Odborný styl a jeho útvary
= styl věcné komunikace, odborných publikací, časopisů a učebnic
- cílem je poučit
- dělí se podle stupně odbornosti a podle adresáta:
- vědecký = teoretický – podává výsledky vědeckého výzkumu
- prakticky odborný – poznatky spjaté s praktickou činností v určitém oboru
- popularizační – forma beletristická, k popularizaci věd.poznání
požadavky
- věcná správnost a objektivnost
- přehlednost
- věcnost a výkladovost
- obsahová úplnost
- jednoznačnost a přesnost vyjadřování
- odborné zaměření, oficiálnost, důkladná připravenost, nadčasová platnost
- převažuje psaná forma
slovní zásoba
- spisovný jazyk, promyšlený výběr slov, logická přesnost a návaznost
- užití odborných pojmů = termínů
- jednoslovná pojmenování
- speciální – jen v odborných projevech, v 1 oboru v 1 významu (vodík, pasparta, neuron)
- v tzv.ustáleném významu – i mimo odborný styl, v různých oborech ustálený význam (ventil, spojka, náprava, kostra)
- víceslovné pojmenování = terminologické sousloví
- substantiva s vhodným přívlastkem (chemická reakce, prvosenka jarní)
- substantiva se slovesem (učinit prohlášení)
- ) shrnující názvy (dopravní prostředky, psací potřeby)
b.) diferencující názvy
př.vražda (úmyslná) X zabití (neúmyslné)
kruh (plocha) X kružnice (křivka)
- slova bez citového zabarvení
- termíny mohou být slova:
- domácí – blizna, kyvadlo, ponorka
- přejatá – laser, kino, knihovna
- termíny vysvětlují terminologické slovníky nebo slovníky cizích slov
větná stavba
- souvětí o 2-3 větách, věty dvojčlenné, oznamovací
- VJ – hutnost, sevřenost à jmenné konstrukce
- důraz na těsné spojení, využití SP místo SS, místo VV větné členy, přechodník.vazby, trpný rod
- dělení na odstavce, oddíly
- vsuvky v souvětí, využití závorek, poznámky pod čarou očíslované arabsky
- citace s bibliografickými údaji
- grafické znázornění – velikost, typ a barva písma, podtržení, číslování oddílů, doplň.materiály…
slohové útvary
- odborný popis, článek, stať, studie
- výklad, pojednání – větší rozsah
- encyklopedické publikace
- recenze – kritické hodnocení uměleckého díla
- texty vědecko-popularizační – pro široký okruh neodborníků
- ODBORNÝ POPIS
- slohový postup popisný i výkladový
- informace pro odborníky
- návod – jak pracovat s přístrojem i odborný popis předmětu, jevu
- přesné formulace definic, vysvětlení termínů
kompozice
- přehlednost a názornost (schémata, tabulky, obrazy)
- věcné informace
- POPIS PRACOVNÍHO POSTUPU
- popis děje; vystihuje činnost, jejíž složky za sebou následují zpravidla v předem daném pořadí
- důležitá úplnost
- převaha dějových sloves, pod.jmen slovesných
- VÝKLAD
- útvar slohového postupu výkladového + popis, případně úvaha
- postihuje a vysvětluje vnitřní souvislosti a vztahy, podmínky vzniku, trvání, jeho následky, objasňuje podstatu jevu
- cílem – odborné poučení o některém tématu z jakékoliv oblasti à sdělení nových poznatků
- základem učebnic, odborných publikací
kompozice
- metoda deduktivní = postup od obecné poučky = definice k objasnění konkrétních jevů
- metoda induktivní = postup od konkrétních jevů, méně obecných poznatků k vyvození obecného závěru, pravidlům, pojmům
- přehlednost, věcná spisovnost, jasnost, srozumitelnost, termíny, spisovný jazyk
- ráz popisný = autor vychází z popisu jednotlivých systematicky utříbených jevů a uvádí spojitost mezi nimi
- ráz dokazovací = autor se soustřeďuje na rozbor příčinných vztahů a z nich pak vyvozuje definice, jejichž platnost dokazuje
typy výkladu
- výklad s definicí na začátku = statický výklad – vytyčení vlastní podstaty, dále odlišnosti
- výklad o vzniku a vývoji jevu = dynamický výklad – dějovost textu, děj.slovesa, populární
- podle stupně odbornosti
- odborný
- populárně naučný – pro laiky nebo začátečníky v oboru
- podle adresáta
- výklad – pro neodborníky
- pojednání – pro odborníky
- podle typu autorství
- výklad – autor věd.poznání zprostředkovává
- pojednání – autor věd.poznání prohlubuje, rozšiřuje, přináší nové poznatky, objevy; současně informuje o pramenech, metodách a postupu (pro kontrolu)
- podle formy
- mluvené – přednáška
- psané – stať, odborný článek
postup vědecké práce
- shromáždění látky (studium pramenů, věd.příruček, spisů)
- zpracování poznatků
- zhodnocení, shrnutí
- PŘEDNÁŠKA
- mluvený výklad
- přesvědčuje, vzbuzuje pozornost posluchačů
- promyšlená kompozice, jednodušší věty, přehlednost (v úvodu naznačíme stavbu a členění textu, v závěru myšlenky shrneme)
- názorné pomůcky – kresba na tabuli, zpětný projektor, diapozitivy, audio a video nahrávky
- živější styl (prvky vyprávění)
- způsob přednesu – nečíst, přiměřené tempo, zřetelně mluvit, udržovat kontakt s posluchačem
další formy výkladu
- psané – odborný článek a publikace, stať, slovník
- mluvené – odb.přednáška, referát (= informace o aktuál.dění, snaha přesvědčit), diskuse (= osvětlení některého problému z obou stran, výměna názorů), polemika (= prudká výměna názorů)
- VÝPISEK = EXCERPTUM
- nejjednodušší druh záznamu z textu, zachycuje doslova jen některé myšlenky
- VÝTAH = KONSPEKT
- přehledná myšlenkový výstavba celého textu, podrobnější než osnova
- TEZE
- stručné vyjádření hlavních myšlenek a poznatků
- RESUMÉ = SOUHRN
- stručná informace o hlavních významových složkách textu
- uvádí se v mateřském jazyce a 1/2 cizích jazycích
- REJSTŘÍK
- abecední seznam termínů (osob), o kterých se píše v textu
- ÚVAHA
- útvar slohového postupu úvahového /nejnáročnější/
- autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, aby dospěl k obecnějšímu závěru
- hloubka úvahy ovlivněna úrovní myšlení, životní zkušeností a bohatstvím poznatků autora
- vyskytuje se ve:
- vědeckém díle
- publicistice – úvodník, komentář (subjektivní char.)
- posuzování problémů, hlediska, komentování názorů
- uměleckém dílech * součást řeči vypravěče – vysvětluje, odůvodňuje děj, chování os.
* součást řeči postav – úvahy, jak se chovat, rozhodování, hodnocení
společné rysy s výkladem
- práce s fakty – vztahy mezi nimi, podmínky jejich vzniku, rozvoje, jejich podstata, následky, účel, důsledky
rozdílné rysy
- úvaha nerozebírá fakta, jen je hodnotí a přemýšlí o nich
- vyvozuje obecné závěry, ale nepoučuje (nechce poučovat, ale přivést k zamyšlení)
- subjektivní postoj a názory
- ESEJ
- druh úvahy na odborné téma
- spojuje odbornost a uměleckost – cit.zabarvená slova
- nepříliš rozsáhlý útvar, psán s estetickým zaměřením
- zpracován živě, obrazný způsob vyj., lehký tón
- na rozdíl od výkladu od výkladu neplatí přesná pravidla výstavby textu
- KRITIKA
- úvaha, která především hodnotí, posuzuje, vytýká nedostatky, vyzdvihuje spol.závažné jevy, využívá analýzy
- cíl – zjistit klady a zápory posuzovaného jevu, díla, odstranit nedostatky (cesta k nápravě)
- požadavek – objektivní posuzování, poučení, vyvození obecných závěrů
- kompozice – postup od konkrétních faktů, často citové zabarvení, ironie až sarkasmus
- jazyk – hodnotící výrazy
à působivost, přesvědčivost
- RECENZE
- útvar blízký kritice, hodnocení vědec.díla (zvl.nově vydaného)
- převažuje informativní charakter
- důležitá pro čtenáře (orientace)
- GLOSA
- kritická poznámka (zvl.v publicistice)
- PŘÍSLOVÍ
- lidská moudrost zhuštěná do krátkých vět
- AFORISMUS
- zhuštěný, krátký slohový projev, často jen jediná věta
- v útvarech stylu uměleckého
- vtip, humor, satirický tón