole a ztotožňuje se s Vilémem („…na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal…“).
  • Kat – měla to být tetralogie o hradech (Křivoklad, Valdek, Karlův Týn, Vyšehrad), stihl pouze první díl.
  • Obrazy ze života mého (Márinka, Pouť Krkonošská) – soubor povídek s autobiografickými prvky.
  • Cikáni – próza, chtěl zde vyjádřit smutek a rozčarování ze života.
  • Deníky
  • 11. 1939 byly Máchovy ostatky převezeny z Litoměřic na hřbitov Slavín na Vyšehradě ® byla to celonárodní protifašistická demonstrace.