Realismus v literatuře světové i naší
Realismus (z lat. realis – skutečný, věcný) – můžeme je chápat dvěma způsoby, jako:
- Umělecký postup – používaný od počátku umění, který se snaží o zachycení skutečností, které umělce obklopují (např. pravěký umělec ® zachycoval zvířata, která lovil; renesanční umělec studoval anatomii lidského těla, aby jeho obraz či socha byly dokonalé atd.)
- Umělecký směr – objevuje se v druhé polovině 19. století:
- Předcházel mu citový romantismus, neexistují mezi nimi přesné hranice, vzájemně se prolínají.
- Na realismus navazuje kritický realismus, naturalismus a na konci 19. století se objevují moderní umělecké směry.
- Ve druhé polovině 19. století došlo k rozvoji přírodních (exaktních) věd, jejich poznatky byly využity v technice a technika v rychle rozvíjejícím průmyslu (parní stroj, století páry) ® rozvoj kapitalismu – ve společnosti stojí na jedné straně malá skupina lidí vlastnící továrny, výrobní prostředky, banky (buržoazie); na straně druhé velké množství lidí pracující za mzdu (námezdní dělníci – proletariát) ® dochází k prohlubování sociálních problémů.
- Realismus se projevuje v literatuře, malířství (G. Courbetem, I. J. Repin, K. Purkyně, A. Chitusi), sochařství, hudbě (G. Bizet, G. Verdi, G. Puccini).
Literatura si dává za cíl:
- Co nejpravdivěji zobrazit dění ve společnosti.
- Rozumem objasnit a rozebrat (analyzovat) společenské nedostatky.
- Soustředí se na sociální problémy, způsobené majetkovými rozdíly.
- Kritizovat současnou společenskou morálku postavenou na vládě peněz a na pokrytectví (prostituce, kariérismus, manželství z rozumu, nevěry atd.) ® zde již můžeme hovořit o kritickém realismu, který se soustředí psychologické prokreslení jednotlivých postav.
Autor – přistupuje ke zpracování díla objektivně (nezaujatě).
Prostředí – autor zobrazuje prostředí, které velmi dobře zná; buď v něm vyrostl, nebo v něm dlouho žil; není nijak neobvyklé.
Hrdina – typický představitel určité společenské vrstvy, autor ho pouze pozoruje, popisuje, neztotožňuje se s ním! Hrdina se díky svým zkušenostem vyvíjí.
Jazykové prostředí – slouží k navození atmosféry prostředí či doby, ve kterém se dílo odehrává: archaismy, historismy – v literatuře s historickou tématikou; dialekt (nářečí) – v literatuře z venkovského prostředí; mluva lidu – slang, vulgarismy – v literatuře městského, dělnického prostředí.
Oblíbené žánry – vzhledem k tomu, že v realistické literatuře převažuje tendence zachycovat, popisovat prostředí, vypravovat příběh a charakterizovat jednotlivé postavy.
- Próza (povídky, novely, román).
- Drama (divadelní hra) – vznikají činohry, divadelní hry, které se soustředí na psychologické prokreslení jednotlivých postav; jsou v nich propojeny prvky tragické s komickými.
Oblíbená tématika:
- Historie – vzniká historická literatura (próza i drama), která chce zachytit historii (dějiny), tak jak se skutečně odehrála; čerpá z historických fakt a dává je do souvislostí.
- Současnost – (próza i drama) chtějí podat pravdivý obraz života současné společnosti, která je úzce spojena s rozvojem kapitalismu.
Kritický realismus – objevuje se na konci 19. století a snaží se rozebrat společenské a sociální problémy už rozvinuté kapitalistické společnosti, snaží se najít její příčiny a nalézt východisko z nich.
Naturalismus – krajní směr kritického realismu, který vychází z předpokladu, že život jedince je determinován (předurčen) několika faktory – dědičnost, prostředí a výchova.
- Émile Zola (1840 – 1902) – francouzský spisovatel, představitel naturalismu. Ve svých dílech popisuje prostředí nejnižších společenských vrstev:
- Nana; Zabiják; Pravda; Člověk bestie.
Anglie:
- Charles Dickens *)(1812 – 1870) – považován za jednoho z největších romanopisců 19. století:
- Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka – romány, zobrazují dětské hrdiny s trpkými životními zkušenostmi; částečně autobiografické pojetí.
- Kronika Pickwickova klubu – humoristický román podávající obraz staré Anglie.
Francie:
- Honoré de Balzac *)(1799 – 1850) – představitel realismu a romantismu; bývá považován za zakladatele kritickorealistického románu. Napsal i řadu románů s dobrodružnou či fantastickou tematikou (např. Šagrénová kůže):
- Lidská komedie (zobrazuje francouzskou společnost na počátku 19. století, obsahuje 97 románů a povídek) – je rozdělena do tří částí – Studie mravů, Studie filozofické, Studie analytické.
- Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán – volná trilogie románů je jádrem celého cyklu Lidská komedie.
- Gustave Flaubert (1821 – 1880) – je stupínkem k naturalismu; rozvíjí realistní tvorbu; byl schopen filozofické a psychologické analýzy:
- Paní Bovaryová – román psychologicky postihující příběh romanticky založené ženy.
- Guy de Maupassant (1850 – 1893) – představitel literárního realismu a naturalismu (Miláček; Příběh jednoho života; Kulička; Slečna Fifi)
Rusko:
- Nikolaj Vasilijevič Gogol *)(1809 – 1852) – prozaik a dramatik ukrajinského původu, hlavní představitel ruského kritického realismu:
- Mrtvé duše – satira na carskou byrokracii; Revizor.
- Lev Nikolajevič Tolstoj **)(1828 – 1910) – spisovatel a filozof, představitel realismu:
- Vojna a mír – rozsáhlý historický román, popis napoleonských válek (resp. ruského tažení).
- Anna Karenina – společensko-psychologický román.
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 – 1881) – představitel ruského realismu a současně předchůdce moderní psychologické prózy:
- Zločin a trest – román, psychologický záznam o jednom zločinu.
- Idiot – román plný různých prvků kritickém realismu, romantického stylu, naturalismu a dalších literárním směrů 19. století.
USA:
- Mark Twain (1835 – 1910) – Dobrodružství Toma Sawyera; Dobrodružství Huckleberryho Finna – romány s dětskými hrdiny, do kterých se promítají autorovy zážitky z dětství.
Další literatury:
- Sinkiewicz **)(Polsko) – Křižáci; Ohněm a mečem. H. Ibsen (Norsko) – Nora (dramnatik). H. Ch. Andersen (Dánsko) – Pohádka mého života.
Český realismus:
- Němcová a K. H. Borovský – viz otázka 12. Vyvrcholení národního obrození.
- Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892) – český dramatik a dramaturg ND (Naši Furianti).
- Neruda, K. Světlá, V. Hálek, A. Stašek, K. V. Rais, J. Holeček, J. Herben, M. A. Šimáček, A. Jirásek, J. Arbes, T. Nováková aj.
*) – světoví realisté – současná společnost
**) – světoví realisté – historická tématika