Renesance a humanismus v evropských literaturách, osobnost W. Shakespeara

Renesance (francouzsky renaissance – obrození, obroda, nový rozkvět, jež je odvozeno z italského rinascimento) – umělecký sloh (směr) – prošla postupně všemi evropskými zeměmi. Je pro ni charakteristický obdiv k antice (byla jejím vzorem) – všestranný rozvoj člověka jak po fyzické tak duševní stránce. Renesance se projevuje v literatuře, hudbě, architektuře, malířství atd.

Humanismus (z lat. humanus – lidský) – duchovní a filozofický směr, který čerpá zejména z řeckých filozofů. Jeho cílem bylo osvobodit člověka-jedince od středověkých náboženských dogmat (dogma – poučka, tvrzení s nárokem na naprostou platnost bez odpovídajícího důkazu a kritiky).

Nositelem renesančních a humanistických myšlenek bylo převážně měšťanstvo, které díky svým schopnostem získalo bohatství, ale také moc.

Počátky – přelom 13. a 14. století v severní Itálii (hospodářský a ekonomický rozvoj), odtud se rozšířil do ostatních evropských zemí.

Cíl – vymanit se ze středověkého způsobu myšlení, které bylo ovlivňováno náboženstvím a církví (středověk – vše dobré po smrti – cílem posmrtný život; renesance – plnohodnotný život už zde na Zemi)

Podmínky vzniku renesance a humanismu:

• Rozvoj manufaktur (manufaktura – podnik založený na dělbě práce a ruční řemeslné technice) – vznik v severoitalských městech.
• Rozvoj exaktních (přírodních) věd – zejména astronomie (geocentrismus, heliocentrismus) – M. Koperník, Galileo Galilei, G. Bruno; rozvoj techniky.
• Vynález knihtisku – Johannes Gutenberg, 1445 – 1450 v Mohuči – rychlejší předávání zkušeností a vědění, literatura se dostává až k měšťanstvu – pokračuje proces její demokratizace.
• Rozšiřování mezinárodního obchodu a velké námořní objevy – 1492 objevení Ameriky (počátek novověku); zámořské velmoci – Španělsko, Portugalsko

Všestranné renesanční osobnosti:

• Leonardo da Vinci – byl významným malířem, sochařem, architektem, přírodovědcem, hudebníkem, spisovatelem
  • Výtvarná díla – Madona ve skalách, Poslední večeře, Bitva u Anghiari, Mona Lisa, Autoportrét, Dáma s hranostajem, Proporce lidské postavy a další.
  • Kodexy – během svého života se pokusil sepsat několik knih o různých oblastech svého poznání, ale jeho poznámky jsou však značně neucelené a roztříštěné.
  • Dále se zabýval anatomickými studiemi, vynálezy (létací stroje, pracovní nástroje, válečné stroje atd.)
• Michelangelo Buonaroti – byl vynikající sochař, malíř, architekt a básník (jehož verše nás přes více než pět století uchvacují).
  • Jeho nejznámější sochařská díla byly – David, Mojžíš, Pieta, Palestrina a Randaniny.
  • Výzdoba Sixtínské kaple ve Vatikáně

Literatura

• vznikala díla v národních jazycích
• latina nadále zůstává na univerzitách a v církvi
• objevují se světská témata (zejména láska, erotika atd.)
• umělci vystupují z anonymity a naplno projevují osobnost a osobitost (individualita)
• oblíbené žánry:
  • epika – novela (pointa)
  • lyrika – sonet ® znělka
  • obrození antického dramatu
    • tragedie, komedie
    • vznik opery

Itálie

• Dante Alighieri (1265–1321) – Božská komedie (duchovní epos, alegorie) – dílo je složeno ze tří částí – Peklo, Očistec a Ráj. Hlavní postavou je sám autor, další je Beatrice Portinari (Dantova ideální žena) a básník Vergilius, který Danta provází očistcem až k ráji, kam jako pohan nesmí.
• Giovanni Boccaccio (1313–1375) – zakladatel novodobé prózy; Dekameron – sbírka 100 novel.
• Francesco Petrarca (1304–1374) – Sonety Lauře (Zpěvník) – sbírka milostné poezie, básně psané formou sonetu

Francie

• François Villon – první moderní (prokletý) básník, tulák a bohém

• Malý testament, Velký testament
• villonská balada – lyrická balada, měla vliv na Vrchlického, Nezvala, Voskovce a Wericha
  • François Rabelais – satirický 5 dílný román Gargantua a Pantagruel – líčí život královské rodiny obrů. Kritika francouzské středověké společnosti.

Španělsko

• Lope de Vega (1562 – 1635) – kolektivní drama Fuente Ovejuna (Ovčí pramen – název vesnice) – obraz odboje proti zvůli a útisku
• Miquel de Cervantes y Saavedra (1547 – 1616) – parodie na renesanční rytířské romány Důmyslný rytíř Don Quijote de la Macha (postava zbrojnoše Sancho Panza)

Anglie

• Panování královny Alžběty I. (rod Tudorovců, otec Jindřich VIII.) – obrovský hospodářský rozvoj
• Geoffrey Chaucer (1340 – 1400) – Povídky Canterburské
• William Shakespeare (1564–1616):

• největší dramatik světové literatury, psal historické hry, romance, komedie a tragédie
• narodil se ve Stratfordu nad Avonou
• odešel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech a dále psal
• měl přístup do londýnských právnických kolejí i ke dvoru královny Alžběty I.
• stal se spolumajitelem a dramatikem londýnské divadelní společnosti, která hrála v nové aréně The Globe
• ke konci života se usadil v rodném městečku, kde také zemřel
• Rozdělení díla:
• Historické – Jindřich IV, Part I; Jindřich IV, Part II; Jindřich V; Jindřich VI, Part II; Jindřich VI, Part III; Jindřich VIII; Král Jan; Richard II; Richard III.
• Romance – Perikles; Cymbelín; Zimní pohádka; Bouře; Dva vznešení příbuzní.
• Komedie – Dobrý konec vše napraví; Jak se vám líbí; Komedie plná omylů; Marná lásky snaha; Půjčka za oplátku; Veselé windsdorské paničky; Kupec benátský; Sen noci svatojánské; Mnoho povyku pro nic; Zkrocení zlé ženy; Troilus a Kressida; Večer tříkrálový aneb cokoli chcete; Dva kavalíři z Verony.
• Tragédie – Antonius a Kleopatra; Coriolanus; Hamlet; Julius Caesar; Král Lear; Macbeth; Othello; Romeo a Julie; Timon Athénský; Titus Andronicus.
• Znaky shakespearovského dramatu:
• Nedodržuje Aristotelovu zásadu tří jednot (místa, času a děje), neomezenost místa, času a děje.
• Obraz pozemského života, kladných i záporných vlastností lidí.
• Postavy žen samostatně rozhodující o svém životě.
• Příčinou tragédie je lidská vášeň nebo náhoda.
• Komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických.
• Jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vrstvy)