Počátky písemnictví na našem území, doba Velké Moravy

Dochovaly se materiální a archeologické památky o kmenech sídlících na našem území (Keltové, Bójové) a oblast se nazývala Bohemia.
4. stol. př. n. l. – stěhování barbarských národů od východu do střední a západní Evropy (476 – rozpad západořímské říše – vznik Byzantské říše – počátek středověku)
5. stol. n. l. – příchod Slovanů (západní, jižní a východní) na naše území

Sámova říše – obranný svaz západních Slovanů; v čele francký kupec Sámo (Francká říše – náš západní soused); obrana proti Avarům

Velká Morava (ojedinělá říše, o níž máme zprávy především z franských a byzantských kronik, měla trvání asi 833 – 906) – nejstarší státní útvar na našem území; doba středověku – feudalismus – důležitou roli hraje křesťanství; V. M. se v době svého největšího rozmachu rozléhala na území dnešních Čech, Moravy, Slovenska a z části zasahovala na území Maďarska, Polska a Německa; V. M. na západě sousedí s Franckou říší (politicky ohrožovala samostatnost V. M.) a na východě je mocná Byzantská říše (je vzdálená – není se jí proč obávat).

Na žádost knížete Rastislava (862 n. l.) posílá byzantský císař Michal III. misionáře (863 n. l.) – věrozvěsty (zvěstují víru) – Konstantina (Cyrila) a Metoděje, učence (bratry z řecké Soluně). Staroslověnština – liturgický jazyk, hlaholice – písmena malé řecké abecedy, cyrilice – azbuka. Proglas (veršovaná předmluva k překladu evangelií), Moravskopanonské legendy (Panonie), liturgické texty, vychovali žáky.

Velká Morava trvala asi 100let, pak se rozpadla díky nájezdníkům z východu (906 n. l.). Žáci Cyrila a Metoděje odešli do sousedních zemí – např. do Polska a přemyslovských Čech.

Centrem země byla Praha. Přemyslovci postupně získávají jedinou moc v zemi, dochází k pokřtění českých knížat (Bořivoj). Sv. Ludmila – babička Sv. Václava – patrona českého národa. Vzdělání má v rukou církev – kláštery.
Vznik literatura:
- Ve staroslověnštině – žáci C. a M., Sázavský klášter
- V latině – vliv západní Francké říše, jazyk latinský, písmo latinka
- Teprve na posledním se objevuje jazyk český – zpočátku pouze glosy (vpisky do latinských textů)

Literární památky:

Proglas – veršovaná předmluva k překladu evangelií (autoři C. a M., prosazovali názor, že víra má být hlásána v jazyce, kterému člověk rozumí)
Moravskopanonské legendy (Život sv. Konstantina, Život sv. Metoděje – ŽIVOTY) – Metoděj je autorem Života sv. Konstantina; žáci Metoděje sepsali jeho život
Paterik – Knihy otců – vyprávění o mniších
Zákon sudnyj ljudem – zákony pro laiky (obyčejné lidi – ne církev)
Nomokámon – církevní a právnické předpisy
Poslední dvě sepsali C. a M. jako texty potřebné k šíření křesťanství a vzdělanosti

Legenda (latinsky znamená – to, co má být čteno):

Chorály – jednohlasý náboženský (duchovní) zpěv – všichni zpívají jednu melodii

Hospodine, pomyluj ny! – Pane, smiluj se nad námi! – 10. stol.; pozůstatky staroslověnštiny
Svatý Václave, vévodo české země – přelom a 13. stol.
Obě tyto písně plnily funkci hymny, používány při korunovacích
Kancionál zpěvník duchovních písní

Rytířský epos – vyprávění o hrdinských činech rytířů

Alexandreida – vznikla na přelomu a 14. stol. a vypráví o Alexandru Velikém Makedonském, který je zde zobrazen jako zidealizovaný středověký panovník – tím panovníkem byl Přemysl Otakar II. (vojenská síla a bohatství – král železný a zlatý)

Kronika – zachycuje události tak, jak šli za sebou – chronologicky

Kosmas (asi 1045–1125) – Chronica Boëmorum (Kronika česká) – latinsky psaná kronika, která zachycuje naše dějiny až do Konstantinovy současnosti
Dalimilova Kronika – nejstarší česky psaná kronika, ve verších; není tak historicky přesná jako kosmova kronika (počátek 14. stol.)

Mastičkář – nejstarší české drama (divadelní hra), fraška ze středověkého tržiště