Nové umělecké směry ve světové literatuře v 2. polovině 19. stol. a 1. polovině 20. stol.

– 19. století bylo dobou optimistického rozvoje Evropy. Přispívali k tomu četné vědecké objevy, které postavili člověka před nové skutečnosti. Převládl positivismus, tedy skutečné jen to, co lze dokázat smysly. Začaly se bortit církevní dogmata o vzniku života a člověka. Tento rozpor s církví zahájil vědecký naturalismus, který přišel s názorem, že základem všeho je hmota. Mění se i životní styl, který se razantně zrychluje. Přiostřuje se konkurenční boj, člověk začíná být desorientovaný. Člověk si začíná uvědomovat, že toho začíná vědět víc, než je potřeba ke spokojenému žití. Tyto pochmurné nálady ve společnosti mají za následek vznik nových názorů a uměleckých směrů. Na konci století přichází spiritualismus. Objevuje se i tzv. lartpourlartismus = názor, který hlásá, že umění má sloužit jen sobě samotnému, klade si za cíl vyvolávat pocity radosti, rozkoše a krásy. V literatuře se na přelomu století střídají různé umělecké směry

• Symbolismus – vyhranil se ve Francii v 80. letech. Klade důraz na použití symbolu jako hlavního prostředku moderní poezie. Byl vydán Manifest symbolismu, ve kterém byly shrnuty zásady tohoto nového uměleckého směru. Básnící se zaměřovali na oblast lidského nitra. Na francouzský symbolismus zapůsobil americký básník E. A. Poe se svou básní Havran
• Impresionismus – zrodil se ve Francii, původně jako malířský směr. Jde o reakci na realismus a naturalismus, které se snažili co nejvěrněji popsat realitu. Naopak impresionisté se snažili vystihnout subjektivní dojem z jedinečného okamžiku. Dochází k zdůraznění lyrismu, impresionisté bohatě užívají metafor. Impresionisté se snažili uvolnit smyslovou vnímavost člověka.
• Novoklasicismus – navazoval na klasické umění, odmítá naturalistické a realistické kopírování reality a přírody, lyrické prvky, kresbu psychických stavů i popisy prostředí. Zdůrazňovali intelekt a návrat k antickým tématům.
• Dekadence – ze slova úpadek, autoři si libují v pocitech smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem. Převládají pocity rozkladu a smrti. Snaha o únik z reálného světa, který básníkům připadal těsný a úzký, nedokonalý. Vyznávají ideu lartpourlartismu.

FRANCIE

Chrales Baudelaire – byl odpůrcem positivismu i sentimentality. Vedl bohémský život, užíval drogy, pobuřoval společnost svými názory. Ve svých dílech se snažil objevovat krásu, všude a ve všem. Jeho nejznámějším dílem je lyrická sbírka básní Květy zla. Dílu se dočkalo velmi nepříznivého přijetí. Autor byl za ni dokonce soudně stíhán pro urážku mravnosti. V dílech pracuje s kontrasty, nebojí se cynismu.

Paul Verlaine – je pokládán ze předního představitele francouzského symbolismu. Ve své poezii vyzdvihoval hudebnost a improvizaci. Tyto vlastnosti, které by měla poezie nést, zdůrazňuje ve své programové básni Básnickém umění (obsahová neurčitost, básnění náznakem a odstínem, subjektivita, hudebnost, vsugerovat čtenáři pocit). Jeho tvorbu a život ovlivnilo rovněž přátelství s mladším Rimbaudem. Byl odsouzen do vězení za jeho postřelení. Sepsal sbírku Saturnské písně a další. Byla přeložena mnoha básníky. Snaží se líčit pocity vzbuzené podzimní přírodou jako nejistota a beznaděj.

Jean Arthur Rimbaud – byl geniální dítě, celé dílo, které za života uveřejnil pouze v básnických časopisech mezi svým šestnáctým a dvacátým rokem života. Pokoušel se dosáhnout obnovy básnické inspirace a dospět k nové básnické řeči. Základním uměleckým prostředkem, který používal byl protiklad. Sen se prolíná s realitou, která je nepříjemná a bolí. Jeho básně posmrtně vydal Verlaine pod názvem Iluminace

ANGLIE

Oscar Wilde – byl básník, prozaik a dramatik, byl nejvýraznější představitel anglické dekadence. Narodil se v Dublinu, studoval nejprve na dublinské univerzitě, později v Oxfordu. Celý život hledal nové zkušenosti a zážitky, aniž by bral ohled na morálku. Stal se populární díky svým divadelním hrám – Ideální manžel, Jak je důležité míti Filipa a další. Vynikali vtipnými zápletkami. Jeho jediný román, Obraz Doriana Graye, vyjadřuje hlavní idee Anglické dekadence – že jediným cílem životem je krása a rozkoš.

USA

Walt Whitman – největší severoamerický básník 19. století, zastánce civilismu, autor sbírky Stébla trávy. Whitman oslavoval americkou demokracii, obdivoval moderní život, oslava všedních věcí, přírody, lidské práce. Popisuje rozmanitost světa, jeho protiklady, snaží se vsugerovat představu krásy a radosti. Báseň pojata novou formou – pásmo dojmů a představ = lyrické pásmo, zdánlivě bez logické souvislosti.

Další nové umělecké směry (i v otázce 20)

Ve 20. století pokračovaly změny ve společnosti, které byly započaty na konci předešlého století. První světová válka zničila všechny zbývající sociální jistoty. Ve státech pokračuje rozvoj kapitalismu a demokracie. V některých zemích stoupá podpora totalitních režimů. V návaznosti na předválečné umění se formují nové avantgardní směry, které mají za cíl mnohem více zasahovat do běžného života a společenských věcí. Velká část nadějí na změnu společnosti je však zničeno WWI. Mělo vliv na drama, poezii i prózu.

Z opojení rychlým rozvojem techniky vzniká civilismus. Zobrazuje možnosti technických vymožeností, moderního života a světa. Všímá si a oslavuje všední věci v životě, lidskou práci. Významným představitel tohoto stylu je např. americký básník W. Whitman

Umění taktéž reaguje na válku a vzniklou situaci člověka. Všímá si nejprostších darů života, oslavuje přírodu, domov a lásku. Tyto znaky obsahuje především směr pojmenovaný vitalismus.

Jako opozice k positivismu, naturalismu a impresionismu se vyhranil proud expresionismus, který vyjadřuje obavy o osud lidstva v souvislosti s novými technickými možnosti a prostorem, který se před lidmi najednou otevřel. Vyjadřuje taktéž úzkost, kterou moderní člověk pociťuje. Realitu chápe jako nitro člověk, snaží se vyjadřovat psychické stavy a pocity (děs, hrůza, násilí).

Směr futurismus se taktéž obrací k budoucnosti, zobrazuje moderní život. Obrazy světa v pohybu, který je často zachycen rozložením do časově následných fází. Slovní stavbou a odstraněním interpunkce zdůrazňuje rychlost pohybu. Výraznou úlohu hraje i grafická podoba básně.

Spojením malířského stylu kubismu a literárního futurismu vzniká směr kubofuturismus. Spojuje rychlost a dynamiku futurismu s kubistickým pohledem na svět. Snaží se zachytit složitou skutečnost z mnoha úhlů pohledu. Hlavními znaky jsou polytematičnost, prolínání různých časových rovin. Důležitou úlohu hraje i grafická podoba básně, kdy jsou často používané tzv. obrazové básně (kaligramy).

Jako protest proti válce a násilí se zrodil dadaismus. Vyjadřuje nesmyslnost válečného konfliktu, pocity nesmyslnosti života. Používá princip náhodných souvislostí a volných asociací. Snaží se šokovat, burcovat, provokovat. Zakladatelem se stal francouzský básník Tristan Tzara.

Jako další z moderních avantgardních směrů se vyvinul surrealismus. Vzniká po první světové válce. Roku 1924 byl vydán Manifest surrealismu, kde byly shrnuty požadavky tohoto nového uměleckého směru. Zakladatelem se stal André Breton. Styl využívá obrazotvornosti a fantasie. Často se setkáváme s psychickým automatismem (= volný tok obrazů bez rozumové kontroly a zábran). Surrealisté vyjadřují bezprostřední subjektivní dojmy, fantazii a sny.

Ve 30. letech se z některých filozofických výkladů vyvinul existencionalismus. Popisuje člověka jako osamoceného a odcizeného jedince, který se nedokáže zapojit do společnosti. Zobrazuje lidi trpící vnitřními pochybami, v mezních situacích prožívají pocity beznaděje a zoufalství. Život chápou pouze jako cestu ke smrti. V české literatuře zejména F. Kavka.

S rozvojem a sílení marxismu se objevuje proletářská literatura a socialistický realismus. Zobrazují třídní boj, sociální situaci, nabádají k revoluci, vyzdvihují úlohu komunistické strany, jsou značně tendenční a optimistické. Sní o spravedlivé společnosti. Prvky patosu a kolektivismu. U nás např. Wolker.