Poezie (básnictví) a lyrika
- Máme 3 základní literární žánry – epika, lyrika a drama.
- Syžet, syžetové žánry – epika a drama.
- Pojmy poezie a lyrika dnes v podstatě splývají, oba žánry jsou ryze subjektivní; píší je básníci či textaři písní.
- Lyrika vyjadřuje city, pocity a nálady.
- V lyrice a poezii se objevuje autorův vnitřní monolog, v němž se zpovídá ze svých nejintimnějších prožitků, citů atd.
- Próza je psána ve větách a má děj, poezie ve verších a děj nemá.
- Verš – jeden řádek díla založený na rytmické organizaci (existují různé druhy veršů).
- Rým – zvuková shoda dvou konců slov na konci veršů.
- Rytmus – záměrné opakování určitých zvukových prvků ve verši.
- Intonace – melodie řeči.
- Verš je používán i v epice a dramatu – je zvukomalebný, melodický, dobře se pamatuje atd.
- Poezie a lyrika mají mnoho společného s hudbou. Důkazem je lyrická (nejčastěji milostná) píseň, nejstarší a nejoblíbenější žánr hudební i literární.
- Druhy lyriky – intimní, přírodní, vlastenecká, náboženská, reflexní (přemýšlení, uvažování), meditativní (rozjímání) atd.
- Jednotlivé žánry:
- Píseň – text (sloka, refrén), lyrická a epická, lidová a umělá:
- Sběratelé lidových písní ® doba národního obrození; druhy písní – koledy, verbovní, pracovní, ukolébavky atd.
- Epos (velká epická skladba) – Epos o Gilgamešovi – patří mezi nejstarší díla světové literatury.
- Óda (oslavná lyrická báseň) – Óda na radost – F. Schiller + L. van Beethoven – 9. symfonie.
- Hymnus (chvalozpěv) – Hymnus na slunce – Faraón Achnaton.
- Hymna (slavnostní píseň) – Kde domov můj … – J. K. Tyl + František Skřoup.
- Chorál (jednohlasý sborový liturgický zpěv) – Hospodine, pomiluj ny; Svatý Václave, vévodo České země; Ktož sú boží bojovníci atd.
- Elegie (žalozpěv) – Tyrolské elegie – K. H. Borovský.
- Epigram (krátká satirická báseň) – K. H. Borovský.
- Žalm (náboženská elegická báseň, popř. zpěv a modlitba) – Starý zákon – Davidovy žalmy.
- Sonet ® znělka – Dante Aligiery, Francesco Petrarca.
- Báseň – základní žánr poezie ® lyriky – využívá alegorii, personifikaci, metaforu, ironii atd.
- Lyrickoepické žánry ® spojení lyriky, epiky a prvků dramatu (monolog a dialog):
- Balada lidová ® klasická – K. J. Erben – Kytice.
- Balada sociální – J. Neruda, J. Wolker, P. Bezruč.
- Lyrickoepické básně – velmi oblíbené v době romantismu. Objevovaly se v nich autobiografické prvky, milostné a tragické zápletky, tajemné okolnosti děje – K. H. Mácha, G. Byron, A. Puškin.
- Jednotlivá období:
- Prehistorie ® pravěk – magie, magické obřady a průpovědi, obřadní písně, lidová moudrost ® přísloví, pranostika, pořekadlo atd.
- Historie ® starověké orientální civilizace – milostná poezie, obřadní a náboženské písně ® Egypt, Mezopotámie, Židé ® Bible – Starý zákon – Šalomounova píseň písní; Davidovy žalmy.
- Antika:
- Řecko – monodická a sborová lyrika – Sapfó z ostrova Lesbos.
- Řím – Vergilius, Ovidius.
- Středověká literatura:
- V prostředí církevním – legendy, žalmy, chorály, motlitby.
- V prostředí světském – kurtoazní (milostná) poezie (Francie); potulní umělci – trubadúři, minesengři atd.
- Renesance – sonet (znělka), villonská-francouzská balada.
- Baroko – duchovní písně, kancionály, lidové vánoční mše.
- Klasicizmus – óda.
- Naše národní obrození – zájem o lidovou slovesnost ® sběratelství; vznik ohlasové poezie – F. L. Čelakovský.
- Romantismus – první český moderní básník K. H. Mácha – Máj.
- Naše poezie druhé poloviny 19. století – Májovci (J. Neruda), Ruchovci (Svatopluk Čech), Lumírovci (J. V. Sládek, J. Zeyer)přelom a 20. století – impresionismus, francouzští „prokletí básníci“ ® nové zdroje pro poezii – dekadence, symbolismus.
- Moderní umělecké směry první části 20. století – futurismus, kubismus, civilismus, expresionismus a další.
- Surrealismus, dadaismus – V. Nezval, J. Seifert (Nobelova cena)
- Proletářská poezie – J. Wolker
- Poezie v době okupací – vznikající díla nemají jen funkci estetickou, ale z části nahrazují potlačovaný národní a občanský život a nesou funkci společenskou.
- Okupace 1939 – 1945 – mnohá díla vznikají jako přímá reakce na odehrávající události a atmosféru v naší zemi – J. Čapek, J. Orten, F. Hrubín, V. Holan, F. Halas a další.
- Okupace 1968 – po politických změnách v roce 1948, kdy začala probíhat silná cenzura jakékoli literatury a kdy byli někteří autoři donuceni k emigraci (Ivan Blatný), což pokračuje i po okupaci 1968 (J. Kolář, A. Brousek), vznikají tři formy literatury – oficiální, samizdatová a exilová.
- Velký kulturní význam své doby byli písničkáři, ač exiloví (K. Kryl, J. Hutka a další), tak i ti, kteří sice byli sledovaní, ale hráli na malých a někdy tajných koncertech (J. Nohavica, V. Merta a další.)
- Současná česká poezie – po pádu komunistického režimu se všechny tři literární proudy stékají v jednu řeku. Publikují zakazovaní autoři, někteří se vracejí z exilu, ale nastupuje i nová generace, která je tematicky velmi roztříštěna (Pavel Petr, Jiří Veselý, Jaromír Typlt a další)
Mohlo by se vám líbit...