Neohebné slovní druhy
- PŘÍSLOVCE (adverbia)
- okolnosti děje nebo jeho vlastností (pracuje doma, rychle, večer)
- většinou odvozena od př.jmen (dobrý – dobře)
- ve větě mají platnost příslovečného určení (odešel rychle) nebo neshodného přívlastku (cesta pěšky)
- bývají základem jednočlenných vět se sponou být (je, byla, bude tma) anebo beze spony (lze říci)
- záporná adverbia: ne, nikoli, ni
- příslovečné spřežky – píší se dohromady: nahlas, nahoře, zleva, naplno, vtom
Druhy příslovcí
- místa (kde? odkud? kudy? kam?) = doma, shora, horem, nahoru
- času (kdy? odkdy? dokdy?) = večer, včera, dlouho, stále, občas, tehdy
- způsobu (jak?) = pěkně, vesele, pěšky
- míra: velmi, moc, málo, příliš, zcela, tolik
- zřetel: početně, váhově, politicky
- příčiny (proč?) = úmyslně, schválně, proto, navzdory
Stupňování příslovcí
- stupeň = pozitiv – pěkně
- stupeň = komparativ – pěkněji à tvoří se z 1.stupně příponami –eji, -ěji, -e
- stupeň = superlativ – nejpěkněji à tvoří se 2.stupně příponou nej-
- někdy se 2.a 3.stupeň tvoří nepravidelně – zle, hůře, nejhůře
- PŘEDLOŽKY (prepozice)
- významově nesamostatný druh
- přesně spojeny se substantivem, vyjadřují jeho vztahy = předložková vazba: nad lesy, u stolu
- ve větě jsou součástí příslovečného určení (do vody), řidčeji předmětu, přívlastku, doplňku (s přáteli, váza na květiny, pro vlast)
Druhy předložek
- vlastní = primární – jsou pouze předložky (s, v, na, do…)
- nevlastní = sekundární – jsou zároveň i jiným slovním druhem (blízko, místo, kolem, pomocí…)
- SPOJKY (konjunkce)
- neplnovýznamový slovní druh
- spojují věty a větné členy – vyj.přitom mluvnicky i obsahově významový poměr členů vět (samy nejsou větnými členy)
Druhy spojek
- souřadicí = parataktické – spojují větné členy v několikanásobný vět.člen anebo souřadné věty
- slučovací – a, i, ani, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak
- stupňovací – i, ba, ba i, dokonce, nejen-ale, i nejen-nýbrž i
- odporovací – ale, avšak, však, sice-ale
- vylučovací – nebo-anebo, buď-anebo
- vysvětlovací – vždyť, neboť, totiž
- podřadicí = hypotaktické – vyj.významovou závislost, vztah k věty řídící
- příčinný – protože, že, poněvadž, jelikož
- účelový – aby
- podmínkový – jestliže, -li, kdyby, když
- přípustkový – třebaže, přestože, třeba, ač, ačkoliv, i když
- časový – když, jakmile, zatímco, až, sotva(že)
- způsobový – tím-že, tak-že, jako by
- prostředkový – tím-že
- výjimkový – leda (že)
- zřetelový – z hlediska, pokud se týká
- ČÁSTICE (partikule)
- nejsou větným členem
- uvozují samostatné věty nebo vyj.různé významové a citové odstíny
- ano, ne, ať, kéž, nechť, což, pak, jen
- Ať se brzy vrátíš! Jan aby se to povedlo! To chumelí. Copak to nevíš?
- úlohu částic mohou mít i spojky, nespojují-li větné členy: Že si to necháš líbit!
- CITOSLOVCE (interjekce)
- vyjadřují nálady, city, vůli – fuj, haló, hej, ach, ó
- označují hlasy, zvuky (= zvukomalebná citoslovce) – bum, cink, bim, haf, bů
- odvozena od jiných slovních druhů: bože, hrome, běda, vida
- nejsou větným členem, tvoří jednočlennou větu (oddělena čárkami)
- někdy ve fci.přísudku: Žába žbluňk do vody. Buch buch ozývalo se zvenčí.