Národního obrození – 1. a 2. fáze

České země prošly stejně jako Evropa během druhé poloviny 18. a 19. století složitým procesem přeměny starých feudálně stavovských struktur v moderní občanskou společnost. Nedílnou součástí těchto proměn bylo národní hnutí, potažmo formování novodobého českého národa. Po bitvě na Bílé Hoře  úpadek češtiny a do této doby nebyla jako spisovný jazyk ustálena Nejvýraznější feudální přežitky byly odstraněny reformami Marie Terezie a Josefa II. 1773 ? zrušení jezuitského řádu. Významným bylo zejména vydání tzv. tolerančního patentu (1781), který povolil náboženskou svobodu některým nekatolickým vyznáním, a zrušení nevolnictví (1781). Školské reformy Marie Terezie dávají vzniknout nové české inteligenci.

Národní obrození (70. léta 18. století ? 50. léta 19. století)
Proces utváření novodobého národa, kladení základů novodobé národní kultury a vzkříšení národa, respektive jeho probuzení. Ideologie národního obrození byla podpořena francouzským osvícenstvím a stavěla na myšlenkách demokracie, národního sebevědomí (důraz na český jazyk a českou historii) a slovanské vzájemnosti.
Nositelem byla především česká buržoazie a česká inteligence, které se mohly opřít o venkovský lid (učitele a kněze).
Rozvíjí se vědecká činnost ? Královská česká společnost nauk (1774, rozvoj matematiky, vlasteneckých dějin a přírodovědy v Čechách). České muzeum (1818); je založena Matice česká (1831) ? spolek pro podporu rozvoje písemnictví česky psaného. Rozšiřuje se také činnost vydavatelská ? Česká expedice Václava Matěje Krameria ? vydávala noviny a časopisy, osvětovou a zábavnou prózu, a sběratelská (inspirována ústní lidovou slovesností).
Významným činitelem při utváření národního vědomí bylo divadlo. Divadlo v Kotcích, zde byla poprvé česky uvedena hra v roce 1771. V roce 1783 bylo založeno Nosticovo (později Stavovské) divadlo ? premiéra opery Don Giovanni, dirigována přímo Mozartem, ale kde se hrálo česky jen velmi zřídka. Prvním ryze českým divadlem se stala Bouda (1786 ? 1789).

První fáze
– od 70. let 18. století do počátku 19. století (1805), kdy se utvářejí základy české obrozenecké literatury
– bývá označována jako obranná a projevuje se v ní klasicismus
– cílem bylo čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk, vytvořit jeho pevná pravidla
– vzorem se stala čeština veleslavínská

Gelasius Dobner
– 1719 ? 1790
– historik, propagátor kritické metody v dějepisectví
– vydal v latinském překladu Hájkovu kroniku a upozornil na její fakografickou nespolehlivost

František Martin Pelcl
– 1734 ? 1801
– jazykovědec, první profesor českého jazyka na pražské univerzitě
– Nová kronika česká
– měla nahradit Hájkovu kroniku

Josef Dobrovský
– 1753 ? 1829
– jazykovědec, literární vědec
– studoval filozofii a teologii
– účastnil se činnosti v Královské společnosti nauk, přispíval do zahraničních vědeckých časopisů
– psal německy a latinsky – tvrdil, že čeština se nemůže stát jazykem vědy
– byl přísný a velmi kritický jak ve svých dílech, tak ve svých polemikách
– vždy mu šlo o pravdivost poznání
– jako jeden z prvních vyjádřil pochybnosti o pravosti Rukopisu zelenohorského
– Zevrubná mluvnice českého jazyka
– 1. vědecká mluvnice, německy psaná
– návaznost na humanistickou češtinu Kralické bible
– kodifikace spisovné jazykové normy
– k aktivní budoucnosti češtiny je však pesimistický
– Německo-český slovník
– dvoudílný
– Dějiny české řeči a literatury
– za vrcholné období považuje období veleslavínské
– souběžné zachycení vývoje jazyka a dějin literatury
– český literární vývoj rozdělil do 6 údobí ? vrchol spatřoval v 5. období (1520 ? 1620) = Zlatý věk české literatury
– období po bitvě na Bílé Hoře hodnotil jako úpadkové a s pochybnostmi se vyjadřoval i o literatuře soudobé
– Základy starého nářečí slovanského jazyka
– první vědecká mluvnice staroslověnštiny, kterou však mylně považoval za jazyk praslovanský
– slavistika = věda o Slovanských národech, jejich dějinách, jazycích

Václav Matěj Kramerius
– pochopil význam novin pro národ a pro pozdvižení české řeči  vydával Pražské poštovské noviny  Schönfeldské Pražské noviny  Krameriusovy c. k. vlastenecké noviny
– majitelem nakladatelství Česká expedice ? vydával zde hlavně knížky lidového čtení
– nakladatelství ? 1. středisko obrozenců

Václav Thám
– 1756 ? 1816
– herec, dramatik, básník, zakladatel divadla Bouda
– Básně v řeči vázané
– almanach (básnický soubor)
– měl navázat na starší české básnictví a novými, původními básněmi se měl vyrovnat literárním proudům novodobým
– Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera, Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj u Prahy
– divadelní hry s náměty z českých dějin

Antonín Jaroslav Puchmajer
– kněz, básník, vydavatel almanachů, překladatel
– skupinu básníků kolem něho vytvořenou považujeme za první novočeskou básnickou školu, jejíž členy spojovala především myšlenka vlastenectví (Šebestián Hněvkovský, bratři Vojtěch a Jan Nejedlí)
– Sebrání básní a zpěvů
– první z almanachů
– soubor tvorby českých, moravských a slovenských básníků

Prokop Šedivý
? Masné krámy, Pražští sládci

Druhá fáze
? 1806 (Jungmann uveřejnil v časopise Hlasatel český své ?rozmlouvání? O jazyku českém) ? 1830 (vlna revolucí v evropských zemích)
? ofenzivní
? cílem bylo naplnit první novodobý národně-kulturní program, rozvíjet básnický a odborný jazyk, rozšiřovat slovní zásobu, podporovat vlastenectví, internacionalismus a estetiku
? vědecká literatura již byla psána česky
? v krásné literatuře se uplatňuje preromantismus ? oslavuje přírodu, český folklor, historii i možnost šťastné národní budoucnosti, lásku k ženě, ke slovanství a lidstvu vůbec
Josef Jungmann
? 1773 ? 1847
? jazykovědec, básník, překladatel
? po studiích v Praze se stává středoškolským profesorem v Litoměřicích a v Praze
? jeho dům v Široké ulici (Jungmannově) v Praze se stal významným vlasteneckým střediskem
? přátelské vztahy s Dobrovským přerušily rozdílné názory na pravost Rukopisů ? Jungmann věřil v jejich pravost
? překládal z francouzštiny (Chateaubrianda), angličtiny (Moltony), němčiny (Goetha), ruštiny
? zasloužil se o vznik 1. českého vědeckého časopisu Krok
? jazykovým programem ? jeho časopisecká stať ? Rozmlouvání o jazyku českém
? hlavní body:
1.) uvést češtinu do škol
2.) zvýšit literární úroveň českých děl
3.) pěstovat kontakty se slovanskými národy
4.) nový názor ? znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka a ne teritoriální vlastenectví
? zdroje obohacování jazyka:
? staré české literární památky
? lidový jazyk, lidová řeč
? další slovanské jazyky, zejména nářečí moravské a slovenské
? tvoření slov ? hlavně odvozováním
? nezavrhuje ani citlivé přejímání z cizích jazyků
? Slovník česko-německý
? pětidílný
? bohatě dokumentuje dosavadní vývoj české slovní zásoby i její soudobý stav
? obsahuje 120 000 hesel
? Slovesnost
? unikátní dílo spojující učebnici teorie literatury pro gymnázia a čítanku
? Historie literatury české
? dějiny české literatury
? podal co nejúplnější bibliografický soupis dosud vyšlých českých tisků a archivních rukopisů

Pavel Josef Šafařík
– 1795 ? 1861
– slovák
– zakladatel slovanské archeologie, literární historik, teoretik a básník
– věnoval se filozofii, filologie, historii a estetice na studiích v Kežmaroku a v Jeně
– působil jako redaktor, ředitel univerzitní knihovny a středoškolský profesor
– Slovanské starožitnosti
– nejstarší dějiny Slovanů zpracované na základě důkazů slovanského osídlení v Evropě

František Palacký
– 1798 ? 1876
– historik, politik, zastánce austroslavismu
– studium v Trenčíně a Bratislavě, pak vychovatel ve Vídni, poté odešel do Prahy
– zakládá a rediguje časopisy, zakládá organizace pro podporu národního života
– byl vůdčí osobností národní liberální strany, v revolučním roce 1848 se stal členem Národního výboru a předsedou Slovanského sjezdu
– po porážce revoluce se opět naplno věnuje své historické práci
– Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě
– 5 dílů
– obsáhl historii českých zemí od pravěku po nástup Habsburků (1526) na český trůn
– dílo psal německy a překládal do češtiny, po roce 1848 postupoval opačně

Jan Kollár
– 1793 ? 1852
– básník
– studoval teologii a filozofii
– jeho žena ho inspirovala k vytvoření mytické postavy bohyně Slávy
– po období kazatelském se stal univerzitním profesorem ? slovanských starožitností? ve Vídni
– v jeho poezii se střetává milostný cit s láskou k vlasti
– Slávy dcera
– cyklus sonetů s vlasteneckou tematikou, psán časomírou
– Mína, dcera bohyně Slávy, kterou stvořil pro Slovany Mílek, bůh Lásky, putuje s Mílkem po pravlasti Slovanů (motiv putování ? Komenský, Dante)
– skladba byla rozdělena do 3 částí: Sála, Labe a Dunaj, které uváděl patetický Předzpěv, Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo)
– Kollár často cyklus doplňoval, z původních 150 se stalo v poslední verzi 645 sonetů rozšířených o zpěvy Rén (=Rýnu) a Vltava a o části věnované přátelům a nepřátelům Slovanstva
– hlavní myšlenkou díla je víra ve slovanskou budoucnost
– O literárnéj vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými
– předzpěv ?časoměrná prozódia
– forma ? elegie ? žalozpěv nad zašlou slávou Slovanů
– téma ? slovanská vzájemnost, příklon k Rusku

František Ladislav Čelákovský
– 1799 ? 1852
– básník, sběratel lidové poezie, redaktor a překladatel (z: ruštiny, polštiny, němčiny a angličtiny)
– studoval filozofii v Praze a Linci ? studia nedokončil
– působil jako vychovatel, soukromý učitel, redaktor Pražských novin a jejich příloh České včely, dále jako knihovník a univerzitní profesor slavistiky
– soustředil kolem sebe skupinu, která se věnovala Ohlasové poezii ? napodobovala a oživovala poezii lidovou, využívala jejich charakteristických prvků
– Ohlas písní ruských
– zdařilá nápodoba tradičních ruských bylin (písní o tom, co bylo) reagující na současné dění
– např. básně: Ilja Volžanin, Rusové na Dunaji
– Ohlas písní českých
– převažují skladby lyrické, milostné, žertovné a satirické, jejichž hravost a bezprostřednost přispěla k jejich zpopularizování
– balada Toman a lesní panna
– Slovanské národní písně
– Mudrosloví národu slovanského v příslovích

Jan Nepomuk Štěpánek
– 1783 ? 1844
– dramatik a později spolumajitel Stavovského divadla
– autor oblíbených strašidelných příběhů, historických her a veseloher

Václav Kliment Klicpera
– 1792 ? 1859
– dramatik
– se svými přáteli a studenty hrával ochotnické divadlo
– těžiště jeho tvorby spočívá ve veselohrách, kritizujících dobové lidské nedostatky
– Divotvorný klobouk, Každý něco pro vlast, Rohovín čtverrohý

Jedním z charakteristických rysů českého národního obrození byla i snaha dokázat, že česká kultura je plnohodnotnou a schopnou dotvářet evropský kulturní kontext. Za tímto účelem vznikly i rukopisné padělky, které měly poskytnout důkazy o starobylosti naší kultury a posílit národní sebevědomí.

Rukopis královédvorský
– byl ? nalezen? v roce 1817 ve Dvoře Králové a označen za památku ze 13. století
– obsahuje šest epických, dvě lyricko-epické a šest lyrických skladeb
– vytváří idealizovaný obraz českého dávnověku a středověku
Rukopis zelenohorský
– byl ? nalezen? v roce 1818 na Zelené Hoře u Nepomuku a označen za památku z 10. století
– obsahoval krátký zlomek básně o staročeském sněmu a skladbu Libušin soud

Právě idealizace české historie v rukopisech vedla k pochybnostem, zkoumání a posléze bojům o jejich pravost, které trvaly více než půl století.
Jejich nepravost nakonec dokázala skupina kolem filozofa Masaryka, filologa Gebauera, historika Golla a literárního historika Vlčka.
Za pravděpodobné autory ? nálezů? jsou považováni Václav Hanka, archivář Českého muzea a Josef Linda, novinář a spisovatel.
Knihu o rukopisech napsal náš nejznámější autor literatury faktu Miroslav Ivanov ? Tajemství RKZ, ve své době rukopisy splnily účel ? povznesly národní sebevědomí a pomohly NO.

V závěru této fáze přibývá český živel ve městech, zvyšuje se podíl česky smíšlejících vzdělanců. Česká společnost ztrácí pocit méněcennosti a závisloti na německé kultuře, zvyšuje se národní hrdost.