Norma a kodifikace

norma = uznávaný soubor závazných zvyklostí (př.:spol.normy, způsob chování)

jazyk = soustava společensky uznávaných, obecně přijatých konvenčních znaků a pravidel jejich         užívání

JAZYKOVÁ NORMA (zvyklost, konvence)

= soubor uznávaných, ustálených jazykových mluvnických i slovních prostředků a závazných způsobů (pravidel) jejich užívání

– existuje v jazyce samém

– vytváří se postupně v dorozumívacím procesu

– mění se velmi pomalu – pružná ustálenost, stabilita, jednotnost moderního spisovného jazyka

– týká se pravopisu, výslovnosti, tvarosloví

nespisovná čeština – nářečí, nadnářeční, diferenciace češtiny

KODIFIKACE

= zpracování jazykové normy

– vystihuje normu, zachycuje, popisuje a vykládá ji

– slouží k poučení uživatele – nutnost dodržovat ji

– podporuje vývojové tendence

– kodifikace pravopisné normy jednoznačná, podrobná

výslovnostní normy – méně jednotná

tvaroslovné normy – volnější

Základní kodifikační příručky:

• pravidla českého pravopisu – výklad pravopisných pravidel s příklady (úvod), pravopisný slovník (řazen abecedně, i příbuzná slova, výslovnost, tvary)
• mluvnice – obecné poučení o jazyce, o všech částech gramatiky, o spisovné výslovnosti a pravopisu, o slohu; př. Česká mluvnice; Stručná mluvnice česká
• jazykový, výkladový slovník – abecedně řazená slova(hesla) – heslový odstavec má výkladovou a příkladovou část, obs.všestranné poučení (pravopis, gramatika, význam, ..); př.Slovník spisovné češtiny(1svazek, opravené a doplněné vydání)- SSČ ; Slovník spisovného jazyka českého(8svazkový, nezměněné vydání) – SSJČ