Naše významná prozaická díla let 1939 – 1945

V próze je patrný nucený ústup od společenské reality. Česká
literatura za okupace existovala ve velmi ztížených podmínkách. Četní
autoři byli nacisty popraveni, vězněni nebo transportováni do koncentračních
táborů. Mnoho autorů přestalo tvořit, mnoho jich nesmělo publikovat, mnoho
jich emigrovalo. Počet vycházejících knih byl výrazně omezen. Přesto
vzniklo mnoho významných literárních děl. Tehdy vyšly knihy Eduarda Basse,
Františka Kožíka, Jaroslava Havlíčka, Václava Řezáče, Egona Hostovského,
Vladislava Vančury, Karla Shultze a mnoha dalších.

Za okupace se česká próza obracela nejčastěji k tematice historické,
psychologické nebo k citovému vyznání lásky k domovu – próza
tzv. českého génia. Historická próza byla pojata jako podobenství o současnosti,
poučení z minulosti, které mělo posílit národní sebevědomí. Píší
ji autoři, kteří ve stejném duch tvořili již před válkou. V tomto
období vytvořil Vladimír Vančura Obrazy z dějin národu
českého. Toto dílo má tři díly, z nich první dva vyšly ještě
za války, druhý díl autor rozvedl téměř do 13. století. Svou estetickou působivostí
se staly duchovní oporou v nejtěžších chvílích nacistické okupace.
K významným autorům historické beletrie patřil také Miloš Václav
Kratochvíl, archivář a filmový pracovník. Pozornost vzbudil již
svým prvním dílem, kompozičně i stylisticky vyspělým románem Osamělý
rváč, o pohnutém životním osudu císařského maršála z doby
Rudolfa II. Dobou vzniku patří do období okupace i další román Král
obléká halenu. Král Václav IV. ústřední postava díla, je líčen
jako osamělec, trochu dekadent, který trpně přihlíží převratným událostem,
jež kolem něho probíhají, citově je rozeklaný a dobře se cítí jen
mezi prostými lidmi. Na životopisný román z uměleckého prostředí se
soustředil v tomto období František Kožík. Upoutal již svým
prvním románem Největší z pierotů, o proslulém představiteli
francouzské pantomimy z napoleonské doby Janu Kašparu Deburoaovi, po
otci českého původu. Široké románové plátno s rušnými a nejednou
až příliš efektními scénami na pozadí politických událostí předvádí
umělecký vzestup hrdiny provázený osobní deziluzí. Další válečný román
Básník neumírá líčí životní osudy portugalského básníka
Luíse se Camoese, tvůrce eposu Lusovci. V kompozici díla se objevují též
romantizující prvky. Přitažlivý exotický svět cirkusů a varieté,
šantánů a kabaretů přiblížil Eduard Bass. Stal se spolutvůrcem
proslulého kabaretu Červená sedma, spolupracoval se satirickými časopisy.
Tvořil již před válkou, za války vydal román Cirkus Humberto.
Na pozadí pestré mezinárodní společnosti cirkusových umělců, artistů,
krotitelů sleduje autor tři generace od šedesátých let 19.století až do
první čtvrtiny 20. století se znalostí cirkusového prostředí, které si přímo
vychutnává. Oslavuje českého člověka, jeho píli, podnikavost a solidárnost.
Jakousi paralelou k románu je soubor povídek Lidé z maringotek
ze stejného prostředí. Jaroslav Havlíček v této době vydal své
román Helimadoe, příběh pěti sester, pozvolna stárnoucích a ovládaných
podivínským otcem, lékařem. Novela Synáček představuje
statkářského synka, rozmazlovaného ženami, jejichž nevhodná výchova způsobí,
že z něho vyroste sobec a hrubec, který svými bujnými kousky obtěžuje
okolí. V závěru díla se ožení a chce odčinit hříchy mládí,
ale zahyne při autohavárii. Egon Hostovský v emigraci pokračuje
v literární činnosti a vydává povídky Listy z vyhnanství,
Úkryt a román Sedmkrát v hlavní úloze.
Opakují se v nich témata cizoty a neschopnosti hrdinů sžít se s prostředím,
tentokrát na pozadí všeobecného mravního rozvratu poválečného světa.