Poetismus v Čechách
JAROSLAV SEIFERT – NA VLNÁCH TSF
- Nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984)
- Zakladatel poetismu
- První signatář Charty 77
- Díky němu vznik Devětsilu
Na vlnách TSF – (1925), soubor typografických básní
- Chtěl se podobat rozhlasové hře, TSF – telegrafie sans fin – bezdrátová telegrafie, rozhlas bez drátu
- Vliv z jeho cest po SSSR a Francie
- Ovlivnila vznikající poetismus
- Verše jsou jednoduché, blízké písni
- Typograf byl Karel Teige
- Žádná interpunkce
- Chválí rušný život velkoměsta a pokrok, rozvoj civilizace, proměnlivost světa
- Paříž jako mohutný inspirační zdroj
- Odkazy na slavné básníky – v úvodu Apollinaire, Nezval
- Formálně využívá různých velikostí a druhů písma, rozmístění textu a vzhled
- Avantgardní smysl pro experiment
- Asociace, snová poesie, melodický jazyk
- Mluví o vážných věcech s nadsázkou
- Dominantní motivy dálek, exotiky – plachetnice, lodě, moře, tanečnice, cizokrajná města a ovoce
- Básně: Apollinaire – úvodní = Seifert a všichni poetisté se hlásí k odkazu tohoto autora (od něj převzata technika volné asociace), proud myšlenek, které na sebe nenavazují – připomíná Pásmo – citace Pásma: Pastýřko Eiffelko
JAROSLAV SEIFERT – SVĚTLEM ODĚNÁ
- (1940), protiokupační posie
- Melodický verš
- Opěvuje Prahu jakožto nejkrásnější město
- V hrobě nesou 4 paní bezvládné tělo milence
JAROSLAV SEIFERT – VĚJÍŘ BOŽENY NĚMCOVÉ
- Protiokupační poesie, lidová a vlastenecká
- Opěvuje statečnost spisovatelky, přirovnává jí k obrazu vlasti
- Opakování slov na začátku sloky: Je vetchý již
JAROSLAV SEIFERT – SLAVÍK ZPÍVÁ ŠPATNĚ
- Soubor básní – sporadický a volný rým
- Symbolické, revoluční
- Témata jako Lenin – revoluční napětí upadá, rezignace
- Slavík v literatuře: J. Keats, Fitgerald – Něžná je noc (symbol čisté krásy, v preromantismu symbol básníka, zpěv jako když zpívá Bůh)
KONSTANTIN BIEBL – S LODÍ JEŽ DOVÁŽÍ ČAJ A KÁVU
- Surrealista – osvobození mysli, podvědomí, zachycení představ a pocitů,myšlenek
- Breton, Dalí – Manifest surrealismu (1924) (Miro, Ernst, Medek)
- Tropické podnebí, cesta na Cejlon, Sumatru, Jávu
- Zvukomalebná slova, asociace – člověk si zoufá z války, ale je okouzlen krásami okolního světa
- Tři části: Začarovaná studánka (krajina, kde Biebl vyrůstal, Slavětín u Loun, kaple, alej stromů, les, pole), S lodí jež dováží čaj a kávu (touha zdolat velké vzdálenosti, tropické oblasti, Indický oceán, Tibet, Etna), Protinožci (nostalgie, stesk po domově)
Vladimír Holan a František Halas – jedni z nejkomplikovanějších básníků, tragičtí básníci
František Halas – Sépie – 1. Sbírka, Terezka Planetová – Máchovská tradice
- Záměrně nemelodický jazyk, dává se do souvislosti s Máchou
- Poetismus je rozpustí sám – Teige, Biebl, Nezval přejdou do surrealismu, propojení poetismu s KSČ, řadu poetistů to odradí
- Důsledky poetismu: Skupina 42 – poezie všedního dne, 60. Léta – poetika nonsensu, poté poetika Semaforu (Suchý)
VÍTĚZSLAV NEZVAL – NÁPISY NA HROBY
- (1926)
- Poetika nonsensu, vztah k okultismu, melancholie – vztah k druhému období poetismu
- Zdůraznění nevědomosti – ubohost lidského poznání (báseň Přechody)
- NEZVAL – PANTOMIMA
– (1924), jeho první poetická sbírka, považováno za vzor poetismu, motivy: komedianti, poutě, varieté, milostné náměty, svět plný nových vynálezů, odkaz k modernitě, exotice, palmy, pyramidy, občas tíživý obsah a motivy smrti
- NEZVAL – BÁSNĚ NOCI
– (1930), soubor básní, v němž je zařazen i Edison, Podivuhodný kouzelník, Akrobat atd.
Edison- filosofická reflexe, lyricko epická báseň, 5 zpěvů, sdružený rým, intimní lyrika, volné asociativní navazování veršů, podobné jako pásmo, anafory, metafory, personifikace, zvukomalba, bez interpunkce, optimismus i melancholie
Hlavní postava – mluvčí, autor vypráví o své cestě z herny domů, ve Vltavě vidí svůj obraz, tento stín vypadá jako sebevrah, útržkovitě se dovíme něco z Edisonova života – obdiv pokroku a techniky, vynálezy, objev žárovky
Praha zobrazena jako zchudlá se žebráky a prostitutkami, autor se zamýšlí nad smyslem života a to, co po něm zůstane, motiv žárovky jako symbol pokroku.
Pesimistický zpěv se střídá s optimistickým: úloha refrénu má dvojí podobu.
- NEZVAL – ŽENA V MNOŽNÉM ČÍSLE
-(1936), období surrealismu, dedikace celé sbírky náleží Paulu Elluardovi, jednomu ze zakladatelů surrealismu. Hlavním motivem je Nezvalův vztah k ženám, v různých básních jsou představeny různě – jako božská stvoření, jako zrádné bestie, jako bezduché loutky. V úvodní básni popisuje, kolik různých podob na sebe žena může vzít, líčí, jaké druhy žen lze na ulici potkat – od rafinovaných svůdnic po mladé matky.
Báseň Píseň písní – přirovnání jednotlivých částí těla jeho milenky. Opakování stejných slov na začátku verše – anaforický verš. (ústa jako cukřenka, ňadra jako hadi). Případová studie i ženách. Chybí interpunkce, verše se nerýmují, soubor myšlenek, zvukomalba, přirovnání (hřbitov kočičích očí)
- V. NEZVAL – VALÉRIE A TÝDEN DIVŮ, (1945)
Pohádka pro dospělé o sedmnáctileté Valérii a jejích snech (surrealismus). To, že je to sen, se dovíme až na konci. Černý román, román hrůzy, klasický gotický román, surrealistická proza – podvědomí, zachycení snů a představ, záhady, návrat do minulosti, horory, jakoby středověk – kejklíři, upálení. Příznačné lyrično, hodně přímé řeči, sexuální chvění. Symboly v nedořečenosti. Posedlost věčným mládím. Místa: kostel, sklep, hrobka, kázání v kostele, popis první manželské noci.
Breton řekl, že se román psát nebude, protože má pevnou strukturu – tato kniha je výjimka – lidé měnící identitu, náhlé dějové zvraty, fascinace posvátnem, tajemnem – specifikum u Nezvala.