1. PŘÍSLOVCE (adverbia)

• okolnosti děje nebo jeho vlastností (pracuje doma, rychle, večer)
• většinou odvozena od př.jmen (dobrý – dobře)
• ve větě mají platnost příslovečného určení (odešel rychle) nebo neshodného přívlastku (cesta pěšky)
• bývají základem jednočlenných vět se sponou být (je, byla, bude tma) anebo beze spony (lze říci)
• záporná adverbia: ne, nikoli, ni
• příslovečné spřežky – píší se dohromady: nahlas, nahoře, zleva, naplno, vtom

Druhy příslovcí

• místa (kde? odkud? kudy? kam?) = doma, shora, horem, nahoru
• času (kdy? odkdy? dokdy?) = večer, včera, dlouho, stále, občas, tehdy
• způsobu (jak?) = pěkně, vesele, pěšky
• míra: velmi, moc, málo, příliš, zcela, tolik
• zřetel: početně, váhově, politicky
• příčiny (proč?) = úmyslně, schválně, proto, navzdory

Stupňování příslovcí

1. stupeň = pozitiv – pěkně
2. stupeň = komparativ – pěkněji à tvoří se z 1.stupně příponami –eji, -ěji, -e
3. stupeň = superlativ – nejpěkněji à tvoří se 2.stupně příponou nej-

• někdy se 2.a 3.stupeň tvoří nepravidelně – zle, hůře, nejhůře

2. PŘEDLOŽKY (prepozice)

• významově nesamostatný druh
• přesně spojeny se substantivem, vyjadřují jeho vztahy = předložková vazba: nad lesy, u stolu
• ve větě jsou součástí příslovečného určení (do vody), řidčeji předmětu, přívlastku, doplňku (s přáteli, váza na květiny, pro vlast)

Druhy předložek

1. vlastní = primární – jsou pouze předložky (s, v, na, do…)
2. nevlastní = sekundární – jsou zároveň i jiným slovním druhem (blízko, místo, kolem, pomocí…)

3. SPOJKY (konjunkce)

• neplnovýznamový slovní druh
• spojují věty a větné členy – vyj.přitom mluvnicky i obsahově významový poměr členů vět (samy nejsou větnými členy)

Druhy spojek

1. souřadicí = parataktické – spojují větné členy v několikanásobný vět.člen anebo souřadné věty

1. slučovací – a, i, ani, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak
2. stupňovací – i, ba, ba i, dokonce, nejen-ale, i nejen-nýbrž i
3. odporovací – ale, avšak, však, sice-ale
4. vylučovací – nebo-anebo, buď-anebo
5. vysvětlovací – vždyť, neboť, totiž

2. podřadicí = hypotaktické – vyj.významovou závislost, vztah k věty řídící

1. příčinný – protože, že, poněvadž, jelikož
2. účelový – aby
3. podmínkový – jestliže, -li, kdyby, když
4. přípustkový – třebaže, přestože, třeba, ač, ačkoliv, i když
5. časový – když, jakmile, zatímco, až, sotva(že)
6. způsobový – tím-že, tak-že, jako by
7. prostředkový – tím-že
8. výjimkový – leda (že)
9. zřetelový – z hlediska, pokud se týká

3. ČÁSTICE (partikule)

• nejsou větným členem
• uvozují samostatné věty nebo vyj.různé významové a citové odstíny
• ano, ne, ať, kéž, nechť, což, pak, jen
• Ať se brzy vrátíš! Jan aby se to povedlo! To chumelí. Copak to nevíš?
• úlohu částic mohou mít i spojky, nespojují-li větné členy: Že si to necháš líbit!

4. CITOSLOVCE (interjekce)

• vyjadřují nálady, city, vůli – fuj, haló, hej, ach, ó
• označují hlasy, zvuky (= zvukomalebná citoslovce) – bum, cink, bim, haf, bů
• odvozena od jiných slovních druhů: bože, hrome, běda, vida
• nejsou větným členem, tvoří jednočlennou větu (oddělena čárkami)
• někdy ve fci.přísudku: Žába žbluňk do vody. Buch buch ozývalo se zvenčí.