Romantismus
literární směr (ve všech evropských literaturách) i životní postoj (touha po svobodě)
vznik – v období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v Evropě); naděje na nové společenské uspořádání (volnost, rovnost, bratrství) nesplněny zcela (revoluční zvraty, napoleonské války, policejní režimy), proto nespokojenost člověka, buřičství
znaky:
q důraz na city a fantazii (× osvícenský a klasicistní důraz na rozum)
q protiklad snu a skutečnosti, jedince a společnosti (individualismus) ð pocit osamění, odcizenosti
q východiska: obdiv k minulosti, mystice, k lidové slovesnosti a k přírodě, exotice; únik do vlastního nitra
q ústřední hrdina splývá s autorem; je výjimečný, neschopnost a nezájem přizpůsobit se (vyvrženec společnosti, loupežník, vrah, kat, cikán)
časté téma – nešťastná láska
neúspěšné buřičství ð světabol, skepse (spleen, chandra)
q nové estetické hodnoty a subjektivní vztah ke skutečnosti; kontrastnost, smysl pro barvitost, hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost
q slovesné druhy a formy – obliba poezie, zvl. lyrickoepické básně (balady), veršované povídky, romány, dramatické básně; v próze zvl. historická povídka a román
romantismus se obvykle nevyskytuje v čisté podobě, ale s prvky klasicismu, preromantismu, sentimentalismu nebo realismu
Romantismus u nás
složitější situace 30. let – hlavní úkol literatury = výchova k vlastenectví (Tyl); tento požadavek zpomaluje rozvoj romantismu
Karel Hynek Mácha (1810–1836)
nejvýznamnější a nejdůslednější básník českého romantismu
« Praha, studium práv; záliba v cestování (okolí Prahy, Krkonoše, východní Čechy, zříceniny hradů, Itálie) a v divadle (ochotník); krátce advokátním praktikantem v Litoměřicích; tam těsně před sňatkem s Lori Šomkovou, matkou svého syna, zemřel na následky nemoci a vyčerpání; tamtéž pohřben, ale v r. 1939 jeho ostatky převezeny na vyšehradský hřbitov
Dílo: poezie, próza, fragmenty dramat
počáteční tvorba – německy; česky – vliv Jungmannův
první básně, např. V svět jsem vstoupil, Noc aj. vyjadřují:
odpor k poměrům doby, pocit osamělosti a pesimismu, zklamání, protiklad snu a skutečnosti, krásy a ošklivosti, života a smrti, touha po lepším světě; jedinou jistotou je země
lyrickoepická báseň Máj (1836) – vrchol tvorby, základní dílo moderní české poezie
dějiště: krajina pod Bezdězem, u Doks
prostý děj: 3 tragédie (Jarmilina, Vilémova, obecně lidská) = jen východisko k filozofickým úvahám o smyslu života ð ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, citová lhostejnost, mechanické chápání spravedlnosti); slova Vilémova (= autorova) jsou obžalobou společnosti
- zpěv – obraz májové přírody, motiv lásky, první tragédie
- zpěv – znázornění času: věčnost přírody × doba do popravy zločince Viléma
- zpěv – vrchol básně – krása přírody × lidský osud; vyznání lásky k rodné zemi (apostrofa země – poslední pozdrav vězně; země – jediná jistota – kolébka, hrob, matka, vlast); vzpomínka na dětství – nejkrásnější období života
- zpěv (závěr) – básníkovo ztotožnění se svým hrdinou i poutníkem, který se po letech vrací na popraviště.
úvaha nad tragikou lidského osudu
2 intermezza:
- půlnoční popraviště
- obraz horské přírody
umělecké prostředky:
obraz přírody
citově podmanivý, dynamický, barvitý (kombinace pastelových barev)
kompoziční princip
kontrast (v rovině tematické i jazykové)
dramatický vzestup, vrchol (3. zpěv) a sestup (jako drama)
subjektivizace epiky
básníkovo ztotožnění s hrdinou
epiteta konstans (bělavé páry), ornans (růžový večer, večerní břeh)
metafory (bledá tvář lůny), personifikace (o lásce šeptal tichý mech, jezero zvučelo tajný bol)
kontrasty (život × smrt, světlo × tma)
oxymóron (zbortěné harfy tón, umřelé hvězdy svit)
metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas)
apostrofa země (”Ach zemi krásnou, zemi milovanou, …”)
pleonasmus (modrý blankyt)
gradace (temná noc, temnější mně nastává)
zvukové hodnoty díla:
rytmus:
vzestupný (jamb – viz zač. 1. a 2. zpěvu) a trochej
zvukosled:
”brunatné slunce rudě zasvitnulo”, ”bílých skví se šatů stín”
zvukomalba:
nocí řinčí řetězů hřmot
podtržen poměr mezi dvěma významovými celky:
”Pozvolným krokem on zločince doprovází, (= dav, pomalý chod, –o–)
jenž v jeho středu jde, jak jindy ozdoben.” (pružná chůze odsouzence, –e–)
dobový ohlas Máchova Máje:
nepochopen současníky (potlačena významová stránka obsahu, zdůrazněna zvuková krása; subjektivní poezie se zdála nebezpečná; domněnka, že odvádí od vlasteneckých a národních zájmů – Čelakovský)
Šaldova studie Mácha snivec a buřič – vyzdvihuje tři symboly Máje: symbol poutníka, vězně a země;
Máchův vliv na všechny další generace (např. májovci, Nezval, Hora – Máchovské variace ap.)
próza:
román Cikáni – nejepičtější; složité lidské vztahy; život vyděděnců, romantické tragické zápletky, realistická kresba postav
povídky Obrazy ze života mého – lyričnost, autobiografické prvky
Pouť krkonošská – obraz přírody, básnická próza
Marinka – obraz pražské chudiny Na Františku; Marinka = ideál krásy × drastická skutečnost, prostředí chudoby
náměty historické:
román Křivoklad = 1. část zamýšleného 4 dílného cyklu Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)
téma: vnitřní tragédie osamoceného člověka (Václav IV. a kat)
Anglie
George Gordon Byron (1788–1824)
– moderní epos Childe Haroldova pouť – autobiografické rysy, putování hlavního hrdiny po Evropě, zvl. na jih, do Řecka; obdiv k slavné minulosti a k přírodě × protest proti nesvobodě a tyranství v současnosti; byronismus – spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům, světabol (spleen)
– romantické básnické povídky Džaur, Korzár, Lara (lyrickoepické skladby – děj s prvky lyriky, reflexe, popisu)
– dramatické básně Manfred, Kain
Percy Bysshe Shelley (1792–1822)
– lyrická dramatická báseň Odpoutaný Prométheus
– obměna staré antické báje o hrdinovi, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň ð hrdý vzdor proti osudu a moci = titanismus; kontrast lidskosti a božské tyranie, víra v konečné vítězství dobra:
Walter Scott (1771–1832)
básník, sběratel lidových skotských balad, prozaik (historické romány)
– např. Ivanhoe – děj z anglické historie z konce 12. stol., napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů, atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví
Emily Brontëová (1818–1848) – období viktoriánské Anglie; román Na větrné hůrce
Francie
François René de Chateaubriand (1768–1848)
– básnická povídka Atala – návrat ke křesťanství a mystice před ”rozvratem” doby, únik do minulosti, prostředí exotické americké přírody, příběh nešťastné lásky Indiána Šakty a dívky Ataly, zasvěcené matkou Bohu; barvitost, biblický patos, zvukomalebnost
Victor Hugo (1802–1885) – básník, prozaik, dramatik
– básnický cyklus Legenda věků (3dílný) – obraz vývoje lidstva k humanitě; kontrastnost, motivy nešťastné lásky; vliv na Vrchlického, Machara
– drama Ruy Blas
– próza – román Chrám Matky boží v Paříži – součást volné prozaické trilogie (r. Dělníci moře, Ubožáci); Paříž 15. stol. za Ludvíka XI., obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva; kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda × hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll × Quasimodo); dramatický dějový spád
Stendhal (1783–1842)
– přechod mezi romantismem a realismem; psychologická próza
– román Červený a černý – příběh Juliena Sorela, jeho ctižádostivost a snaha vyniknout ve společnosti i cestou pokrytectví a přetvářky; barvy symbolizují vojenskou uniformu a kněžskou kariéru
– román Kartouza parmská – příběh mladého šlechtice, dějiště v Itálii a v bitvě u Waterloo; intriky, pokrytectví, tragický konec
Alfred de Musset (1810–1857)
- román Zpověď dítěte svého věku – intimní a generační román s autobiografickými rysy (vztah k spisovatelce G. Sandové), drama Se srdcem divno hrát (jemná povahokresba a lyrická atmosféra)
Rusko
prolínání romantismu a realismu
Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837)
básník, prozaik, dramatik
– román ve verších Evžen Oněgin – pocity ústředního hrdiny jako ”zbytečného člověka”; šlechtic plný předsevzetí a úmyslů, ale neschopen je uskutečnit, ztrácí smysl života;
– Taťána – nositelka nejkrásnějších ženských vlastností, ušlechtilosti a opravdového citu
– lyrickoepické skladby Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána
– povídky Kapitánská dcerka, Piková dáma; historické drama Boris Godunov
Michail Jurjevič Lermontov (1814–1841)
básník, prozaik, dramatik
– poema Démon – romantická básnická povídka s filozofickou úvahou o dobru a zlu; Démon zavržen bohem pro svou vzpouru, odsouzen k věčné samotě, ale zatouží po štěstí – lásce k pozemské dívce Tamaře (chce rozbít prokletí,ale prohrává); zlo je výsledkem nedostatečnosti dobra
- psychologický román Hrdina naší doby – postava ”zbytečného člověka” (mladý aristokrat Pečorin, vyděděnec z vlastní vůle, hledá smysl života)
Polsko
Adam Mickiewicz (1798–1855)
– epos Pan Tadeáš – o nepřátelství dvou zemanských rodů
- básnická povídka Konrad Wallenrod – téma národně osvobozeneckého boje; Litevec v postavení velmistra řádu německých rytířů se obětuje, aby pomstil svůj národ
USA
Edgar Allan Poe (1809–1849)
básník a prozaik
– báseň Havran – krása a láska × úzkost ze života a smrti
- prózy, např. Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo – hrůzostrašný děj, počátky hororu, základy detektivní prózy
Německo
přelom 18. a 19. stol. – poezie ”modrého květu”
Novalis (1772–1801)
– sb. Hymny noci – kontrast dne, života (světla) a noci, smrti (tmy)
– nedokončený román Heinrich von Ofterdingen – středověký básník hledá ”modrý květ” = symbol pravé poezie a života
bratři Grimmové (Jakob a Wilhelm)
– vztah k lidové tvorbě a germánské mytologii – vydali německé lidové pohádky
Heinrich Heine (1797–1856)
– Kniha písní – lyrická sbírka o 5 částech (subjektivní prožitky, nešťastná láska, ironie)