Národní obrození do 30. let 19. stol.

Národní obrození je proces utváření novodobého národa, kladení základů novodobé národní kultury a vzkříšení národa, resp. Jeho probuzení. Ideologie národního obrození byla podpořena francouzským osvícenstvím a stavěla na myšlenkách demokracie, národního sebevědomí (důraz na český jazyk a českou historii) a slovanské vzájemnosti.
Společensko historické pozadí: 2.1/2 18.a 19.stol-proces přeměnystarých feudálně stavovských kultur v moderní občanskou společnost. Veřejné mínění se stává faktorem na který musí politikové brát ohled. Reformy Marie Terezie a Josefa II. (toleranční patent-náboženská svoboda zrušení nevolnictví, školské reformy- vznik nové české inteligence
Zdroje: revoluční nálada lidu ( rok 1848)
Myšlenka slovanské vzájemnosti
Poesie inspirována lidovou slovesností- sběratelství ( Erben Čelakovský, Němcová )
Činnost drobné venkovské inteligence- učitelů, vlasteneckých kněží
Lidové divadlo (i loutkové- Matěj Kopecký)
Obrozenecká věda, a to jazykověda ( jazyk- základní znak národa)=>obrany českého jazyka
Historie (snaha připomenout slavnou minulost, zvláště husitskou, a posílit národní sebevědomí)
Nositelé hnutí: česká buržoazie a inteligence (opora o venkovský lid) demokratický charakter hnutí
3 fáze:

1.fáze: 70.léta 18. století-1805
cíl: čelit germanizaci, zabránit a obnovit český jazyk, zájem o českou kulturu a dějiny

jazykověda:

Josef Dobrovský (1753-1829)
*Ďarmoty u Rábu (Uhry). Stud: gymnázium v Německém (Havlíčkově) Brodě, filosofie a teologie v Praze. Stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice a věnoval se vědecké práci,dostal se do společnosti tehdejších vzdělanců, studijní cesty do Švédska a Ruska. Psal většinou německy.
Dílo:- jazykověda- Podrobná mluvnice Češtiny-1. Vědecká mluvnice, návaznost na humanistickou češtinu Kralické bible. Skeptický k možnosti znovuzrození češtiny jako spisovného jazyka. Ustálil jazykovou normu, navrhl tzv. analogickou opravu pravopisu (platí dodnes)
slovníkářství- Německo ? český slovník
literární historie- Dějiny české řeči a literatury- přísně kritický vztah k faktům (osvícenec), oslava českého jazyka doby veleslavínské
slavistika (věda o slovanských národech)- Základy jazyka staroslověnského-1.vědecká mluvnice staroslověnšliny (jazyk našich literárních památek), kterou však mylně považoval za jazyk praslovanský.
prozodie- stať Česká prozodie- propagoval přízvučnou prozodii, stanovil pravidla českého trochejského sylabotónického verše
Přínos: položil
1) základy obrozeneckého hnutí a literatury
2) základy novočeského spisovného jazyka, ustálení jaz. Formy
3) základy české moderní vědy (analytičnost, kritičnost, úsilí o vědeckou pravdu)- odmítl pravost Rukopisů
4) základ slavistiky

Historie: vznik Královské české společnosti nauk- KSČN (1774), Českého muzea (1818) a Matice české (1831)
Gelasius Dobner- propagátor kritické metody v dějepisectví. Vydal v latinském překladu Hájkovu kroniku a upozornil na její faktografickou nespolehlivost.
František Martin Pelcl-jazykovědec, dějepisec a první profesor českého jazyka na pražské universitě- Nová kronika česká- měla nahradit kroniku Hájkovu

Počátky novočeského básnictví:

Václavem Thámem- almanach Básně v řeči vázané (1785) původní tvorba i překlady,vliv anakreonské poezie, měl navázat na starší české básnictví a novými, púvodními básněmi se měl vyrovnat literárním proudům novodobým. Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera, Vlasta a Šárka aneb dívčí boj u Prahy- divadelní hry s náměty z českých dějin.

Antonín Jaroslav Puchmajer- kněz. Básník, vydavatel almanachů, překladatel, almanach Sebrání básní a zpěvů převaha původní tvorby, soubor tvorby českých, moravských a slovenských básníků, prvky klasicismu; vznik první novočeskébásnické školy- program vlastenecký i formální (sylabotonický verš, obliba ódy, bajky, eposu); např- A.J.Puchmajer- Óda na Jana Žižku z Trocnova, (oslava husitského hrdiny jako vlastence) Šebastián Hněvkovský, sentimentálí balada Vnislav a Běla, epos o dívčí válce Děvín

Počátky obrozeneckého divadla

Úkol: zajistit pravidelná česká představení
Vychovat české herce
Vytvořit české hry
Vliv na národní uvědomování lidu
První scény: v Kotcích (1738).první česky uvedená hra 1771, a to přeložená jednoaktovka Kníže Honzík.
V Nosticově (Stavovském) divadle (od 1783)- česky se hrálo jen výjimečně
Ve Vlasteneckém divadle Bouda (1786-1789) na Koňském trhu, po třech letech působení byla zbourána
Repertoár Boudy:- překlady klasiků
veselohry ( Prokop Šedivý, Masné krámy, Pražští sládci)
vlastenecké hry ( Václav Thám, Břetislav a Jitka)

pokračovatelé: Václav Kliment Klicpera (1792-1859) dramatik profesor královehradeckého gymnázia, s přáteli hrával ochotnické divadlo. Autor veseloher- Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsu,Zlý jelen- kritika špatných lidských vlastností
Jan Nepomuk Štěpánek (1783- 1844), dramatik apozději spolumajitel Stavovského divadla,autor veseloher, strašidelných příběhů, historických her a frašek, překladatel součesných německých dramatiků- Čech a Němec, Obležení Prahy od Švédů
2.fáze- útočná
– vliv napoleonských válek, národně osvobozeneckého hnutí v Evropě
– vypracován 1.novodobý český národně kulturní program
znaky období:- rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby
– historismus (kult dávnověku, rehabilitace husitství a veleslavínské doby- palacký, Šafařík, Rukopisy)
slovanský humanismus( propagace slovanské myšlenky- Kollár, Šafařík, Čelakovský)
aktivita (nejen cenit minulé, ale vytvářet nové hodnoty)
pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky
preromantické nadšení a víra v budoucnost národa (x racionalismus a skepse Dobrovského)
Cíle: výchovně vlastenecké, internacionální a estetické

Literatura vědecká

Josef Jungmann (1773- 1847)- jazykovědec, překladatel, básník,propagátor češtiny. *Hudlice u Berouna, stud. Filosofie, působil na gymnáziu v Litoměřicích, pak na staroměstském gymnáziu v Praze.
Dílo: jazykověda- shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka- 5dílný Slovník česko-německý
Čerpal z ? literárních památek
řeči lidu
jiných slovanských jazyků, zvl.z ruštiny a polštiny (vzduch, příroda, jablko; chmur, závoj, tklivý)
vytvářel novotvary (rostlina, nerost, ozvěna, kyselina,dusík,čtverec apod.)
= důkaz že čeština je jazyk stejně dokonalý jako němčina; z vymírajícího, zaostávajícího jazyka se stal jazyk živý,bohatý, uznávaný
Vznik českého odborného názvosloví- vliv na rozvoj přírodních a humanitních věd
Jungmannova škola básnická a vědecká- spolupracovníci: Antonín Marek, Milota Zdirad Polák, fyziolog Jan Evagelista Purkyně, botanik Jan Svatopluk Presl
Stať Rozmlouvání o jazyce českém- kulturní program generace, obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. stol.
Nový názor: znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka (Čech je ten, kdo mluví česky) x osvícensky pojaté vlastenectví (teritoriálně)
Vznik 1. Českého vědeckého časopisu Krok; záměr vytvořit českou encyklopedii
Literární historie a teorie- Slovesnost učebnice literární teorie a poetiky + čítanka (pro gymnázia); texty od Husa po současnost. Historie literatury české ? přehledné dějiny české literatury, knihopis (= soupis literárních památek od nejstarších dob po současnost); periodizace vývoje literatury (oddíly s výkladovou statí) = obraz bohatství české literatury
Básnická tvorba- 1.česká romance Oldřich a Božena
Překlady- důkaz schopnosti češtiny vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury; z francouzštiny: Chateaubriand, Atala, z angličtiny: John Milton, Ztracený ráj, z němčiny: Goethe, Heřman a Dorota, z ruštiny: Slovo o pluku Igorově

Pavel Josef Šafařík (1795- 1861)- Slovák, stud. Filosofii,filologii,historii a estetiku, psal česky (evangelík) zakladatel slovanské archeologie: pokračovatel Dobrovského v slavistice, působil jako redaktor, ředitel universitní knihovny a středoškolský profesor; Slovanské starožitnosti- nejstarší dějiny Slovanů, důkaz starobylosti slovanského usídlení v Evropě
Literární historie: Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích- slovanstvo= jeden nár. , slovanské jaz.= nářečí; výklad české literatury v kontextu literatury všech slovanských národů; myšlenka velikosti Slovanstva, Češi součástí velkého celku
Básně: sbírka Tatranská múza s lýrou slovanskou
Literární teorie: Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie (napsal s Palackým) ? požadavek umělecky náročné tvorby, pěstování časoměrného verše

František Palacký (1798-1876) *Hodslavice na Moravě; zemský historiograf; politicky činný (?Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm?) spolu s Havlíčkem zastánce koncepce austroslavismu
Organizátor: založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum v Čechách, založení Matice české (vydávání českých knih)
historik: edice kronik Staří letopisové čeští (14. ? 16. stol.) Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (5 dílné)
základní historické dílo do r. 1526
výklad ději jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou
vysoké epická kvalita textu (dějiny suplovaly chybějící větší epické žánry)
inspirace pro Smetanu, Jiráska, Alše, Myslbeka aj.

Literatura umělecká

Jan Kollár (1793 ? 1852) ? Slovák, tvůrce myšlenky slovanské vzájemnosti; psal česky evangelík)
* Mošovice, studium v Bratislavě, pak v Jeně (Německo), vliv pobytu v Jeně:
po stránce národní a myšlenkové ? vliv hrdosti německého národa (odsouzení nesvobody a útlaku doma)
poznal rozdíl mezi minulostí a neutěšenou přítomností Slovanstva (názvy slovanského původu v jenském okolí ? pozůstatky po Polabských Slovanech)
po stránce osobní ? seznámení s Friderikou Wilhelminou Schmidtovou (Mína) inspirovala ho k vytvoření slovanské bohyně Slávy

básník: sbírka Básně Jana Kollára (1821) ? elegie, ódy, epigramy, milostná lyrika (Míně)- se stala základem ke skladbě Slávy dcera (1824) ? Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva (= alegorická představa), provází básníka po slovanské pravlasti ? motiv putování (viz Dante, Komenský); skladba obsahuje Předzpěv a 5 zpěvů (původně 3), nazvaných podle řek protékajících slovanským územím: Sála, Labe, Dunaj; pak Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo).
PředzpěvTéma: záhuba Polabských Slovanů a žal nad jejich zánikem, slovanská vzájemnost, odsouzení germanizace, víra v slavnou budoucnost Slovanstva, humanismus. Forma: elegie ? nejen žalozpěv nad zašlou slávou Slovanstva, ale i monumentální zpěv o slavné budoucnosti.
Zpěvy (oddíly)Obsahují přes 600 vlasteneckých a milostných znělek ? sonetů; prozodie přízvučná.
teoretik: myšlenky všeslovanské (panslavismus): spis O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými ? představa (zvláště kulturní) slovanské vzájemnosti.
sběratel: slovenských lidových písní ? Národné zpievanky čili Písně světské Slováků v Uhrách

František Ladislav Čelakovský (1799 ? 1852) básník, sběratel lidové poezie, redaktor a překladatel.* Strakonice; po studiích vychovatel, profesor na univerzitě ve Vratislavi, pak v Praze, redaktor Pražských novin a jejich přílohy České včely
Sběratel:
slovanské lidové tvorby ? Slovanské národní písně (3 svazky)
příslový a pořekadel Mudrosloví národu slovanského v příslovích

překladatel: z ruštiny polštiny,němčiny a angličtiny, (Herder, Goethe aj.)
básník: Smíšené básně-prvotina obsahující básně přízvučné i časoměrné, původní i přeložené balady a epigramy; Slovanské národní písně- tři svazky českých, slovenských i přeložených básní; Mudrosloví národu slovanského ve příslových- sebraná slovanská přísloví a pořekadla.
ohlasové poezie = tvorba v duchu lidové slovesnosti, sbírka Ohlas písní ruských ? vyjádření slovanské myšlenky; inspirace ruskou lidovou slovesností; ruské byliny přetváří, dokresluje. Témata: vítězství Rusů nad Turky (b. Rusové na Dunaji r. 1829), vítězství nad Napoleonem 1812 (b. Velká panichida), bohatýrská minulost (b. Ilja Volžanín, Bohatýr Muromec, Čurila Plenkovič)
převaha epiky nad lyrikou (odpovídá charakteru ruské lidové slovesnosti). Např. báseň Bohatýr Muromec (podle byliny Ilja a Kalin ? car), Muromec ? mstitel bezpráví; tónická prozodie, umělecké prostředky ? antiteze, opakovací figury, epifora, rusismy. Sbírka Ohlas písní českých zachycuje ráz českého lidového života; témata: obraz českého lidu- humor, satyra (báseň Český sedlák), nenávist k útisku (b. Prokop Holý) balada v lidovém tónu (b. Toman a lesní pana) Převaha lyriky nad epikou.

Rukopisné padělky

Rukopis královédvorský ? ?nalezen? r. 1817 ve Dvoře Králové, označen za památku z konce 13. Stol. Obsahuje šest epických, dvě epicko-lyrické šest lyrických skladeb vytváří idealizovaný obraz českého dávnověku a středověku

Rukopis zelenohorský ? anonymně zaslán Národnímu muzeu r. 1818, ?nalezen? na Zelené Hoře u Nepomuku, označen za památku z 10. stol.; obsahoval krátký zlomek básně o staročeském sněmu a skladbu Libušin soud

Obsahují převážně skladby epické. Spory o rukopisy trvaly do 80. Let 19. stol. ? dokázána jejich nepravost (zvl. V časopise Athenaeum; filozof T. G. Masaryk, filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll, literární historik Jaroslav Vlček aj.)

Význam:
měly dokázat starobylost naší kultury (touha po velkých eposech)
měly posílit národní sebevědomí (= projev vlastenectví)
jsou básnicky cennými díly 1. pol. 19. stol.
Inspirovaly Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa
Pravděpodobní autoři podvrhů:
Václav Hanka ? knihovník a archivář Českého muzea, jazykovědec (znalec staroslověnštiny, staročeštiny, polštiny, ruštiny), básník.
Josef Linde ? novinář a spisovatel (román Záře nad pohanstvem, drama Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům).
Česká expedice vydávala noviny a časopisy, osvětovou a zábavnou prózu.Nejčtenější byly: Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny s přílohou Pražský posel; Pražské noviny s přílohami Rozličnost (Josef Linda) a Česká včela (František Ladislav Čelakovský); Národní noviny (Karel Havlíček Borovský) a Květy české (Josef Kajetán Tyl)

Mluvnické kategorie sloves

1. Osoba (persona) je trojí:
1. sg. ? podmět děje vyjadřuje mluvčího čtu
1. pl. ? děj se vztahuje ke skupině + mluvčí čteme
2. sg. ? podmět je adresát děje čteš
2. pl. ? podmět je adresát děje ě ostatní (mimo mluvčího) čtete
3. sg. i pl. ? podmět je někdo jiný než mluvčí nebo adresát čte, čtou

u některých sloves jen tvar 3. os. (prší, mrazí mě, v kamnech praská) = slovesa neosobní
některá slovesa jsou osobní i neosobní (bolí mě zub, bolí mě v zádech)
3. os. může vyjadřovat i všeobecný podmět (povídali, že mu hráli)

3. Číslo (numerus):
jednotné (singulár) čtu, čteš, čte
množné (plurál) čteme, čtete, čtou
v staré češtině existovalo číslo dvojné (duál) ? do 15. stol.
posuny v kategorii osoby a čísla
autorský plurál ? označován jako mykání
plurál majestatikus ? My, Karel IV. král český jsme ?
vykání ? vyjadřování úcty
onkání ? dříve dospělých k mladším ? šel domů a trochu se vyspal
onikání ? vyjádření společenské nadřazenosti ? co ráčejí poroučet?

3. Čas (tempus)

vzhledem k okamžiku promluvy ? tzv. časy objektivní (základní): přítomný, minulý, budoucí
vzhledem k jinému ději ? tzv. čas relativní (poměrné): současnost, předčasnost, následnost

a) čas přítomný (prézens) – děj probíhá v okamžiku promluvy
nesu, tisknu, kryji/u, sázím, volám
– děje trvalé, obecně platné ? tzv. mimočasové (neaktuální) = gnómický prézens Velryba patří k savcům. Petr nekouří. Pět a pět je deset.
aktualizace děje minulého do přítomnosti = zpřítomňovací prézens, a to:
prézens historický ? Tak se procházím ulicemi a najednou vidím hroznou věc.
prézens dramatický ? Když jsem přišel k parku, někdo z něho vyrazí a volá o pomoc.
prézens citový ? Já se tady dřu a taková odměna mě čeká!
prézens vyjadřuje děj budoucí jako jistý ? Jdu s Tebou. Za týden jsou vánoce. x tvar budoucího času k vyjádření přítomného děje nejistého – To bude on.

b) čas přítomný (préteritum) ? děj se odehrál před okamžikem promluvy
z příčestí minulého (= kmen minulý + -l, – la, – lo; – li, – ly, – la) + prézentní tvary pomocného slovesa být ? vezl jsem, napsal jsi
zkrácená hovorová podoba ? viděls, tys to spletl, cos to napsal?
zvratné sloveso ?smál ses, přál sis
tzv. plusquamperfektum (archaické): vyjadřuje dej minulý, předcházející před jiným dějem minulým ? Stalo se, jak byl předpověděl. Královna odešla dveřmi, kterými byla vešla.

c) čas budoucí (futurum)
forma složená – od sloves nedokonavých ? vyjadřuje děj následující za okamžikem promluvy
budu psát ? z futura pomocného slovesa být + infinitiv významového slovesa
forma jednoduchá ? od sloves dokonavých ? vyjadřuje ukončení děje po okamžiku promluvy dopíšu (prézentní koncovky)
vyjádření:
nejistoty v přítomném ději ? To bude asi pravda
výzvy – Budeš poslouchat?
žádosti ? Budu prosit jídelní lístek.
výtky ? Ty si budeš ležet, a já abych uklízel.

4. Způsob (modus) ? vyjádření vztahu děje ke skutečnosti (děj jako reálný, možný nebo nutný; skutečnost, hypotéza, apel)

a) způsob oznamovací (indikativ) ? vyjadřuje děj reálný v minulosti, přitomnosti i budoucnosti

= s částicemi ? vyjadřuje přání: Ať přijde!
= význam výzvy: Mlčíš!

b) způsob podmiňovací (kondicionál) ? vyjadřuje nereálnost obsahu (podmínka, přání, nejistota apod.)
= kondicionál přítomný ? vyjadřuje potenciálně možný děj (podmínka, přání) ? psali bychom
= kondicionál minulý ? vyjadřuje neuskutečnitelný děj ? Kdybych byl poslech, nic bych nezmeškal. ? byli bychom (bývali) psali
= oslabení děje, vyjádření úcty, zdvořilosti, skromnosti ? Co byste si přál? Mohl bych zaplatit?
= zvratné podoby slovesa: byl bych se (si) vezl, byl by ses (sis) vezl
= volný morfém by (bych, bys, ?) se může spojovat se spojovacími výrazy
a abych, abys, aby, abychom, abyste
kdy kdybych, kdybys, kdyby, kdybychom, kdybyste

c) způsob rozkazovací (imperativ) ?vyjádření výzvy (apelu) ? pokyn, rozkaz, rada apod., tvoří se z kmene přítomného
pasivní imperativ: buď pozdraven, buďme pozdraveni, buďte pozdraveni

5. Slovesný rod (genus verbi) ? vyjádření vztahu mezi původcem (případně cílem) děje a podmětem věty
sloveso v rodě činném (aktivum) ? podmět = původce děje (předmět = cíl děje); podmět něco dělá ? Žák píše
v rodě trpném (pasivum) ? podmět = cíl děje; s podmětem se něco děje ? Žák je chválen

Druhy pasiva:
a) pasivum opisné (pomocné sloveso být + příčestí trpné) ? vyjadřuje stav, výsledek děje ? Obchody byly zavřeny. (sloveso dokonavé)
b) pasivum zvratné (sloveso nezvratné + se) ? vyjadřuje opakovanou činnost, děj ? Obchody se zavírají večer. (sloveso nedokonavé, podmět věcný)

6. Slovesný vid

slovesný vid (aspekt) = schopnost slovesa vyjádřit týž děj podle různého chápání jeho průběhu
a) nedokonavost (děj neohraničený)
slovesa nedokonavá (imperfektiva) ? padá, čte
mohou vyjadřovat přítomnost ? čte
budoucí čas – opisem budu číst
– nebo předponou ponesu
dokonavost (děj časově ohraničený)
slovesa dokonavá (perfektiva) ? padne, přečte
nemohou vyjadřovat přítomnost, ale jen děj
uskutečněný dočetl jsem
ještě neuskutečněný dočtu

= v rozkazovacím způsobu
kladný rozkaz ? slovesem dokonavým Zavři dveře
záporný rozkaz (zákaz) ? slovesem nedokonavým Nezavírej dveře
= obouvidnost absolvovat, věnovat, obětovat
= vidové dvojice (týž základ slova, různé kmenotvorné přípony) hodil ? házel, vhazoval

7. Slovesné třídy a vzory

I. třída ? e

tvrdé vzory nese ? nesl
bere ? bral
měkké vzory maže ? mazal
peče ? pekl
tře ? třel
II. třída – ne
tiskne ? tiskl
mine ? minul

III. třída – je
kryje ? kryl
kupuje ? kupoval

IV. třída – í
prosí ? prosil
trpí ? trpěl
sází ? sázel

V. třída -á
dělá ? dělal

8. Nepravidelná slovesa

být ? tvary se tvoří z různých kmenů, jíst, vědět, vidět, mít, chtít jít

Slovesné tvary neurčité (infinitivní)

1. přechodníky (transgresivy)

přechodník přítomný ? od kmene přítomného sloves nedokonavých ? vyjadřuje současnost s obsahem přísudku v přítomnosti, minulosti, budoucnosti Pavlík sedě na lavici, poslouchá dědovo vyprávění.
přechodník minulý ? od kmene minulého sloves dokonavých – vyjadřuje předčasnost před dějem přísudku Seskočiv z koně, prošel bránou.

2. infinitiv ? slovníková forma slovesa

3. příčestí (participia) ? od kmene minulého

a) příčestí minulé (l-ové), činné ? nesl, nesla, neslo
b) příčestí trpné (n/t ? ové) ? nesen, nesena, neseno; bit, bita, bito
c) adjektiva slovesná z příčestí ? nesený, zapadlý, -á, -é, -í, -é, -á

4. podstatné jméno slovesné (substantivum verbální)
patří k substantivům dějovým, – od příčestí trpného příponou ? í, veden ? vedení, kryt – krytí