Realismus v literatuře světové i naší

Realismus (z lat. realis – skutečný, věcný) – můžeme je chápat dvěma způsoby, jako:

• Umělecký postup – používaný od počátku umění, který se snaží o zachycení skutečností, které umělce obklopují (např. pravěký umělec ® zachycoval zvířata, která lovil; renesanční umělec studoval anatomii lidského těla, aby jeho obraz či socha byly dokonalé atd.)
• Umělecký směr – objevuje se v druhé polovině 19. století:
  • Předcházel mu citový romantismus, neexistují mezi nimi přesné hranice, vzájemně se prolínají.
  • Na realismus navazuje kritický realismus, naturalismus a na konci 19. století se objevují moderní umělecké směry.
  • Ve druhé polovině 19. století došlo k rozvoji přírodních (exaktních) věd, jejich poznatky byly využity v technice a technika v rychle rozvíjejícím průmyslu (parní stroj, století páry) ® rozvoj kapitalismu – ve společnosti stojí na jedné straně malá skupina lidí vlastnící továrny, výrobní prostředky, banky (buržoazie); na straně druhé velké množství lidí pracující za mzdu (námezdní dělníci – proletariát) ® dochází k prohlubování sociálních problémů.
  • Realismus se projevuje v literatuře, malířství (G. Courbetem, I. J. Repin, K. Purkyně, A. Chitusi), sochařství, hudbě (G. Bizet, G. Verdi, G. Puccini).

Literatura si dává za cíl:

• Co nejpravdivěji zobrazit dění ve společnosti.
• Rozumem objasnit a rozebrat (analyzovat) společenské nedostatky.
• Soustředí se na sociální problémy, způsobené majetkovými rozdíly.
• Kritizovat současnou společenskou morálku postavenou na vládě peněz a na pokrytectví (prostituce, kariérismus, manželství z rozumu, nevěry atd.) ® zde již můžeme hovořit o kritickém realismu, který se soustředí psychologické prokreslení jednotlivých postav.

Autor – přistupuje ke zpracování díla objektivně (nezaujatě).

Prostředí – autor zobrazuje prostředí, které velmi dobře zná; buď v něm vyrostl, nebo v něm dlouho žil; není nijak neobvyklé.

Hrdina – typický představitel určité společenské vrstvy, autor ho pouze pozoruje, popisuje, neztotožňuje se s ním! Hrdina se díky svým zkušenostem vyvíjí.

Jazykové prostředí – slouží k navození atmosféry prostředí či doby, ve kterém se dílo odehrává: archaismy, historismy – v literatuře s historickou tématikou; dialekt (nářečí) – v literatuře z venkovského prostředí; mluva lidu – slang, vulgarismy – v literatuře městského, dělnického prostředí.

Oblíbené žánry – vzhledem k tomu, že v realistické literatuře převažuje tendence zachycovat, popisovat prostředí, vypravovat příběh a charakterizovat jednotlivé postavy.

• Próza (povídky, novely, román).
• Drama (divadelní hra) – vznikají činohry, divadelní hry, které se soustředí na psychologické prokreslení jednotlivých postav; jsou v nich propojeny prvky tragické s komickými.

Oblíbená tématika:

1. Historie – vzniká historická literatura (próza i drama), která chce zachytit historii (dějiny), tak jak se skutečně odehrála; čerpá z historických fakt a dává je do souvislostí.
2. Současnost – (próza i drama) chtějí podat pravdivý obraz života současné společnosti, která je úzce spojena s rozvojem kapitalismu.

Kritický realismus – objevuje se na konci 19. století a snaží se rozebrat společenské a sociální problémy už rozvinuté kapitalistické společnosti, snaží se najít její příčiny a nalézt východisko z nich.

Naturalismus – krajní směr kritického realismu, který vychází z předpokladu, že život jedince je determinován (předurčen) několika faktory – dědičnost, prostředí a výchova.

• Émile Zola (1840 – 1902) – francouzský spisovatel, představitel naturalismu. Ve svých dílech popisuje prostředí nejnižších společenských vrstev:
  • Nana; Zabiják; Pravda; Člověk bestie.

Anglie:

• Charles Dickens ^*)(1812 – 1870) – považován za jednoho z největších romanopisců 19. století:
  • Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka – romány, zobrazují dětské hrdiny s trpkými životními zkušenostmi; částečně autobiografické pojetí.
  • Kronika Pickwickova klubu – humoristický román podávající obraz staré Anglie.

Francie:

• Honoré de Balzac ^*)(1799 – 1850) – představitel realismu a romantismu; bývá považován za zakladatele kritickorealistického románu. Napsal i řadu románů s dobrodružnou či fantastickou tematikou (např. Šagrénová kůže):
  • Lidská komedie (zobrazuje francouzskou společnost na počátku 19. století, obsahuje 97 románů a povídek) – je rozdělena do tří částí – Studie mravů, Studie filozofické, Studie analytické.
  • Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán – volná trilogie románů je jádrem celého cyklu Lidská komedie.
• Gustave Flaubert (1821 – 1880) – je stupínkem k naturalismu; rozvíjí realistní tvorbu; byl schopen filozofické a psychologické analýzy:
  • Paní Bovaryová – román psychologicky postihující příběh romanticky založené ženy.
• Guy de Maupassant (1850 – 1893) – představitel literárního realismu a naturalismu (Miláček; Příběh jednoho života; Kulička; Slečna Fifi)

Rusko:

• Nikolaj Vasilijevič Gogol ^*)(1809 – 1852) – prozaik a dramatik ukrajinského původu, hlavní představitel ruského kritického realismu:
  • Mrtvé duše – satira na carskou byrokracii; Revizor.
• Lev Nikolajevič Tolstoj ^**)(1828 – 1910) – spisovatel a filozof, představitel realismu:
  • Vojna a mír – rozsáhlý historický román, popis napoleonských válek (resp. ruského tažení).
  • Anna Karenina – společensko-psychologický román.
• Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 – 1881) – představitel ruského realismu a současně předchůdce moderní psychologické prózy:
  • Zločin a trest – román, psychologický záznam o jednom zločinu.
  • Idiot – román plný různých prvků kritickém realismu, romantického stylu, naturalismu a dalších literárním směrů 19. století.

USA:

• Mark Twain (1835 – 1910) – Dobrodružství Toma Sawyera; Dobrodružství Huckleberryho Finna – romány s dětskými hrdiny, do kterých se promítají autorovy zážitky z dětství.

Další literatury:

• Sinkiewicz ^**)(Polsko) – Křižáci; Ohněm a mečem. H. Ibsen (Norsko) – Nora (dramnatik). H. Ch. Andersen (Dánsko) – Pohádka mého života.

Český realismus:

• Němcová a K. H. Borovský – viz otázka 12. Vyvrcholení národního obrození.
• Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892) – český dramatik a dramaturg ND (Naši Furianti).
• Neruda, K. Světlá, V. Hálek, A. Stašek, K. V. Rais, J. Holeček, J. Herben, M. A. Šimáček, A. Jirásek, J. Arbes, T. Nováková aj.

^*) – světoví realisté – současná společnost

^**) – světoví realisté – historická tématika