Odchylky od větného schématu, nepravidelnosti větné stavby
- ZVLÁŠTNOSTI VĚTNÉHO ČLENĚNÍ
- do věty se mluvnicky nezačleňují:
- Oslovení
– nestojí-li samostatně, odděluje se čárkami
Milá Aničko, děkuji Ti za dopis.
- Citoslovce
– zastupuje-li jiný slovní druh (např. Děti, hup do vody!) nebo nestojí-li samostatně jako věta; odděluje se čárkami
Brr, to je zima!
- Samostatný větný člen
- výraz vytčený před větu nebo dodatečně připojený
- ve větě původní nahrazen ukazovacím slovem; odděluje se čárkami.
Knihy (antepozice – prostředek ke zvýraznění vytčeného výrazu), ty mám ráda. Lekla se jí, té postavy. (postpozice – prostředek ke zpřesnění)
- Vsuvka
- slovní výraz nebo věta, která s obsahem věty souvisí jen významově (něco zpřesňuje, doplňuje, vysvětluje…).
- nezávisí na žádném větném členu, přerušuje souvislé pásmo řeči.
- odděluje se čárkami, pomlčkami, závorkami, odlišuje se rovnou melodií a pauzami
- vyjímku tvoří ustálené vsuvky jednoslovné (prosím, myslím, doufám) se čárkami neoddělují
- typické pro mluvenou řeč i pro písemný (odborný) projev
To se, pokud to pamatuji, odehrálo před osmi roky.
- do věty se mluvnicky začleňuje
Osamostatněný větný člen
- nemá všechny prvky věty – stojí vlastně mimo větu
Bylo tam příjemně. A teplo. A přátelsky.
- Odchylky od větné stavby
- odchylky, které nepovažujeme za chyby:
- Elipsa = výpustka
- nevyjádření (vynechání) slova (slov nebo věty), které náleží do větného schématu; nebrání to však srozumitelnosti
Vlak odjíždí v deset. (hodin)
- Apoziopeze = nedokončená výpověď
- označuje se několika tečkami
- motivovaná – přerušení výpovědi, když nenalezneme nejvhodnější výraz
Rád bych připomněl, že jsem…
když nechceme říct vulgární výraz Jdi do…
- nemotivovaná – výpověď přerušena partnerem dialogu (skok do řeči)
„Rád bych ti vysvětlil…“ „Nic neříkej, nezajímá mě to.“
- Atrakce = skladební spona
- v ustálených spojeních
Je širší než delší. (dlouhý)
- odchylky, které jsou syntaktickými chybami
- Anakolut = vyšinutí z větné vztahy
- začátek větné konstrukce, přerušení a přechod k jiné větné konstrukci
Člověk, když není opatrný, hned se mu něco ztratí. (X Člověk, když není opatrný, hned něco ztratí).
- Zeugma = nedbání, zanedbání dvojí vazby
- dva větné členy se spojují společnou vazbou, i když každý z nich vyžaduje jinou vazbu
Udržujte pořádek před i ve škole.
- Kontaminace = směšování, křížení vazeb
- správná vazba je zaměněna s jinou, převzatou od slova podobného významu
cenit si něco — vážit si něčeho à cenit si něčeho
- ŘEČ PŘÍMÁ, NEPŘÍMÁ, NEVLASTNÍ PŘÍMÁ, POLOPŘÍMÁ
- řeč přímá
- podává výpověď doslova tak, jak byla pronesena včetně časů a gramatických osob
- poměr přímé řeči k větě uvozovací je volný, netvoří souvětí
- v řeči oddělena tónem (zvukově), v písmu graficky (uvozovkami a velkým písmenem); věta uvozovací má klesavou intonaci
Posatvení řeči uvozovací (upřesňuje mluvčího)
- před přímou řečí – oddělena dvojtečkou
Eva navrhla: “Půjdu s tebou.”
- za přímou řečí – oddělena čárkou, nekončí-li přímá řeč otazníkem nebo vykřičníkem
“Půjdu s tebou,” navrhla Eva.
“Půjdeš se mnou?” zeptala se Eva.
- uprostřed přímé řeči – oddělena čárkami
“Půjdu,” navrhla Eva, “ráda s tebou.”
Dialog – střídání přímých vět dvou i více mluvčích, nová věta se uvádí na novém řádku, někdy se zvýrazňuje pomlčkou.
- řeč nepřímá
- zpráva mluvčího o výroku jiného mluvčího
- mění se gramatická osoba, čas, někdy i způsob
- vyjádřena vedlejší větou
Eva navrhla, že půjde se mnou.
- v umělecké literatuře lze používat moderních mluvnických prostředků
pásmo vypravěče – autor do děje nezasahuje,monolog, bývá ve 3.nebo 1.osobě (= subjektivizované vypravování) jed.č.
pásmo postav – bezprostřední jednání, hovor, má podobu dialogu monologu, vnitřního monologu; forma řeči přímé, polopřímé, nevlastní přímé
- ve starší literatuře ostře od sebe oddělena
- vnitřní monolog
- monologická promluva nepronesená, označuje se uvozovkami
- zachycuje myšlenkový a citový a vnitřní svět postavy v určitém okamžiku
- nevlastní přímá řeč
- podává něčí projev tak, jak byl pronesen, ale v písmu
- není v uvozovkách, využívá osob a časů jako v přímé řeči
- projev postavy, ale reprodukován vypravěčem beze změny, splývá s pásmem vypravěče, ale má znaky hovorového stylu
- polopřímá řeč
- řeč postav, formálně však překračuje hranici řeči postav a včleňuje se do řeči autorské
- není vyznačena uvozovkami, využívá se pouze 3.osoby